Moje kecy

Téma týdne - Barvy kolem nás

18. října 2016 v 14:47 | Eliss
Poslední dobou mi přijde, že ty témata týdne jsou horší a horší. Ach jo. Takže Barvy kolem nás. Jako první se mi vybaví příroda a její proměna barev během roku. Na jaře začíná tát sníh, všechno je nejprve takové smutné a holé, ale postupně se příroda začíná vybarvovat do zelena. Zelená je mimochodem moje oblíbená barva. Ráda sleduji, jak se příroda postupně probouzí a všechno kvete. Jako dítě jsem hodně vnímala právě barvy přírody, procházela jsem se po poli a sbírala si kytičky do herbáře. Připadá mi že vše bylo tenkrát tak nějak barevnější než dnes. Připadá mi, že barvy kolem sebe vnímá jen málo lidí. V bytě máme takové veselé, světlé barvy. Určitě bych necjtěla nic tmavého. Lituji lidí, kteří trpí barvoslepostí a nikdy nepoznají barevný svět kolem sebe. Neuvidí modré nebe, zeleň přírody, ani třeba barvu svého auta. Všem přeji, ať si užívají barev kolem sebe co nejlépe. Mějte hezký barevný den. Vaše Eliss ♥

Podzim

16. října 2016 v 14:54 | Eliss
Od mnoha lidí slýchám, jak nemají rádi podzim, jak je všude šedivo a zamračeno, ale já mám podzim ráda. Nejradši se procházím mezi spadaným listím a vdechuji vzduch věštící zimu. Kousek za bytem máme docela dost rozlehlé pole. V létě brouzdám mezi kukuřičnými klasy, na podzim zase holým smutným polem. Jsem ráda, že bydlím na vesnici, kde je spousta míst, která se dají objevovat a je mi tam dobře. Halloween neslavím, ale na dušičky nikdy nezapomenu. A jak podzim působí na vás? Máte podzimní chmury, nebo se cítíte fajn? Díky za Vaše názory, Vaše Eliss ♥
Zde je právě místo mých častých procházek.

Téma týdne - Neboj se být svůj

10. října 2016 v 11:44 | Eliss
Neboj se být svůj. Já jsem s tímhle měla kdysi docela problém. Když jsem nastoupila na učiliště v šestnácti, snažila jsem se získávat si kamarády tím, že jsem jim půjčovala telefon na zavolání, cigarety ( připadalo mi hrozně cool, že mi smrdí ruce a z pusy od cigaret ), a stejně to byli takoví chvilkoví kamarádi na baterky. Vzpamatovala jsem se tak za tři měsíce. Začala jsem se chovat přirozeně a ne tak, jak jsem chtěla vypadat. Přestala jsem mluvit sprostě, začala jsem se s lidmi bavit normálně a přestala jsem kouřit. ( Stejně mi to pořádně nešlo a ani mi to nechutnalo.) Jsem jaká jsem a přetvařovat se už nebudu. Jsem nesmělá, samotářská, nerada mám kolem sebe velkou společnost. Myslím, že nikdo by se neměl bát být takový jaký je, říkat své názory a jít za svými sny. Mám spoustu chyb. Mívám výbuchy vzteku kvůli maličkostem, jsem dost nepořádná, taky většinou dost líná ( mám vedle v pokoji plný koš ponožek který musím přebrat :-D ) a taky jsem hypochondr - bolí mě v krku a připadá mo že umírám - ale vím že v některých věcech se už nezměním. Proto by se nikdo neměl stydět za to jaký je. Mějte se hezky, Vaše Eliss ♥

Sociální sítě

8. října 2016 v 14:52 | Eliss
Ahoj, dnes bych se chtěla trochu rozepsat na téma sociální sítě. Není to tak dávno, kdy jsem byla ještě na základní škole a všichni začali bláznit s facebookem. Ale já jsem si ho dlouho založit nechtěla, už prostě jen z principu a nechápala jsem co na něm ostatní vidí. Ale pak jsem si ho nakonec založila, samozřejmě jsem tam začala hrát rlzné hry, přidávala jsem si dost hloupě lidi které jsem ani neznala a stala jsem se na něm prostě a jednoduše závislá. Musela jsem pořád sledovat, kolik mám přátel, kdo si mě smazal a znala jsem ho, tak s tím jsem se ani pomalu nechtěla bavit. Jak jsem nastoupila na třední, najednou jsem se rozhodla, že si facebook zruším, že to příliš řídí můj život. Tak jsem také učinila. A bylo mi dobře. Nakonec jsem si ho opět obnovila a to z toho důvodu, že jsem si našla přítele a chtěla si s ním psát. Takže na facebook teď chodím každý den, a jen tam vyloženě kolikrát zabíjím svůj čas. Jinak nemám na žádné jiné sociální síti svůj účet. A co si myslíte o sociálních sítích vy? Děkuji za názory, Vaše Eliss ♥

Téma týdne - Život ve tmě

3. října 2016 v 14:36 | Eliss
Po dlouhé době je tu zase nějaké pořádné Téma týdne. Jako první mě napadne - slepota. Jela jsem jednou autobusem ze Zábřeha a sedl si ke mně pán, který byl slepý. Měl černé brýle a takovou hnědou hůl. A začal si se mnou povídat. Vyptával se mě co dělám, jak se mi líbí na škole. Popisoval mi také jak přišel o zrak - vinou pracovního úrazu. Musím říct, že se mi s ním moc pěkně povídalo, o tom, jak slepota změnila jeho povahu, jak si nevážil věcí kolem sebe. Sice jsem s ním nemluviila dlouho, ale byl mi sympatický. Já osobně si slepotu nedokážu vůbec představit, protože miluju knihy a nemoct číst by bylo něco strašného. Pak mě v souvislosti s tmou napadají kočky, to jsou přece takoví noční tvorové. Já osobně tmu nemusím, ale když jsme měli třeba nějakou oslavu tak bylo fajn hrát ve tmě na schovávanou. Nebo jsme hráli jako stezku odvahy projít se po hřbitově, což bylo pro mě jako obrovského strašpytla velmi děsivé. Taky jsem musela mít v chodbě rozsvícenou lamppičku, protože jsem jako dítě nesnesla tmu - příliš jsem se bála. Zůstal ten nepříjemný pocit, když mám někam v noci jít. Jednou jsem šla amarádku doprovodit domů - v noci, asi v jedenáct - a šli jsme po polní cestě. Najednou se za námi vynořili asi tři chlápci. Šli za námi a něco sprostého za námi začli křičet. Zazvonili jsme na nějakou starou paní, jestli k ní můžeme na chvíli jít, že jdou za námi nějací chlapi. Ochotně nám vyhověla. Sice se nic hrozného nestalo, ale je velmi nepříjemné když vás někdo pronásleduje. A já jinak nejsem noční pták - chodím spát kolem osmé večer. Ale jako dítě jsem vydržela i do desíti. Tak to bude asi vše, přeji pěkný den, Vaše Eliss ♥

Téma týdne - Oprátka ze strachu

28. září 2016 v 9:10 | Eliss
Když se řekne Oprátka ze strachu, hned se mi vybaví pojem sebevražda. Co vlastně lidi nutí, aby si sáhli na život? Já osobně si sebevraždu nedokážu představit, jsem na to prostě příliš zbabělá. Asi před deseti lety se jedna sousedka u nás oběsila na klice u dveří, protože měla finanční problémy a utápěla je navíc v alkoholu v kombinaci s antidepresivy. Byla vždycky trochu zvláštní, pomlouvala kde mohla a byla závitivá. Osobně si myslím, že zrovna oběšení musí být velmi bolestivý způsob smrti. Ale pod pojmem Oprátka ze strachu se může myslet strach udělat nějaké nové kroky v životě. Já jsem byla vždycky dost nesmělá, ale poslední dobou se ráda seznamuju s novými lidmi. Největší strach ze mě spadl, když jsem se zamilovala. To jsem se cítila tak skvěle, jako ještě nikdy. Teď pociťuji největší strach o svého přítele, který dělá ve výškách, často mu připomínám, aby na sebe dával pozor. Několikrát už spadl - sice ne z velké výšky - ale i tak... Jako dítě jsem měla strach ze tmy, z uzavřených prostor - v noci jsem musela mít otevřené dveře do pokoje. Taky se bojím o svou budoucnost - najdu si po škole práci nebo skončím na úřadě práce? Taky mám vždy velký strach, když mám jít do nové školy nebo na nějaké místo jít něco zařídit. Byla jsem kdysi u psychiatra a diagnóza zněla úzkostná porucha. Tak jsem začala brát léky a cítím se jistější. Jenže ono asi nejde řídit si život léky. Když jsem je zkoušela vyysadit, připadala jsem si jako feťák bez své dávky... Uvidím jak to půjde dál... Mějte se hezky, Vaše Eliss ♥

Zamyšlení

23. září 2016 v 13:01 | Eliss
Ahoj, dnes bych chtěla napsat článek na téma Náboženství. Já osobně v Boha nevěřím, ale moje babička byla hodně věřící. Mám dokonce vzpomínku, jak jako malá s ní sedím na faře, vedle nás samí staří lidé a farář něco povídá. Taky jsem od babičky dostala různé svaté obrázky, a byla jsem pokřtěná. Jinak se u nás doma nikdo nemodlil, máma byla proti všemu náboženskému, protože jako dítě musela o víkendech chodit s babičkou brzy ráno do kostela. Když jsem byla u babičky na návštěvě, často se začala uprostřed rozhovoru modlit a to byl pro nás signál k odchodu. Nikdy nevyhodila ani kousek chleba, vždy jej dala zvířatům, se zdůvodněním že je to boží dar. Když babička bohužel zemřela, udělali jsme jí křesťanský obřad. A musím říci, že tento druh rozloučení pro mě byl snesitelnější než běžný pohřeb. Samozřejmě jsem byla smutná, ale nepociťovala jsem to tak moc. A ten farář, a jeho řeč, musím říct že ve mě začala tak trochu hlodat myšlenka jestli bych neměla také věřit v Boha. Ale po skončení obřadu jsem to zase zavrhla. A pak mě ta myšlenka napadla znovu, když jsme probírali babičiny věci a v nich bylo spousta modlitebních knížek a různých křesťanských magazínů. Ale nakonec jsem usoudila že opravdu ne. Ale rozumím tomu, že víra určitým lidem dává třeba smysl života, cítí se díky ní lépe. A pak je tu třeba takový Islám, který rozhodně odsuzuji už kvůli tomu, jak se chovají k ženám a jsou zfanatizovaní. Proč by si měl nějaký muslim myslet, že má právo připravit jiné lidi o život? Jen proto, že nemají stejnou víru, a proto se jich musí zbavit? Křesťanství je tedy rozhodně ta lepší možnost. Nedávno jsem viděla film Apocalypto a tam mě zaujalo povídání o indiánských bozích. Moc se mi líbí, jak žili v souladu s přírodou, sice zabíjeli zvířata ale jen z hladu. Ale ti zase měli své krvavé oběti, například kvůli suchu byli schopní zabít stovky lidí, aby si umoudřili nějakého Boha deště. Tolik můj názor. A co vy? Jste věřící? Mějte se hezky, Vaše Eliss ♥

Téma týdne - Kdo vlastně jsem?

20. září 2016 v 13:36 | Eliss
Musím říct že tohle je dost zajímavé a taky intimní Téma týdne. Protože blog.cz je do jisté míry anonymní, tak vlastně člověk kolikrát netuší s kým má vlastně tu čest. Takže, je mi dvaadvacet let, studuju na střední škole, bydlím už dva rody s přítelem se kterým brzy budeme krásné tři roky. Baví mě četba, detektivní seriály a filmy, moc nemusím velkou společnost lidí, protože jsem docela stydlivá a chvíli mi trvá než si k lidem najdu svoji cestu. Takže se nerada seznamuju a mám hrůzu z neznámého prostředí. Ale když si po nějaké době člověka oťukám, bavím se s ním už docela normálně. Nekouřím, alkohol si dávám příležitostně, ale po pravdě řečeno mi stejně nechutná. Prošla jsem si kdysi anorexií, a dala jsem se do pořádku z vlasstní vůle, jelikož jsem měla panickou hrůzu z léčebny. Jinak mám ráda zvířata, kdysi jsem doma měla dvě kočky a teď máme s přítelem krysaříka, a je to náš miláček. ♥ Nesnáším lži, výmluvy, když člověk někoho pomlouvá za zády. Miluju čokoládu v jakémkoliv množství, nemám ráda brokolici, vnitřnosti a houby. Jinak nevím, co bych ještě o sobě měla napsat, takže to bude asi vše. Doufám že jste se moc nenudili. Mějte se hezky, Vaše Eliss ♥

Téma týdne - Strážce naší doby

13. září 2016 v 7:32 | Eliss
Strážce naší doby? A to si vážně někdo myslí, že někdo takový v dnešní době ještě existuje? Mám nějak pocit, že dnešní svět je čím dál tím horší, potřebným lidem stát peníze nedá a takovým Romům a kdovíjakým uprchlíkům neváhá obětovat nevím kolik miliard které by určitě pomohli našim důchodcům, kteří musí počítat každou korunu a ještě se musí často spoléhat na finanční pomoc svých dětí a vnoučat. A proč politici, kteří obyčejným lidem mnohdy jen škodí, myslí na své vlastní blaho, nedovedou si vůbec představit jak musí člověk mnohdy dnem i nocí pracovat aby si zajistil alespoň trochu slušný život? A to se má jít navíc do důchodu až v 65! Dovedete si představit, jak takový starý, unavený a nemocný člověk ještě pracuje? Politici mi vážně připadají jak z jiného světa, nikdy nepoznali a nepoznají, co je to tvrdá práce. Jeden můj známý žije sám a dělá od rána do večera, nemá volné víkendy, svátky, nic podobného, aby mohl poplatit nájem, složenky a ještě mu zbylo něco málo na jídlo. A řekl mi, že ze života nemá vůbec nic. Že má strach, že se upracuje jednou k smrti. A proč se člověk dře na lidi, kteří nepracují? Na romské cuchty, které neumí nic, v šestnácti si porodí první dítě a mají peněz jak šlupek? A když otěhotní bílá studentka a jde na mateřskou, dostane jen nějaký ubohý rodičovský příspěvěk? Stát by se měl vzpamatovat a podporovat slušné lidi, a ne pakáž. Takže závěrem - žádný strážce naší doby není, vše mi tu připadá čím dál horší, a jsem zvědavá s čím se v tomhle státě ještě setkám. Přeji Vám krásný den, Vaše Eliss.

Info

3. září 2016 v 8:20 | Eliss
Ahoj, omlouvám se ale pár dní tady asi nic nepřidám ani nebudu obíhat SB tak se omlouvám... Dostala jsem totiž střevní chřipku a je mi příšerně zle. :-( Snad mi bude v pondělí nebo v úterý už líp. Děkuji za pochopení, Vaše Eliss.

Téma týdne - Ztraceni v pokroku

30. srpna 2016 v 11:32 | Eliss
Týden uběhl a máme tu další téma týdne. Ztraceni v pokroku. Mě osobně se dnešní svět ani trochu nelíbí, raději bych žila v době třeba před čtxřiceti lety. Jistě, řeknete si, to byl ale komunismus. Jenže každá doba má své pro a proti. Nebyla svoboda slova, nebyla taková možnost cestovat, ale lidi k sobě měli blíž, družili se spolu, neseděli u ohně s tablety a mobily v rukou ale normálně spolu mluvili. O několik článků předtím jsem se o tom také zmiňovala v článku o Mánii Pokemon Go. Dnes si raději budeme psát přes Facebook než abychom si dali normálně kafe venku. Ale daleko horší si myslím že je, když malé děti už sedí u počítače nebo tabletu. Moje známá má dítě a při jídle mu pouští pohádky. Ten mal má dva roky. Když jsem jí říkala, že se mu kvůli tomu může poškodit zrak, jen mávla rukou, že je na to prý zvyklý a jinak se v klidu nenají. Co na to říct. Kdybych měla jednou dítě, snažila bych se mu věnovat jinak. Další kapitolou jsou desetileté děti, které hrají střílečky u PC. Nemusí to taak být vždy, ale přece je to může nějak do života ovlivnit, když si můžou myslet, že střílet na ulici je normální. Slyšela jsem i o případu, kdy mladý kluk naboural, a zemřel, ale myslel si, že se probere v nemocnici a že se mu nějak zázračně nabije život jako v GTA. To už je ale asi lidská hloupost. Dnešní mladí by měli více číst knihy a ne jen shánět nesmysly na internetu. Ale pokrok má své plus i mínus, neříkám že vše je špatné. Možnost rychlých plateb přes účet, rady co dělat při nemocech a tak dále. Mějte pěkný den, Vaše Eliss ♥

Mánie jménem Pokemon Go

26. srpna 2016 v 12:04 | Eliss
Nedá mi to, abych se k této nové aplikaci nevyjádřila. Mám pocit, že se celý svět už definitivně zbláznil. Nemám nic proti Pokémonům, jako dítě jsem sbírala kartičky které jsem si lepila do sešitu a měla oblíbeného plyšáka Pikachu, ale tenhle nový trend nechápu. Našla jsem i spoustu blogů, které píší o svých pokrocích ve hře, po městě už jsem viděla i několik mladých lidí, jak mají oči přilepené k telefonu a jdou si chytit svého Pokémona. To jsou lidi opravdu tak omezení, že se nechají zlákat pitomostí na telefonu, budou za ní utíkat, jezdit a utrácet peníze? To už bych s prominutím radši koukala celý den do zdi. Mám pocit že je to jako kdysi s facebookem, každý na něm hned musel být, protože jako by ani bez něj pomalu neexistoval mezi ostatními. Proč se lidi nechají ovlivňovat postojem a názory druhých a hrají hru, která jim do života nic nedá? Nebo se budou cítit intelektuálně na výši jenom proto, že pochytali padesát neexistujících příšerek? Ať si každý dělá co chce, ale dnešním trendům opravdu nerozumím. Ještě že jsem měla relativně normální dětství kdy jsem si hrála venku normálně a nechodila s telefonem po městě jak blázen. Doufám že jsem nikoho neurazila, je to jen můj osobní názor. S přáním pěkného dne Vaše Eliss. ♥

První vzpomínka - téma týdne

22. srpna 2016 v 7:20 | Eliss
Tak jsem se rozhodla, že zkusím napsat Téma týdne. První silná vzpomínka, kterou si vybavím, je jak jsem šla jako malá poprvé do školy a celý den jsem tam probrečela, protože se mi tam vůbec nelíbilo a chtěla jsem domů. Ale další dny byly lepší a lepší, našla jsem si tam kamarády a dokonce svou první dětskou lásku. Pak mám ještě takový útržek vzpomínky, kdy jedu někam a tátou v autě a jsem zabalená v dece a venku sněží. Jinak jsem ráda za své dětství bez počítače, kdy jsem si hodně hrála venku a objevovala tajemství lesů a luk. Vzpomínkyy a zážitky jsou totiž pak nakonec to jediné, co nám zůstane.

Knihy

13. srpna 2016 v 9:04 | Eliss
Dnes bych se Vás ráda zeptala, jestli máte rádi knihy a jaký žánr se Vám líbí. Já osobně čtu hrozně ráda, naučila jsem se pěkně číst už ve školce a od té doby jsem začala doma zkoumat knihovničku. Když mi bylo asi tak devět, máma mě poprvé odvedla zapsat do knihovny a tam s pro mě otevřel ještě úžasnější svět. Nejraději jsem četla knížky o různých záhadách, ale i dívčí romány, detektivky a všechno možné. V té době mi bylo jedno co čtu, chodila jsem z knihovny s plnou igelitkou a za týden šla knížky zase vrátit. Dnes už si ale knížky vybírám, mám ráda hlavně ty staré, různou povinou četbu, hodně se mi líbila třeba 1984. A co vy? Čtete? A jaké knihy se Vám líbí? Děkuji za každý komentář, Vaše Eliss ♥

Můj názor

7. srpna 2016 v 16:07 | Eliss
Poslední dobou, jak tak brouzdám po různých blozích, se rozmohly takzvané pro ana blogy. Nejprve jsem nechápala, oč jde, pak mi to ale došlo. To si slečny, co mají anorexii vylévají ostatním srdce, jak jsou tlusté, chlubí se tím, jak tajně zvrací, a připadají si jako hrdinky. Upřímně, ať si každý dělá co chce, jenže takovým způsobem k tomu ponoukat ostatní, to není vůbec OK. Já sama mám taky s anorexií zkušenost. Sice je to už pár let. Ale chtěla jsem hubnout, ne proto, že bych si připadala tlustá, jen jsem chtěla, aby si mě někdo pořádně všiml a měl o mě starost. Takže vím jaké to je, když si anorektik nebo bulimik nechce připustit, že mu něco je. Hodně mi pomohlo moje okolí, které mě doslova nutilo jíst. Ani po těch letech si ještě nepřipadám úplně vylečená a mám tendence číst si na obalech procenta tuku. Ale jídlo už neodmítám. Hodně mi tato zkušenost dala a tak bych chtěla jen poprosit, aby se každý zamyslel o čem má svůj blog a komu tím může uškodit. Hezký den, Vaše Eliss.

Duchové - zážitky

1. srpna 2016 v 9:23 | Eliss
Dnes bych se vás chtěla zeptat, jestli se vám stala nějaká paranormální příhoda, jestli jste třeba viděli ducha nebo se vám stalo něco děsivého. Mě osobně zatím žádný takový zážitek nepotkal, ale mému příteli se stalo, že ho v noci někdo nebo něco chytilo za nohu. Mě se tohle stát, tak snad strachy vyletím z kůže. Budu ráda když se se mnou podělíte o své zážitky. Usmívající se

Nový vzhled blogu

28. července 2016 v 16:07 | Eliss
Tak tu máme nový kabátek, který mi udělala Bezi z blogu http://dream-world-and-life.blog.cz/ Určitě se k ní podívejte, dělá moc pěknou grafiku. Za design moc a moc děkuji. A jak se líbí vám? Usmívající se

Doporučuji

27. července 2016 v 14:59 | Eliss
Nejsem zrovna moc velký příznivce počítačových her, ale nedávno mě jedna moc zaujala. Jmenuje se Spore. Pokud máte rádi například Sims, mohlo by se vám tohle líbit taky, Jde vlastně o takovou evoluci života. Nejprve začínáte jako malý pulec v oceánu a vaším úkolem je lovit maso a nenechat se zabít. Jak rostete, můžete si začít troufat i na větší živočichy. Za každé maso získáte body, které vám vylepšují vaše DNA a postupně si můžete pulce vylepšovat. Až se vám naplní zelená kontrolka dole, jste připraveni vystoupit na souš. Tam si zvolíte vlastnosti příšerky a její vzhled. Pak se ocitnete v hnízdě se svými druhy. A tak si uděláte mezi ostatními živočichy kamarády nebo si je znepřátelíte. Je to zíbavné a velmi návykové, protože se postupně zlepšujete. Pokud už máte zkušenosti se Spore, napište mi prosím komentář. :-)

Dovolená - pozastavení

22. července 2016 v 7:09 | Eliss
Ahoj, dneska jedu na týden na dovolenou, na chatu do Jižních čech, tak tady celý týden nebudu. Omlouvám se tímto všem svým SB, a za týden se na vás těším. Mějte se hezky, vaše Eliss ♥

Názor a diskuze

5. července 2016 v 12:34 | Eliss
Ráda bych vyjádřila svůj názor na autismus. Teď mám ve svém okolí dva lidi, kteří trpí touto nemocí. Jejich rodiče byli naprosto normální, výchova také. Jen se něco pokazilo. Jenže za to nikdo nemůže. Velice dlouho jsem přemýšlela, jak se s takovými lidmi bavit, jak s nimi jednat a podobně. A nakonec to nebylo tak hrozné. Jde jen o to, zvyknout si na jejich návyky, co potřebují. Ale velice špatně reagují na bolest, začnou neovladatelně křičet a v té chvíli jsem nevěděla co dělat. Jakou máte zkušenost s autismem vy? Budu ráda za každý názor.

Pozastavuji...

16. listopadu 2011 v 16:02 | Eliss
Ahojky :) Možná jste si všimli že jsem dlouho nic nepřidala... Nemám vůbec čas a tak jsem se rozhodla na nějakou chvíli pozastavit. :) Pa

Nechcete někdo vyměnit ikonky? :-P

17. června 2010 v 14:15 | Eliss
Nechcete někdo vyměnit ikonky?Stačí,když napíšete do komentů a já si dám vaši ikonku na blog a vy zase moji ju?

Musím pozastavit blog!

13. července 2009 v 8:03 | Eliss
Ahuuj!Je mi to moc líto,musím ale na dva týdny pozastavit blog!Jedu totiž na dovolenou do jižních Čech!Takže se ještě jednou moc všem omlouvám!!
 
 

Reklama