Strachy lékařské

1. června 2017 v 14:56 | Eliss |  Moje kecy
Dnes bych se chtěla věnovat tématu strachu z lékařů.
Nikdo z nás tam určitě nechodí rád, ale co když má člověk doslova fobii?
Já osobně se nejvíce bojím zubařů, a to už od útlého věku. Pamatuji si, jak jsem jako malé dítě plakala v ordinaci a odmítala otevřít ústa. A to tam se mnou vždcky byla máma. Už v čekárně jsem byla k smrti vyděšená, jen co jsem zaslechla vrtačku.
Dodnes to nesnáším dobře, ale snažím se být statečná.
Minulý týden navštívil zubaře můj přítel. Byl tam po třech letech, kašlal na preventivní prohlídky, protože ho nic nebolelo.
Začala ho však hrozně bolet stolička, a tak nebylo vyhnutí.
Pak mi vyprávěl, co se tam dělo. Zubařka rozhodla, že zub je natolik zkažený. že bude třeba jej vytrhnout.
Když píchla přitelovi do dásně injekci, tak ten strašně zařval, kopl nohou, až se rozsypaly na zem nástroje.
Zubařka to vzala s přehledem, začala se smát a napodruhé to už vyšlo.
Výsledek obrázku pro zoubky kreslené
Mívám třeba i hrozný strach, když jsem nemocná. To si pak automaticky myslím, že umírám.
Nejhorší pro mě bylo, když jsem měla vloni dva týdny střevní chřipku. Nemohla jsem nic sníst, všechno ze mě letělo okamžitě ven. Když mě přišla navštívit máma, úplně se mě lekla.
Do města k lékaři mě musel odvézt přítel, a to jsme museli asi pětkrát zastavit, abych se nepo...
Dostala jsem živočišné uhlí, omluvenku a ujištění, že to brzy přejde.
No, po uhlí mi bylo hůře, zabral mi až Endiaron. Tenhle stav už nechci nikdy zažít, byla jsem ráda že zvládnu dojít na toaletu...
Jednu dobu jsem byla úplně jako doma na gynekologii. Pravidelně co měsíc se mi udělala na vaječníku cysta.
Když jsem ji měla poprvé, byla jsem hrozně hysterická. Celou cestu domů jsem v autobuse brečela, i když mi doktor vysvětlil, že pokud budu užívat léky co mi napsal, cysta praskne a vše bude v pořádku.
Samozřejmě měl pravdu. Když jsem měla cystu asi podesáté, už jsem se ani moc nerozrušovala.
Nakonec pomohla hormonální antikoncepce - také má své mínusy, ale lepší než být každý měsíc v křečích...
V osmi letech jsem ležela v nemocnici - v noci jsem se počurávala. Mám dvě intenzivní vzpomínky - jak mi brali krev a já se na to koukala. A sestřička mi pořád říkala, ať se otočím. Pak jak jsem plakala, když jsem byla na ultrazvuku.
Vím, že lékaři a sestry jsou tu od toho, aby lidem pomáhali, a já si jich za to moc vážím. Nikdy se však nepřestanu úplně bát. A jak to máte u lékařů Vy? Máte strach, nebo ne? Napište mi do komentářů, děkuji za přečtení, krásný a pohodový den přeje Vaše Eliss ♥
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 1. června 2017 v 17:00 | Reagovat

Já mám profesní problém, jako bývalý zdravotník mám psychiku ovlivněnou znalostí oboru a částečně nemocemi, takže lékaře vyhledávám pouze za účelem preventivních prohlídek a pokud musím,  je to tak dvě vteřiny před smrtí. Nesnáším sedět v čekárně, protože to se mi hlavou honí možné i nemožné.
Proto velký respekt, velký dík, ale co nejdále od nich.

2 D D | Web | 1. června 2017 v 17:17 | Reagovat

Potom, co jsem si před pár lety prožil v nemocnici s ledvinami, doktory nemůže ani vidět. Ne, že by mě děsily bílé pláště a injekční jehly, ale otevírá se mi obrazně řečeno kudla v kapse, když vidím ty neochotné ksichty lidí, od kterých doufám, že mi pomůžou, když je mi zle. Zkus si představit, že tě veze do nemocnice rychlá po týdnu vysokých horeček, zvracíš a doktorka se tě doslova štítí dotknout. Stěžuješ si na bolest v boku a na ultrazvuk čekáš týden a udělají ti ho až pod pohrůžkou, že budeš nemocnici žalovat, pokud ti to vyšetření neudělají. A tehdy ti řeknou: "Jéé! Vy máte zánět ledvin, ještě tak den dva a museli bychom vám tu pravou ledvinu vzít."

3 dinosaurss dinosaurss | Web | 1. června 2017 v 17:56 | Reagovat

Já se klidně přiznám, mám z lékařů hrozný strach.. I když vím, že mi nic zlého neudělají, ostatně - jak sama píšeš - jsou tu od toho, aby lidem pomáhali.. Tak i přesto je navštěvuji velice nerad a vždycky z toho mám hrozné nervy. 😃

4 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 1. června 2017 v 18:56 | Reagovat

Mě Zubaři nevadí... asi jsem měla na ně štěstí :) ale zbytek doktorů nemusím protože trpím syndromem bílích pláštˇů :(

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. června 2017 v 19:23 | Reagovat

S návštěvami u doktorů jsem naštěstí nikdy problémy neměla, i když, pravda, prohlídky u dětské doktorky mi byly vždycky nepříjemné.

