Moje kecy

Knižní recenze 86 Šilhavý medvídek

10. července 2018 v 15:24 | Eliss
Autor: Ed McBain
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 75%
Obsah: Advokát Matthew Hope není zrovna ve formě. Před několika týdny se probral z kómatu, když při jedné přestřelce u řešení minulého případu málem přišel o život a lékaři jej doslova vyrvali hrobníkovi z lopaty.
Nyní ale stojí před dalším nejasným případem.
Lainie Comminsová pracovala pro firmu Toyland. Před několika měsíci však dala výpověď, a navrhuje hračky ve svém vlastním malém ateliéru.
Tam také, jak tvrdí, navrhla nákres šilhavého medvídka Gladly. Ale prostistrana, Lainin bývalý zaměstnavatel Brett Toland se svou manželkou, si jsou jisti, že vše se odehrálo jinak.
Lainie jim měla původní nákres sprostě ukrást a nyní jej vydávat za svůj.
Podaří se Matthewovi, byť není zcela zdráv, vyřešit tento zapeklitý případ? Vše ještě zkomplikuje nalezená mrtvola jednoho z účastníků soudu, kterého někdo zavraždil na luxusní jachtě...
Hodnocení: Jedna z prvních knih, které jsem od McBaina četla, byla právě ze série Matthew Hope.
Byl to první titul z celé desetidílné série, kniha Zlatovláska. Okamžitě jsem se do těchto detektivek zamilovala, a vypůjčila jsem si všechny, které byly v knihovně. Bohužel jich moc nebylo.
Líbí se mi metody pátrání, které sestávájí ze spousty rozhovorů se svědky i podezřelými, hledání nových souvislostí a hlavně to, že Matthew za všech okolností věří v nevinu svého klienta.
Celý příběh je velmi dobře vymyšlen, včetně závěrečného rozuzlení. Knihu rozhodně doporučuji.
A co Vy? Máte rádi spisovatele Eda McBaina? Nebo čtete jiný typ knih? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro gladly the cross-eyed bear ed mcbain

Psí ostrov 2018

8. července 2018 v 11:34 | Eliss
Varování: Článek může obsahovat, byť nechtěně, spoilery!
Animované a dobrodružné filmy nepatří mezi můj oblíbený žánr.
Tento snímek v sobě má kombinaci obojího a navíc tu najdete i prvky komedie, drama a možná i sci-fi.
Přesto jsem se nechala včera přemluvit od přítele ke shlédnutí snímku Psí ostrov. A vůbec toho nelituji!
Představte si Japonsko za dvacet let. Vyspělá země, plná moderních technologií. Jenže tu něco chybí. Psi.
Kvůli nemoci zvané psí chřipka, kterou náhle onemocněla všechna plemena psů, jsou deportováni na místo zvané Psí ostrov.
Ten je mimochodem také skládkou odpadků, a pejskové tu žijí jen ze zbytků jídla a o svém bývalém životě a paničcích si mohou nechat jen zdát.
Jednoho dne jejich monotónní život přeruší pád malého letadélka, a v jeho troskách objeví smečka dvanáctiletého Atariho, nevlastního syna krutého Kobayashiho, starosty města Megasaki, který rozhodl o deportaci psů.
Atari se vydal hledat pejska Fleka, který jej věrně doprovázel od dětství, a i přes starostovo přísné nařízení se nehodlá s jeho ztrátou jen tak smířit. Nyní je tedy uvězněný na ostrově spolu s psími společníky.
Podaří se překonat psí smečce nedůvěru k lidskému mláděti? Pětice pejsků různých plemen se vydává na dalekou cestu ostrovem, k psům, kteří mají mít údajně věštecké schopnosti a mohou vědět, kde pobývá Flek.
Mezitím ale starosta Kobayashi zjistí, kde je jeho chráněnec, a nasadí všechy své prostředky - včetně robotických psů, na jeho návrat zpět do Megasaki...
Výsledek obrázku pro Psí ostrov 2018
Jak už jsem psala na začátku, animované filmy nemusím. Toto však byla naprosto perfektni, hodinu a půl trvající jízda. Již dlouho jsem se u filmu tak nezasmála, ale jsou tu i dojemné scény, u kterých nezůstane snad žádné oko suché.
Psí ostrov je tak trochu povinností pro každého pejskaře - určitě tu najdete stejné zvyky, které má váš pejsek. Já to tak tedy alespoň mám.
Výtku mám ale k dabingu. Ve filmu se často mluví japonsky, a tyto části nejsou přeloženy. Docela to zamrzí.
Animace moc povedená, zvířata působí reálně, a dokonce jsem se dočetla, že jedna složitější scéna se točila až tři měsíce!
Psí hrdiny nadabovali takové hvezdy jako Edward Norton, Bill Murray neco Yoko Ono.
I přes tuto drobnou výtku film určitě doporučuji, a na čsfd.cz jsem mu udělila pět hvězdiček. Aktuálně má na tomto serveru 83 procent, což patří určitě ke špičce tohoto žánru.
A co Vy? Máte rádi animované fimy? Nebo se raději podíváte na pořádný horor? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Psí ostrov 2018

Knižní recenze 85 Postrach

7. července 2018 v 10:36 | Eliss
Autor: Ed McBain
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 90%
Obsah: Policisté z 87. revíru ve městě Isola mají opět plné ruce práce.
Neznámý pachatel vraždí mladé, nadějné běžkyně, a jejich těla nechává kuriózním způsobem umistěna.
Doslova se policii vysmívá - poštou dokonce pošle na policejní stanici doklady oběti.
Jako by toho nebylo i tak dost, jiný šílenec znásilňuje ženy na ulici, a to opakovaně, a dokonce je neváhá napadnout i ve zdánlivém bezpečí jejich domova, přímo ve vlastní posteli.
Případu se ujímá detektiv Steve Carella spolu se svými kolegy, Bertem Klingem a Cottonem Hawesem.
Navíc budou muset přibrat do týmu i kolegyni z jiného oddělení, ale pátrání po obou šílencích nebude vůbec snadné, a navíc připadů začne přibývat...
Podaří se zastavit postrach, kvůli kterému nemůže spousta žen kllidně spát?
Hodnocení: Knihy od spisovatele Eda McBaina patří mezi mé nejoblíbenější. Na internetových diskuzích se někteří čtenáři zmiňovali, že jsou případy z 87. revíru jako přes kopírák. S tím však zásadně nesouhlasím.
Každý příběh je originální, obsahuje jinou zápletku, a konečné vyústění je pro mně osobně velkým překvapením.
Nejinak je to i v tomto příběhu. Navíc se mi líbí, že nahlédneme i do soukromého života policistů, což knize dodává ještě věší autentičnost.
Detektivky od Eda McBaina v sobě mají zvláštní atmosféru starých časů bez používání moderních technologií - je tu spousta výslechů, hledání všech různých souvislostí - chápu že některým čtenářům to může připadat nudné.
Rozhodně to nebylo mé poslední setkání s partou z 87. revíru.
A co Vy? Znáte spisovatele Eda McBaina? A máte rádi jeho knihy? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Postrach Ed McBain

Třídní učitelka

5. července 2018 v 13:46 | Eliss
Když jsem nastoupila do první třídy, ze začátku jsem byla ze všeho nadšená. Krásná vyzdobená třída, pěkné pohodlné lavice, v batůžku nový penál s pastelkami a plnícím perem, a postupné poznávání nových spolužáků.
Představila se nám také paní, naše třídní učitelka. Vysvětlovala nám, že se budeme učit číst, psát a počítat.
Tato třídní učitelka mě provázela celou první třídu, byla postarší, ale moc hodná.
Druhou a třetí třídu to bylo horší. Za třídní nám přidělili Radku. Znala jsem ji už z dřívějška, protože chodila s mámou do třídy, dodnes jsou kamarádky, a jako dítě mě tam občas vzala na návštěvu, abych si hrála s jejími dvěma staršími dcerami.
No, a Radka si na mě zasedla. V hodinách jsem od ní často dostávala poznámky za nesoustředěnost - což bylo opravněné - ale když se to stalo někomu jinému, často se stalo, že mu to prošlo.
A nejhorší pro mě byly hodiny matematiky. Zrovna moc mi nešla, ale Radka mě ještě více znervózňovala, když mi často velmi nepříjemným tónem vysvětlovala, kde dělám chybu. Začala jsem se matematiky hrozně bát a možná právě tyto situace způsobily mou poruchu učení - dyskalkulii.
Od čtvrté třídy až do konce základní školy jsme měli už jen jednu třídní učitelku. Jarmilu.
A ta byla naprosto úžasná. Měla velmi chápavou povahu, na nic si nehrála, na rozdíl od některých jiných učitelů, a přistupovala férově k řešení průšvihů. A že jich nebylo málo!
Naše třída páchala jeden průšvih za druhým - házení pytlíků s vodou z okna třídy na chodník, jízda po zábradlí, a nejhorší snad byla drzost kluků na učitele.
Jarmila toho s námi zažila opravdu hodně, a často na ní bylo vidět, že nás má opravdu plné zuby.
V polovině osmé třídy vážně onemocněla - to jsme se ale dozvěděli až později. Vrátila se na začátku deváté třídy a měla k nám proslov. Jsme její poslední třída, ráda by nás všechny viděla úspěšně opustit základní školu a odejít na střední. Skončí vlastně spolu s námi a těší se na zasloužený důchod.
Devátá třída byla fajn - Jarmila sice vypadala nemocně, ale přesto s námi na konci roku podnikla nezapomenutelný poslední školní výlet do Kroměříže, kam se v důchodu i s manželem odstěhovala.
Dlouhé roky jsme Jarmilu neviděli, ale byli jsme v kontaktu alespoň přes Facebook či email.
V roce 2016 se uskutečnil třídní sraz. Jarmila přijela i s manželem, a až na arogantní chování některých spolužáků to bylo velmi pěkné setkání a hlavně jsme si krásně zavzpomínali s paní učitelkou.
Mimo jiné zmínila i zdravotní problémy, které trápí i jejího muže. Ale doufala, že vše dobře dopadne.
Ze srazu jsem si odnesla i několik fotografií a moc dobrý pocit.
Párkrát jsme si psali přes chat, Jarmila sledovala na Facebooku jak se máme, často nám i psala k fotografiím moc hezké komentáře, které opravdu zahřály u srdce.
V lednu tohoto roku se Jarmila najednou odmlčela, a nikdo o ní nic nevěděl. Měli jsme docela strach.
Když jedu do města, vždy se chodím dívat na pohřební oznámení. A zjistila jsem, že zemřel Jarmilin manžel. Prohrál svůj boj s nemocí. Bylo mi z toho velmi smutno, protože byl strašně fajn člověk.
Ale alespoň jsme věděli, proč nechce komunikovat. Smrt manžela ji prý velmi zasáhla, zhroutila se, a nakonec skončila v domě s pečovatelskou službou.
A největší šok přišel včera, když mi moje sousedka oznámila, že Jarmila před dvěma dny zemřela. Znovu se jí vrátila vážná nemoc, a tentokrát už asi neměla sílu k boji.
Je mi z toho opravdu velmi smutno, ale zůstanou krásné vzpomínky na nejlepší paní třídní učitelku. A ty mi nikdo nikdy nevezme.
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Kytice růží

V oku tornáda 2014

3. července 2018 v 14:40 | Eliss
Varování: Článek může obsahovat, byť nechtěně, mírné spoilery!
Katastrofické filmy nemám moc v oblibě. Pamatuji si doby, kdy jsem jako puberťačka zbožnovala tento typ filmů, které se vysílaly na Prima Cool. Většinou šlo o levné béčkové filmy plné nekvalitních triků a herců.
Ale tenkrát jsem to hltala a byla nadšená.
Dnes už tyto filmy moc nevyhledávám, raději skouknu nějaký dobrý horor nebo detektivku.
Rozhodla jsem se udělat vyjímku, a sehnala jsem si snímek V oku tornáda z roku 2014. Zaujal mě jeho obsah i přes celkem nízké hodnocení na čsfd.cz - pouhých 56%, ale na druhou stranu se dají sehnat i horší filmy.
V úvodu snímku se setkáváme s partou středoškoláků, kteří se natáčejí při jízdě autem. Najednou však idylku přeruší nečekané tornádo, které celé auto úplně zdevastuje.
Následují krátké titulky, a hned následuje záběr na velmi netypické vozidlo. Patří skupince lovců tornád - a ti jsou velmi naštvaní, jelikož se jim již dlouho nepodařilo žádné pořádné tornádo zachytit, a tudíž vysychají finanční zdroje.
Pak se záběr přesune zase jinam. Seznamujeme se s Donniem Fullerem, studentem silvertonské střední školy.
Ten právě začíná točit svůj krátký film do časové kapsle, kterou plánuje pustit za pětadvacet let svému budoucímu já.
Žije s tátou, mladším bratrem a psem v malém rodinném domě. Matka mu zemřela před několika lety.
A jako poslední se seznamíme s dvojicí šílenců, kteří točí na YouTube svá videa. Jenže v honbě za vyšší sledovaností neváhají dělat šílené věci - například na čtyřkolce přeskočit hořící bazén.
Donnieho otec je ředitel střední školy, a zrovna dnes se chystá na svůj velký den - promoci studentů. A Donnie má vše točit na několik kamer. Jenže se rozhodne vydat na schůzku s dívkou, a točení přenechá svému mladšímu bratrovi.
Promoce je skoro u konce - když se zvedne silný vítr, a v dálce se objeví tornádo!
Nastává evakuace, chaos, tornádo ničí vše co mu stojí v cestě - včetně aut a domů.
To je přeci ale úplná nádhera pro dvojici YouTuberů a lovců tornád!
Jenže nikdo z nich si nedovede představit, čemu vlastně čelí, a že toto nebude jen tak obyčejné tornádo...
Výsledek obrázku pro Into the Storm
Snímek má optimálně dlouhou stopáž trvající hodinu a půl, a to je jedno z mála pozitiv.
Postavy jsou celkem sympatické, nehrají úplně nejhůře, co jsem však nedokázala skousnout, byla absolutně de***ní dvojice YouTuberů. Situace - jde jim o život, protože jsou těsně vedle tornáda, a místo toho aby začali pořádně rychle utíkat, stojí, koukají, a vše si natáčejí. To mě opravdu vytočilo, protože se mi nechce věřit že by se tak někdo zachoval v reálné situaci.
A pokud ano, leccos to vypovídá o naší společnosti.
Dále mi vadila až přemíra vlastenectví, dialogy, které často vyznívají až neuvěřitelně kýčovitě.
Samotné tornádo a jeho řádění je však zpracované moc hezky a působí reálně. Určitě nebylo zrovna levné dosáhnout těchto efektů.
Příběh spíše podprůměrný, efekty pěkné, no a konec se dal tak nějak čekat. Nebo ne?
Snímku dávám dvě hvězdičky z pěti.
Na delší dobu se zase na žádný katastrofický film nepodívám, zůstanu raději věrná hororům a detektivkám.
A co Vy? Viděli jste tento film? A máte rádi katastrofické filmy? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Knižní recenze 84 Cáry rubáše

1. července 2018 v 15:32 | Eliss
Autor: Šest autorů
Žánr: Horor
Mé hodnocení: 75%
Obsah: Osmdesátý svazek z edice Pevnost, vydávaný nakladatelstvím Epocha.
Povídky do knihy vybíral spisovatel K. Kudláč, který se také zaměřuje na hororovou literaturu.
Některé příběhy se odehrávají v minulosti, jiné v budoucnosti - ale u všech Vás bude mrazit v zádech...
Hodnocení: Knihu jsem si objednala přes internetový obchod megaknihy.cz. Byla to má první objednávka a jsem velmi spokojená - balíček přišel už za dva dny, zabalený v kartonu a bublinkové fólii - knížka byla tedy dostatečně chráněná proti poškození.
Jako dárek k objednávce jsem dostala záložku a slevu deset korun na další nákup. Rozhodně mohu tento obchod doporučit.
A teď už k hodnocení. Knížka je celkem krátká, 200 stran jsem přečetla jedním dechem.
Povídky jsou celkem čtivé - nejvíce mě nudila ta poslední s názvem Poltergeist ze školky. Námět ducha obtěžující děti v mateřské školce není špatný, ovšem jeho zpracování je na tom podstatně hůře.
Příběh je nepřehledný, vyskytují se tu rádoby komické situace, které ale k smíchu vůbec nejsou a působí spíše dojmem, že autor chtěl do krátké povídky zakomponovat co nejvíce prvků. Bohužel je to spíše na škodu.
Krev pod sněhem začíná v obývacím pokoji Libuše Novotné. Ta v noci sleduje napínavou detektivku, když v tom ji vyruší rána do okna. Jako by do něj snad narazil pták...
Když se však podívá do truhlíku pod oknem, nalezne v něm lidskou ruku.
Na místo přijíždí poručík Karel Vlček a začíná vyšetřovat děsivý zločin, který jej a jeho kolegy zavede až do temných šumavských lesů, kde se může skrývat cokoliv. A nemusí to být z říše živých.
Tuto povídku hodnotím velmi kladně, líbila se mi nejvíce z celé knihy. I když není moc dlouhá, je opravdu plná temné atmosféry a protože jsem si knihu četla pozdě v noci, pociťovala jsem mrazení v zádech.
Pokud máte rádi hororové povídky, mohu knížku doporučit. Rozhodně si ještě z edice Pevnost nějaké knihy pořídím!
A co Vy? Máte rádi hororovou literaturu, nebo naopak klidnější čtení? A jaké máte zkušenosti s nákupováním knih přes internet? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Cáry rubáše

Večer

29. června 2018 v 15:22 | Eliss
Ležela na příjemně vyhřáté zemi jen v krátké sukni a vybledlém zeleném tílku.
Koukala na nebe plné červánků, vychutnávala si klid a ticho a vůbec jí nevadilo, že ji do stehen lehce píchají klasy pšenice.
Po dlouhé době se cítila opravdu svobodná, jen sama se sebou, se svými myšlenkami, vzpomínkami a strastmi.
Bydlela již šestým rokem v malé zapadlé vísce. Se svým partnerem si pronajmuli maličkou garsonku na samotě, hned vedle hlubokého lesa.
Jistě, občas měla strach. Když například občas vypadla elektrika, Martin byl na noční, a ona byla sama, choulila se v posteli a poslouchala zlověstné hlomození vichru venku.
Ale měla i jiné důvody, proč se bát. První problém byla práce. Sice do ní chodila, ale jako prodavačka ve vesnickém krámku s potravinami byla spíše nespokojená. Jak s penězi, tak často i se samotnou prací.
Byla za kasou od rána až skoro do večera, volna málo a domů chodila utrmácená. Nejhorší byli opilí zákazníci - zrovna jeden nedávno shodil celou polici s tvrdým alkoholem. Celou věc sice řešila policie, ale ta jako obvykle nic nevyřešila.
Jako by toho nebylo málo, měla potíže i s Martinem. Pracoval jako elektrikář v místním JZD a vydělal si slušné peníze, bohužel než stihl donést domů výplatu, více než polovinu musel rozházet v hospodě. Kde trávil téměř každý den.
Často se doma hádali, Martin v opilosti své partnerce vyčítal vše možné, a minulý měsíc ji zbil tak, že si musela vzít dovolenou.
Věděla, že si o ní ženské v krámě povídají, pěkně zdrbou ji i Martina, ale copak na tom záleží?
Z pravého víčka se jí začala řinout slza, rozčileně si ji hřbetem ruky osušila.
Copak záleží na tom, že si plánovala, jak příští rok založí rodinu? Pročítala už i různé návody, jak co nejdřívě otěhotnět. Plánovala, jak si pěkně zrenovují garsonku, Martin spraví střechu a natře nevzhledný, popraskaný plot...
Jenže Martin měl jiné koníčky. Hospodu, kamarády, a bití své partnerky.
Když se jí před dvěma týdny něchtělo večer mýt nádobí, s odůvodněním, že je unavená a jde spát, Martin ji vši silou strčil na kuchyňskou linku, až si ošklivě narazila bok a upadla na zem. Když už byla na zemi, uštědřil ji její partner ještě několik kopanců, ukradl jí peníze z peněženky a odešel znovu do hospody.
Věděla, že by měla zavolat policii, ale přílíš jim nedůvěřovala a navíc se i styděla.
Neměla kamarádky, každého si držela od těla, a proto se nikdy nikomu se svým trápením nesvěřila.
Útěchou jí byla práce a občasné procházky po místních polích, ale nejraději se ponořila do světa knih, kde se dočítala o báječných mužích a ještě úžasnějších ženách, kteří žili své životy bez jediného kazu...
Už několik dní sbírala odvahu k důležitému kroku. Když se vrátil Martin dnes z práce, vyjímečně nebyl zase tak moc opilý - navrhla, že by se spolu mohli projít. Chvíli něco bručel pod vousy, nakonc ale souhlasil a vyšli si spolu na zlátnoucí pole ječmene.
Když se vnořili hlouběji do šumících klasů, začala mluvit. Slova plná hněvu a vzteku se z ní řinula jako proud.
Sbalí si dnes věci a odjede k rodičům, zpátky do Olomouce. Už nehodlá dál snášet jeho lenost, neustálé popíjení a týrání.
Martin na ni nevěřícně zíral, ale po pár okamžicích dal průchod svému hněvu.
Popadl ji oběma rukama za krk, cloumal s ní, mačkal jí hrdlo ta silně, že již nemohla skoro dýchat.
V zoufalém boji o život vytáhla z kapsy klíče, nahmatala přívěšek malé ostré vývrtky, a bodla ji svému partnerovi do břicha.
V prvním momentě na ni nechápavě hleděl a chytil se za břicho. Po pár vteřinách upadl na zem. Břicho krvácelo stále více, Martin už jen chroptěl a stále se na ni díval. Ale tak trochu hloupě.
Po nějaké době zavřel oči a dodýchal. Byl mrtev.
Ležela tu teď vedle jeho mrtvého těla, malovala si krásnou, novou budoucnost. Jen musí co nejrychleji zmizet. Nechce jít do vězení.
Sledovala dál nebe plné červánků, a pečlivě plánovala každý svůj krok. Jen se nenechat chytit...
Tato mini povídka vznikla tak nějak spontánně a nijiak extra jsem ji nepromýšlela.
Doufám, že se Vám i přes její trochu pochmurný ráz bude líbit.
Děkuji za přečtení a komentáře, budu ráda i za kritiku. Přeji krásný první prázdninový den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro dark §Field pinterest

Letní splín

27. června 2018 v 15:02 | Eliss
Nejsem člověk, co nějak propadá do depresivních stavů a špatných nálad.
Asi před třemi lety jsem měla týden trvající černé období. Byla jsem absolutně bez nálady, přepadaly mě samé negativní myšlenky a nic mě nebavilo. Dělalo mi problém i ráno vstát z postele.
Naštěstí toto období netrvalo dlouho, a brzy jsem zase měla radost ze života a všeho kolem.
Jenže poslední dva dny cítím, že se mě smutek a špatná nálada zmocňují znovu. Spím hrozně dlouho, a stejně se ráno vzbudím bez energie, úplně vyšťavená. Nepomůže mi ani ranní káva.
Když přijdu ze školy, musím si ještě alespoň na hodinku lehnout. Pořádně mě nebaví ani knihy a mám pocit, že vše dělám z donucení. Protože musím, a ne proto, že chci.
Mohla bych si vzít "povzbuzováky." Antidepresiva, kterými mě cpala doktorka, mám doma plný šuplík. Jenže má diagnóza nezněla deprese, nýbrž porucha příjmu potravy. S prášky jsem špatnou náladu měla málokdy.
Nechci ale své problémy řešit léky. Vím, že to brzy odezní, a bude zase dobře.
Velkou míru na těchto mých stavech má i to, že je sice červen, jenže venku to vypadá spíše podzimně.
Už čtvrtý den prší, musela jsem ze skříně vytáhnout jarní bundičku a deštník. Chybí mi slunce, jeho teplé paprsky a pozitivní energie.
Asi si řeknete že nevím, co to je opravdová deprese. A máte pravdu. Pokud někdo trpí chronickou depresí - tento stav může trvat i déle než dva roky - musí to být opravdu hrozné. Nedovedu si to vůbec představit.
U nás na vesnici bydlela paní, která depresemi trpěla. Nevycházela skoro z domu, a pokud už šla ven, nikoho ze známých ani nepozdravila. Stranila se i vlastní rodiny.
Víte, nedivím se, že dost lidí vyhledává pomoc u odborníků. Což je samozřejmě dobře, nikdo se nemusí za návštěvu psychiatra stydět. Jsou věci se kterými si člověk sám neporadí.
Doba je hektická, dnes si nikdo pomalu nemůže být jistý ani tím, že jej zítra náhodou nevyhodí z práce.
Moje známá dělala dvanáctihodinové směny, a psychicky se z toho sesypala. K tomu navíc přičtěme hektické tempo práce, vše se musela učit za pochodu, a pokud něco spletla, dostala šíleně vynadáno.
Osobně bych si na podobnou práci netroufla. Už jen ta představa, že musím být dvanáct hodin v pohotovosti, chvíli se doma vyspím, přičemž se nestihnu postarat o domácnost, a znovu do práce? To opravdu není pro mě.
Pevně věřím, že můj letní smutek a špatná nálada brzy zmizí, zase vysvitne sluníčko a bude fajn.
A co Vy? Doufám, že Vás podobné smutky ze špatného počasí nepřepadávají. Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den bez špatné nálady, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Polní cesta

Knižní recenze 83 Karambol

25. června 2018 v 16:18 | Eliss
Autor: Hakan Nesser
Žánr: Krimi, Drama
Mé hodnocení: 90%
Obsah: Jeden jediný letmý okamžik, a může obrátit celý život vzhůru nohama.
Muž, o kterém se v úvodu knihy dozvídáme pouze to, že patří k vyšší společenské vrstvě, usmrtí pozdě v noci při rychlé jízdě v autě mladého muže.
V opilosti zazmatkuje, rychle ujede z místa činu. Ví, že si nemůže dovolit jít do vězení, proto za sebou rychle a nenápadně smete jakékoli stopy.
Ale někdo jej přece jen viděl. Za pár dní dostane výhružný dopis, v němž neznámý pisatel, který se podepsal jako Přítel, požaduje zaplacení velmi vysokého finančního obnosu, jinak hrozí celou věc oznámit policii.
Dostává se do neuvěřitelného kolotoče událostí, který brzy vyústí v další zoufalé činy.
Vyšetřování podivného chlapcova úmrtí se ujímá komisař Reinhart se svými kolegy. Podaří se mu odhalit šíleného pachatele?
Hodnocení: Další kniha z mé oblíbené edice Severská krimi.
Kniha mě zaujala už při čtení úvodu, který se nese ve velmi ponuré atmosféře, a ta se postupně line celým pokračováním.
Období těsně před Vánoci, venku počasí spíše připomínající podzim, a k tomu zapeklitý případ.
270 stran knížky uteklo velmi rychle, už dlouho mě žádná detektivka takto nezaujala. Velmi pěkná by mohla být i její filmová podoba. Kniha nese plným právem trojnásobné ocenění za nejlepší švédský krimi román.
Pokud máte rádi knihy například od Jo Nesba, mohu velmi doporučit.
A co Vy? Máte rádi krimi, nebo raději romantiku? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Karambol Hakan Nesser

Knižní recenze 82 Bez těla

23. června 2018 v 11:03 | Eliss
Autor: Martin Goffa
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 75%
Obsah: Zloděj Krajka, stárnoucí bezdomovec, který se specializuje na vloupání do bytů, udělá jednoho dne ošklivou chybu.
Byt, který se totiž rozhodl vybílit, skrývá jedno ošklivé překvapení. A to sice mrtvolu mladého muže.
Rychle byt opustí, a rozhodne se na celou věc co nejrychleji zapomenout. Jenže asi se mu to tak úplně nepovedlo, protože o pár týdnů později skončí ošklivě zbitý na jednotce intenzivní péče.
Případu se ujímá kriminalista Miko Syrový, který navíc musí ještě zaučit nového mladého kolegu Tonyho.
Jediným svědectvím je zmatené Krajkovo vyprávění, které nedává ovšem vůbec žádný smysl. A po návštěvě bytu, který měl být vykraden, není situace o moc jasnější. Jeho obyvatel je totiž vážený architekt David Luska, který je mimochodem i blízký přítel ředitele celého oddělení.
Ale Luska popírá, že by se v jeho bytě mohlo objevit jakékoli mrtvé tělo. Jak to tedy bylo? Mohl zraněný Krajka jen blouznit z bolesti?
Miko Syrový se rozhodne dopátrat pravdy, ale nebude to vůbec jednoduché...
Hodnocení: Na přebalu knížky je napsáno, že autor nepíše pod svým pravým jménem, a je bývalý kriminalista. Což mě velmi zaujalo. Na knize je to znát, je psána lidsky, ale zároveň profesionálně.
Hlavní hrdina, kriminalista Miko Syrový, je sympatický, není vykreslen jako bezchybný pracovník, ale také má spoustu lidských slabostí, což je jen přirozené.
Pátrání se stává postupně zajímavější, až do překvapivého konce, kdy jsem si říkala, že vyřešení celé záhady bylo doslova na dosah, ale přece tak daleko...
S četbou jsem spokojená, nenudila jsem se, a rozhodně si od Martina Goffy ještě něco seženu. Mohu doporučit všem milovníkům kvalitní detektivky.
A co Vy? Máte rádi kriminální romány? Nebo preferujete jiné knihy? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Bez těla Martin Goffa

Zajímavosti o banánech

21. června 2018 v 17:32 | Eliss
Musím se přiznat, že ovoce nepatří mezi mé oblíbené potraviny a často se musím nutit, abych nějaké snědla.
Co však jím často, ráda a bez nucení, jsou banány.
Před pěti lety jsem měla menší zdravotní problémy, a v těle mi chyběl dostatek fosforu. Vyhledala jsem si potraviny, které jsou bohaté na fosfor, a patří mezi ně i banány.
Od té doby se staly mou milovanou potravinou. Nejraději je mám ve formě přesnídávek čí mléčných koktejlů. ale nepohrdnu ani klasickým banánem.
Dnes jsem si pro Vás připravila několik zajímavostí o tomto úžasném ovoci.
1.) Banány jsou druhým nejvíce konzumovaným ovocem na světě
2.) V banánech se vyskytuje až 20% sacharidů, naopak jen 1% proteinů a méně než 0.5% tuků
3.) Obsahují velké množství vitaminu B6. Dále obsahují vitamin C, E a kyselinu listovou
4.) Existuje více než 500 známých druhů bananů. Patří mezi ně banán červený, banán trpasličí či banán červený
5.) Jeden kus banánu váží kolem 140 gramů
6.) Banány jsou velcí pomocníci při průjmech. Jsou vhodní i pro lidi trpící celiakií
7.) Ročně se ve světě vypěstuje více než 9 milionů tun banánů
8.) Průměrný Čech sní devět kilogramů banánů ročně
9.) Dělá se z nich mouka, pudr, vločky, kečup nebo líh
10.) Pokud je skladovaný při teplotě pod 13,2 stupňů Celsia, ztrácí svou typickou chuť i barvu
To bude ze zajímavostí vše. A co Vy? Máte rádi banány, nebo máte raději jiné ovoce?
Děkuji za přečtení a komentáře, doufám, že jste se dozvěděli nějaké nové informace. Přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro banana milkshake

Reklamy

19. června 2018 v 20:18 | Eliss
"V klidu se dívám na reklamy, a najednou - film!" Tento starý, krátký vtip určitě všichni znáte.
Poslední dobou mi ale při přepínání televizních kanálů přijde, že je to bohužel smutná realita.
S přítelem jsme neměli asi dva roky televizi, nakonec jsme si ji však pořídili. Zapínáme ji ale minimálně - jen pokud je nějaký hodně dobrý film, nebo například hokejová sezóna.
A když už ji tedy svátečně zapneme, jsem opravdu zděšená neuvěřitelným množstvím reklam. Nejde zase tak o reklamy. Ty k televizi prostě patří a patřit budou asi pořád.
Ale jde o to, jak jsou ty reklamy s odpuštěním de***ní. Lépe to opravdu říct neumím.
A co mě zarazilo nejvíce je fakt, že téměř každá reklama se týká půjček. Ty mě vážně štvou.
Jedna reklama se například týká tohoto: Pokud neplatíte zbytečné poplatky, můžete brát rodinu na zmrzlinu každý den! Budete se mít dobře každý den, a dokonce můžete mít zmrzliny plnou vanu! WTF?
Odporné. Odporná manipulace s lidmi, kteří dostanou pocit - tedy někteří - že taková půjčka je přeci báječná věc, budou se mít s rodinou prima a žádné problémy nastat nemohou! Protože to říkali v reklamě, kde jsou samí sympatičtí lidé, a ti nám přece nebudou lhát! Taková je bohužel reklama. Ne nadarmo má ve slově spojení klam...
Nebo reklama na půjčku Kamali, kterou doprovází písnička, kterou jsem nemohla dva dny dostat z hlavy, a její melodii si začal prozpěvovat i přítel.
Zprostředkovatelé půjček musí mít velmi úzkou spolupráci s psychology.
V roce 2014 vysílala jedna naše TV stanice reklamy, které celkem denně zabraly tři a půl hodiny. Když si to představíte takto, je to opravdu šílené.
Z dětství si vybavuji, že ráno, když jsem se dívala na pohádky, vždy byly reklamy na nějaké hračky. Fascinovaně jsem koukala na děti, jak si hrají s miminky na baterky nebo oblékají nové Barbie. Největší zázrak ale pro mě byl mluvící plyšák Furby. Jaké bylo štěstí, když jsem jej našla pod stromečkem! Bez reklam bych o podobné hračce nikdy nevěděla.
Podle mého názoru jsou právě děti nejvíce ovlivnitelné reklamou.
Kapitola sama pro sebe jsou reklamní letáky. Před rokem jsem dala na schránku cedulku, že nechci do schránky letáky.
Bohužel to většina roznašečů ignorovala, a tak se schránka plní dál.
Je mi smutno z toho, kolik lesů muselo být pokáceno jen kvůli hloupým reklamním sdělením.. Někdy ty letáky prolistuji, ale většinou je odkládám stranou a posléze nosím do kontejneru na tříděný odpad.
Neříkám, že reklamy musí být jen špatné. Mohou být užitečné, pokud jde o zdravotní preparáty, či pozvánky na zajímavé výstavy a exkurze.
Jde jen o to rozlišit, která reklama je dobrá a špatná. Což může být někdy velmi těžké.
Co si o reklamách myslíte Vy? Vadí Vám, nebo je již ani nevnímáte? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Antibiotika a jejich účinky

17. června 2018 v 15:51 | Eliss
Před nějakou dobou proběhla médii zpráva, že spousta antibiotik přestává na určité druhy bakterií zabírat, a lékaři proto bijí na poplach.
Zpráva mě zaujala. Letos jsem už brala čtyři různé druhy antibiotik v průběhu čtyř měsíců. A to na ten jeden a ten samý problém. Zánět močového měchýře. Po sérii vyšetření v nemocnici mi lékaři oznámili, že se v mých močových cestách nachází atypická bakterie, která jde zabít jen velmi silnými léky.
Byla jsem upozorněna, že antibiotika, co jsem měla brát, jsou většinou špatně snášena a mezi nejčastější vedlejší účinky patří bolest břicha, průjem nebo střevní potíže. A nesmí se kombinovat s mléčnými výrobky.
Léky jsem si v lékarně vyzvedla, a při pročítání příbalového latáku mi vstávaly vlasy na hlavě hrůzou.
Mezi časté příznaky patří: pocit nevolnosti, zvracení, průjem, pálení žáhy, pocit svědění či vyrážky. Vyskytnout se může i zčernání jazyka, pálení kůže, neklid či úzkost.
A jako třešnička na dortu upozornění, že léky je potřeba brát ve vzpřímené poloze, jinak může hrozit vznik jícnových vředů.
No, asi chápete, že jsem trnula hrůzou, a asi patnáct minut jsem hypnotizovala krabičku, než jsem se odhodlala tabletku polknout.
První dny se nic nedělo, ale čtvrtý den jsem se rozhodla chvíli vyjít na sluníčko. V letáku je napsané, že se nedoporučuje opalování, proto jsem měla i ve vedrech na sobě navlečený svetr a kalhoty.
Nějak jsem netoužila se opálit, jen jsem asi na dvě hodiny šla k ohni u táboráku. A to stačilo. Večer mě hrozně svědily prsty na rukou, nos jsem měla úplně rudý a posléze se začal loupat - hrozně to svědilo - takže jsem si připadala jako Michael Jackson.
Po zbytek léčby jsem se slunci raději vyhýbala obloukem.
Tablet jsem měla brát deset, devátý den jsem ale chytla takové křeče do žaludku provázené nepěknými střevními potížemi, že jsem hned upalovala do nemocnice.
Tam mi oznámili, že léčba již stejně zabrala, bakterie jsou mrtvé, a není důvod v léčbě pokračovat.
Když jsem se ptala, jestli nevadí, že je nedoberu - měla jsem strach, že se problémy mohou vrátit - prý ne. Zajímavé.
Musím zaklepat, jsou to již dva měsíce a žádné problémy mě netrápí. Doufám, že mám od antibiotik na delší dobu pokoj, protože jsem se o nich dočetla docela děsivé informace.
V Americe došlo před několika lety v léčbě Samuela P. k smutnému rekordu. První antibiotika bral již ve věku devíti měsíců, a když oslavil chlapec své sedmé narozeniny, již třicetkrát bral v různé formě antibiotika. Možná i kvůli tomu se stal později astmatikem.
Zaujalo mě například i to, že v některých zemí doporučují lékaři k užívání antibiotik užívat živý jogurt či jiné bakteriální doplňky.
Před rokem, když jsem opět brala antibiotika kvůli zánětu močových cest, dostala jsem ke konci užívání tablet průjem. Ten ale trval skoro dva týdny. Tyto bakteriální doplňky jsem brala v průběhu léčby střevních potíží, ale trvalo velmi dlouho, než to zabralo. Dodnes si dávám pozor, a pokud beru antibiotika, pokaždé tyto doplňky beru také.
Podle některých léčitelů se mohou dát chemická antibiotika nahradit správnými poměry bylinných výluhů, proti bakteriím má pomáhat například třapatka nachová, myrhovník, šalvěj nebo měsíček.
Co si o tomto myslíte Vy? Věříte v účinnost antibiotik? Nebo je podle Vás lepší alternativní medicína?
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro pills antibiotics

Knižní recenze 81 Nejlepší americké detektivní povídky

16. června 2018 v 17:01 | Eliss
Autor: Kolektiv dvaceti autorů
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Soubor nejlepších amerických detektivních povídek z roku 2009 sestavil známý spisovatel Lee Child.
Setkáme se tu s krátkými příběhy s kriminální zápletkou od známých autorů, jako je např. Kurt Vonnegut, Lyndsay Fayeová či Ryan Zimmerman.
Hodnocení: Knížku jsem dostala vloni k Vánocům, ale dlouho jsem se k ní nedostala.
Jednak mě odrazoval počet stránek - téměř 400 - a za druhé nemám moc v oblibě povídky. Mám raději knihy, kde je jeden jediný příběh.
Žádného autora z této knihy jsem předtím neznala, byla jsem však příjemně překvapena vysokou kvalitou čtených povídek.
Povídka Smaragdové pobřeží pojednává o sezónním číšniku Waitronovi. Za barem je usměvavý, příjemný chlápek, ale jen co mu skončí směna, mění se ve vraždící monstrum.
Co se stane, když jej při činu nachytá párek výlupků právě propuštěných z vězení?
Tato povídka má jen dvanáct stran, přesto je velmi působivě odvyprávěna, nahlédneme do mysli vraždícího psychopata a jeho hrůzných myšlenek. Jedna z nejlepších povídek z této knihy.
Sherlock Holmes a jeho věrný přítel doktor Watson jsou hlavními hrdiny povídky Případ šílenství plukovníka Warburtona.
Doktor Watson vypráví Holmesovi za jednoho nudného, šedého letního odpoledne příběh, ve kterém hraje roli chtíč, velké peníze a nevěra.
Holmesovi se díky své geniální dedukci podaří přijít na kloub staré záhadě, a to ani nevstane ze svého pohodlného ušáku...
Povídky jsou vybrány opravdu velice pečlivě, každá je úplně jiná a rozhodně nenudí.
Jak už jsem zmínila, povídky moc nečtu, ale musím svůj názor přehodnotit, a rozhodně si z této povídkové série seženu další díl!
Mohu doporučit všem milovníkům detektivních povídek, protože v této knížce si určitě každý najde to své.
A co Vy? Máte rádi detektivní povídky? Nebo raději romány? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Americké detektivní povídky Lee Child

Klíč 2005

14. června 2018 v 13:38 | Eliss
Před několika dny jsem si tak říkala, že jsem velmi dlouho neviděla žádný horor.
Začala jsem brouzdat na stránkách čsfd.cz a náhodně jsem si vybrala film, který měl alespoň 60%.
Má volba padla na film Klíč z roku 2005, a aktuálně má na čsfd.cz 69%, což není vůbec špatné.
Film jsem si sehnala, a včera večer jsem si jej před spaním pustila. O snímku jsem si předem vůbec nic nezjišťovala.
V úvodu se seznamujeme s mladou ošetřovatelkou Caroline, která pracuje na oddělení nevyléčitelně nemocných pacientů.
Když zemře jeden z pacientů, ke kterému měla velké citové pouto, rozhodne se odjet z města a začít od začátku.
Najde si práci v Lousianě, v jednom obrovském, starobylém domě na samotě.
Náplní její práce je péče o Bena Deverouxa. S ním v domě bydlí i jeho manželka Violet, která má spoustu práce s udržováním domu.
Ben prodělal před měsícem mozkovou mrtvici, nemluví, není schopný vstát z kolečkového křesla, a tudíž se nemůže sám o sebe jakkoliv postarat.
Caroline dostane univerzální klíč od všech pokojů. K jednomu jedinému zámku nepasuje - a to k záhadným, starým dveřím na půdě.
Výsledek obrázku pro Klíč 2005
Když se je Caroline jednoho dne rozhodne i přes Violetinu výstrahu dveře násilím otevřít, ještě netuší, jaká stará tajemství na půdě objeví, a že jisté věci nejdou vrátit zpátky...

Kate Hudson a John Hurt jsou dvě hvězdy hlavních rolí.
Začátek snímku se ani moc nevleče, úvod není zdlouhavý, po pár minutách se jde rovnou na věc - to jest do nového Carolinina zaměstnání.
Deverouxovi jsou oba poněkud podivínští, zvláště tedy Violet.
Na jednu stranu jsem zklamaná - duchů ani jiných přízraků jsem se moc nedočkala, ale na druhou stranu film velmi dobře funguje coby thriller s mysteriózními prvky.
S hereckými výkony jsem spokojená, Kate Hudson mám ve velké oblibě a ani zbytek obsazení nezůstává ve svých výkonech pozadu.
Finále a závěrečné rozuzlení celé záhady mi vyrazilo dech. Z filmu mám celkově dobrý pocit, hodnotila bych jej minimálně čtyřmi hvězdičkami z pěti.
A co Vy? Máte rádi herečku Kate Hudson? A viděli jste tento film? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Spolužák Milan

12. června 2018 v 16:10 | Eliss
Vloni jsem nastoupila do prvního ročníku tříletého učebního oboru kuchař - číšník.
S třídou jsem se moc nesžila, přece jen jsou všichni o pět let mladší než já a většinou se ještě chovají jako puberťáci - machrování před ostatními, sprostá slova, a neuvěřitelně drzé chování k učitelům, kteří nemají sílu s tím něco pořádně udělat.
A jeden spolužák, Milan, mi byl hned od prvního dne nesympatický. Nedokážu vysvětlit proč. Prostě špatný první dojem.
Seděla jsem dvě lavice za ním, ale neustále jsem slyšela jen jeho hlasité pokřikování a balící techniky, které používal na Kateřinu, která do něj byla očividně velmi zakoukaná.
Takže nikoho moc nepřekvapilo, když ti dva začali o velkých přestávkách mizet na internát, kde je Milan ubytovaný. Všem tvrdili, že si chodí pro sešity. Samozřejmě.
O to větší šok vzbudilo Milanovo přiznání, že má v Opavě, kde bydlí, už rok přítelkyni.
Řikala jsem si, že vztah s Kateřinou nemůže dopadnout dobře. A taky že ne. Asi po dvou měsících se s ní přestal úplně bavit, na každém rohu ji pomlouval. Mezi jeho nevkusné řeči patřilo třeba to, že Kateřině páchne z úst a údajně nosí tři dny jedny ponožky. Nestačila jsem valit oči.
Takhle se opravdu chová někdo, kdo již vlastní občanský průkaz?
Kateřina byla viditelně utrápená, začala hubnout a stranila se ostatních. Co může udělat nešťastná láska...
Martinovo chování se začalo zhoršovat i v hodinách. No, zhoršovat. Pro něj asi ne. Začal všemožně podlézat učitelům, vždycky měl všechny referáty na jedničku a nikdy se nezapomněl před ostatními pochválit, jaký je úžasný borec.
V únoru mě na praxi přeřadili na nové pracoviště, školní studenou kuchyňku, kde se dělají různé obložené mísy, saláty nebo bagety.
A Milan tam byl také. A začal být na mě dost protivný.
Když jsme spolu třeba umývali nádobí - on umýval, já utírala - vrátila jsem mu jednou špatně umytou lžičku, na které byl zbytek hořčiče. Slušně jsem mu řekla, že je tam flek, jestli to tedy umyje ještě jednou.
Osopil se na mě, že je to rozhodně lépe umyté než ode mě (WTF?) a že žádný flek nevidí.
Měla jsem chuť mu říct, že myju nádobí doma každý den, a že tedy o umývání fleků něco vím, ale mlčela jsem. Nechtěla jsem se hádat.
A jeho chování se zhoršovalo. Začal mít poznámky na to, že dělám pomalu svou práci, že mám "hnusné" výrobky a že nic neumím. Přitom ostatní, ani mistrová neměli na tempo mé práce ani na vzhled výrobků žádné poznámky.
Často jsem musela doslova utéct na toaletu, abych se tam vybrečela.
Stěžovat si u mistrové nemělo cenu, protože s ní byl velký kamarád, a tudíž by mi stejně nevěřila.
Po dvou měsících jsem požádala o přeložení na jiné pracoviště už kvůli tomu, že ve studené kuchyni jede celý den klimatizace, tudíž to byl opravdu úžasný balzám na mé potíže s močovým měchýřem.
Milana jsem se tedy zbavila, což byl úžasný pocit.
Jak jsem psala, minulý týden jsem byla se školou na výletě v Polsku. A Milan jel také, protože se na poslední chvíli uvolnilo jedno místo. Po zjištění, že jej budu muset vedle sebe trpět, jsem měla chuť výlet zrušit, nakonec jsem to ale zavrhla. Řekla jsem si, že se bude třeba mimo školu chovat normálně.
Omyl. Z naší třídy jsme jeli celkem tři, takže jsme se na výletech drželi pohromadě. A Milan se choval ještě více arogantně než kdykoli jindy, ani mi nedpověděl pomalu na pozdrav a ignoroval mě, jako bych byla vzduch.
V duchu jsem převracela oči při líčení toho, kterou holku chce zase sbalit, či frajeření penězi, které mu dala máma.
Jedna z jeho hlášek: "Jsem řekl matce, ať mi dá aspoň tři tisíce! Že si chci něco pořádného koupit!"
No, pochybuji, že měl u sebe tolik peněz.
Snažila jsem se jej celý výlet ignorovat, ale ono to opravdu nebylo jednoduché. Přesto mi výlet nepokazil, ačkoliv se o to usilovně snažil. Jak se říká, nejhorší je srážka s blbcem.
A co Vy? Máte ve svém okolí někoho podobně arogantního, jako je Milan? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Opole příroda

Knižní recenze 80 Konec hlídky

10. června 2018 v 12:03 | Eliss
Autor: Stephen King
Žánr: Krimi, Drama, Sci-fi
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Poslední ze série knih Pan Mercedes pojednávající o šíleném vrahovi Bradymu Hartsfieldovi, který usmrtil stovky lidí čekající na pracovní nabídky před Burzou práce.
Brady nyní leží v komatu v nemocnici, ze kterého by se díky vážnému poranění mozku neměl nikdy probrat.
Ale Brady se nějakým zázrakem probere, a navzdory tomu, že sám nezvládne téměř nic, ani pořádně komunikovat, se v jeho hlavě zosnuje geniální vražedný plán. Bradyho mozek totiž není zdaleka tak poškozený, jak si ostatní myslí...
Bill Hodges a jeho partnerka Holly Gibneyová, kteří vlastní soukromou detektivní agenturu Právo nálezce, se na vlastní pěst pustí do pátrání, když začnou přibývat děsivé série sebevražd.
Je jen náhoda, že se všichni nějak octli v Bradyho blízkosti? Ale jak může člověk, který je neschopný vstát sám z postele, přinutit někoho k sebevraždě? Bill, Holly a jejich přítel Jerome se pokusí přijít této záhadě na kloub...
Hodnocení: Na volné pokračování románu Právo nálezce jsem se moc těšila, a očekávání jsou splněna.
Na cbdb.cz v diskuzním fóru o této knížce někteří zmiňovali, že Kingovi více jde psaní hororů, ale žánr drama mu moc nesedí. S tím úplně nesouhlasím, protože i v dramatických pasážích jde vyprávění pěkně svižně a nenudila jsem se.
Vadilo mi pouze to, že úvod knížky je zbytečně vleklý a trvá, než se něco začně trochu dít.
Závěr je správně akční, ale i trochu smutný. Mrzí mne, že série touto knihou končí, protože mě dvojice Billa a zakřiknuté podivínské Holly velmi bavila.
Rozhodně doporučuji, ale je lepší si přečíst první dvě knihy, abyste se dobře orientovali v ději.
A co Vy? Máte rádi knihy od Stephena Kinga? A četli jste tuto knižní sérii? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Konec hlídky

Výlet v Polsku

8. června 2018 v 16:10 | Eliss
Všechny moc zdravím a hlásím se zpátky, dnes jsem přijela z výletu v Polsku.
Šlo o přátelské setkání v městě Opole se školou, kterou navštěvuji a německou sřední školou z Mannheimu.
Odjezd byl v neděli večer, cesta utekla příjemně rychle - jeli jsme asi hodinku a tři čtvrtě.
Dojeli jsme na ubytovnu, která je hned vedle psího útulku. Což je zvlášť v noci velmi nepříjemné - štěkot psů se střídal s hučením vlaku, jelikož nádraží je kousek od útulku.
Budova na mě působila zanedbaným dojmem, ale uvnitř to nebylo špatné. Sprchy moderně vybavené, toalety také docela ušly.
Trochu mě zarazilo, že toalety i sprchy jsou společné. Bylo docela zvláštní potkávat se v těchto prostorech s opačným pohlavím.
Po příchodu na pokoj jsem se docela zděsila. My Češky jsme byly na na čtyřlůžkovém pokoji, kde byla oloupaná omítka a na zdi byly asi pěkně staré šlápoty od bot. Ano. Opravdu na zdi.
Postele příšerné - každé ráno jsem se budila rozlámaná a skoro celý zbytek dne mě bolela záda.
Přikládám fotografii budovy, kde jsme bydleli.
Výsledek obrázku pro Niezapominajka opole
První den jsme se jen ubytovali, připravili si studenou večeři - sýry, zeleninu, pečivo - a vybalili jsme si věci.
První noc jsem se vůbec nevyspala - hluk na chodbách, studenti vesele popíjející alkohol a neohleduplné bouchání dvěřmi.
V pondělí jsme vstávali v sedm hodin, nachystali jsme snídaně - totéž co bylo k večeři - a vyrazili jsme na výlet.
Do Muzea Wsi Opolskiej - což byl středně malý skanzen. Moc se mi líbila prohlídka starých chalup, nádherného mlýnu a kolem se pasoucích zvířat.
Chaloupky v sobě nesly punc starobylosti a zvláštní vůni starého dřeva.
Po prohlídce jsme vyrazili na místní střední školu, kde bylo slavnostní zahájení s ředitelkou školy. Náš učitel překládal z polštiny, ale místy se dalo docela dobře porozumět.
Poté následoval slavnostní oběd. Kapustový závitek plněný houbami a rýží. Chutnalo to tedy odporně, ale když je hlad, dá se sníst vše.
Po jídle nám oznámili, že půjdeme do školních učeben něco uvařit.
A nakonec jsme dělali zákusky. Rohlíčky plněné marmeládou. Jako vyučená pekařka jsem zvyklá na ledacos, ale s těstem, které jsme měli ke zpracování, se nedělalo vůbec dobře. Drolilo se, a zabalit kus těsta do požadovaného tvaru vyžadovalo opravdu hodně umění.
Ze své školy jsem zvyklá na jinou pekárnu, bylo pro mě tedy dost zvláštní vidět, jak to mají zařízené jinde.
Malé stolky se židlemi, každý žák si donesl pracovní prkno, váleček, a pracuje se v sedě. Učebna je malinká, vedle každé lavice je trouba, kde se následné výrobky pečou. Přijde mi, že se tam dělají jen buchty, protože jsem nikde neviděla kynárnu. Opravdu zajímavé.
Co jsme si vytvořili, to jsme si posléze i snědli a vyrazili do města. Překvapilo mě, jak je Opole velká.
Snad na každém rohu se nechází lékarna a právní poradci. Při jízdě vlakem, autobusem nebo tramvají se dá připojit na Wi-Fi připojení. Moc jsem to neřešila, na internetu jsem byla hlavně na ubytovně, ale překvapilo mě, kolik studentů kouká místo z okna na krajinu do mobilu. Až mi z toho bylo smutno.
Nakonec jsme si sedli do kavárny, kde jsme strávili asi hodinu, a vyrazili jsme zpátky na ubytovnu.
V úterý jsme navštívili zoologickou zahradu, která byla moc krásná. Dlouho jsem v ZOO nebyla, tak to pro mě byl docela zážitek. Ale na druhou stranu jsem měla pocit, že ta zvířata musí neskutečně za těmi vyhrazenými kousky zeleně trpět.
Koupila jsem si na památku alespoň pohlednici.
Ve středu jsme navštíli město Wroclaw. Zajímavé město, plné turistů, a spousty nádherných památek.
Nejvíce se mi líbily kostely s propracovanou vnitřní výzdobou. A ta barevná vitrážová okna!
Navštívili jsme také trhy, kde se dalo koupit snad úplně vše. A za docela přiznivé ceny. Opravdu pastva pro oči.
Udělala jsem si radost a koupila jsem si novou peněženku, jelikož ta stará se mi již rozpadala.
Ve čtvrtek byla na programu celodenní návštěva farmy. A ta byla úžasná.
Sposta zvířat - kozy, ovce, mohli jsme je nakrmit. Také byla možnost projížďky na koni, ale já se nakonec s jednou skupinkou svezla v koňském spřežení. Úžasný zážitek, a vůbec mi nevadilo, že spřežení trochu při jízdě nadskakovalo.
Byla to legrace. Oběd byl úžasný, vařila jej manželka pana majitele, a musím říci, že jsem se již dlouho tak dobře nenajedla.
Večer jsme šli ještě na noční procházku Opolí, kde jsme se šli podívat na nádherné barevné fontány. Vzpomněla jsem si, že jsem něco podobného kdysi viděla v Bratislavě.
A už tu byl pátek - dnes jsme ráno po snídani vyrazili domů.
V Opoli se mi líbilo, až na postele a nepříliš kvalitní jídlo. Ale člověk má být vděčný za vše dobré, co si může na výletě užít.
Doufám, že se Vám dnešní článek líbil, o tomto výletu se ještě okrajově zmíním v jednom článku.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Velká omluva

2. června 2018 v 9:40 | Eliss
Všem se moc omlouvám, ode dneška do 9.6. tu nečekejte žádné články.
Jedu totiž na takovou malou poznávací dovolenou do Polska. Bude se mi moc stýskat, a doufám že i nadále zůstanete věrni mému blogu.
Děkuji, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Tráva avatar

Knižní recenze 79 Právo nálezce

31. května 2018 v 15:54 | Eliss
Autor: Stephen King
Žánr: Krimi, Drama
Mé hodnocení: 90%
Obsah: John Rothstein je známý a oblíbený spisovatel, zejména díky svým třem románům s Jimmy Goldem, Běžec, Běžec v akci a Běžec zpomaluje. Třetí z románů skončil pro některé čtenáře velmi nešťastně.
Tak nešťastně, že jsou schopni i zločinu.
Morris Bellamy miluje Jimmyho Golda, a konec třetího dílu jej rozčílil tak, že nebohého spisovatele vypátrá a zabije.
Při tom mu odcizí i velkou částku peněz a zápisníky plné povídek, které ukryje do kufříku a pro jistotu na nějakou dobu zakope na opuštěném místě.
Jenže ke své obrovské smůle je hned ten večer zatčen policií. Paradoxně ale ne za vraždu, ale za jiný zločin, kterého se dopustil v opilosti.
Na velmi dlouhou dobu skončí ve vězení.
Pete Saubers bydlí v malém domku se svou sestrou a rodiči. Nemá to zrovna jednoduché, jeho tatínek je nemocný, před několika týdny jej nějaký šílenec málem zabil u Burzy práce.
Jednoho dne, při toulkách lesem, zakopne o starý kufr, který je zahrabaný pod kořeny. To, co je v něm, může pomoci jeho rodině dostat se z nejhoršího. Pete si tedy začne počínat jako neznámý dárce a přijde na způsob, jak peníze poslat rodičům.
Ale co když se přijde na to, kdo peníze posílá?
Morris Bellamy se nakonec dočká vytoužené svobody, a jako první zamíří ke svému pokladu. Ale ten zmizel!
Morris je šílený vzteky, a rozhodne se vypátrat toho, kdo mu jeho nejcennější poklad ukradl...
Znovu se setkáme s detektivem Billem Hodgesem, jeho spolupracovnicí - neurotickou Holly Gibneyovou a Jeromem Robinsonem.
Kniha je pokračováním románu Pan Mercedes.
Hodnocení: Stephena Kinga mám ráda, zvláště jeho hororové romány a povídky.
První díl, Pan Mercedes, se mi velice líbil, a jedna z mých prvních knižních recenzí se týkala právě tohoto díla.
Druhý díl je volným pokračováním, ale přesto na události z prvního dílu navazuje.
Kniha se čte velmi příjemně, jako všechna díla od Kinga, nejsou tu hluchá místa a děj je nabitý zvraty a mnohdy velmi napínavými situacemi.
Na knižní databázi bylo v některých komentářích uvedeno, že čtenáři jsou zklamaní z toho, že se jim nedostalo další porce hororu, ale dramatu s prvky krimi.
Já osobně jsem však spokojená, a už mám rozečtený další díl série, Konec hlídky, na jehož recenzi se také můžete brzy těšit.
A co Vy? Máte rádi spisovatele Stephena Kinga? Nebo ne? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Právo nálezce

Kácení májky

29. května 2018 v 15:22 | Eliss
Od malička bydlím ve vesnici. A i když je naše vesnička malá, často se tu pořádají různé kulturní akce.
Patří mezi ně podzimní dožinky, obecní fotbal nebo již zmíněné kácení máje spojené s dětským dnem.
Dětský den jsem jako dítě milovala, je tam spousta soutěží o bonbony, velký skákací hrad a skluzavka.
Je to pěkná tradice. Májka se postaví vždy měsíc před konáním kácení. Její vrcholek je krásně ozdobený červenou vlaječkou a pentličkami.
Májku vždy kácí starosta a místostarosta sekyrami. Po jejím dopadu na zem soutěží místní muži v tom, kdo nejrychleji doběhne k vlaječce a strhne ji. Vlaječka se pak vymění za lahev dobrého alkoholu.
Tato akce má u nás dlouho tradici a osobně ji mám velice ráda, ačkoliv nejsem moc společenský člověk.
Letošní kácení má být ve slavnostním duchu. Hřiště, kde se májka kácí, prošlo asi roční rekonstrukcí z důvodu, že nějaký blázen rozjezdil hřiště autem a totálně jej zničil.
Fotbalové zápasy se musely konat v jiných obcích a celkově to bylo dost smutné, že někdo - nejspíše v opilosti - hřiště takovým hrozným způsobem zničil. Smutné.
Minulý víkend jsem byla s kamarádkou na fotbalovém zápase. A udivilo mě, že nikde nevidím májku.
Kamarádka mě však upozornila, že je vzadu, kousek za tribunou. Napadlo mě, že je to proto, aby padající májka nějak nepoškodila nový povrch hřiště.
Kácení má být tento týden v sobotu. Dnes jsem skončila ve škole brzy, protože jsem měla mít jen jednu hodinu, a ta ještě odpadla. Čili jsem šla do školy úplně zbytečně.
Ale protože autobus domů mi už dávno ujel, strávila jsem nějaký čas na recepci s paní recepční, se kterou se moc příjemně povídá, i když je trochu upovídaná.
Před desátou hodinou jsem vyrazila na autobus. Chodím rychle, takže jsem byla na nádraží s časovou rezervou deset minut.
Šla jsem tedy do čekárny, kde jsem se začetla do různých inzerátů.
Najednou mě vyrušilo zaklepání na rameno, až jsem se docela nepříjemně lekla. Otočím se - a tam moje nejlepší kamarádka Denisa.
"Ahoj, jdeš na cígo? Jedu na hodinu domů a pak zase do práce." Šly jsme tedy na travnatý plácek vedle nádraží.
A Denisa mi vzápětí sdělila velkou novinku. "Už jsi slyšela, že někdo kolem půlnoci pokácel májku? Soused vyběhl ven, slyšel rachot, ale už nestačil doběhnout toho kdo to udělal..." Denisa bydlí kousek od hřiště, takže to má přímo u zdroje.
Zůstala jsem na ni koukat s otevřenými ústy. To jako vážně? Které hovado napadne vzít si motorovou pilu a pokácet májku, jejíž kácení dělá radost spoustě dětem? A děti navíc ještě pomáhaly májku zdobit, vyráběly mašličky a určitě měly dobrý pocit ze své práce.
A pak někdo jde a prostě ji pokácí. Jen tak. Je mi z toho opravdu smutno, protože zkazil pěknou tradici a podívanou.
Kamarádka mi říkala, že kdysi se u májek v noci držela hlídka. Možná by nebylo od věci to znovu zavést...
Doufám, že obec tento nemilý problém vyřeší a sobotní kácení se přece jen uskuteční.
Co si o tomto myslíte Vy? Znáte tradici kácení májky? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše rozčarovaná Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Májka

Anorexie

27. května 2018 v 16:44 | Eliss
Před nějakou dobou jsem tu psala o svém problému s poruchou příjmu potravy.
Asii před dvěma lety to bylo nejhorší, při výšce 160 centimetrů jsem vážila 39,5 kilogramů. Dlouho jsem si tento problém nepřipouštěla, po návštěvě psychiatra jsem si vážnost svého problému začala pomalu uvědomovat.
Léky, které mi doktorka napsala, však nepomáhaly. Cítila jsem se sice psychicky lépe - nestresovala jsem se tolik s běžnými věcmi jako kdysi - ale na mou chuť k jídlu neměly žádný vliv.
Po jejich vysazení jsem zjistila, že mi způsobovaly nechutenství. Paráda. Kdybych se jich nezbavila, pořádně bych se dodnes nenajedla.
Z anorexie jsem se dostala sama, bylo to těžké, naučit se znovu dodržovat jídelní režim, užívat si chuť jídla a přestat si pročítat energetickou hodnotu každého výrobku.
Je to více než půl roku a doufám, že to vše je již za mnou. Opravdu nechci mít trvalé následky, jako je neplodnost nebo vypadané zuby.
Už tak se potýkám se zdravotními problémy, ale jídlo je můj přítel, potřebuji jej k životu, a pokud bych pokračovala v hubnutí, pravděpodobně bych zemřela. Taková je realita.
Ve třídě mám jednu spolužačku, říkejme jí třeba Karolína. Karolína je vysoká asi tak jako já, a o něco hubenější. Já aktuálně vážím 48 kilo, takže Karolína mohla mít tak 45.
Asi před půl rokem začala ve třídě vykládat, jaké má velké špeky, a že musí začít běhat. V duchu jsem si klepala na čelo a říkala si, jen ať nezačne blbnout.
A taky že začala. Teď může mít tak 42 kilo, vypadá jako smrtka, a nedávno tvrdila, jak nemůže nic jíst.
Pomyslela jsem si: To jsem také vypadala a chovala se tak příšerně? Karolína je ubytovaná na internátě, kde by jí nejspíš měli trochu kvůli jídlu hlídat. Jenže asi to moc nefunguje.
Minulý týden ve středu ji přeřadili na stejnou praxi, kde jsem já. Povídala si s mistrovou, a jen tak mezi řečí se jí pochlubila, že je anorektička. Ano, pochlubila. Připadala jsem si jako v říši divů.
A když začala Karolína ještě vykládat, že za chvíli skončí v nemocnici, protože má problémy se žlučníkem a pobolívá ji slepé střevo, získala jsem dojem, že na sebe chce nevhodným způsobem jen upozornit. Ale můžu se mýlit.
Mám totiž za to, že opravdové anorektičky si ani nepřipouštějí, že by mohly být anorektičkami. Já to tedy tak měla. Dlouhé měsíce jsem se této pravdě vyhýbala.
O přestávce jsem si Karolínu odchytila, řekla jsem jí, že jsem také nedávno měla anorexii, a doporučila jsem jí návštěvu odborníka. Bohužel si myslím, že si mou radu k srdci nevzala.
Víte, je mi smutno i z toho, když při brouzdání různými blogy narazím na pro-ana stránky.
Opravdu nevím, proč vedení tyto blogy nemaže, když je jejich zákaz - nebo to tak alespoň bylo řečeno na Srdci blogu.
Připadá mi smutné, když děvčata na tyto blogy píší své jídelníčky, které někdy obsahují jen vodu a trochu rohlíku, připadají si tlusté a ještě se v tom všem navzájem podporují s jinými nemocnými dívkami.
Prosím, pokud toto čte někdo, kdo má problémy s přijímáním potravy, navštivte co nejdříve lékaře a řešte to. Protože zdraví máte jen jedno a pokud si jej zničíte, nic Vás nezachrání.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den se spoustou dobrého jídla, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Stop anorexia

Zajímavosti o zelenině

25. května 2018 v 11:20 | Eliss
V dětství jsem zeleninu velmi milovala. Jako přílohu k jídlu, ve formě salátů nebo jen tak syrovou ke křoupání.
Nejraději jsem měla kedlubnu, hrášek, mrkev, kukuřici a malá cherry rajčátka. Neměla - a nemám dodnes - ráda brokolici. Nevím proč, nechutná mi, a navíc mě odpuzuje i její nevábná vůně. Naopak miluji pórek, a pokud máme ve škole k obědu pórkový krém, nemůžu se jej nabažit.
Musím se přiznat, že poslední dobou zeleninu moc nekonzumuji. Ani nevím, proč se mi zprotivila.
Snažím se alespoň ve škole její nedostatek dohánět. Jenže, když je například k snídani kedluben, který mi sice nevadí, zato ale chutná uměle? Připadá mi, že tím, jak se mladé rostliny zeleniny všemožně přihnojují, už to není, co to bývalo.
Při nakupování je potřeba zeleninu probírat, aby tam náhodou nebyly shnilé kusy. Poučila jsem se z několika pytlíků shnilých brambor.
Ještě že mám babičku, která si na své zahrádce pěstuje bio zeleninu, a rozdíl v chuti i vzhledu je opravdu znát. Takovou domácí zeleninu si dám opravdu s chutí. Chutná mi česnek nebo různě upravený špenát.
Dnes jsem si pro Vás připravila několik zajímavostí o zelenině, které jste možná nevěděli!
1.) Chutí a vůní podporuje zelenina vylučování žaludečních žláz a žluči
2.) Hlavní součástí zeleniny je voda. U některých druhů může zastupovat i 90 procent celkového složení!
3.) Listová kapusta byla velmi rozšířena již v 6. století před naším letopočtem ve starověkém Egyptě
4.) Ředkvičky obsahují cennou hořčičnou silici, která způsobuje mírně palčivou chuť. Obsahují také velké množství vitaminu C
5.) Mrkev je nejbohatším zdrojem provitaminu A. Ve 100 gramech čerstvé hmoty je obsaženo až 10 miligramů provitaminu A
6.) Brambory byly do Evropy přivezeny v roce 1565 a dlouho se vyskytovaly jen v klášterních a královských kuchyních. Velmi se podílely na odstranění hladomorů a kurdějí
7.) Mezi zeleninu patří i Meloun vodní, který je zařazen v čeledi tykvovitých. Plody obsahují až 10 procent cukrů
8.) Česnek pomáhá při astmatu, snižuje krevní tlak a ničí krevní parazity
9.) V guatemalských horách se vyskytuje odrůda fazolu, který roste i v nadmořské výšce 2 500 metrů
10.) Celer obsahuje až 90 procent vody a má mít vysoké afrodiziakální účinky
To je z dnešních zajímavostí vše. Doufám, že se Vám článek líbil, a dozvěděli jste se něco nového.
A co Vy? Máte rádi zeleninu? Nebo ji konzumujete minimálně? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Zelenina kreslená

Knižní recenze 78 Odvrácená strana konce

23. května 2018 v 15:58 | Eliss
Autor: Michael Conelly
Žánr: Drama, Krimi
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Harry Bosch se po třiceti letech u policie stal soukromým vyšetřovatelem v malém městečku San Fernando.
Nemá ani kancelář, své klienty si pečlivě vybíírá a bere jen opravdu zajímavé případy.
Zajímavým případem jej pověří i jeho nový klient, miliardář Whitney Vance. Ten je už na konci své životní pouti, má však jedno velmi důležité přání.
Někde ve světě je jeho dcera, kterou nikdy nepoznal, a ani neví, jak se jmenuje.
Ví jen základní informace o ženě, která s ním čekala dítě. Podaří se Harrymu nalézt ztracené dítě?
Hned na začátku pátrání se mu však někdo vloupá do bytu, a odcizí některé dokumenty.
Jako by toho nebylo málo, musí věnovat pozornost i jinému případu - neznámý muž přepadává a znásilňuje ženy, vždy v masce Freddyho Kruegera. Spolu se svou kolegyní Bellou Lourdesovou se pouští do hledání pachatele, tajně se však věnuje i hledání dědičky Vanceových miliard... Bude úspěšný?
Hodnocení: Knížka mě zaujala už od samého úvodu. Harry Bosch je velmi sympatický, děj nenudí, a líbí se mi i kombinace dramatu s krimi.
Pěkně je tu představeno i prostředí kalifornského San Fernanda i s mnohými nešvary.
I přes více než 400 stran jsem knihu přelouskala rychle, jsem spokojená, a rozhodně to nebylo mé poslední setkání s Harry Boschem.
Pokud máte rádi drama s kriminálními prvky, mohu doporučit!
A co Vy? Máte rádi tento typ literatury? Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro odvrácená strana konce

Facebook

21. května 2018 v 16:21 | Eliss
Před nedávnem proletěla médii zpráva, že data miliónů uživatelů Facebooku mohla být zneužita.
A to přes vyhledávání podle telefonního čísla či e-mailu. Moc sice nerozumím tomu, jak se to dá provést v praxi, ale budiž.
A údajně se dostalo ven až 90 miliónů osobních dat počínaje jménem a konče e-mailovou adresou. Tyto data pak mohla být použita například k různým reklamním účelům.
Náhoda asi nebude ani to, že podle spousty uživatelů se jim na Facebooku zobrazí reklama na stejnou věc, kterou chvíli předtím vyhledávali na internetu přes jinou stránku.
Podle některých teorií je hlavní investor této sociální sítě, firma In-Q-Tel, napojena na Ústřední zpravodajskou službu CIA právě za účelem sbírání informací. Je to celé jen výmysl lidí, kteří chtějí Facebook poškodit?
Svůj účet na Facebooku jsem si založila na konci roku 2009. Byla jsem zrovna v osmé třídě, a spolužáci kolem nadšeně probírali Facebook a to, jak je úžasný. Dlouho jsem se této sociální síti bránila, dokonce jsem si cíleně vyhledávala anti články házející na Facebook špínu. No, ale nakonec jsem si jej také založila, a stala jsem se jím doslova posedlá.
Ve třinácti jsem opravdu ještě moc rozumu neměla. Začala jsem si přidávat samé cizí lidi, chtěla jsem tak dosáhnout co největšího počtu přátel. Přidávala jsem si i cizince, a pak jsem si s nimi psala lámanou angličtinou.
Když si na to dnes vzpomenu, opravdu se stydím.
Mimo to jsem také hrála různé hry, farmu, akvárium s rybičkami a mnohé další. Dnes mě to opravdu nebaví a otvírá se mi kudla v kapse, když mi někteří přátelé stále posílají pozvánky do těchto her.
V roce 2012 jsem si Facebook zrušila. A cítila jsem se neuvěřitelně volně, když jsem se zbavila závislosti na něm, trávila jsem více času jinými aktivitami a vůbec mi nechyběl.
Jenže bohužel, účet se stejně nikdy nesmaže. Pouze se deaktivuje a je možné jej kdykoliv obnovit.
Tak jsem to udělala v roce 2013. A to ze začátku jen proto, abych byla více v kontaktu se svým přítelem, který často kvůli své práci cestuje, a přece jen zprávy na Facebooku jsou zdarma.
Nejprve jsem si smazala všechny cizí lidi z přátel - a byla to docela fuška! Smazala jsem také některé vyloženě trapné fotografie, které jsem jako menší sdílela.
Hry už mě dávno nebaví, Facebook používám jen k chatování s přáteli, založila jsem stránky i blogu, kam přidávám různé novinky, a občas sdílím nějakou fotografii, nejčastěji když se někomu ztratí zvířátko a tímto způsobem se jej snaží najít.
Moje bývalá spolubydlící z internátu je velká drbna, a pamatuji si, jak každý den projížděla Facebook a informovala mě kdo se jak vyfotil, kdo se s kým rozešel a kdo otěhotněl.
Píše mi alespoň jednou měsíčně, jak se mám, co přítel, jestli jsem těhotná, jak se mi líbí v práci a podobné důležité věci... Je to opravdu otravné, a já bych si k nikomu podobné vlezlé chování nedovolila.
A pořádně praštěné je i to, že někdo založí profil svému mazlíčkovi, novorozenému dítěti nebo se vydává za celebritu. A nejhorší je, že lidé tomu věří, a někdy kvůli své hlouposti přijdou o spoustu peněz.
Facebook tedy mám, ale snažím se být opatrná ve sdělování svých soukromých informací a dávám si dobrý pozor na to, koho si potvrzuji do přátel. Jak se říká - dobrý sluha, ale zlý pán...
A co si o tomto myslíte Vy? Máte profil na Facebooku? A stalo se Vám někdy, že si Vás chtěli do přátel přidat cizí lidé? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Facebook parody
 
 

Reklama

Výsledek obrázku pro kniha ti sluší