Mám tu nejlepší babičku na světě

28. srpna 2017 v 21:03 | Eliss |  Moje kecy
V několika komentářích u mých článků jsem se dočetla, že někteří čtenáři mají pocit, že jsou mé články negativní až depresivní. Velmi mě to zamrzelo, tak jsem se dnes rozhodla zkusit psát trochu pozitivněji.
Doufám, že to oceníte.
Dnes budu psát o své babičce - mámě mého tatínka.
Tato moje babička bydlí pár kilometrů ode mě - respektive šest - takže není problém sednout na kolo nebo autobus a jet ji navštívit.
Jako první si vybavím, že jsem u babičky nechtěla zůstávat přes noc - plakala jsem a volala rodiče.
Oblíbený trik na uklidnění byl právě od babičky: "Mám rodiče schované v kapse, podám ti je a můžeš si s nimi povídat!" A na mě to vždycky zabralo.
Babička bydlí v paneláku, v malém čtyřpokojovém bytě. Když jsem tam přespávala, bylo to v bývalém pokojíčku mého táty.
Pokojíček byla moje nejoblíbenější místnost - i když jsme tam byli s rodiči na návštěvě, vždy jsem si tam chodila hrát.
Byla tam překrásná stará knihovnička, a já si vždycky nějakou knížku vybrala, zalezla si s ní na "válendu," a takto jsem tam vydržela i tři hodiny.
Babička vaří každý druhý den - mě ten samý oběd ještě druhý den vůbec nevadí.
Nejraději mám její kuře na paprice a výbornou zeleninovou polévku s domácí zeleninou. A k tomu dýňový kompot.
Zahrádka je její velká radost. Chodí na ni každý den - je v nepřílíš vzdálené zahradkářské kolonii.
Je sice maličká, ale babička tam toho dokáže vypěstovat spoustu. Hrášek, špenát, brambory a již zmíněné dýně.
Když jsem tam bývala o prázdninách třeba na měsíc, často jsme na zahrádce s babičkou strávily celý den a domů jsme se vracely když se začalo stmívat.
Většinou jsem šla brzy spát spolu s babičkou - dívala se maximálně do devíti na nějaký zábavný pořad či seriál
Byly tu zvláštní tajemné noční zvuky - vrzání podlahy nad hlavou a útržky vět. Někdy kolem paneláků také chodili opilci - bavilo mě je pozorovat z okna, když něco křičeli.
Každé ráno mi babička dělala snídani - čaj s domácím sirupem a chléb se sýrem - ten jsem měla nakrájený na malé kostičky a tak mi ho babička s radostí připravuje dodnes.
Často jsme chodili do města na procházky a na výlety.
Babička je velká parádnice - i ve svém věku pečlivě pečuje o svou pleť a nosí pěkné kostýmky. Velmi ráda mi dělala nějaké pěkné účesy - copánky a drdoly. Takhle mě máma nikdy pěkně neučesala.
S láskou na tyto víkendy a týdny strávené u babičky vzpomínám.
Pokaždé když ji navštívím, je na mě moc hodná, nikdy mě za žádnou z mých chyb co jsem v životě udělala neodsuzuje, naopak má pro mě vždy vlídné slovo, a dobrou radu do života. Vždy má pro mě schovanou nějakou dobrotu - i když jsem měla anorexii, babiččinému jahodovému koláči jsem nedokázala odolat.
Mám Tě moc ráda, babi, ani nevíš jak ráda bych se vrátila zpátky do dětství a strávila u tebe celé prázdniny. Těším se, až Tě zase navštívím.
Doufám, že se Vám dnešní článek líbil a že máte nebo jste měli také tak skvělé prarodiče. Napište mi do komentářů, budu se těšit. Přeji krásný srpnový den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Babička
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se Vám filmy pro pamětníky?

Ano 58.5% (31)
Ne 24.5% (13)
Žádný jsem neviděl(a) 17% (9)

Komentáře

1 Michaela Michaela | Web | 28. srpna 2017 v 21:20 | Reagovat

Takovou jsen mívala prababičku..:)

2 KatkaInk KatkaInk | Web | 28. srpna 2017 v 22:41 | Reagovat

Krásny článok, naozaj sa ti podaril :)

3 Orida Orida | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 0:48 | Reagovat

Babičky sú príma. Tá moha žiaľ už nie je,asi tak rok. :/

4 tinka77 tinka77 | Web | 29. srpna 2017 v 8:28 | Reagovat

Krásny článok Ellis. Až mi vohnal slzy do očí. Prarodičia majú viac času na svoje vnúčatá alepší vzťah s nimi ako s vlastnými deťmi. Tiež rada spomínam na svoje babičky a snažím sa dobre vychádzať so svojimi vnúčatami.

5 Casualgirl Casualgirl | Web | 29. srpna 2017 v 9:28 | Reagovat

Jsem opravdu moc ráda, že někdo napsal takový článek jako dnes ty. Babičky jsou svaté! Máš štěstí, že taky jednu takovou máš..!
Za mě palec nahoru.

