Výzva - Psí svět a my

12. května 2018 v 10:11 | Eliss |  Moje kecy
Tímto článkem se účastním výzvy od Kitty z blogu diviznacka.blog.cz. Doufám, že se Vám článek bude líbit a zapojíte se do výzvy také!
Ležím pod peřinou, stulená do klubička. Poslouchám přitom její pravidelný dech. Najednou se intenzita dýchání změní a ozve se zamrčení. Je vzhůru! Moje panička přežila noc v pořádku!
Rychle se deru z peřiny ven, obejdu paničku a skáču jí na hrudníček. Ahoj, paničko, dobré ráno! Venku už je světlo, tak to se mnou musíš jít čurat a dát mi do misky něco moc dobrého!
Panička se směje, hladí mě po hlavě, říká mi, že jsem její zlatíčko. Radostně jí olíznu obličej, vrtím ocáskem a skáču dolů z postele. A neodpustím si krátké štěknutí.
Tak už vstávej, paničko! Musím čurat! A panička konečně vstává, bere si na sebe mikinu a jdeme ven.
Venku to já mám moc ráda! Je tam travička, na kterou čurám, spousta nových vůní a někdy je tam i Arny, můj kamarád od sousedů! Abyste rozumněli, já nemám pejsky moc v lásce. Ale Arny je menší než já, tak se ho vůbec nebojím. Ale na cizí pejsky já štěkám! I na cizí lidi, aby náhodou někdo z nich nechtěl ublížit paničce! Ať si na mě všichni dávají pozor!
Po chvilce čmuchání si vybírám místo před velkým obrem, kterému panička říká auto. Auto je taková pěkná věc. Když je doma paniček, všichni do toho auta vlezeme a auto nás přemístí do obchodu. Obchod je fajn, paničci si z něj vozí maso a jiné dobroty zabalené v různých obalech! A mě někdy také něco dobrého koupí! Nejraději mám Schmackos, ten já už poznám, a vždycky si na něm moc pochutnám!
Vykakala jsem se před tím autem. Panička se trochu mračí, bere moje hovínko do sáčku a nese ho domů, kde ho hodí do veliké roury a hovínko plave pryč. Nejde mi do hlavy, proč nosí panička moje hovínko domů?
Když se totiž vykakám doma, hrozně křičí! Ale musím se pochlubit, že jsem moc hodná! Už dva roky doma nekakám ani nečurám. Když jsem byla menší, zničila jsem čuráním celý koberec, a paniček se moc zlobil! Tak jsem se naučila, že musím vždycky ven, a to i když venku spapám hodně trávy a chce se mi blinkat.
Po příchodu domů mi panička konečně dává do misky dobrotu. Říká tomu psí paté. Je mo jedno jak se to jmenuje, ale je to moc dobré!
Najím se a vracím se do postele. Panička chce ještě spát, ale vždyť už je den! Už se nemá spát!
Skáču z postele a beru si gumového pavoučka. To je moje nejoblíbenější hračka! Panička někdy přijde domů, v tašce má nějakou gumovou nebo plyšovou věc, a to je pro mě! Jenom pro mě! Mám moc ráda svoje kamarády.
Vracím se za paničkou a když pavouka pořádně zmáčknu, dělá legrační zvuky! Ale panička je někdy po ránu protivná.
Říká mi: "Žofinko, panička chce spinkat. Bež si hajnout!" Takže já se jmenuji Žofie. Nejčastěji mi říkají Žofinko, ale když zlobím, jsem Žofie nebo dokonce Žofina! Ale já moc nezlobím. Asi před rokem jsem paničkovi snědla snídani, když šel na tu místnost, kam dávají moje hovínka. Udělal si vajíčka s voňavým salámem! No rozumíte tomu, že jsem to musela sníst. Nechal mě tam s tou dobrotou úplně samotnou!
Paniček se moc zlobil, křičel a dokonce mi dal trochu na zadek. Bylo mi to líto, pak jsem se šla paničkovi omluvit.
Od té doby vím, že co je na stole, se nejí! Jen pokud mi paničci dají sami.
Ale panička má dnes dobrou náladu. Hraje si se mnou, háže mi pavoučka po ložnici a něco zajímavého mi povídá.
Že paniček se už brzo vrátí z ciziny a bude si s námi hrát. Pániček, toho mám taky moc ráda! Když se vrací domů z práce, někdy ho radostí trochu počuram. Ale páníčkovi to nevadí.
Říká mi, že jsem jeho Žofinka, jeho miláček! A já schválně panička olizuji po obličeji, aby to viděla panička, jak se máme rádi!
Ale panička se tomu jen směje.
Během dne panička vaří něco dobrého. A já sedím v kuchyni na židli, na své podušce a hlídám, co s tím masem provádí!
Někdy dostanu kousíček tlustého za odměnu. Že jsem hodná a neštěkám.
Když je jídlo hotové, panička se nají, mě dá taky něco dobrého a po jídle jdeme ven. Dostanu takovou věc, které se říká vodítko.
To já mám tuze nerada, ale zase na druhou stranu i ráda, protože to znamená, že jdeme na procházku!
Dnes panička bere velkou tašku s věcmi, kterým říká odpadky a vysvětluje mi, že je musíme dát do kontejnerů s tříděným odpadem. Co je třídit, to tedy nevím, ale některé ty věci krásně voní po jídle!
A konečně jsme venku! Všde je spousta travičky, kde můžu čurat. Po cestě potkáváme cizí lidi, a na ty já štěkám. Nikdo cizí se nesmí k mé paničce ani přiblížit! Někdy se mi smějí a říkají, že jsem malý zabiják.
Panička háže věci z tašky do těch velkých beden, což jsou kontejnery. Ještě že tam někdy nehodí i mě!
Ale to by mi panička neudělala. Má mě moc ráda a já ji také.
Když se vrátíme domů, panička myje nádobí a pak si sedne do křesla před velkou černou věc. Tu zapne, a jsou na ní hýbající se obrázky! Někdy tam dokonce slyším i štěkat pejsky!
Ležím s paničkou, která mě objímá jednou rukou, a pomalu usínám. Na necelý prožitý den je to spousta dobrodružství, no ne?
PS: To na té fotce jsem já! Paničce se tato fotka moc líbí, říká, že se na ní tvářím jako ten největší zabiják.
To bude pro dnešní článek vše. Doufám, že se Vám líbil. Těším se na Vaše komentáře a doufám, že se do výzvy u Kitty zapojíte také!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥ a Žofinka!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Káva nebo čaj?

