Psycholog a já

18. července 2019 v 17:23 | Eliss |  Moje kecy
Před šesti lety mě napadlo, že bych možná měla navštívit psychologa. Necítila jsem se nějak extra špatně, jen jsem si nevěděla rady, co si počít se životem a jak se posunout dál.
Bydlím na vesnici, a proto jsem k psychologovi dojížděla do města. Město je sice relativně malé, přesto tu byl výběr několika ordinací.
Šla jsem se zapsat do té největší psychologické poradny, která sídlí na poliklinice.
Nějakou dobu jsem seděla v čekárně, pak se mě sestřička zeptala, proč jsem přišla. Vysvětlila jsem jí, že bych si chtěla s někým popovídat, protože se cítím osamělá - tehdy jsem byla ještě bez přítele, a po smrti táty jsem žila s mámou, která na mě tehdy neměla moc času, takže to bylo docela složité.
Pozvala mě dál, vyptala se mě na osobní údaje, léky, rodinnou anamnézu - bylo to docela dlouhé - a dostala jsem kartičku s datem, kdy mám přijít příště.
Pamatuji si, že to bylo někdy v říjnu.
V datum své první návštěvy psychologa jsem seděla nervózně v čekárně. Přišla jsem raději o čtvrt hodiny dříve, což bylo zbytečné, protože slečna psycholožka přišla pozdě.
Během čekání jsem si všimla, že psychologů tam bylo asi pět, každý z nich měl svou vlastní pracovnu a byl tam docela cvrkot.
Konečně mě pozvala dál psycholožka, ke které mě přidělili. Omlouvala se, že jde pozdě, ale měla prý přede mnou ještě jednu paní a docela se to protáhlo.
Pracovna psycholožky byla pěkně zařízená, dvě pohodlná křesílka a psací stůl. Vyzvala mě, ať se posadím, kam chci.
Navzájem jsme se představili, jmenovala se Eva. Docela mě zarazilo, jak byla mladá. Připadalo mi, že je tak maximálně o dva roky starší, tak kolem dvaadvaceti.
Chvíli jsme si povídali, většinou jsem tedy mluvila já. Ale nevím, měla jsem dost zvláštní pocit z toho, že bych se měla svěřovat někomu, kdo je jen o pár let starší než já.
Představovala jsem si nějakého postaršího pána trošku při těle, a místo toho tu se mnou měla probírat moje životní útrapy mladá holka.
Napoprvé tedy nic moc, ale objednala jsem se i na příště. Byla jsem asi na dvaceti sezeních, a moc to nepomáhalo.
Něco mi na Evě zkrátka nesedělo. Nejsem moc komunikativní, zkrátka jsem spíše potřebovala postrčit k tomu, abych začala mluvit.
Jenže to se nedělo. Eva na mě třeba jen deset minut koukala, čekala, až začnu mluvit sama. To mi však dělalo velké problémy. Já chápu, že je psycholožka, a asi jsem měla mluvit především já, ale zkrátka mi to nesedlo.
Nedokázala jsem se pořádně otevřít. Zkrátka jsem Evě nevěřila. Často mě napadalo, jestli třeba doma nemluví o tom, co jí říkám? Jasně, já vím, že se to nesmí, jde o lékařské tajemství, ale i tak mě ty mysšlenky neopouštěly.
Když jsem se pak náhodou doslechla, že Eva teprve psychologii studuje a jedná se o její praxi, kdy má pár pacientů a je v poradně jen jeden den v týdnu, sezení jsem zrušila s tím, že mi to nevyhovuje.
Potřebovala jsem asi někoho ráznějšího, nebo byla chyba i ve mě.
Byla to zajímavá zkušenost, ale už bych do toho nešla. A víte co? Určitou formou psychologické terapie je i tento blog, protože se vypíši ze svých pocitů.
Co si o tomto myslíte Vy? Byli jste někdy u psychologa? A jakou máte zkušenost? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Výsledek obrázku pro Ordinace psychologa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni :-)

KLIK 100% (292)

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. července 2019 v 19:10 | Reagovat

Tedykazdopadne alespoň zajímavá zkušenost... Problém je že dobrých psychologů je málo protože tento obor zhusta studuji lídr kteří tak chtějí řešit vlastní problémy...

2 Úsvit naděje Úsvit naděje | Web | 18. července 2019 v 19:42 | Reagovat

Já se musím přiznat, že s touhle myšlenkou, návštěby psychologa už hodně dlouho koketuji. Vždy jen ale letmo. Víc se nad tím zamyslet, že bych opravdu měla jít, mě přiměla až moje kamarádka, protože jako jediná poznala, že je semnou něco špatně a že jsem nemocná. Není se ani čemu divit, zná me už 10 let a jako jediná, má semnou neskutečnou trpělivost. Zatím jsem v zahraničí a nemám v plánu tady někoho navštěvovat. Není to moje země, nemám k ní a k lidem co tu žijí důvěru, takže budu muset počkat než se vrátím do ČR.

Každopádně tvoje zkušenost mě zaujala, jestli do toho půjdeš znovu, zkus se podívat na internetu po recenzích na dané psychology a ideálně aby měli na netu i fotografii. Možná by to mohlo pomoct. I když chápu, že tato sezení, nejsou asi nejlevnější.

