Psi

Bernský salašnický pes

9. dubna 2010 v 18:01 | Eliss
Popis: Vyšší střední pes mohutné stavby těla, obdélníkového formátu. Hlava se silnou lebkou, středně dlouhým čenichem. Oči tmavé, mandlového tvaru, uši středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové. Pevný rovný hřbet, hluboký hrudník, dosahující alespoň k loktům. Ocas dlouhý, sahající až pod hlezna, bohatě osrstěný. Srst dlouhá, může být mírně zvlněná. Zbarvení trikolorní(převaha černé, s hnědočervenými a bílými znaky v obličeji, na hrudi a končetinách).
Charakteristika: Klidný, dobromyslný a vlídný pes. Je sebejistý, nebojácný, přátelský ke všemu živému. Přesto z něj lze vychovat i dobrého hlídače.
Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku, potřebuje dost prostoru. Jeho výchova není náročná. Srst vyžaduje pravidelnou, i když časově ne příliš náročnou péči.
Užití: Dnes výborný společenský a rodinný pes, který dokáže i hlídat. Schopný výcviku, bývá využíván především jako záchranář.
Výskyt: Celosvětově oblíbený, i u nás běžně chovaný pes.

Bernský salašnický pes-fotky

21. srpna 2009 v 11:09 | Eliss
Bernský salašnický pes (Canis lupus familiaris)
Foto: Bernsky salasnicky pes-Bernský salašinský pes je moc hezkýýý. A tato hra také hraju ji celé dny.....http://www.bernsky-salasnicky-pes.cz/images/bery_louka.jpg

Dobrman

27. července 2009 v 16:30 | Eliss

Dobrman - fotky

Dobrman.. :-)
ZEMĚ PŮVODU: Německo

POUŽITÍ: doprovodný, obranný a služební pes

ZAŘAZENÍ FCI:Skupina 2:- pinčové a knírači

- molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi
:Sekce 1:
Pinčové a knírači s pracovní zkouškou


KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:

Plemeno dobrman je jediné německé plemeno, které nese jméno svého prvního známého chovatele Friedricha Louise Dobermanna (2.1.1834 - 9.6.1894), který byl výběrčím daní, správcem rasovny, městským odchytávačem psů se zákonným právem odchytit všechny volně pobíhající psy. K chovu vybíral z tohoto zdroje zvláště ostré psy. Důležitou roli při vytváření tohoto plemene hráli jistě tzv. "řezničtí" psi, kteří byli na tehdejší poměry relativně prošlechtěnou rasou. Tito psi byli určitými předchůdci dnešních rottweilerů, smíšených s druhem ovčáckých psů, kteří byli v Duryňsku chováni v barvě černé s rezavými znaky. Z těchto plemen F. L. Dobermann vyšlechtil v 70. letech minulého století plemeno dobrman. Získal tak svoje plemeno, tzn. služební psy, kteří nebyli nejen ostražití, ale pracovali i jako ochránci dvora a domu. Často se používali jako hlídací a policejní psi. Jejich časté používání v policejních službách tehdy vedlo k přezdívce "četničtí psi". Při lovu byli převážně používáni k lovu škodné zvěře. Pro uvedené přednosti byli dobrmani už na přelomu tohoto století oficiálně uznáni jako policejní plemeno. Chov dobrmanů je zaměřen na chov středně velkých, silných a svalnatých psů, kteří vykazují přes určitou robustnost elegantní a ušlechtilé linie.
Je mimořádně vhodný jako doprovodný, obranný a služební pes, stejně jako pes rodinný.
CELKOVÝ VZHLED: dobrman je středně velký, silný a svalnatý pes. Elegantními liniemi těla, hrdým a vzpřímeným držením, temperamentní povahou a odhodlaným výrazem odpovídá ideálnímu vzoru psa.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: tělesná stavba dobrmana je téměř kvadratická, to platí zvláště pro psy. Délka trupu (hrudní kost - sedací hrbol) nemá u psů přesahovat o více než 5 % a u fen o více než 10 % výšky.
POVAHA: založením je dobrman mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a milující děti. Přednost se dává střednímu temperamentu, středné vyvinuté ostrosti, a střednímu prahu dráždivosti. Při dobré ovladatelnosti a chuti k práci je nutné dbát na pracovní použití, odvahu a tvrdost. Zvláštní důraz je kladen na sebejistotu a nebojácnost při současné ostražitosti vůči okolí.
HLAVA
MOZKOVNA
- silná, odpovídající stavbě těla. Při pohledu shora odpovídá tvar hlavy tupému klínu. Příčná linie temene má být při pohledu zepředu přibližně vodorovná a nesmí se svažovat k uším. Linie temene téměř navazuje na linii nosního hřbetu a směrem k týlu se lehce zaobluje. Nadočnicové oblouky jsou dobře vyvinuty, nevystupuji vpřed. Čelní brázda je ještě patrná. Týlní hrbol nemá vyvstávat. Při pohledu zpředu a shora pozorované postranní části hlavy nesmějí působit vypoukle. Boční lehké klenutí horní čelisti a jařmové oblouky musejí být v harmonii s celkovou délkou hlavy. Osvalení hlavy je silně vyvinuto.

STOP: čelní sklon je malý, ale dobře vyznačen.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
NOS: nosní houba je dobře vyvinutá, spíše širší než okrouhlá, celkově nijak nevystupuje, s velkými otvory. U černých psů je nos černý, u hnědých může být ve světlejším tónu odpovídajícím zbarvení.

TLAMA: musí být ve správném poměru k mozkovně a silně vyvinutá. Tlama je hluboká, má dosahovat až po moláry. Tlama musí dosahovat požadované šíře i v oblasti dolních a horních řezáků.

PYSKY: mají pevně a hladce přiléhat k čelistem a musí zajistit pevné uzavření tmavě pigmentované ústní štěrbiny. U hnědých psů může být pigment poněkud světlejší.

ČELIST, SKUS, ZUBY: horní i dolní čelist silná a široká. Nůžkový skus, 42 zubů odpovídajících zubnímu schématu, normální velikosti.

OČI: středně velké, oválné a tmavě zbarvené, u hnědých psů je dovolen trochu světlejší odstín. Oční víčka jsou dobře přiléhající. Okraje víček osrstěné.

UŠI: vysoko nasazené a vzpřímeně nesené, okupírované přiměřeně k délce hlavy. Je-li v zemi zákaz kupírování, uznávají se nekupírované uši jako rovnocenné. (Měly by být středně velké, přiléhající ploše předním okrajem k líci).

KRK: v poměru k hlavě a tělu je dobré délky. Suchý a svalnatý, se vzestupnou líbivě zaoblenou linií. Držení krku je vzpřímené a vyznačuje se ušlechtilostí.

TĚLO:
KOHOUTEK: má být zvláště u psů silně vyznačen a svou výškou a délkou určuje průběh hřbetní linie klesající k zádi.

HŘBET: je krátký a pevný, dobré šířky a dobře osvalený.

BEDRA: dobré šířky a dobře osvalená. Fena může být v bederní partii delší, protože potřebuje místo pro struky.

ZÁĎ: má být směrem od křížové kosti po kořen ocasu sotva znatelně skloněná, lehce zaoblená. Nemá být přímá, ani nápadně srázná, má být dobré šířky a silně osvalená.

HRUDNÍK: délka a hloubka hrudníku musí být ve správném poměru k délce trupu, přitom má hloubka hrudníku s lehce klenutými žebry dosahovat přibližně poloviny kohoutkové výšky. Hrudník je dobré šíře s výrazným předhrudím.

BŘIŠNÍ LINIE: od konce hrudní kosti k pánvi je břicho zřetelně vtažené.

OCAS: je vysoko nasazen a krátce kupírován, dva ocasní obratle mají být viditelně zachovány. V zemích, kde je kupírováni ocasu zakázáno, může se ocas ponechat přirozený.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Všeobecně: Hrudní končetiny jsou ze všech pohledů téměř rovné, tzn. kolmé k zemi a silně vyvinuté.
Plece: Lopatka pevně přiléhá k hrudnímu koši, z obou stran dobře osvalená a přesahuje nahoře trny hrudních obratlů. Je co možná nejvíce šikmo směrem dozadu uložená a svírá s vodorovnou rovinou úhel asi 50°.
Paže: Dobré délky a osvalení. Úhel kosti pažní k lopatce je asi 105° - 110°.
Loket: Dobře přiléhající a nevybočující.
Předloktí: Je silné a rovné, dobře osvalené. Délka je vyvážená v poměru k tělu.
Zápěstní kloub: Silný
Zápěstí: Silné kosti zepředu rovné, z boku jen lehce našikmené (max. 10°) .
Tlapy: Jsou krátké a uzavřené. Prsty dobře klenuté (kočičí tlapa) , drápy krátké, černé

PÁNEVNÍ KONČETINY
Všeobecně: při pohledu zezadu působí v důsledku výrazného osvalení dobrman v partii kyčlí a zádě oble. Svaly od pánve přes stehna a bérce mají být dobře vyvinuty, stehna, kolena a hlezna široká. Silné pánevní končetiny jsou rovné a stojí paralelně.
Stehno: Dobré délky a šířky se silným osvalením. Dobré zaúhlení kyčelního kloubu. Úhel k vodorovné rovině 80° - 85°.
Koleno: Kolenní kloub je silný a dobře vyvinutý. Je tvořen hlavicí stehenní a bércové kosti spolu s čéškou. Koleno svírá úhel zhruba 130°.
Holeň: středně dlouhá, v souladu s celkovou délkou pánevní končetiny.
Hlezno: Středně silné, rovnoběžné. Bércové kosti se v hleznu spojují s kostmi zadního záprstí (úhel cca 140°).
Záprstí: Je krátké a postavené kolmo k zemi.
Tlapky: Jako u hrudních končetin jsou prsty krátké, klenuté a uzavřené. Drápy krátké a černé.

MECHANIKA POHYBU:
chody mají mimořádný význam nejen pro výkonnost psa, ale i kvalitu exteriéru. Krok je pružný, elegantní, obratný, volný a prostorný. Hrudní končetiny dosahují co nejvíce dopředu. Pánevní končetiny dodávají dalekým vykročením a pružností žádoucí pohybovou sílu. Pes klade hrudní končetinu a pánevní končetinu na opačné straně takřka současně vpřed. Dobrá pevnost hřbetu, vazů a kloubů.

KŮŽE: Pevně na celém těle přiléhá a je dobře pigmentovaná.

OSRSTĚNÍ
VLASTNOSTI SRSTI: srst je krátká, tvrdá a hustá. Pevné a hladce přiléhá a pokrývá rovnoměrně celý povrch těla. Podsada není žádoucí.

BARVA:
černá nebo hnědá s červenohnědým ostře ohraničeným a čistým pálením. Pálení se nachází na tlamě, jako skvrny na lících a nad očima, na hrdle, dvě skvrny na hrudi, na nadprstí a tlapách, na vnitřních stranách stehen, okolo řitě a na sedacích hrbolech.

VÝŠKA / VÁHA
VÝŠKA: kohoutková výška - pes : 68 - 72 cm
- fena : 63 - 68 cm
žádoucí je střední výška.

VÁHA:
pes cca 40 - 45 kg
fena cca 32 - 35 kg

VADY:
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí přesně odpovídat stupni odchylky.

CELKOVÝ VZHLED: nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz, málo substance, příliš lehký, příliš těžký, vysoko stavěný pes (vysokonohý), slabá kostra .
Hlava: příliš silná, příliš úzká, příliš krátká, příliš dlouhá, příliš strmý nebo mělký stop, klenutý nosní hřbet, silně skloněná linie temena, slabě vyvinutá spodní čelist, kulaté vypouklé nebo šikmo uložené oko, nepřilehlá víčka, světlé oko, příliš silné líce, příliš vysoko nebo příliš nízko nasazené uši, volné koutky tlamy.

Krk:
poněkud krátký, příliš krátký, přehnaně vyvinutá kůže na hrdle, lalok, jelení krk, příliš dlouhý (neharmonický) krk.

Tělo
: nepevný hřbet, příliš skloněná záď, proláklý nebo klenutý hřbet, příliš klenutá nebo plochá žebra, nedostatečná hloubka nebo šíře hrudníku, dlouhý hřbet, chybějící předhrudí, příliš vysoko nebo příliš nízko nasazený ocas, příliš vtažená nebo příliš volná linie břicha.

Končetiny
: příliš malé nebo příliš velké zaúhlení hrudních nebo pánevních končetin, volné lokty, od standardu odlišná poloha kloubů a délka kostí, úzký nebo široký postoj, kravský, sudovitý, úzký postoj pánevních končetin, měkké nadprstí, otevřená tlapka, světlé drápy, zakrnělé drápy.

Srst:
příliš světlá, neostře ohraničené, nečisté pálení, tmavá maska, velké černé skvrny na končetinách, sotva patrné nebo příliš veliké hrudní znaky, dlouhá, měkká, nelesklá nebo vlnitá srst a taktéž řídké a slabé osrstění nebo holá místa, velké víry srsti na těle a viditelná podsada.

Povaha:
chybějící sebejistota, příliš výrazný temperament, přílišná ostrost, příliš nízký nebo příliš vysoký práh dráždivosti.

Velikost:
odchylka od standardu do 2 cm je přípustná, vede však ke snížení známky.

Chod:
klátivý, toporný, drobivý, vázaný, mimochod.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Všeobecně: vyloženě chybějící nebo převrácený pohlavní výraz.
Oko: žluté (dravčí), různobarevné oči.
Zuby: předkus, klešťový skus, podkus, chybějící zuby podle zubního schématu.
Osrstění: bílé skvrny, zřetelně dlouhá a vlnitá srst, příliš řídké osrstění a větší lysiny.
Povaha: bázlivý, plachý, nervózni a agresivní pes.
Velikost: psi, kteří se odchyluji směrem dolů nebo nahoru o více než 2 cm od standardu.

Fotky Dalmatinů

22. července 2009 v 15:08 | Eliss

Čau čau

21. července 2009 v 10:10 | Eliss
ANGLICKÝ NÁZEV:
Chow Chow
PŮVOD:
Předpokládá se, že v minulosti Čau-čau sloužili tibetským budhistům k hlídání stád lam ve vysokohorských klášterech. Dle nálezů jejich předkové byli Mastifové a severská plemena psů. Čau-čau je jediný pes s černým jazykem, což jej sbližuje s medvědem, kterému se v dnešní době velice podobá. Číňané kdysi maso Čau-čau na několik způsobů upravovali a velice rádi jedli. V roce 1780 byli psi tohoto plemene poprvé přivezeni do Velké Británie a umístěni do zoologické zahrady. Pokládali je za velmi zuřivé a vzteklé, třebaže v základě je Čau-čau přítulný a oddaný. V roce 1895 vznikl Klub milovníků Čau-čau. V současné době jsou psi Čau-čau, zvláště jejich krátkosrstý druh, velice oblíbeni ve Velké Británii i v USA.
POPIS:
Čau-čau je silný pes, kompaktní a úměrné postavy. Hlava je velká, s plochou lebkou a zatáhnutým přechodem z čela na čumák. Čumák je přiměřeně dlouhý, široký v celé své délce. Dáváme přednost černému čenichu nosu, avšak v závislosti na zbarvení může mít i světlé zbarvení nebo být v odstínu barvy. Jazyk má černě-šedou barvu, uši jsou malinké, nakloněné dopředu. Ocas je vysoko nasazený, leží na hřbetu.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 48 až 56 cm.
Fena má v kohoutku 46 až 51 cm.
VÁHA:
V rozmezí 21 až 32 kg.
SRST:
Existují dva druhy Čau-čau: dlouhosrstí a krátkosrstí. U dlouhosrstých je srst vydatná, trčící, přepychová a dlouhá. U krátkosrstých je krátká a přiléhající k tělu. Přiznané zbarvení musí být souvislé a jednobarevné. Čau-čau je barvy černé, hnědé, modré, krémové, červeně-rezavé, krémové do téměř bílé.

Norský losí pes šedý

21. července 2009 v 10:09 | Eliss
ANGLICKÝ NÁZEV:
nor.: Norsk Elghund Grä; angl. angl.: Norwegian Elkhound
PŮVOD:
Národní plemeno Norska, známé jako velice starodávné. Jak dokládají archeologické nálezy, podobní špicovití psi žili v severní Evropě, již před několika tisíci lety. Byli univerzálně použitelní k hlídání, lovu i pasení losů. Odtud vznikl jejich název, který se překládá také jako "losový pes". Používá zcela unikátní taktiku: zvěř vysleduje, zažene na výhodné místo a v útoku kolem ní kličkuje a dokola obíhá. Takto ji až do příchodu lovce drží na stejném místě. Kromě toho se Elkhound využívá k honu na velkou a silnou zvěř (rysy, vlky, medvědy), ale i na drobnou zvěř (např. retrívry). Poprvé bylo plemeno představeno na výstavě Norského loveckého spolku v roce 1877.
POPIS:
Jde o plemeno služebních psů. Jako druhé jméno se používá Elghound nebo Norský losí pes šedý.
Středně velký kompaktní špicovitý pes, proporcionální postavy. Hlava mezi ušima je široká, s okrouhlým čelem a s vyznačeným stopem, se středně dlouhou, postupně se zužující čenichovou partií. Oči má tmavě hnědé. Uši malé, vysoko nasazené, vztyčené, zašpičatělé a pohyblivé. Hrudník je široký a objemný. Bedra silná. Končetiny pevné, rovné a silné, s kompaktními oválnými tlapami. Ocas vysoko nasazený, zatočený do kruhu přes hřbet.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku optimálně 52 cm.
Fena má v kohoutku optimálně 49 cm.
VÁHA:
Pes váží optimálně 23 kg.
Fena váží optimálně 20 kg.
SRST:
Srst je hustá, s měkkým základem, odolná vůči chladu i vlhku, kolem krku delší, na hrudi má přepychový límec.
Zbarvení: různé odstíny šedé s černými konečky, podsrstí je světle šedé.
CHARAKTER:
Elkhound je sebevědomý, energický a trochu nezávislý pes, milující život. Je přátelský, hodí se pro život v rodině. Vyniká otužilostí, díky své husté a kvalitní srsti je před výkyvy počasí dobře ochráněn. Na rozdíl od evropských špicovitých psů má silně vyvinuté lovecké instinkty. Dům majitele spolehlivě ochrání a velice dobře si rozumí s dětmi. Velice úspěšně se umisťuje také na výstavách.

Norský lundehund

21. července 2009 v 10:08 | Eliss
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Norwegian Lundehund; nor.: Norsk Lundehund; čes.: Norský lundehund
PŮVOD:
Norský lundehund je díky svým anatomickým zvláštnostem přizpůsobený k lovu papuchalků a alkounů na příkrých skalách kolem fjordů a podél pobřeží.
POPIS:
Norský lundehund je malý pes, špicovitého typu, obdélníkového formátu. Je velice pružný a ohebný. Jeho morfologické charakteristiky jsou různorodé v závislosti na jeho pohlaví.
Hlavu má ostře řezanou, střední šířky, klínovitě tvarovanou. Lebka je mírně kulatá, s výraznými superciliárními oblouky. Stop je výrazný, ne však nijak nadbytečně. Čenich má středně dlouhý, klínovitého tvaru, nosní most je mírně konvexní. Oči má mírně šikmo posazené, nevyčnívají, duhovka je žluto hnědě zbarvená. Uši má středně velké, trojúhelníkovitě tvarované, u základu široké, jsou nošeny vztyčené a jsou velmi pohyblivé. Krk je středně dlouhý, ostře řezaný, dosti silný, s dobře vybaveným límcem. Tělo má obdélníkový tvar. Linie těla je rovná. Záda má rovná, bedra mírně skloněná. Hruď je dlouhá, středně široká, relativně dobře snížená a prostorná. Břicho má mírně vypracované. Ocas je vysoko posazený, středně dlouhý, je hojně pokrytý srstí, avšak bez "vlajky". Přední končetiny má mírně zahnuté. Předloktí jsou rovná. Přední tlapky jsou oválně tvarované, natočení mírně ven, mají nejméně 6 prstů, na každé tlapce je 8 polštářků. Pozice zadečku je poněkud blízko. Stehna má silná a svalnatá, hlezna jsou mírně hranatá. Zadní tlapky jsou oválně tvarované, otočené trochu ven, mají nejméně 6 prstů, z nichž 4 musí dosahovat na zem, na každé tlapce je 7 polštářků, prostřední je pro svoji velikost nejdůležitější. Chůze i pohyb jsou lehké a pružné.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 35 až 38 cm.
Fena má v kohoutku 32 až 35 cm.
VÁHA:
Pes má průměrnou hmotnost 7 kg.
Fena má průměrnou hmotnost 5 kg.
SRST:
Norský lundehund má hustou, hrubou a měkkou podsadu. Na hlavě a předních částech končetin je srst krátká, hojnější je na úrovni krku, stehenních svalech a ocasu, který je však bez vlajky.
Zbarvení je vždy v kombinaci s bílou: Je v odstínech od červené po srnčí, srst je více či méně kropenatá, s chlupy na konci černými. Černé. Šedé. Bílé s tmavými záplatami. Dospělý jedinec má obvykle více černě zbarvených konečků chlupů, než mladší jedinec.
CHARAKTER:
Norský lundehund je velice živý, čilý, aktivní. Je to také ostražitý a pohotový pes. Je charakteristický svými více prstými tlapkami.
PÉČE:
Norský lundehund má srst, jenž nevyžaduje příliš mnoho péče, v období línání ji však pravidelně kartáčujte a nezapomínejte ji udržovat čistou. Také drápky pravidelně zastřihávejte.

Skotský jelení pes

21. července 2009 v 10:06 | Eliss
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Deerhound; čes.: Skotský jelení pes
PŮVOD:
Skotský jelení pes je plemenem známým ponejvíce na britských ostrovech již od středověku. Chovalo se a chová především pro lov jelenů. Podle některých verzí byli jeho předci dovezeni do Anglie již před 3 000 lety finskými kupci a proto mají hrubou srst. Existuje však také doměnka, že jeho předci byli dovezeni Kelty již v 5. století před naším letopočtem, neboť byly nalezeny sklaní malby, znázorňující právě tyto psy. S používáním střelných zbraní však zájem o tyto psy ustal. V polovině 18. století bylo plemeno na pokraji vyhynutí. Díky kynologům Archibaldu a Duncanovi Mc Neilům byl chov plemene znovu obnoven.
POPIS:
Skotský jelení pes je plemeno krátkosrstých loveckých psů. Druhý název je Shatlandský jelení pes. Ve Velké Británii tyto psy pěstují jenom jeho milovníci.
Hlavu má protáhlou, spíše než plochou, tak kulatou, téměř bez vyznačeného stopu. Nos má mírně orlí a černý. Čenich je zašpičatělý. Lebka je pokryta mírně delší srstí, měkčí, než je zbývající. U světle zbarvených psů je černý čenich preferovaný. Oči má tmavé, obecně tmavě hnědé nebo lískové, jsou plnější, s velmi měkkým pohledem. Světlé oči jsou nežádoucí. Uši má vysoko posazené, jsou pokryté měkkou a hebkou, na dotek jakoby myší srstí, ne však nijak dlouhou, jsou černé nebo tmavě zbarvené. Krk má velmi silný, týl krku je velmi prominentní. Záda má plochá, bedra dobře klenutá. Hruď je hluboká, spíše než široká, ne příliš plochá. Ocas má siolný, u kořene silný, směrem ke konci se zužuje, dosahuje téměř až k zemi, je hojně osrstěný, na horní straně silnou a drátovitou srstí, na spodní straně je srst delší, zatočený nebo zakřivený ocas je nevhodný. Přední končetiny jsou rovné široké a pevné. Tlapky má kompaktní, se silnými drápky. Chůze i pohyb jsou aktivní, lehké a přesné.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku minimálně požadovanou výšku 76 cm.
Fena má minimální požadovanou výšku v kohoutku 71 cm.
VÁHA:
Skotský jelení pes váží v rozmezí 36 až 46 kg.
SRST:
Skotský jelení pes má srst střapatou, chlupatou a chundelatou. Vlněná srst je nepřijatelná. Sprátvná srst je silná, dobře přiléhající, střepatá a rozcuchaná, hrubá nebo kadeřavá.
Zbarvení je tmavomodro šedé, tmavě nebo světle šedé, nebo na hnědém základě strakaté a žluté, písečně červené nebo červeně srnčí. Bílá hruď, bílé tlapky a mírně bílý konec zádi jsou přípustné, méně bílého zbarvení je však lepší, neboť je to jednobarevný pes. Bílý požár na hlavě nebo bílý límeček jsou nepřijatelné.
CHARAKTER:
Skotský jelení pes je ideálním spojením rychlosti, síly a výdrže, které navíc podtrhuje jeho jemná důstojnost. Je to jemný a přátelský pes, poslušný a snadno cvičitelný. Navíc charakteristický viditelnou touhou a horlivostí Vás potěšit. Je poddajný a umírněný, nikdy není podezřívavý, agresivný ani nervózní. Jeho chůze prozrazuje klinou důstojnost. Je dobrácký a něžný, velmi miluje svého pána.