Káva 35.9% (52)
Čaj 59.3% (86)
Ani jedno 4.8% (7)

Komentáře

1 Ukyone EmOwen Ukyone EmOwen | Web | 12. května 2018 v 14:29 | Reagovat

Zajímavá výzva :-)

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 12. května 2018 v 14:38 | Reagovat

Tak ten svou panicku nedá...

3 bezdikovotvoreni bezdikovotvoreni | 13. května 2018 v 8:50 | Reagovat

Děkuji ti za komentář

4 Lucy Lucy | Web | 13. května 2018 v 9:23 | Reagovat

To je krásný článek ♥ Také bych chtěla hafíka, tak snad se jednou dočkám.

Je to pán pes! :)

5 Ježurka Ježurka | Web | 13. května 2018 v 17:11 | Reagovat

Žofinka je krásná jako její příběh! Tak ať se vám oběda daří!

6 Leník Leník | Web | 14. května 2018 v 16:44 | Reagovat

Jee, to je skvělý nápad :). Moc hezky a zajímavě napsané!
Bratranec má podobného psa, jako je Žofinka:)

7 Joina Joina | Web | 16. května 2018 v 5:27 | Reagovat

Tak to jsi podala skvěle :)
Pěkně jsi psala o pejskovi. Jsem si připadala jako v hlavní roli. Já bych musela psát leda o kočičce, já psy v lásce nemám od té doby co mě jeden pokousal.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. května 2018 v 20:04 | Reagovat

Podobného psa měl bráška. Žeryk se jmenoval na na bráchu byl moc fixovaný. Když  bratr náhle zemřel v chodbě bytu, vzayla si Žeryka neteř, ta ho vlastně kdysi koupila, měl u ní psí kamarády, ale po čase  zřejmě steskem mu puklo srdíčko.

9 Ježurka Ježurka | Web | 3. června 2018 v 15:06 | Reagovat

Krásně nám to Žofinka povyprávěla, jak to u ní chodí po ránu a vůbec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Výsledek obrázku pro kniha ti sluší