Vzpomínky na dětství

3. ledna 2018 v 16:46 | Eliss |  Moje kecy
Jak se věkem postupně blížím k pětadvacítce - už za dva roky - přepadá mě stesk po dobách beztarostného dětství a dospívání. Teď si říkám, jaká to byla hloupost chtít být dospělá!
Moje dětství bylo moc hezké a nevzpomínám na něj vůbec ve zlém.
Je sice pravda, že jsem neměla moc kamarádů, ale občas mě nějaká parta vzala mezi sebe.
U mého rodného domu je malý lesík, kde jsme si svépomocí udělali z větví bunkr. A já jsem ho milovala, dokud bylo krásné počasí, často jsem se do něj ztratila s knížkou nebo jen tak a užívala klidu a přírody kolem. Docela smutné ale bylo, že jej nakonec jeden z "kamarádů" bez vysvětlení zničil. Nikdy jsem nepřišla na to kdo to udělal.
A to je právě jedna z výhod vesnice. Krásná příroda, možnost toulání se po lesích a loukách.
V jedenácti letech se staly mou velkou vášní bylinky - studovala jsem všechny možné knížky a založila jsem si v sešitě svůj vlastní herbář, kam jsem si lepila vylisované a usušené rostlinky. Dodnes jej mám schovaný.
Počítač rodiče pořídili až když mi bylo třináct, takže moje největší zábava chladných dnů byla televize.
Měla jsem ráda romantické filmy a telenovely - jsem ráda že jsem z toho vyrostla, ale úplně nejraději jsem měla pohádky, které mi rodiče pouštěli na videopřehrávači. Nejčastěji to byla černobílá Popelka a Mrazík.
Pamatuji si, že když jsem byla jednou nemocná a rodiče byli v práci, tajně jsem si pustila na DVD přehrávači Texaský masakr motorovou pilou. Po skončení filmu jsem měla takový strach, že jsem si posunula křeslo k oknu, celá se zabalila do peřiny a koukala ven celá netrpělivá jestli už jdou rodiče z práce. Samozřejmě jsem se jim pak ke sledování hororu nepřiznala.
Možná tento okamžik odstartoval mou zálibu v paranormálních jevech.
Bydlím na horách, takže v zimě u nás často napadla spousta sněhu. Pokud nebyl velký mráz, často jsem stavěla sněhuláka nebo chodila sáňkovat. Měla jsem krásné červené sáně po bratrovi, a v okolí byla spousta kopců které stály za báječnou projížďku. Domů jsem se většinou vracela mokrá - a ani zateplená kombinéza mi moc nepomáhala. Ale zimní radovánky za to stály.
Občas jsem šla s rodiči k jejich přátelům na nějakou oslavu, a pokud tam byly děti, docela rychle jsme se na tu chvíli skamarádily.
Nejraději jsem měla schovávanou. A pokud byla venku a k tomu ještě ve tmě, která hře dodávala punc tajemna, byla jsem nadšená.
Někdy je mi smutno z toho na co budou vzpomínat dnešní děti. Caparta se sáňkami jsem neviděla pěkně dlouho, ačkoliv kopce jsou pořád stejné. Jejich vzpomínky totiž hodně ovlivní moderní technika a často i to, jak se již v dětském věku stanou závislé. Ale určitě to tak není u všech a spousta dětí si ještě hraje venku. Nebo tomu alespoň budu věřit.
A co Vy? Jaké jsou Vaše dětská dobrodružství a vzpomínky? Napiště mi do komentářů!
Přeji Vám krásný den, děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro kids playing
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se Vám filmy pro pamětníky?

Ano 62.7% (37)
Ne 22% (13)
Žádný jsem neviděl(a) 15.3% (9)

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 3. ledna 2018 v 18:31 | Reagovat

No po itace tenkrat nebyly...Rad vzpominam na pro mne tenkrat tajemna prirodni zakouti hry v Hoře zalenena strani kousek od donu malou bazinu u reky, stran pos skolou...skaly...ruzne rihody ...ted to vypada idylicky ale clovek vzpomina na to dobre i kdyz ho sppustu veci take trapilo...

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 3. ledna 2018 v 20:04 | Reagovat

U mě dobrodružství v dětství moc nebylo . Přece jen to technicky nebylo dost dobře možný někde lítat atd. Ale kamarády jsem měla už ve školce , chodili k nám domů a bylo  to fajn.

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 3. ledna 2018 v 21:29 | Reagovat

úplně jsi mi připomněla jak jsme si v zimě dělali iglú - nějak se nám to ale nedařilo a taky jak jsme si dělali klubovnu a jak jsme chodili sáňkovat celou zimu každý den!:-)a taky jak jsme pořád hráli ruskou schovku, na ho%nku, fotbal, vybíjenou...na policajty a zloděje na kolech, no to byly časy:)

4 Ortie Ortie | Web | 3. ledna 2018 v 22:13 | Reagovat

Já si také ráda vzpomínám na dětství a to je mi teprve 17 :D Ale nemyslím si, že by všechny děti měly příliš ovlivněno dětství technikou moderní, vidím to na mých mladších sestrách, které se sice rády podívají na nějaký film, nebo poslouchají hudbu, ale zároveň stále blbnou a myslím, že si i užívají života, což mi třeba u mě někdy připadá, že to zapomínám a měla bych se učit.