Polský chrt

21. července 2009 v 10:05 | Eliss
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Polish Greyhound; pol.: Chart Polski; čes.: Polský chrt
PŮVOD:
Polský chrt je lovecký pes, určený nejen pro lov zajíců, ale také lišek, srn a vlků.
Máme historicky doložené,že Polský chrt byl přítomný v Polsku již ve 13. století. Jeho původ spadá pravděpodobně k asijským sighthoundům typu Saluka. Ruský chrt byl před vládou Ivana Hrozného během 15. století neznámý. Je však nemožné, jak tvrdí ruský autor Sabaniejev, že je Polský chrt výsledkem křížení mezi Greyhoundem a Borzojem. Zmínka o Polském chrtovi v literatuře, zvláště v lovecké literatuře, je časté a obrazové protesty jsou nápadně neměnné. Tento jednotný celkový vzhled na náčrtech, kresbách a malbách či obrazech prokazuje, že navzdory různému křížení původní aspekt plemene zůstal až do konce 19. století nezměněný.
POPIS:
Polský chrt je pes ohromné síly, velikosti a svalů. Je rozhodně silnější a tvarem méně jemný a uhlazený, než ostatní krátkosrstí chrti, nicméně nesmí být těžký, ani letargický. Vzhledem je podobný asijskému chrtovi, který je jeho předkem. Je to pes silného rámce, krátkého, dobře spojeného těla, zřetelně viditelného svalstva a silných čelistí, které ukazují, že byl tento pes využívaný pro lov v obzvláště obtížných podmínkách polského klimatu. Má výrazné oči, s živým a pronikavým výrazem, které jsou jeho nejcharakterističtějším vizuálním znakem. Pokud jde o proporce jeho těla, tak délka těla je k jeho výšce v kohoutku v poměru 10,2 až 10,3:10.
Hlavu má silnou, hubenou a dlouhou. Délky hlavy je k výšce jeho kohoutku v poměru: u psů 37 až 39:100, u fen 36 až 38:100. Délka čenichu je k délce jeho lebky v poměru 1:1, čenich však může být o trochu delší. Šířka hlavy je k délce jeho hlavy v poměru 38:100. Obvod čenichu před očními důlky je k délce jeho hlavy v poměru 80:100. Horní část lebky by měla být plochá, čelní brázda jen mírně vyslovená a požadované hloubky 5 mm. Stop je velmi mírně značený. Nos je velký, černý nebo tmavě zbarvený, na rty zřetelně vyčnívá. Čenich je silný, směrem ke konci se zužuje natolik mírně, že nedává dojem, že je špičatý, spíše tupý. Horní linie čenich a lebky je mírně divergentní. Rty jsou dobře definované, čisté a bez nadbytku, nikdy nejsou svěšené. Čelisti i zuby jsou silné. Oči jsou žádoucí v tmavém zbarvení, v závislosti na zbarvení srsti je duhovka zbarvené od tmavě hnědé k jantarové, jsou výrazné, musí být živé a pronikavé. Uši jsou středně velké, značně se zužují, natažené vpřed snadno dosahují vnitřních koutků očí, jsou posazené v úrovni očí, ušní lalůček má relativně měkkou chrupavku, dělají dojem pevných a masitých. Krk má dlouhý, silný svalnatý, z profilu je oválný, od kohoutku se jeho linie jemně zvedá. Kohoutek má málo, ale vyznačen. Linie těla je v hrudní části rovná, v oblasti beder je mírně klenutá. Bedra má široká a svalnatá. Hruď má velmi prostornou a dobře sníženou, při pohledu zpředu je mírně široká. Žebra jsou zřetelně klenutá, ne však sudovitá. Břicho je dobře podkasané. Ocas má dlouhý, u základu silný, pernatý, v klidu je nesený nízko, špička ocasu je v srpovitém zatočení směrem nahoru nebo zformována do kompletního prstenu. V klidu může ocas někdy viset přímo dolů. Při pohybu bývá ocas nesen výše, základ ocasu by však neměl být nesený nad úrovní beder. Přední končetiny má dlouhé, hubené a svalnaté, postavené ne příliš daleko od sebe. Tlapky má ovální, s dobře klenutými prsty těsně u sebe. Zadeček má dlouhý, svalnatý, hranatý. Při pohledu zezadu by zadní končetiny měly být paralelní, zadní hlezna silná. Chůze i pohyb jsou plynulé a aktivní. Kůži má dobře přiléhající a elastickou.
VÝŠKA:
Pes má ideální výšku v kohoutku 70 až 80 cm.
Fena má ideální výšku v kohoutku 68 až 75 cm.
Větší jedinci jsou povolení za podmínky, že jejich typická morfologie udržovaná je udržovaná. Mírně menší velikost, než je udáno ve standardu, není vylučující chybou, pokud pes jinak nevykazuje žádné jiné chyby.
VÁHA:
Standard FCI hmotnost plemene neuvádí.
SRST:
Polský chrt má na dotek pružnou srst, je spíše hrubá, ne však drátovitá, ani hedvábná. Na kohoutku může srst být delší, na stranách těla kratší. Srst na břiše je jemnější a více rozptýlená. Zbarvení je povolené jakékoliv. Oční linky a nos má černé nebo tmavé. Pokud je zbarvení srsti světlejší, tzn. modré nebo béžové, v závislosti na tom je nos také modrý nebo béžový.
CHARAKTER:
Polský chrt je sebevědomý, sebejistý, odvážný a rezervovaně zdrženlivý pes, který je při lovu rychlý, velmi dovedný a neúnavný. Při akci reaguje rychle a brutálně.

