Říjen 2017

Knižní recenze 48 Zepelín na měsíci

30. října 2017 v 16:15 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Ondřej Neff
Žánr: Povídkový, Sci-fi
Mé hodnocení: 60%
Obsah: Knížka obsahuje celkem devět sci-fi povídek z daleké budoucnosti.
Povídka Lov na krysu se odehrává v roce 2122 na místě jménem Arkádie. Několik let předtím tu v poklidu žili lidé spolu s androidy.
Pak se však lidé rozhodli umělou inteligenci zlikvidovat - což šlo velmi snadno, neboť tito roboti musí poslechnout na slovo každého člověka, i když se jej rozhodně zabít.
Nyní už jsou všichni androidi zdánlivě mrtví, ale jeden žije tajně s Martou, která jej kdysi pojala za manžela a nedokáže si život bez něj představit. Jednoho dne však u jejich bytu zazvoní skupinka lovců, a jejich budoucnost je značně nejistá...
Mystérium tmy se zbytku knížky docela vymyká, protože je laděno do hororového žánru.
Má sice pouhých šest stran, ale zato je velmi působivě napsána a mrazí z ní až do morku kostí.
Prozradím jen to, že ne každé probuzení se musí odehrát na ideálním místě a v těch nejlepších podmínkách.
Hodnocení: Povídkové knížky nepatří mezi mé favority - mám raději jeden příběh vcelku.
Tuhle jsem si vybrala v knihovně po dotazu na nějakou dobrou sci-fi knížku.
Problém je, že každá povídka je jiná. Některá mě bavila a zejména u těch delších jsem se zase nudila.
Už mnou zmíněné Mystérium tmy se mi velmi líbilo pro svou atmosféru.
Pokud máte rádi tento žánr, určitě si knížku zkuste přečíst, třeba jí přijdete na chuť více než já.
A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nemáte rádi povídky z budoucnosti?
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Výsledek obrázku pro Zepelín na měsíci

Snažím se být v pohodě

28. října 2017 v 11:51 | Eliss |  Moje kecy
Již jsem tu několikrát zmiňovala, že studuji prvním rokem učební obor kuchař - číšník.
Letos jsem úspěšně zvládla závěrečné zkoušky z oboru pekař, což je výhoda i v tom, že chodím do školy jen na odborné předměty - protože matematiku atd. jsem již jednou absolvovala.
Září jsem celé prožila v pohodě - sice jsem ve třídě ve svých třiadvaceti letech nejstarší, ale i tak jsem si našla kamarádky a cítila se v kolektivu docela dobře.
Ale začátkem října přišla změna. Přešla k nám z jiné třídy nová spolužačka, Denisa.
Měla jsem radost, že ve třídě nemáme žádného Roma, protože upřímně tuto skupinu lidí moc nemusím.
Nevadí mi, když jsou slušní, pracují a neparazitují na sociálních dávkách. Bohužel takoch kolem sebe moc neznám.
No a Denisa je Romka, to šlo vidět už na první pohled. Ale nemyslela jsem si o ní nic špatného, říkala jsem si, že se časem ukáže, jaká je.
A velmi brzy se to ukázalo. Hned druhý den přišla do školy o dvě hodiny později, a to jsme prosím měli na devět a je na internátě, který je v budově školy.
Později se třídní učitelka dozvěděla, že místo toho, aby spěchala na hodinu, ještě si v pohodě povídala s kamarádkou na chodbě. Drzost.
Ani se pořádně neomluvila, jenom cosi drze zavrčela. S tebou budou problémy, pomyslela jsem si.
Při vyučování sedí v lavici tím stylem, že na ní skoro leží, a ještě u toho stíhá psát. Je na ní velmi vidět, jak ji ta škola baví.
Chodím jen na těch pár předmětů, ale co vím, tak dostala zatím samé pětky.
Cítila jsem k Denise stále menší sympatie.
No a nejhorší to bylo na praxi. Dvakrát mi sprostě nadala, že prý dělám moc pomalu - přitom to nebyla pravda, a i když si to myslela, lze to snad říci i slušně.
A když jsem jí já naopak třeba jen slušně požádala, ať mi s něčím pomůže, jenom zahudrovala že "na to se*e."
Stihla jsem se s ní asi třikrát pohádat, navíc proti mě začala i poštvávat spolužáky - chovají se ke mně chladněji.
Jsem z toho nešťastná. Vadí mi její kecy u oběda, jak plánuje brzy otěhotnět a sekne se školou a nechá se živit z dávek.
Nedokážu se přes Denisinu povahu přenést a asi to budu mít ještě hodně těžké.
Co si o této situaci myslíte Vy? Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den - hlavně bez protivných hloupých lidí.
Mějte se krásně, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro romové pracují

Knižní recenze 47 Alice v nebezpečí

26. října 2017 v 20:10 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Ed McBain
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 70%
Obsah: Před osmi měsíci zemřel Alici Glendenningové manžel Eddie při nehodě na jejich člunu. Jeho tělo se nikdy nenašlo a proto pojišťovna váhala s vyplacením životní pojistky.
Nyní se však rozhodla peníze po nátlaku právníka odeslat a tak se Alici a jejim dvou dětem Ashley a Jamiemu blýská na lepší časy.
Život všech tří se však znovu zhorší, když jsou obě děti uneseny neznámou ženou, která požaduje výkupné ve výši Eddieho pojistky.
Zoufalá Alice nejprve nechce kontaktovat policii, proto se obrací na svého nejlepšího přítele Charlieho.
Je však vůbec někdo, komu může věřit? Nebo se může v síti intrik a lží spoléhat jen sama na sebe?
A podaří se jí ještě někdy spatřit své děti?
Hodnocení: Kniha se i přes svých 300 stran čte jedním dechem a není tu moc nudných pasáží.
Od McBaina rozhodně nezvyklý počin už z toho důvodu, že příběh je vyprávěn z pohledu oběti, a ne policisty. Opravdu příjemná změna a nic to neubírá na kvalitě!
Jen mě zamrzelo, že jsem tušila finální "bombu" už v polovině čtení. Ale to je asi jen můj problém.
Můžu doporučit všem milovníkům kvalitní detektivky a dramatu.
A co Vy? Četli jste tuto knížku? Napište mi svůj názor do komentářů!
Přeji Vám krásný den, děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Alice v nebezpečí

Obětí své psychiky?

24. října 2017 v 14:05 | Eliss |  Moje kecy
V několika svých předchozích článcích jsem zmiňovala, že beru antidepresiva. Každý den beru pět miligramů léku Citalon.
Jedna tabletka má ale deset miligramů, takže si je půlím.
Má psychiatrička chtěla abych brala půlku ráno i večer - jenže to jsem se cítila jako "zombie". Abych to vysvětlila, cítila jsem se až moc otupěle.
Léky beru bez větších problému už dva a půl roku - jen jsem občas zapomnětlivá a roztržitá.
Ale poslední tři dny nastala změna. V neděli jsem si vzala prášek ráno jako obvykle kolem sedmé - po snídani, protože nalačno není dobrý na žaludek.
Do oběda bylo vše v pořádku. Ale chvíli po obědě jsem najednou cítila, že nejsem v pohodě. Už se mi to párkrát stalo, když jsem si prášek vzala třeba až kolem desáté ráno.
Nervozita, třes, bušení srdce a pocení. Jako bych si prášek zapomněla vzít a prodělávala absťák.
Dostala jsem šílený záchvat vzteku a křičela na přítele kvůli věci, za kterou vůbec nemohl.
Bylo to čím dál horší, tak jsem si musela vzít ještě jednu půlku prášku. Na chvíli byl klid.
Asi za hodinu se to znovu opakovalo. Jako by ze mně ta "léčivá" látka hrozně rychle vyšuměla.
Vzala jsem si Paralen a rozhodla se to zaspat. Probudila jsem se kolem šesté večer s hroznou bolestí hlavy.
Stále jsem byla nervózní. Z toho, že mi chybí moje "drogy." Začala jsem si okusovat nehty, což jsem ještě nikdy neudělala.
Když jsem byla včera na praxi, pořád se mi třásly ruce. Všimli si toho i ostatní spolužáci a starostlivě se ptali, jestli mi něco není.
Nejspíš si teď myslí, že si asi píchám tvrdé drogy.
Ve dvě hodiny jsem skončila a hned jsem se vydala ke své psychiatričce.
Jenže ouha. Už tam nebyla a mimo své ordinační hodiny nikoho nebere. Co tedy dělají lidé, kteří mají větší problémy než já?
Jela jsem tedy domů a stále se cítila mizerně. Rozčilovalo mě úplně vše - i to že jsem musela čekat pět minut než autobus vyjede ze svého stanoviště.
Dnes jsem byla znovu na psychiatrii a tentokrát mě doktorka vzala.
Její klasická odpověď - máte to ze stresu, berte dvakrát denně celý prášek, udělá se Vám líp.
A nic nepomohlo moje přesvědčování, že žádný stres nemám. Po té dnešní návštěvě jsem definitivně rozhodnuta změnit svého psychiatra.
Protože já přece sama nejlépe vím, jestli mi ten lék dělá dobře nebo se cítím naopak hůř.
Co si o tomto myslíte Vy? Má moje psychiatrička pravdu? Nebo ne?
Děkuji za přečtení článku, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro mozek léky

Knižní recenze 46 Vražda předem ohlášená

22. října 2017 v 9:44 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Ed McBain
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 60%
Obsah: Děj začíná opět na oddělení 87. revíru. Je konec července, na služebně i venku je vedro k zalknutí.
Strážník Dave Murchinson dostává od desetiletého kluka podivnou obálku. Když se pokusí chlapce zadržet, ten se dá na útěk.
V obálce je anonymní dopis s výhrůžkou vraždy, která se má stát ještě toho dne v osm hodin večer.
Obětí se má stát Lady. Nic více v dopise není.
Detektiv Hawes se svým kolegou Carellou se začínají touto výhružkou intenzivně zabývat.
Možností je mnoho, ale nejvíce indicií ukazuje na zpěvačku Lady, která bude zrovna kolem osmé večer vystupovat se svojí skupinou.
Ale nemýlí se policie? Protože omyl může mít v tomto případě nedozírné následky...
Hodnocení: Kdo čte mé recenze pravidelně tak ví, že McBain patří mězi mé oblíbené autory.
Bohužel mi poslední dobou jeho knížky dosti splývají - na konci vždy přijde šokující odhalení pachatele, které jde však podle stejného vzorce. To je velké mínus.
Začátek i prostředek jsou však poměrně napínavé - mám k 87. revíru docela velké citové pouto a pokračování životů těchto hrdinů si vždy přečtu moc ráda.
Ale jako detektivka tedy nic moc.
Můžu doporučit všem fanouškům Eda McBaina - ti si určitě přijdou na své.
A co Vy? Jaký máte názor na tuto knihu a styl detektivek autora?
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Vražda předem ohlášená

Volby jsou za dveřmi

19. října 2017 v 20:01 | Eliss |  Moje kecy
Zítra a pozítří nastává v naší republice velmi důležitá událost.
Jsou to volby do Parlamentu České republiky. Už jsem nějaký ten rok plnoletá, proto se samozřejmě zúčastním.
Nechci se tu pouštět do nějakých intelektuálních mouder. Každý má právo na svůj názor a nikomu jej v žádném případě neberu.
Jen mě zaráží několik věcí. Hysterie na sociálních sítí, kde se zaprodají i naše "celebrity" a ne zrovna hezky uráží voliče jedné nejmenované strany. Spousta lidí je názory těchto umělců ovlivnitelná, protože je vnímají jako elitu národa.
Můj názor je, že umělci by se neměli do politiky vůbec míchat, nechat lidi ať se rozhodnou podle sebe a ne se je snažit takovým nenápadným způsobem podstrčit k něčemu, co třeba vůbec nechtějí.
U nás ve městě se minulý týden objevil docela strašidelný billboard - něco v tom smyslu, že komunisté mají na rukou krev spousty lidí. A přes celou plochu krvavé šmouhy.
Nevím, jak to maminky vysvětlují malým dětem. Nic se rozhodně nemá přehánět.
Osobně nejsem s politiky moc spokojená. Už jenom kvůli EET - v mém okolí skončilo tolik pěkných slušných podniků jen kvůli pokladnám a problémům s nimi.
Nelíbí se mi neustálé podporování nepřízpůsobivých a jejich parazitování na slušných pracujících lidech.
Jenže. Komu věřit? Komu dát svůj hlas? Když se na každého jen tahá špína a představitelé státní moci se hádají jako malé děti?
Změní se něco? Mám pocit, že většina politiků po zvolení na své sliby zapomíná - tím pádem letáčky a volební setkání ztrácejí smysl.
Myslím, že spousta lidí je z této situace znechcená a nakonec třeba k volbám ani nepůjdou, což je veliká škoda.
On i ten jeden hlas může udělat hodně.
Já už mám promyšleno, koho budu volit. Svůj názor si ale nechám pro sebe.
Chci jen Všem poradit - pokud Vám už bylo osmnáct, určitě možnost volby nové vlády využijte.
Protože nadávat u piva může každý, ale každý z těch nadávačů se už k těm volbám neodhodlá.
Přeji Vám zodpovědnou volbu, která bude vycházet ze srdce, a nenechte se ovlivnit mediální masáží.
Děkuji Vám za přečtení článku, těším se na Vaše komentáře.
Přeji Všem krásný podzimní den, a nenechte si ničím zkazit náladu. Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro volby ovce

Knižní recenze 45 Abeceda strachu

17. října 2017 v 15:55 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Jenny Bertheliusová
Žánr: Horor, Drama
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Knížka se skládá ze dvou samostatných příběhů s nádechem tajemna.
První příběh s názvem Abeceda hrůzy začíná vcelku nevinně příjezdem mladé ženy Very na opuštěnou chatu uprostřed lesů, kde chce zapomenout na rozchod s manželem a najít inspiraci k psaní nové knihy.
Hned první večer ji však vyruší pošťák, který donese nepodepsaný rukopis s názvem Veroničin portrét.
Čím dále se Vera ve čtení dostává, tím více cítí přítomnost neznámého vetřelce, kterému brzy stane tváří tvář.
Na tuto noc jen tak nezapomene a bude ráda, když vyvázne živá...
Druhý příběh nese název Muž s kosou.
Judy se svým manželem Stefanem adoptují svou příbuznou Nen, která tragicky přišla o oba rodiče a jen šťastnou náhodou přežila, avšak s trvalými psychickými následky.
Nen se od začátku u nové rodiny necítí dobře, nerozumí si ani s dcerami Judy, navíc je v blízkosti jejich domu viděn neznámý muž s kosou přes rameno, který jako by věštil něco velmi děsivého...
Hodnocení: Oba příběhy se mi moc líbily z hlediska dobře vytvořené tajemné atmosféry.
Abeceda hrůzy se mi ale líbila více - byla velmi napínavá a cítila jsem při četbě - sama doma a večer - nepříjemné mrazení v zádech.
Trochu nudné však byly pasáže z rukopisu - v konečném výsledku to vše ale nakonec dává smysl.
Muž s kosou má také spoustu napínavých okamžiků a nečekaných zvratů.
Celkově knížku hodnotím velmi vysoko - i přes to že byla vydána už v roce 1980 je stále velmi čtivá.
Rozhodně doporučuji všem milovníkům hororu a napětí!
A co Vy? Četli jste tuto knihu? Nebo nějakou jinou od této autorky? Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Abeceda strachu

Stín za oknem

15. října 2017 v 11:48 | Eliss |  Moje kecy
Toho podzimního večera byla Adéla zrovna sama doma. Byla to dvacetiletá studentka střední školy, bydlela se svým o patnáct let starším přítelem Pavlem, který byl zrovna na služební cestě v Německu.
Jejich vztah byl jako na houpačce - Adéla byla obrovský živel, každou volnou chvíli by nejraději někde protancovala ideálně s lahví dobrého alkoholu. Zatímco Pavel měl už přece jen raději svou domácí pohodu a klid, což bylo častým předmětem jejich sporů.
Ale dnes Adéla cítila, že si večer a snad i noc pěkně užije - měl za ní přijít její známý Vladan na skleničku.
Měla samozřejmě i jiné plány než jen skleničku - pečlivě se osprchovala, nalíčila a upletla si roztomilé copánky jako by se chtěla stát malou nevinnou holčičkou.
Pavlovi namluvila, že jde brzy spát, vypnula si mobilní telefon a odpojila se od veškerých sociálních sítí.
Představa, že ho podvede pro ni nebyla nic nového - už několikrát skončila v posteli s cizími muži - dokonce svedla Pavlova nejlepšího kamaráda - ten o tom ovšem neměl ani tušení. Naučila se předstírat, že se nic neděje a brala to jako něco naprosto normálního.
Takže dnes měl přijít Vladan - znali se od vidění ze školy a Adéla si už několikrát v duchu představovala, jaké asi bude si to s ním pěkně tvrdě rozdat.
Byl o pouhý rok starší, měl atletickou postavu a obličej filmové hvězdy.
Adéla si o sobě myslela, že je velmi atraktivní - černé vlasy, šedé oči, a co bylo její pýchou - velká prsa a zadek.
Už měla vše nachystané - prostřený stůl s chlebíčky, skleničky na víno a svíčky, které měly dotvářet intimní atmosféru.
Vladan měl přijít až za patnáct minut, posadila se tedy na pohovku a zapnula televizi, kde znuděně přepínala kanály.
Zrovna když byla u kanálu s dokumenty, cosi bylo najednou jinak.
Zvedla hlavu a soustředěně se zadívala do okna. Zdálo se jí, že se tam cosi podivného mihlo. Stín? Nebo se jí to jen zdálo?
Pak si řekla, že je to možná Vladan, už by tu měl každou chvilku být.
"Vladane? Klidně pojď dál, je odemčeno!" Odpovědí jí bylo jen strašidelné ticho.
S povzdechem šla k oknu a otevřela jej. Nikde nikdo. S brbláním okno opět zavřela, když v tom ji k smrti vyděsilo bouchnutí domovních dveří.
"Vlade? Nedělej si ze mně legraci!" Přejel jí mráz po zádech.
Slyšela šoupání nohou v předsíni. Začinala být naštvaná a vydala se do předsíně.
Jaký byl ale její šok, když spatřila cizí osobu v kukle, která držela v ruce zbraň.
"Kdo-o jstte?" vykoktala zděšeně a začala couvat. "Jsem mstitel, Adélko. Copak sis myslela, že mi jenom roztáhneš nohy a odkopneš mě jako kus hadru?!" Mužský hlas, chraplavý, Adéle matně povědomý, kdo by to...
Vzpamatovala se, zaječela a dala se na útěk. Proběhla rychle obývákem a dala se po schodech nahoru, kde má telefon, tam je její záchrana...
Muž však rychle dusal za ní, na třetím schodě ji dostihl a stáhl dolů. Adéla se zuřivě prala, srdce jí bušilo jako o závod, podařilo se jí stáhnout kuklu a... Byl to Pavlův nejlepší kamarád Roman, se kterým se před půl rokem vyspala!
"Ty? Ale proč..." Víc říct nestačila. Domem zahřměl výstřel, který Adélu trefil do čela.
Byla okamžitě mrtvá. Roman se zvedl, pečlivě očistil zbraň a schoval ji za pas kalhot. Ještě pohrdavě na Adélu plivl.
"To máš za ty nevěry, ty děvko! Všechno jsem se to dozvěděl, Pavel si zaslouží někoho mnohem lepšího než jsi ty!"
Naprosto klidně odešel, na sobě ani kapku krve, nastartoval auto které měl zaparkované kousek dál a odjel za svou ženou a dětmi.
Tato povídka mě napadla náhodou, když jsem uviděla Téma týdne, není moc propracovaná, tak to prosím omluvte, alespoň jsem to chtěla zkusit. Budu ráda za jakýkoliv názor, i ten negativní.
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
PS: Pamatujte, nevěra se nevyplácí! ;-)
Výsledek obrázku pro bedroom

Současně na dvou místech

12. října 2017 v 8:23 | Eliss |  Moje kecy
Paní Sageeová byla oblíbenou učitelkou na dívčí škole v Neuwelcke v Litvě, kam nastoupila v roce 1845.
Ale její žákyně si brzy začaly všímat, že je na ní něco znepokojujícího - hezká, schopná, svědomitá, ale zároveň často duchem nepřítomná a velmi roztržitá.
Problém byl v tom, že někde jinde nespočívala pouze její mysl, ale dívky tvrdily, že vidí jejího dvojníka.
Celé týdny se šířily zvěsti, že paní Saggeovou bylo vidět ve škole na dvou různých místech.
Zbytek učitelského sboru se těmto fámám pouze vysmíval, ale zanedlouho byli donuceni se této situaci postavit čelem.
Jedna z jejích žaček Antonie se právě připravovala na dívčí ples a byla neobvykle nervózní.
Ale ani nervozita nemohla vysvětlit to, co spatřila, když se ohlédla přes rameno.
Lem jejích šatů upravovala ne jedna - ale hned dvě paní Sageeové! Není divu, že dívka ve svém rozrušení omdlela.
Když ale třináct dívek spatřilo učitelku na dvou místech u tabule zároveň, bylo třeba něco udělat.
Ale vedení bylo bezradné - nemělo proč učitelku obvinit, protože nic nepatřičného neudělala.
V létě však situace dospěla až do krajnosti. Jednoho rána se všechny žačky shromáždily v místnosti s výhledem do zahrady, kde právě paní Sageeová trhala květiny.
K šoku děvčat se však profesorka objevila v jejich třídě - a přitom byla stále venku! Jen její pohyby nyní působily zvláštně zpomaleně.
Dvě zvědavější dívky využily situace, popošly dopředu a dotkly se dvojnice která seděla na židli.
Jedna měla pocit, jako by se dotkla podivně ohebného mušelínu. Druhá dívka naprosto bez překážky prošla dvojníkem skrz.
Za okamžik po této události zjevení zmizelo a paní Sageeová v zahradě měla pohyby opět normální.
Při první příležitosti se žačky zeptaly profesorky na tuto situaci, ta si ale pamatovala pouze to, že když viděla dozorující učitelku jak opouští třídu, přála si být na jejím místě a dohlížet na třídu do jejího návratu.
Bylo zjevné, že ji její myšlenky předběhly.
Když se podobné situace znovu opakovaly a rodiče začali posílat žačky do jiných škol, musela ředitelka paní Saggeovou propustit.
Byla smutná, ale moc ji to nepřekvapilo - už předtím vystřídala sedmnáct různých škol a ze všech byla propuštěna ze stejného důvodu...
Zvláštní příbeh, nemyslíte? Co si o tomto fenoménu myslíte Vy? Měla snad profesorka dvojče a dělala si ze všech takovým zvráceným způsobem legraci? Nebo je možné skutečně silou vůle být na obou místech současně?
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro ghost school

Knižní recenze 44 Calico Joe

9. října 2017 v 16:04 | Eliss |  Moje kecy
Autor: John Grisman
Žánr: Drama
Mé hodnocení: 60%
Obsah: Dojemný příběh o otcích a synech, odpouštění a smíření, odehrávající se ve světě vzrušujících baseballových zápasů.
Je léto roku 1973. Do nejvyšší americké ligy vlétne jako kometa nováček John Castle, rodák z městečka Calico Rock.
Odpaluje jeden homerun za druhým, láme rekordy a i díky svému příjemnému vystupování se okamžitě stává idolem.
Oblíbí si jej i jednáctiletý Paul Tracey, který je synem nadhazovače z konkurečního týmu, který žije stejně rychle jako hází.
Jednoho dne se konečně střetnou oba Paulovi idolové při společném zápase.
Tento zápas však zasáhne tragédie, která poznamená všechny tři aktéry děje...
Mé hodnocení: Knížku jsem přečetla jedním dechem, má pouhých 180 stran a jedná se o relativně odpočinkové čtení.
Mám ale velkou výtku - v knížce je spousta odborných výrazů ze světa baseballu - které laik nemůže pochopit a které dělají popsané zápasy velmi nepřehledné. Měla jsem chuť je přeskočit, nakonec jsem to ale neudělala.
Příběh vyprávěný mimo hřiště se mi líbil, i když na někoho by mohl konec působit až kýčovitě.
Pokud jste fanoušci amerického sportu, je knížka pro Vás přímo stvořená.
A co Vy? Četli jste tuto knížku, nebo nějakou jinou od Johna Grismana? Napište mi do komentářů!
Přeji Vám krásný den, děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Calico Joe

Nejraději mám samotu a klid

7. října 2017 v 7:54 | Eliss |  Moje kecy
Už od školky jsem se v kolektivu dětí cítila nesvá. Neuměla jsem se s němi pořádně bavit, měla jsem strach na ně promluvit, byla jsem velmi zakřiknutá a nakonec jsem si tam našlu jednu jedinou kamarádku.
Kamarádku na celý život - známe se přes patnáct let a i když se nevídáme moc často, je mezi námi zvláštní silné pouto.
Nejraději jsem měla samotu a klid ve svém pokojíčku s knížkou nebo jsem poslouchla nějaké písničky z CD.
Jenže samozřejmě ne vždy jsem mohla být sama - peklo pro mě byla škola a rodinné oslavy a podobné akce.
Ve škole jsem si s nikým pořádně nerozumněla - má nejleppší kamarádka byla ve třídě výš a děvčat nás bylo všehovšudy jen pět.
A jak už to tak bývá, dvojice si mezi sebou udělaly skupinky a já zůstala sama. Nejčastěji jsem sama sedávala i v jedné lavici, ale začalo mi to pak vyhovovat, protože jsem měla svůj klid.
Ale na jednu stranu jsem chtěla mít taky nějaké kamarády. Jenže jsem pořádně nevěděla jak na to, tak jsem to dělala tím nejhorším způsobem. Začala jsem se přetvařovat, předvádět, hrát si na drsnou a dělala jsem "bordel" ve třídě.
Tato taktika však dlouhodobě moc nefungovala. Tak jsem to zkusila tak, že jsem byla na spolužáky zlá - dokonce jsem v družině jedné spolužačce vlepila facku - máma to pak celá vzteklá žehlila ve škole.
Bohužel mi to přetvařování vydrželo skoro celou základku - pokračovalo to kouřením cigaret, ze kterých mi bylo zle a používáním slova pi*a na konci každé věty.
Jsem moc ráda, že jsem z toho už vyrostla.
Navzdory tomu jsem doma byla sama sebou a moc jsem se nesvěřovala ani rodičům.
Pokud mě čekala nějaká nová věc - i když šlo jen o hloupé zaplacení obědů ve škole - často jsem kvůli tomu nespala a představovala si, jak se určitě druhý den ztrapním, zakoktám a nezvládnu to.
Dalším bodem byly právě ty již zmíněné oslavy a různé akce. Na oslavách jsem jen seděla a poslouchala rozhovor, a když se mě někdo na něco zeptal, odpověděla jsem jak nejstručněji to šlo. Většinou jen jednou větou.
Můj problém - nebo výhoda? - totiž je, že si k sobě pustím jen velmi málo lidí a strašně dlouho trvá, než jim uvěřím.
Když jsem začínala randit se svým přítelem, byl z toho docela zoufalý, protože jsem se strašně styděla se mu jen podívat do očí.
Skoro jsem nemluvila, jen jsem poslouchala co říká.
Ze začátku mi vyčítal, že když jsme někam šli, že se neprojevuju. Měl obavy, že mě to tam nebaví, ale tak to vůbec není.
Já se bavím, ale nepotřebuji to nijak hlasitě ventilovat. Stačí mi sedět a poslouchat a občas něco prohodit.
Ale většinou moc velkou společnost stále nevyhledávám - stačí mi posezení s jedním dvěma kamarády a do své oblíbené kavárny chodím bez vyjímky sama. Jen tak si nejlépe užiju dobrou kávu a skvělou atmosféru kolem.
I když bydlím s přítelem, mám velmi ráda své soukromí. Nejraději jsem zavřená v ložnici s knížkou nebo jsem v pokoji u PC.
Moc se toho od té doby nezměnilo, ale to však neznamená že si s přítelem někdy někam nezajdeme.
Jsem ráda, že mám vedle sebe člověka, který mé potřeby na samotu respektuje.
A jak to máte se samotou Vy? Vadí Vám, nebo ji naopak také vyhledáváte? Děkuji Vám za přečtení článku a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Související obrázek

Co by mě nikdy nenapadlo

4. října 2017 v 17:24 | Eliss |  Moje kecy
Škola už naplno začala, více se mezi sebou ve třídě bavíme a i na praxi se začínáme pořádně rozkoukávat.
Minulý týden jsem měla praxi. Máme tam být v sedm, ale vždy přicházím kolem půl sedmé, protože mi tak jede autobus.
Šla jsem ještě s jednou kamarádkou. Hned jak jsme vešly do šatny, pomyslela jsem si, že tam něco pekelně smrdí a hned otevřela obě ventilačky. Dál jsem tomu nevěnovala pozornost a začala jsem se převlékat do pracovního.
Najednou zničehonic dovnitř vtrhla uklízečka, ani nezaklepala, takže jsme se obě dost lekly.
"Už zase se někdo vyčural do koše? Přišla mi to říct jedna číšnice."
Pomyslela jsem si, že si snad dělá legraci, to přece snad ani nemůže být na střední škole možné.
Ovšem obsah koše mluvil sám za sebe. Pro představu, máme tam takové ty staré plechové koše. A jelikož tam nebyl sáček, čekala na uklízečku nemilá povinnost jej vymýt.
Když jsme přišly do školní kuchyně, hned celá třída dostala kázání.
Protože idiot, kterého tohle napadne, nemá co dělat v potravinářském provozu. Zvlášť, když si po vykonání své potřeby určitě ani neumyl ruce.
Mistr z kuchyně byl velmi vytočený a slíbil, že až zjistí kdo to udělal okamžitě jej vyrazí ze školy.
Stejná věc se opakovala ještě druhý den, a pak to přestalo. Doteď se tu osobu nepodařilo najít.
Nikdy by mě nenapadlo, že se na střední škole s něčím takovým setkám. Neřeknu na základce. To bych brala, že třeba nějaké dítě pořádně neví k čemu je toaleta.
Normálního člověka tohle nenapadne - nevyzrálý jedinec se sklony ke špatné hygieně? Nebo nemá rád uklízečku, a tak jí to dělá naschvál? Dost by mě zajímalo, který žák ze školy to prováděl.
Ale nejspíš se to asi nedozvím. Na jednu stranu mě totiž dost děsí, že se v mém blízkém okolí vyskytuje někdo, kdo je schopný se místo toho aby udělal pár kroků na toaletu rovnou vy***je do koše.
Podotýkám, že jsem si to opravdu nevymyslela. A doufám, že už se tato situace ve škole nebude nikdy opakovat.
A co si o tomto myslíte Vy? Setkali jste se někdy s něčím podobným?
Přeji Vám krásný den, doufám že Vás čtení článku moc nerozrušilo. Děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro odpadkový koš plechový

Knižní recenze 43 Tajemný hrad v Karpatech

2. října 2017 v 15:55 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Jules Verne
Žánr: Román, Scifi
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Román se odehrává na tajemném polozříceném hradě v transylvánských Karpatech, který je opředen strašidelnými pověstmi - prý v něm mají údajně sídlit duchové.
Když pastýř Frik spatří dalekohledem, který koupil od potulného kramáře v hradě kouř a světla, nastává ve vesnici Verst boží dopuštění. Hrad je totiž již několik let opuštěný po záhadném zmizení barona Gorce, který byl poslední svého rodu.
Statečný dělník Nik Dek se rozhodne se svým zbabělým společníkem doktorem Patakem vypravit se do hradu, aby učinil přítrž strachu vesničanů. Povede se mu to, nebo se z hradu již nevrátí?
Navíc se den před jejich odchodem rozezní v hostinci tajemný hlas, který nikomu z hostů nepatří a důrazně Nika Deka varuje...
Hodnocení: Po všech detektivkách a krvácích velmi příjemná změna.
Děj je docela jednoduchý, ale Vernův styl vyprávění mu dodává originalitu a napětí. Musím také vyzdvihnout autorovu schopnost předvídat vynálezy, které v té době nebyly ještě objeveny.
Film jsem neviděla, takže jsem zvraty vůbec neočekávala a hlavně konec je velmi napínavý.
Velmi se mi líbí i ilustrace, které jsou na každé třetí straně a jen přispívají k atmosféře knihy.
Teď akorát nevím, jestli si dobrý dojem z knihy nezkazím filmem, který bude třeba úplně jiný. Snad mi poradíte v komentářích.
A co Vy? Četli jste tuto knihu nebo jste viděli film? Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro tajemný hrad v karpatech kniha
Výsledek obrázku pro kniha ti sluší