5 gothic-soul gothic-soul | Web | 3. ledna 2018 v 22:30 | Reagovat

ahoj mám nový blog http://broken-heart-and-wings.blog.cz/

6 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 4. ledna 2018 v 14:02 | Reagovat

Já jsem jako malá jezdívala s rodiči do kempu, kam jezdili i kamarádi a bratranci, do dnes mám krásné vzpomínky. Nikdy jsme nebyli u moře a jsem za to ráda, jelikož dětství v kempu u lesa a rybníku bylo prostě nejlepší.Takže musím říct, že jsem měla dětství moc pěkné a dnes je mi i smutno, že už nejezdíme do žádného kempu :-/

7 Lenn Lenn | Web | 4. ledna 2018 v 17:15 | Reagovat

Mně občas chybí ta dětská bezstarostnost, kdy jsme s kamarády lítali po venku během prázdnin a tolik jsme si vyhráli s naší dětskou fantazií. Jak já se v zimě těšila na sáňkování, na školní besídky a nenáviděla brzké chození spát :D jo, někdy bych se určitě vrátila, mělo to své kouzlo.

8 J.R. J.R. | Web | 4. ledna 2018 v 17:55 | Reagovat

Skoro každé dítě si přeje být dospělé a dospělí zase dětmi :) to já bych dítětem znova být nechtěla, protože jsem v dětství byla skoro pořád v nemocnici :(

9 Romi Romi | Web | 4. ledna 2018 v 18:20 | Reagovat

já mam už letos 25 :D

10 Leník Leník | Web | 4. ledna 2018 v 18:52 | Reagovat

Já  měla krásné dětství. Jsem z dvojčat, takže jsme si vždycky s Hančou vystačily spíše samy a hračky nás v útlém věku moc nezajímaly :D
Mně je 17 a furt chci být dítě. Na dospělost se vůbec netěším

11 Joina Joina | Web | 4. ledna 2018 v 19:15 | Reagovat

No pane jo, už tolik? Podle fotech bych ti  tolik ani neřekla. Kéžby se dalo mládnout.
Ten bunkr je pech, ale taky si vzpomínám, že jako mladší jsem si stavěla něco s kámoškou.
Na masakr jsem viděla jenom ukázku a na film by mě nikdo nedonutil koukat.
A ty se máš že bydlíš na horách, aspoň jsi si jistá, že ti napadne sníh. U nás býlo už bílo někdy i v listopadu, teď nám nasněží v lednu nebo v unoru.
Jinak já mám vzpomínku na přírodu, když jsem se podívala z okna a teď, už dva roky se nám za barákem staví nové sídliště a přemýšlím, kam se odstěhuji.

12 sugr sugr | E-mail | Web | 4. ledna 2018 v 19:50 | Reagovat

Hrály jsme si se sestrami na schovku v truhlách plných obilí, jo to bylo bezva, nikdo nás tam nehledal a taky skoro nenašel.:-))

13 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 10:48 | Reagovat

To znie veľmi pekne, ani sa nečudujem, že sa ti stíska po tých časoch. :)
Aj keď škoda toho bunkru, to vždy zamrzí, keď niekto zničí niečo také. My sme tak mali v lesíku pri blokoch veľkú hojdačku na konári stromu...a nejaký hlupák ju prekrútil tak, že bola skoro celá omotaná okolo konára a nedalo sa k nej dostať (bol to vysoký strom nad takým maličkým "útesom" a nikto popravde nevedel, kto a ako to tam namontoval, ale využívali to deti z celého sídliska :D).
Ja som bola dosť samotár, čiže až na pár kamarátok som väčšinou bola skôr doma zahrabaná v knihách, ale aj tak si pamätám časy, kedy sme boli celé dni von, najmä v lete, keď som bola u babky skoro celé dva mesiace.
Mobily neboli, takže sme chodili, keď na neďalekom kostole odbilo šesť hodín. A na obed sme domov dobehli len sa rýchlo najesť a znovu sme utekali von, hrávali sme sa s plyšákmi a bábikami a napodobňovali  obľúbené scény z rozprávok a filmov (mali sme s kamarátkou plyšových levíkov, tak sme sa neraz hrali na Levieho kráľa :D ). Boli to fajne časy, čiže aj keď to doma s rodinou nebolo nič moc, vonku s kamarátmi, alebo aj v stránkach kníh sa na všetko dalo pekne zabudnúť a užívať si chvíľu. :)
Dnešná doba je...zvláštna. Tie deti to najskôr vnímajú inak, ale aj tak ma to trochu mrzí, predsalen...ja ako človek, ktorý aktuálne presedí väčšinu času za compom vidím, že prichádzam o pekné zážitky, takže som rada, že som tak nestrávila celé detstvo. :)

14 Cecílie Cecílie | Web | 5. ledna 2018 v 11:24 | Reagovat

Také vzpomínám ráda na dětství. Byla to bezstarostná doba her a zábavy. Ale každé období života má svá úskalí.

15 Ježurka Ježurka | Web | 5. ledna 2018 v 14:07 | Reagovat

Já na své dětství také vzpomínám moc ráda. Bylo v něm hodně lásky od rodičů a i když jsme nikdy neměli korunky nazbyt, přesto mi to vůbec nepřišlo. Bylo mi u rodičů moc dobře. Byla to taková větší vesnice, dnes už je to městečko, dobří lidé a krásné vztahy i mezi dětmi.

16 Sayami Sayami | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 15:31 | Reagovat

Ja si z veku ťažkú hlavu nerobím. Po pravde, nechápem, prečo sa v Európe tak prehnane rieši ten vek. Ja si myslím, že vek je len číslo. Ide o to, ako sa človek cíti, ako sa správa a tak.
Detstvo je dosť široký pojem, ale ja som mala najkrajšie detstvo do 5 a pól roka, potom už nie.
Čo sa týka toho, na čo budú spomínať dnešné deti, to je veľmi individuálne, pretože je na rodičoch, čo tým deťom dovolia. Ak by rodičia brávali deti von, na výlety, vymýšľali im trošku program, viedli ich radšej k čítaniu kníh, prípadne im pomohli vybrať krúžok, ktorý by ich bavil, tak by deti nevysedávali toľko doma za pc. Takže podľa mňa sa na to každé dieťa v dospelom veku bude pozerať inak, na základe tej výchovy rodičov.

17 Aurora Borealis Aurora Borealis | Web | 5. ledna 2018 v 15:55 | Reagovat

já mám blbé vzpomínky na dětství

18 proksovka proksovka | 5. ledna 2018 v 21:57 | Reagovat

Moc hezky napsané, já jsem vyrůstala ve městě, ale na víkendy jsme jezdili na chalupu, kdy nebyla ani ta televize. Takže jsme celý den běhali venku a večer hráli na chalupě karty. To byly zlaté časy, počítače byly ještě v plenkách.
Svým dětem jsme počítač pořídili také až kolem 13 let věku a stejně stále dávali přednost běhání venku.

19 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 7. ledna 2018 v 11:34 | Reagovat

Dětství je krásné právě proto, jak moc je bezstarostné...ale nemůžu bohužel říct, že by to pro mě bylo období, které by pro mě mělo význam. Spíše ne, tudíž jsem vlastně ráda za to, kolik mi v současné době je a kde se nacházím. (jelikož jsem už jako malá byla mentálně o dost vyspělejší, byla to pro mě vlastně velká překážka, co se komunikace týče).

20 Zdebra Zdebra | Web | 8. ledna 2018 v 20:49 | Reagovat

Nám taky vždycky někdo boural bunkry. Vždycky jsem tu stavbu brala tak vážně, tak jsem z toho pak byla smutná, že to někdo jen tak rozbil. Takovou dobu se to stavělo... :D Vždycky jsem plánovala si postavit bunkr a někdy tam přespat. To se mi ale nesplnilo. Třeba někdy ještě bude příležitost. :D
Jo, to byly časy, kdy jsem se zkamarádila s každým na potkání někde na hřišti. Teď všichni kolem jen mlčí a bez zájmu hledí do mobilů. :D
Děcka chodí ven, jen nejsou moc vidět, protože jich není tolik, když většina rodičů je ani nechce pustit, aby se jim něco nestalo, aby se náhodou někde neodřely nebo nespadly... Ale když vidím venku děcka na kolech nebo dokonce na stromě, tak mám radost, že na tom ještě nejsou tak zle.

21 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 9. ledna 2018 v 17:21 | Reagovat

Já si často taky hrávala sama, ostatním jsem připadala divná nebo jiná, dodnes nevím proč přesně :)). Ale vystačila jsem si. Z písku a vody jsem "vařila" jídla, nebo jsem kopala na zahradě a hledala "poklady", jezdívala jsem na kole do lesa nebo v létě, když bylo teplo, tak jsem si na zahradu vytáhla velkou deku a na ní vyskládala plno hraček a hrála jsem si jako na domácnost :D nechyběly miminka a kočárky. No a moje dětství nejvíc ovlivinila zvířata - psi a kočky <3 co já se těch koťat navozila v kočárku po ulici.. jéje :D
Jéé, to byla krásná sonda do vzpomínek! Děkuji Eliss za její vyvolání :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama