Nečekané setkání

17. dubna 2018 v 16:42 | Eliss |  Moje kecy
Asi před půl rokem jsem se tu rozepisovala o svém dost otřesném zážitku s "kamarádem" Jirkou.
Známe se už asi deset let, chodili jsme často na kávu, do kina a párkrát jsem jej navštívila i doma. Jirka je asi o pět let starší než já, ale i tak jsme si výborně rozumněli.
Asi před dvěma lety se však něco pokazilo. Začal se na mě dívat jinak. Často měl různé sexuální narážky, využil každé příležitosti aby se mě mohl nějak nenápadně dotknout a celkově naše setkání byla divná. Už to nebylo ono.
Vrcholem všeho bylo, když mi začal psát vulgární textovky, a to moc dobře věděl, že jsem zadaná.
Na půl roku jsem se s ním přestala bavit, vloni v únoru jsem se však rozhodla, že mu dám ještě šanci. Třeba se změnil.
Bylo to jednoho zimního dne, kdy mi napsal něco ve stylu: "Jedu zrovna kolem, beruško. Dáme rychlý pokec a cígo?"
Ten den sice už nesněžilo, ale i tak bylo docela chladno. Vzala jsem si na sebe teplou bundu a vyrazila jsem na zastávku, kde jsme měli domluvený sraz.
Jirka seděl v autě a když mě viděl přicházet, otevřel okýnko. "Pojď si sednout dovnitř. Já tady taky kouřím. Venku je hrozná zima."
No, proč ne. Otevřela jsem dveře spolujezdce, posadila se a vytáhla cigarety. "Jak se máš?" zeptala jsem se.
Neodpověděl mi. Zničehonic rychle nastartoval a odjížděl neznámo kam. "Co je? Já s tebou nechci nikam jet. Zastav, musím být za chvíli doma!" Vyskočila bych klidně za jízdy, jaký jsem měla strach, ale bohužel vnitřní páčka na otvírání dveří byla ulomená... Vytáhla jsem tedy z kapsy telefon, že zavolám příteli. Jirka mi jej bleskurychle srazil z rukou na zem a zařval na mě, že jestli na ten telefon ještě šáhnu, klidně mi zlomí ruku.
Ovládl mě obrovský strach, co když mě zabije, nebo mi ublíží... Jirka je obrovský chlap, měří přes dva metry a pravidelně posiluje.
Dojeli jsme k lesu. Bydlím na vesnici, všude bylo pusto, prázdno.
Vytáhl mě z auta ven, strčil do mě, a já upadla na štěrk. To, co se dělo potom, bylo velmi pokořující. Když jsem se pokusila o odpor, vrazil mi pořádnou facku. Ze strachu jsem jej raději nechala, ať dělá co chce, a jen se modlila, ať to celé přežiju... Po skončení toho všeho na mě hodil můj rozpadlý telefon a ujel pryč. Nechal mě tam ležet špinavou od hlíny a v roztrhaném oblečení.
Nevím, jak dlouho jsem tam ležela. Nakonec jsem se nějak sebrala, pokusila se trochu upravit, poskládala jsem po nějaké době telefon - neskutečně se mi třásly ruce - a zavolala si taxi. Jela jsem rovnou na policii.
Tam se na mě od začátku dívali nedůvěřivě. Policista, co mě vyslýchal jako první mi sdělil hned na začátku to, "že Jirku zná a je to jeho kamarád." Super, a co jako?
Neposlali mě ani na nějakou lékařskou prohlídku, od první chvíle se na mě dívali jako na lhářku.
Samozřejmě jeli i pro Jirku, který už byl doma a podle svých slov se zrovna chystal jít spát.
Asi pět hodin jsem byla na výslechu, otázky byly neskutečné. Co měl Jirka na sobě? Jaký má typ auta? Co přesně se stalo? Proč jsem za ním šla? Může to někdo dosvěčit? Jak dlouho Jirku znám? Chtěla jsem ho někdy za partnera?
Nic. Nikdo nás neviděl, nikomu jsem neřekla kam a za kým jdu. Vše jsem si prý vymyslela z "nešťastné lásky." A to oblečení jsem si taky rozškubala sama a jen tak pro legraci jsem si nacpala do kalhotek hlínu.
Jirka měl navíc alibi od rodičů, kteří mu dosvědčili, že byl celou dobu u nich.
Policie mě navíc obvinila z křivého svědectví a musela jsem ještě zaplatit pokutu na úřadech. Ten pocit křivdy je obrovský.
Se vším jsem se svěřila příteli a nejbližší rodině. Můj pohlavní život je téměř nulový, necítím se na to. V noci sama nikdy nejdu ven, často se mi zdají noční můry a pokud někde vidím auto podobné tomu Jirkovému, automaticky přidávám do kroku a ovládne mě strach.
Je to už více než rok a na Jirku jsem osobně nikde nenarazila. A přítel naštěstí také ne.
Minulý víkend jsme v neděli ráno rozhodli, že si uděláme k obědu tortilly. Našla jsem na internetu nějaké zajímavé recepty a naše první volba v obchodech je vždy Lidl. Dobře se nám v něm nakupuje - a navíc Jirka tam nechodí, protože to má přes celé město.
Zaparkovali jsme na parkovišti. Na parkovišti stály dvě zelené škodovky a obě stejný typ jaký má Jirka.
Zarazilo mě to, ale řekla jsem si, že je to jen pouhá náhoda. Hned po příchodu dovnitř jsem vzala malý jezdící vozíček a přesunula se kmým oblíbeným sladkostem. A najednou jsem naprosto instinktivně ucítila, že mě někdo pozoruje.
Otočím se a tam Jirka. Polilo mě horko, rozbušilo se mi srdce a nevěděla jsem co dělat. Na ten jeho pohled plný zloby a nenávisti nikdy nezapomenu. Udělal pár kroků směrem ke mě.
Ale v tom se ke mě vracel od regálů s pečivem přítel. Jirka se okamžitě zarazil, vzal svůj vozík a velmi rychlými kroky odešel z dohledu. Celý nákup jsem ho už neviděla. Myslím, že když viděl, že nenakupuji sama, rozhodl se okamžitě zmizet.
Sice mi nic neřekl, ale stačil mi jen ten pohled, který mi opět celý zážitek pěkně hnusně vrátil zpátky. Příteli jsem raději ani nic neřekla. Do Lidlu už tedy pěkně dlouho nepůjdu.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Výsledek obrázku pro obchod se zeleninou
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Třídíte odpad?

Ano 87.3% (48)
Ne 12.7% (7)
Vůbec mě ochrana přírody nezajímá 0% (0)

Komentáře

1 Shairin Shairin | Web | 17. dubna 2018 v 17:18 | Reagovat

Milá, článek jsem četla už když zde vyšel poprvé. Je to hrozné, co jsou někteří lidé schopní udělat. Být na Tvém místě, asi bych reagovala stejně. Anebo bych mu možná natáhla nejbližší tvrdou věcí po palici. Ale kdoví.

Myslím ale, že na sebe můžeš být hrdá. Překonala jsi to, máš skvělého přítele, nedávno jsi psala o tom, že přestáváš brát prášky a určitě je toho ještě mnohem víc... To vše je dle mě úžasné. Nezamrzla jsi, ale jdeš dál a já to velmi obdivuji!

2 beznadejnaromanticka beznadejnaromanticka | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 20:26 | Reagovat

Jsi neskutečně silnej člověk.... ale myslím, a je to jen můj názor, že jsi měla příteli říct, že jsi na něj narazila... jinak doufám, že se nic podobného nebude opakovat a vše bude jen lepší :-) držím pěsti!

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 20:50 | Reagovat

příteli si to říct měla, aby mu rovnou rozbil hubu...vím takhle veřejně by to nakonec nebylo dobré pro vás

ale s policií taky nemám dobré zkušenosti, když jsem měla dopravní nehodu tak se mnou jednali jako bych byla viník a toto bylo ještě ve fázi vyšetřování a už tak jsem si připadala hrozně a byla jsem v šoku takže jsem nebyla schopna si to ani vybavit
nicméně potom už se tak ke mně nechovali - u výslechu a nakonec jsem z toho nic neměla protože pochybila protější strana
ale normálně jsem si myslela že mě zavřou protože to chování bylo strašné a i když jsem věděla že jsem vše udělala správně tak jsem si byla jistá že mě zavřou:)

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 20:55 | Reagovat

Tak snad aspoň už never more.

5 Leník Leník | Web | 18. dubna 2018 v 10:51 | Reagovat

To je něco hrozného. Je mi te hrozně lito. Zažila sis toho opravdu moc :(. Vůbec si to nezaslouzis.
Ještě, že byl s tebou v Lidlu přítel.

6 pavel pavel | Web | 18. dubna 2018 v 10:52 | Reagovat

Takových magorů běhá po světě... prý polovina žen má nějakou zkušenost se znásilněním, hlavně že jsi to ve zdraví přežila.

7 tinka77 tinka77 | Web | 18. dubna 2018 v 16:48 | Reagovat

karma ho dobehne neboj...

8 J.R. J.R. | Web | 19. dubna 2018 v 10:08 | Reagovat

To se ti vůbec nedivím že už tam nikdy nepůjdeš :( snad ti dá pokoj všude :)

9 Klár - 17 let Klár - 17 let | Web | 19. dubna 2018 v 17:24 | Reagovat

To je šílený, jací chlapy jsou! Bastardi. Ne všichni, ale pár jich na tomhle světě běhá a nejraději bych je všechny vymydlela..

Drž se a snad ho už nepotkáš! :-/

10 little-booktea little-booktea | Web | 19. dubna 2018 v 22:10 | Reagovat

Jen ta představa, že by na mě šáhl někdo kdo se mi,, hnusí" je nechutná a otřesená.Zajímalo by mě co by ti řekl, kdyby tam tvůj přítel nebyl

11 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 20. dubna 2018 v 22:35 | Reagovat

Hnus. Takovej člověk. Paralyzer na něj. Do lidlu se neboj, jestli něco zkusí, prostě ho sejmi, hajzla.

12 introverted introverted | Web | 21. dubna 2018 v 15:30 | Reagovat

To, co se Ti stalo mě opravdu upřímně mrzí. Doufám, že Tě už teď budou v životě jen samé krásné věci! Drž se nám!

13 Marie Marie | Web | 21. dubna 2018 v 16:38 | Reagovat

Rozbít mu tlamu, fuj.

14 Joina Joina | Web | 23. dubna 2018 v 19:49 | Reagovat

Tak tomu tedy říkám nečekané setkání. Je mi opravdu hrozně líto co jsi asi kdysi prožívala. Aleš to překonáš a bude hej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Výsledek obrázku pro kniha ti sluší