Hrdost

28. října 2018 v 10:03 | Eliss |  Moje kecy
Dnes slavíme další státní svátek. A ten letošní je vyjímečný - slavíme celých sto let od vzniku Československé republiky.
No, vyjímečný, asi jak pro koho.
Tento týden se na sociální síti objevil návrh na profilový obrázek. Něco v tom smyslu, že máme být na co hrdí. Je přeci sto let od vzniku republiky a máme být šťastní. Jenže. Je nač být hrdí?
Předně mě zaráží už první věc. Jistě. Československo vzniklo v roce 1918. Jenže my už nejsme Československo. Od roku 1992 jsme Česká republika. Promiňte, ale proč tedy slavit něco, co už před skoro dvaceti lety zaniklo? Trochu zvláštní.
Československo již napamatuji, ale spousta lidí na něj vzpomíná v dobrém. I přesto, že byl komunismus, s ním spojená nesvoboda slova, nemožnost cestovat, a velký nedostatek zboží.
Na druhou stranu musel každý chodit do práce, a pokud do ní nechodil, šel prostě do vězení.
Každá doba má svá pro a proti - a nepřijde vám, že i dnes se začíná po kouscích ukrajovat ze svobody slova?
Za těch sto let jsme to dotáhli opravdu daleko. Žíjeme v době, kde se má nepracující člověk mnohdy lépe než ten, který dře od rána do večera. Důchodci, kteří poctivě pracovali život musí přemýšlet, jestli si koupí léky, nebo zaplatí nájem. Na obojí totiž mnohdy nemají.
Mladí lidé mají strach založit rodinu, protože nevědí, zda ji uživí. Půjčky pro každého! Půjčte si kolik chcete, stejně to při našich úrocích nemáte šanci splatit! Snad každá druhá rodina má zkušenost s exekucí.
A co třeba kvalita potravin. Za posledních deset let se zhoršila neskutečně. Ćokoláda nechutná jako čokoláda, do všeho se cpou chemikálie, a maso se podobá nějaké hmotě. Minulý týden jsem vařila kuřecí, které bylo plné vody.
Neříkám, že vše je špatné. Máme tu krásnou přírodu, dobré pivo - ale bohužel jsme jej prodali cizím firmám do zahraničí.
Dále se hodně podílíme na výzkumech, naše filmy a knihy jsou známy i mimo naši zemi a i ve zdravotnictví postupujeme pořád dopředu.
Přesto tu jsou pořád negativa. Politici, kteří hlasují o zvyšení svých platů, zato důchodcům přidají měsíčně k důchodu pouhých čtyřicet korun. Potraviny, které se každou chvíli zdražují. Koblih v pekárně stojí už osm korun, litr mléka dvacet, a rohlík už pomalu tři koruny.
Mezi mými vrstevníky znám několik lidí, kteří ani nevědí, co který státní svátek znamená. Na základní škole jsem to také zase tak moc neprožívala, ale ve dvaceti letech už to je celkem ostudné.
Neznám nikoho, kdo by byl hrdý na to, že je Čech. Když jsem se na to jednou zeptala své kamarádky, odvětila, že je jí to tak nějak jedno. Zajímavé ale je, že když se hraje hokej, nezapomene si na auto nalepit národní vlajky, a s hrdostí sleduje rej fanoušků, který v národních barvách slaví na náměstí.
To si vážně uvědomujeme hrdost ke svému národu jen při hokejových utkáních?
Každý by měl být hrdý na svůj národ, na svou identitu, jenže když vidím dnešní svět, ani se nedivím, že je to spoustě lidem jedno.
Co si o tomto myslíte Vy? Jste hrdí na to, že jste Češi? A slavíte dnes sto let Československa, nebo to neřešíte? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Jeseník zima
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Káva nebo čaj?

Káva 34.8% (56)
Čaj 60.2% (97)
Ani jedno 5% (8)

Komentáře

1 Janinka Janinka | E-mail | Web | 28. října 2018 v 13:44 | Reagovat

Každá doba měla svá pro a proti a vývoj zastavit nelze. Svátek nijak neslavím, ta mediální masáž je přehnaná a rozhodně ve mně nevzbuzuje žádné nadšení, je toho asi zkrátka moc.

2 tinka77 tinka77 | 28. října 2018 v 13:55 | Reagovat

Sviatky/štátne/ neslavím vôbec. Ale stráta čssr jej rozdelenia je mi tak nejako ľúto. Nádejou mi je, že naše dva národy majú stále k sebe blízko kultúrne aj jazykovo. Pred 100 rokmi sa konečne rozpadlo uhorsko -žalár národov, najzaostalejšia krajina v Európe. Konečne sloboda a možnosť používať vlastnú reč, vzdelávať sa v nej a zrušenie šlachtických výsad. Je na čo spomínať a čo si pripomínať - som hrdá nato,že som slovenka na reč, ktorou hovorím a politikov, ktorí to presadili...

3 Jean d'Arc Jean d'Arc | Web | 28. října 2018 v 14:32 | Reagovat

Obojí.

Neslavím okatě.
Jen si připomenu a trochu se zastavím, zastydim, že patřím do stejného spolku jako#Toman. Ale zase se mi líbí soukmenovkyně B.Nemcová
Děkuju ti za komentáře i za návštěvu na mém blogu.

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 28. října 2018 v 19:21 | Reagovat

Je fakt, že nijak svátek neslavím a ani nemám chuť, abych pravdu řekla /možná za to mohou trochu média a všechen ten humbuk okolo, který mě spíše vytočil a nafoukl hlavu, než aby povzbudil/.

5 hrachajdice hrachajdice | Web | 28. října 2018 v 19:51 | Reagovat

Hrdá? ani nevim . Vždycky jsem si dokázala představit , že budu žít v jiný zemi a hlavně s partnerem cizincem :D , takže bych asi neměla problém opustit svou vlast . S tím sportem máš pravdu , že jsme hrdý jen když se sportovně zadaří a vadí mi to .

6 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 28. října 2018 v 20:03 | Reagovat

Já nevím, když si vzpomenu na Islám, tak jsem ráda, že jsem v ČR. Každý stát má své pro a proti a má své určité pravidla. Ovšem svátek moc neřeším.

7 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 28. října 2018 v 22:15 | Reagovat

Nijak jsem to neslavil. Moc nemusím masové koncentrace lidí, jako u té vojenské přehlídky jistě byly.
Díky za pozitivní ohlasy.

8 Willy Willy | E-mail | Web | 28. října 2018 v 23:34 | Reagovat

vnímám se spíš jako evropan než jako čech. tím nechci říct, že nejsem na svůj národ hrdý, ale cítím hrdost i odpovědnost tak nějak širší než od šumavy po krkonoše. :)

9 Sugr Sugr | E-mail | Web | 29. října 2018 v 18:13 | Reagovat

Neřekla bych že jsem hrdá, jsem dost submisivní tvor, který hrdý být neumí, ale hezký článek jsi Eliss napsala. :-)

10 Romča Romča | Web | 29. října 2018 v 18:54 | Reagovat

V hodně věcech s tebou souhlasím a je to i smutné :(. Nelíbí se mi jak nám obyčejným lidem se přidá almužna, kdežto politici mají platy obrovské a to většina nic užitečného nedělá a ještě spí.. A jsem ráda, že jsem z Moravy. A zase být hrdý a být jinde no nevím..všude je něco.. Takže ať jsme kde jsme buďme vděční co máme. Jinak to neslavím.

11 slunecnyden slunecnyden | Web | 29. října 2018 v 18:59 | Reagovat

Já jsem byla včera na Staromáku na Klusovi a chvílemi jsem tu hrdost i cítila. Ale to díky Klusovi a té spoustě lidí, kteří tam stáli schovaní pod deštníky. Jsem ráda, že žiji právě v České republice, rozumím řeči a líbí se mi příroda, mám tu přátele.

12 Besss Besss | Web | 30. října 2018 v 14:02 | Reagovat

To je tak moc pravda!

13 veruce veruce | Web | 30. října 2018 v 15:23 | Reagovat

Aktuální situace možná není ideální, nicméně každá doba má svoje pozitiva i negativa. To, na co bychom si ale při takových výročích měli vzpomenout všichni a vždy, je, kolik lidí za to, že vůbec nějaká Československá republika vznikla, položilo život. Vlastní historii je třeba připomínat a já tvrdím, že v ní máme být na co hrdí.

14 B. R. B. R. | E-mail | Web | 31. října 2018 v 0:03 | Reagovat

[11]: Kluse závidím ;-)

Eliss, popravdě, já ti ani nevím. Asi nějaké to patriotství beru, prostě jsem Češka... ale to, že se oslavovalo 100 let od vzniku Československa mě osobně nepřišlo divné... Prostě, beru to tak, že v té době to bylo něco úžasného... Vymanit se z vlivu rozpadající se Rakouské monarchie... A osobně jsem možná trochu zklamaná, že jsem Československo nezažila... P. S. : není pravdou i to, že stále mnoho a mnoho lidí nesouhlasí s tím, co  si Klaus a spol v 92 usmysleli? ;-)

15 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 31. října 2018 v 8:12 | Reagovat

[8]: Je to komplikované, na jednu stranu je správně cítit se dokonce jako "pozemšťan/ka", protože tuto planetu sdílíme, na druhou stranu umělé spojování do větších celků většinou nevydrželo - všechny velké říše se rozpadly. Rozpadlo se Rakousko-Uhersko, rozpadla se Jugoslávie, Československo, Sovětský svaz, rozpadne se i Evropská unie. Myslím, že je správné, že se národy starají o svůj píseček po svém a spolu "jen" spolupracují. Slučování vede k rozbrojům, spolupráce k míru.

Myslím, že hrdost na češství nebo moraváctví nebo cokoliv je naprosto v pořádku a je oprávněná. Co je špatně, je povyšování - "my jsme Češi a kdo je víc?" Tak to ne. Ale myslím, že to mnoho lidí nedělá.

Bude to znít hrozně klišovitě, ale ČR jsme my dohromady a ČR bude taková, jací jsme, potažmo Evropa/Země. Nemohu nevzpomenout na Michaela Jacksona a jeho "If you want to make the world a better place, take a look at yourself, and then make a change".

Takže pro začátek si dávám pozor na to, co kupuju za jídlo, a místo sušenek Club od Opavie kupuju Club od Sedity, kde je opravdu máslo :-D

16 realistkadneska realistkadneska | 1. listopadu 2018 v 9:25 | Reagovat

Jestli jsem ráda Češkou? Tak neměla jsem na výběr, narodila jsem se tady :-) A ani dnes, když si můžeme vybrat místo k žití, bych neměnila. Myslím, že nás může těšit i to, že jsme v rámci Evropy pátou nejbezpečnější zemí a náš sociální systém není také tak zlý - mohl by být i lepší.   Žádných masových oslav na oslavu - něčeho čím už nejsme - se neúčastním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Výsledek obrázku pro kniha ti sluší