6 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 29. srpna 2017 v 13:37 | Reagovat

Krásně napsaný článek... Máš velké štěstí :)

7 Ježurka Ježurka | Web | 29. srpna 2017 v 14:03 | Reagovat

Ano, babičky jsou poklad. Já si na své babičky pamatuji jen coby malá holka. Ale moje děti si babičku užily. Myslím moji maminku, dnes je to jejich prababička a má všechny stále moc ráda. Jsou to pak krásné vzpomínky, viď?

8 NaTyy NaTyy | Web | 29. srpna 2017 v 16:10 | Reagovat

hezky napsané :) je vidět, jak si ji moc  vážíš! .)

9 Violet Violet | Web | 29. srpna 2017 v 19:10 | Reagovat

Mě tvé články nepříjdou špatné :) píšeš hlavně o svém životě a jak moc dobře sama  vím tak život není jen legrace :( já měla jednu skvělou babičku a ta druhá byla pro mě jak cizí zlý člověk :O

10 Sugr Sugr | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 19:42 | Reagovat

Elis a kolik let je tvojí babičce?
Tedy jestli to není tajné. Jsou tu na blogu babičky, kterým je přes 70let a pečují o sebe nejen chozením do kosmetického salonu, takže...
Babička v knize Boženy Němcové prý měla 50 let. Moje maminka se stala babičkou ve 42 letech, moje kámoška ve 36 letech, protože měla dceru v 17 a ona jí následovala a měla dítě též brzy :-)
Pojem "babička" je tedy velmi, velmi relativní.:-)

11 Sugr Sugr | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 19:44 | Reagovat

Z toho, že ti blogeři píšou, že píšeš negagativní články si nic nedělej,
do mě takhle ryly a ryly (blogerky) až jsem svůj první blog zrušila!
Dodnes toho lituju, měla jsem tam kolem 100 básniček,mé vlastní tvorby. Neměla jsem dát na ty závistivé babky, ale mám vše uložené ve Wordu, takže..., nedej se a piš dál, chodím k tobě číst moc ráda!:-)

12 Teri Teri | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 21:53 | Reagovat

Když, jsem byla malá neměli jsme moc peněz na dovolenou a tak jsme jezdili na prázdniny s mamkou a bráchou k babičce a dědovi. Babi mi nasbírání připravila vždy kakao a někdy i čaj a pak vajíčka, chleba na co jsem měla chuť. Při snídani jsem se dívala na pohádky na Disney Channel. Vždy bylo pravidlo, protože já jsem často snídani nedovedla a tak mamka s babičkou měli pravidlo, že když sním snídani dostanu sládké,e když ne mám smůlu. Tímto článkem jsi mi připomněl prázdniny u babičky a jak jsem byla malá, takže díky❤❤❤

13 Teri Teri | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 21:55 | Reagovat

[10]: mé babi je 72 a je fit jak rybička, chodí na procházky, každý den lítá na zahradě a dokonce nosí dřevo, seká

14 Hrašulee Hrašulee | Web | 30. srpna 2017 v 0:16 | Reagovat

To je krásné. Já za mojí babičkou jezdila každý týden alespoň jednou a byl to ten nejlépe strávený čas :) Bohužel dnes už tu se mnou není, ale naštěstí vzpomínky mám už napořád :)

15 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 30. srpna 2017 v 10:18 | Reagovat

To mě překvapilo že si to někdo myslí o tvých článcích, já si zrovna včera říkala že ty jsi asi ten nejpozitivnější člověk na blogu:-)

16 hrachajdice hrachajdice | Web | 30. srpna 2017 v 15:04 | Reagovat

Jednoho dědu jsem nepoznala vůbec- zemřel dřív než jsem se narodila . Babička ( jeho žena ) bydlela s náma v jednom baráku , byla moc hodná ,ale zemřela když mi bylo 6 let na mrtvici.  Rodiče od táty byli přísnější a nikdy jsem jim na chuť moc nepřišla . Babi spáchala sebevraždu, když mi bylo 14 a děda umřel na rakovinu když mi bylo 16 . Takže jsem si prarodičema moc neužila . A bylo to takový spíš smutný všechno..

17 jk-art jk-art | Web | 31. srpna 2017 v 21:26 | Reagovat

Milý článek. :) Myslím, že spousta lidí by dala cokoli za to, aby měla tak pěkný vztah se svojí babičkou jako Ty.

18 pythonissa3 pythonissa3 | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 21:37 | Reagovat

Já snesu stejné jídlo klidně i třetí den. :D :D :D

Hezky píšeš, čte se to samo. :]

19 rainorchid rainorchid | Web | 1. září 2017 v 13:06 | Reagovat

Pekný článok, spomenula som si na svoju babičku z otcovej strany :)

20 Lady Lenna Lady Lenna | Web | 1. září 2017 v 16:54 | Reagovat

Mě prarodiče vychovali, takže je považuji zároveň i za nejlepší rodiče :)

21 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 5. září 2017 v 16:30 | Reagovat

To je krásný :-) je jasné, že ne každý má ten luxus, že by měl aspoň jednoho prarodiče a ne každý, kdo je  má, s nimi vychází... Ale úctu ke stáří snad máme my, devadesátkové děti, všichni :-) jak to ale mají mladší děti se vztahem ke stáří? To se bojím představit... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama