Listopad

26. října 2018 v 19:12 | Eliss |  Moje kecy
Pozorovala smutný a dlouhotrvající déšť z okénka autobusu. Do rytmu jej doplňovalo bubnování kapek na střechu. Bum bum, bum bum.
Už dva týdny se utápěla v obrovské nejistotě. Ta byla provázena až úzkostným strachem a pocitem, že jí život protéká mezi prsty. Někdy si říkala že vidí problémy tam, kde žádné nejsou. Ale...
Již pět let žila se svým přítelem Milanem. Vkusně zařízený byt, domácí mázliček, uklizená domácnost a pár, který se miluje a společně buduje své štěstí.
Milan pracoval jako počítačový technik. A ona dělala na střední škole mistrovou oboru kadeřník. Práce ji naplňovala, cítila zvláštní hrdost, když předváděla svým učňům, jak udělat naprosto perfektní účes.
Pravda, někdy ztrácela nervy. Nejhorší byla snad nespolehlivost - velká objednávka a z deseti žáků přijdou tři. A tuhle musela zase řešit krádež drahé kosmetiky...
Z myšlenek ji vytrhlo zaskřípění brzd. Autobus zastavil. Je na místě.
Rychle se procpala k východu. Chvilkový pocit klaustrofobie jí až zvedl žaludek, ale naštěstí to brzy odeznělo.
Vdechovala příjemný vzduch prosycený vlhkostí, a ještě více se zachumlala do žlutého kabátku. Dárek od Milana k šestému výročí. Vydala se směrem do centra.
Štěstí. Co to vlastně znamená? přemítala v duchu. Uklizený byt, Milan pochvalující si dobrý oběd, koupě nového lustru?
Cítila, že ji nic z toho nenaplňuje. Stále si připadala podivně prázdná. Něco nefunguje. Ano.
Znovu ji zaplavil ten podivný pocit hrůzy a nejistoty.
Zastavila se v pekárně pro koláčky. Vzpomněla si na Milana a přihodila do sáčku ještě jeden nugáový koblih. Nugátové patří mezi jeho nejmilejší.
Pokračovala dál, až se octla před šedavou budovou polikliniky.

"No, paní Martinová, dlouho jste tu nebyla." Za tlustými skly brýlí na ni vyčítavě shlížely modré oči.
"Já vím, pane doktore. Ale to víte, děti musí někdo učit, a teď jsou po dlouhé době prázdniny..." Omluvně se usmála.
"Ale každopádně jste přišla včas. Jste v pátém týdnu těhostenství." Vytřeštila oči.
Cože? Ale vždyť tohle nebylo v plánu. Rodinu zatím s Milanem neřešili... Polkla.
"A je... Všechno v pořádku?" dostala ze sebe. "Ale ano, v tom nejlepším. Napíšu vám žádánku, zastavíte se příští týden..."
Skoro už lékaře neposlouchala. To je ono! To je ten impulz, který jim oběma pomůže, pomůže překonat občasný pocit, že v jejich vztahu něco chybí, to je příčina těch špatných pocitů...
Co nejrychleji se rozloučila s lékařem, a radostí se jí chtělo tančit po chodbě. Milan bude šťastný, bude pyšný, protože čeká jejich dítě, roste v ní kus z něj.
A v tom dostala nápad. Přece mu to může říct hned. Překvapí ho v práci. Firma, kde pracuje, sídlí jen kousek odtud.
A hned se vydala zkratkou k IT Proces. Tam ji dobře znají, několikrát byla na firemním večírku a když měla volno, občas ji Milan pozval na oběd do své kanceláře.
IT Proces, ohromná majestátní budova. Vrátný u vchodu jen kývl. Pamatuje si ji.
Svezla se výtahem do čtvrtého patra. Teď má zrovna pauzu na oběd, uvědomí si. Alespoň jej nebude rušit z porady nebo z něčeho podobného. Vždycky obědvá v kanceláři. Prošla kolem prázdného stolu, kde obvykle sedává sekretářka. Asi je taky na obědě, blesklo jí hlavou.
Nezaklepala, a hned vešla dovnitř. Zůstala však na prahu stát, a nechápavě hleděla na scénu před sebou.
Sekretářka Lucie opřená o stůl, Milan se spuštěnými kalhotami u ní, rukama jí šátrá po nahé hrudi, a...
Zaječela. Otočil se, a ona spatřila jeho nechápavý a vyděšený výraz. Odskočil od objektu svého zájmu, a chvatně si zapínal kalhoty. Lucie se taktéž pokoušela trochu upravit.
"Raduš? Co tady, co... Nevolala jsi a já... Tohle není tak jak to vypadá, přísahám,že..."
Slzy vzteku a ponížení ji zaplavily celou tvář. "Tohle mám za tu svoji lásku a péči?! Debile! Tolik jsi mě zklamal, skončil jsi! A já jsem těhotná! Nosím v sobě tvoje dítě a ty se tady pelešíš s nějakou čubkou! Už tě nechci vidět. Sbalím si věci a vypadnu z tvého života!"
Otočila se a vyřítila se z kanceláře. "Raduško, no tak počkej! Já ti to vysvětlím. To je přece krásné, že čekáme miminko."
Neposlouchala jej a utíkala pryč. Jak může být takový sobec? Jak může spát s nějakou ženou, a pak doma dělat, že se nic neděje? Jistě spolu nebyli poprvé... Ne. Neodpustí mu to. Tolik to bolí. Láska, důvěra, přátelství. Vše zničené.
Odstěhuje se k mámě, a časem si najde něco vlastního. Postaví se na vlastní nohy, a vychová to maličké jak nejlépe bude moct.
Zatím neví, co vlastně bude dál. Ale je připravena za sebe a za svého syna bojovat. Ano, určitě to bude chlapec...
Námět na povídku mě napadl při sledování filmu. Doufám, že se Vám příběh alespoň trochu líbil. Budu ráda za každý, i kritický komentář.
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro listí listopad
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Třídíte odpad?

Ano 87.5% (49)
Ne 12.5% (7)
Vůbec mě ochrana přírody nezajímá 0% (0)

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 26. října 2018 v 19:55 | Reagovat

Ty chmury nejsou dobré, ale takové jednou za čas taky mám.
Pěkné čteníčko, i když Milan by se za to všechno měl stydět. Zrovna včera jsem četla, že je podzim dobrý na zvažování o dítěti.

2 Leník Leník | Web | 26. října 2018 v 22:34 | Reagovat

Bohužel smutné, ale i takový je život :(. Je mi moc líto Radky

3 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 26. října 2018 v 22:59 | Reagovat

Krásný příběh a dobré ponaučení. Nechápu, jak na to můžeš mít takový talent :)
A napsal jsem článek o vrahovi, který zabil jedenáct žen jenom proto, že byl propuštěn.

4 Janinka Janinka | E-mail | Web | 27. října 2018 v 9:47 | Reagovat

Zrovna nedávno jsem někde četla, že věrnost není typická lidská vlastnost a že vlastně nemůžeme mít nevěrníkům za zlé jejich zálety. No, já s tím nesouhlasím :D.

5 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 27. října 2018 v 10:39 | Reagovat

Je to smutné, ale docela časté. Bohužel.

6 Michaela Michaela | Web | 27. října 2018 v 12:09 | Reagovat

Hezky napsaná povídka, i když na smutné téma...

7 Romana Romana | Web | 27. října 2018 v 16:10 | Reagovat

Moc hezky napsané. Četlo se to jedním dechem😊. A je smutné, že tvoje povídka bývá pravdivá.

8 MirekČ MirekČ | Web | 27. října 2018 v 16:24 | Reagovat

Aniž jsem to dočetl do konce (byl jsem tak v polovině), bylo mi jasné, jak to dopadne. Je to vidět všude, v nekonečných seriálech, v romantických filmech, v telenovelách, v pracovních kolektivech, v reality šou, ... prostě každý s každým. Sex vládne světu.

9 tinka77 tinka77 | Web | 28. října 2018 v 18:04 | Reagovat

No otvoriť dvere bez zaklopania je nezdvorilé a nevypláca sa...,-D

10 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 28. října 2018 v 20:16 | Reagovat

Příběh je pěkný i když smutný. Bohužel taková je realita.

11 B. R. B. R. | E-mail | Web | Sobota v 14:45 | Reagovat

pěkný příběh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Výsledek obrázku pro kniha ti sluší