Afgánský chrt

21. července 2009 v 10:04 | Eliss
ANGLICKÝ NÁZEV:
Afghan Hound

PŮVOD:
Afgánský chrt je plemenem existujícím již několik tisíciletí. Byl vyšlechtěn v Afghánistánu, křížením Afgánského původního loveckého chrta s Perským chrtem - Salukou. Na konci 19. století jej dovezli do Velké Británie, kde byl v roce 1907 utvrzen standard tohoto plemene. Tam také v roce 1926 vznikl první "Klub milovníků afgánského chrta".
POPIS:
Afgánský chrt má exotický zevnějšek, majestátní ocas a grandiózní pohyb. Je plný síly a důstojnosti, má nezávislý charakter - to je Afgán. Afgánský chrt je dostatečně vysoký pes, výška v kohoutku je u psů 65 až 75 cm, u feny 60 až 65 cm, váha se pohybuje v rozmezí 23 až 28 kg, má pevnou a silnou postavu. Hlava je nadstavená, v prodloužené linii. Uši má dlouhé a visící, přiléhající k hlavě, pokryté velmi dlouhými, hedvábnými chlupy. Oči jsou trojúhelníkového tvaru, východního rázu, jsou temné, někdy s nazlátlým odstínem. Čenich nosu je černý, u světle zbarvených psů může být i temně-hnědý. Ne příliš krátký ocas je zakončen smyčkou. Afgánský chrt má krásnou, rovnou, honosnou a hedvábnou srst, která stojící postavu Afgána krásně a důstojně rámuje. Tlapy jsou touto hustou srstí dobře kryté, srst vytváří jakési "cvičky". Zbarvení je různorodé: jedno-, dvou-, trojbarevné. Pes může mít černou masku nebo polomasku s brýlemi, může však být i bez masky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 68 až 74 cm.
Fena má v kohoutku 63 až 69 cm.
VÁHA:
Afgánský chrt váží v rozmezí 23 až 27 kg. (Standard FCI váhu neuvádí.)
SRST:
Afhánský chrt má krásně vznešenou, hedvábnou a rovnou srst, která na zádech, bocích a zadečku má velmi jemnou strukturu. Na přední straně hlavy má srst krátkou, na zadní je dlouhá, zřetelně dobře splývající. Všechny barvy srsti jsou přijatelné.
CHARAKTER:
Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků, žijících v poušti. Je nezávislý, avšak zdrženlivý a přívětivý k dětem. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí.
PÉČE:
Afgánský chrt vyžaduje tvrdé, ale laskavé výzvy a povely a zvýšené fyzické zátěže. Má rád delší procházky a větší prostor. Srst potřebuje soustavnou péči.

Kolie- povaha

20. července 2009 v 20:01 | Eliss

ANGLICKÝ NÁZEV:
Collie Rough, Scotch Collie
PŮVOD:
I když se domníváme, že plemeno je skotské, bylo před 400 lety dovezeno do Skotska ze Španělska. Pojmenování plemene pochází od skotské ovce (colley), jejichž stáda ochraňovalo. Na formování plemene se pravděpodobně podíleli irští setři a psovití chrti. Mimo všeobecně známé dlouhosrsté kolie existuje i krátkosrstý druh, který se odlišuje krátkou, drsnou a hrubou srstí.
POPIS:
Je plemeno služebních psů. Druhé označení je skotský ovčácký pes. Je to ideál krásy. Fyzická stavba je založena na fyzické síle a aktivitě, bez nemotornosti a jakéhokoliv náznaku hrubosti. Tělo je vzhledem k výšce v kohoutku poněkud delšího rozměru, záda jsou silná, žebra zaoblená, hrudní část je hluboká a za lopatkami vcelku široká. Lokty směřují vždy dozadu, nikdy dovnitř ani ven. Kosti jsou kulaté a vcelku pevné. Hlava je dlouhá, úzká, suchá, klínovitého tvaru. Čenich nosu je u všech zbarvení černý. Uši jsou vysoko posazené, trojúhelníkové, ze 2/3 od základu stojaté, jejich konce spuštěné. Krk je dlouhý, bez známek zatížení. Hrudník je hluboký. Břicho vtažené. Srst dlouhá, místy vlnitá, s hustým podsrstím. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky, v kohoutku hřívu. Zbarvení je rezavé s bílým, černé s pálením s bílým, mramorově modré, modré.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fenka má v kohoutku 51 až 56 cm.
VÁHA:
V rozmezí 20 až 30 kg.
SRST:
Srst dlouhá, místy vlnitá, s hustým podsrstím. Díky husté dlouhé srsti dobře překonává nepohodu počasí. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky, v kohoutku hřívu. Zbarvení je rezavé s bílým, černé s pálením s bílým, mramorově modré, modré.
CHARAKTER:
Vyhovující pes do rodiny s dětmi, snášenlivý, oddaný, věrný, lehce se cvičící. Kolie je silný a živý pes. Je velice oblíbená, o čemž svědčí i mnohodílný americký seriálový film "Lessie" (i když v roli skotského ovčáckého psa zde vystupoval pes s přezdívkou Leddi).
PÉČE:
Nepotřebuje velkou péči.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
CD
ČÍSLO STANDARDU:
156 / 24.07.1987 (Great Britain)

Bernsky salašnicky pes foto

20. července 2009 v 20:00 | Eliss
http://www.boxer.cz/fcidve/bernak/bernak/amigochcewiecej.jpghttp://dartei.websnadno.cz/arty1.JPGhttp://www.slunnydvur.cz/images/faron_hlava.jpg

Fotky šťenátek

20. července 2009 v 19:58 | Eliss
 
 

Reklama