3 Baryn Baryn | Web | 18. července 2019 v 22:56 | Reagovat

Někdy kolem svých patnácti jsem byla v trochu podobné situaci. Cítila jsem se úplně sama, nikdo na mě neměl čas a když, tak se přihnal jen se samou kritikou. A vt akovém období to bylo dost těžké. Jenomže v mé rodině se něco jako psycholog a psychiatr považuje za potupné, tedy ne to povolání, ale jít na sezení. Tak jsem se s tím poprala sama. Vždycky jsem si ale taky představovala nějakého staršího moudrého pána, jak jsi ho popsala ty. Ne přemoudeřlého dědulu, který svaluje všcheno na naši generaci, ale někoho, kdo už tu praxi má a přitom nepůsobí odměřeně. MLadé holce bych se taky nedokázala svěřit. Dost se divím, žes to neukončila dřív. Ale možná bych se i té dokázala svěřit, kdyby jen věděla, jak k tomu přistupovat, kdybych cítila, že je to přínosné. Někteří lidi to v sobě nemají. Stane se, že se člověk mine povoláním, a třeba to Eva ještě natrénuje, ale myslím si, že zrovna tohle opravdu musí mít člověk v sobě.
Pokud ti blog nebude stačit, možná bys to mohla zkusit znovu. Slyšela jsem, že ti čeští psychologové jsou na dobré úrovni, akorát holt člověk nesmí narazit na studenta.
Ale upřímně doufám, že i blog jako nějaká terapie zafunguje. Mě nakonec ze všeho dostalo právě psaní.

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. července 2019 v 23:21 | Reagovat

Tos tam vydržela docházet dost dlouho.
U mé blog taky funguje jako terapie..:).

5 Nikola Nikola | 19. července 2019 v 13:56 | Reagovat

Ano, byla, ale jen jednou a z jiných důvodů. Jsem v tomhle směru taková uzavřenější, když mě něco trápí, snažím se s tím vyrovnat sama. Jako třeba teď - neprožívám lehké období, ale věřím, že to časem bude lepší, jak mi doma všichni říkají. Ale nevím, kdy je to "časem". Peru se s tím, jak nejlépe umím. Pomáhá mi čtení, ač jsem se na to zprvu nesoustředila a teď se postupně vracím ke psaní blogu, který jsem v posledních měsících z mnoha důvodů omezovala...

6 Ježurka Ježurka | Web | 19. července 2019 v 15:28 | Reagovat

Já nemám osobní zkušenosti, nikdy jsem u psychologa nebyla, ale když jsi neměla důvěru a nepomáhala, tak se divím, že jsi neodešla daleko dřív.

7 závoj závoj | Web | 19. července 2019 v 22:58 | Reagovat

je to o lidech, někdo člověku dokáže pomoct, někdo ne - titul z psychologie není zárukou, že má někdo dovednosti k tomu, aby pomohl všem.

taky jsem se s tím prala sama, jako někteří komentující, ale pokud bych se nevzdala a nestrávila nějaký čas na klinice, už bych tady nebyla

8 tinka77 tinka77 | 20. července 2019 v 20:36 | Reagovat

Bola som pri určitej príležitosti v psychologickej poradni, ale mala som pocit, že pani ho potrebuje viac ako ja ,-D. Keď som bola mladšia viac som vyhľadávala pomoc kňaza- tiež forma psychoterapie. S tým blogom máš pravdu si otvorený človek s veľkým pozorovacím talentom

9 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 21. července 2019 v 20:00 | Reagovat

Docházím k němu (resp. k ní), už třetím rokem a musím říct, že změny, kterými jsem si za tu dobu prošla, jsou neskutečné. Určitě záleží na tom, na koho člověk zrovna narazí, naštěstí u mě to byla trefa do černého - už od prvního sezení jsem věděla, že ženě, která přede mnou seděla a dívala se na mě svýma tmavě hnědýma uhrančivýma očima, můžu věřit a za nic se nestydět.

Nebýt její záchrany před dvěma lety (a to myslím opravdu vážně), nejspíš by byl ze mě alkoholik a bůhví co ještě...

10 zahradacihelna zahradacihelna | 21. července 2019 v 20:37 | Reagovat

Najít dobrého psychologa je dnes štěstí. Člověk to musí mít v sobě, nestačí jen vystudovat, číst odbornou literaturu, musí to být praktik. Jedna známá měla štěstí a psycholožka jejímu dítěti pomohla ( holka se sebezraňovala), jiná mi vyprávěla, že časem se jí zdálo, že dělá psycholožku spíš ona jí.

11 M' M' | Web | 22. července 2019 v 12:24 | Reagovat

Zajímavá zkušenost. Osobně jsem nikdy u psychologa nebyla, ale už se tam nějakou dobu chystám jen si prostě popovídat nebo se s prostě poradit s odborníkem :)  zkoušela jsi poté i někoho jiného?

12 Magicmax | Den komentování na Zoma Magicmax | Den komentování na Zoma | E-mail | Web | 1. září 2019 v 13:59 | Reagovat

Četl jsem příspěvek o tom, že někomu BLog pomohl se vyjádřit a byla to neoficiální terapie, která mu pomohla. Já si myslím, že by to tak mohlo fungovat. Možná ti osud dal jí protože máš tohle, brzo přišel přítel a paní potřebovala praxi a nějaký extra vážný případ by jako první řešit neměla. Možná. Já vidím ve věcech to špatné i to dobré. Třeba rád se dívám na Kačeří příběhy ale nelíbí se mi, že nenosí Kačer Donald kalhoty.

13 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 2. září 2019 v 16:11 | Reagovat

Zpětně jak se na tento článek dívám, tak jsem rád že jsem ty články četl zrovna u tebe. Máš tu zajímavá témata, příhody ze života. Líbí se mi to. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Výsledek obrázku pro kniha ti sluší