6 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 2. června 2017 v 7:07 | Reagovat

Já se lékařů nebojím. Měla jsem v posledních 15 letech tolik zákroků, tak často jsem byla hospitalizovaná, že je beru spíš jako spásu. Jen ze zubaře jsem mívala trému, tak jsem se svou zubařkou domluvená, že i na vrtání zubu dostávám injekci. Sice ta někdy zabolí taky, ale vím, že pak už jsem v klidu a i zubařce se líp pracuje, když ji hezky sedím a neuhýbám:-)

7 tinka77 tinka77 | Web | 2. června 2017 v 7:45 | Reagovat

Ja sa lekárov nebojím, ale tiež som rada keď k ním nemusím. Neznášam čakanie  v čakárňach, ale predsa mám k ním dôveru. Najviac sa boja lekárov zdravotníci.

8 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 2. června 2017 v 9:28 | Reagovat

Já mám přímo syndrom bílého pláště a zubařů se bojím opravdu moc, asi úplně nejvíc, však jsem si taky se zuby užila své.....

9 Džejní Džejní | Web | 2. června 2017 v 10:05 | Reagovat

nechodim k lekarom rada, ale ako pises, to asi nikto. nastastie som nikdy nemala nejake zdravotne komplikacie, kvoli ktorym by som bola u nejakeho lekara "ako doma". a teda dufam, ze sa mi to nikdy ani nestane.

10 Baryn Baryn | Web | 2. června 2017 v 11:31 | Reagovat

Jako malá jsem zubaře milovala. :D Ne proto, že by to byl nějaký sexy týpek... ale proto, že mi jako dítěti zubařka řekla, že jsem hrozně šikovná a statečná. Což mi do té doby řekl málokdo. :D A tak jsem chodila poctivě k zubaři na každou prohlídku, nevynechala jsem jeidnou příležitost k návštěvě, abych dokázala svým osmiletýms polužákům, že jsem hrozně statečná a silná. :D A na některé to vážně zapůsobilo. Vtipné to časy. Teď jsem u zubařky nebyla tři roky. A jsem vyloženě připosraná z toho, co by mohla najít, kdybych k ní zase jednou zašla. :D
Nemám žádné extra působivé zážitky z nemocnic (nejvíc mě asi vyděsil zánět středního ucha, při jehož léčbě jsemd ostala zimnici :D), a tudíž ani ne důvod k tomu, abych se návštěv lékařů nějak bála... Spíš jsem líná tam chodit než cokoliv jiného. Když mi není dobře, to poslední, co potřebuji, je vláčet se někam k lékaři. :D

11 bonneris bonneris | Web | 2. června 2017 v 12:42 | Reagovat

Jsi úplně můj člověk :D Včera jsem měla jít k zubaři na preventivní prohlídku, ale tak jsem se bála že jsem tam ještě ráno volala a že mám horečku a zvracím :D Když jdu k normální obvoďačce, mám divnej pocit v žaludku, protože si vždycky vymyslí nějaký divný vyšetření, na kterým jsem nikdy nebyla (takže to doháníme vždycky, když tam přijdu). Nikdy tam ale nejdu dobrovolně, léčím se doma sama, od čajíků a bylinek po různý domácí tinktury a sirupy. K doktorovi mě musí vždycky někdo doslova dokopat, tím stylem, že tam se mnou pro jistotu někdo jde, aby si byl jistej, že jsem tam fakt byla :D Chápu že doktoři chtějí pomoct, ale na druhou stranu, co mě dostalo, že doktorka řekla, že zdravý člověk je jen špatně vyšetřený pacient... Tak si představ, že jdeš na prevenci, pískáš si, zdravá, a odcházíš s papírkem, na kterým je latinsky napsaná tvoje nová choroba a máš si jít do lékárny vyzvednout igelitku léků :D
A ze zubařů mám strach od dětství. Chodila jsem k jednomu, kterej měl v odrinaci i v čekárně na zdi přitlouklý různý historický nástroje, který se pro tenhle styl mučení používaly. A to nechceš vidět.

12 slunecnyden slunecnyden | Web | 2. června 2017 v 17:12 | Reagovat

Já se doktorů přímo nebojím, ale nevyhledávám je. To už musí být, abych k nim šla, tedy pokud nemám žádné cítitelné problémy, to pak doufám, že mi pomůžou.

13 Qiny Qiny | Web | 2. června 2017 v 17:37 | Reagovat

Strach z doktorů rozhodně nemám a každá návštěva ve mně vyvolává alespoň částečnou útěchu jak píšeš :-) trochu objektivní pohled na mě samotnou a mé zdraví, a dokud (musím zaklepat) není v životě ve zdraví nic závažného, tak je to super a není důvod se bát :-)

14 hrachajdice hrachajdice | Web | 2. června 2017 v 18:59 | Reagovat

Nebojím se vzhledem k tomu,že jsem byla u doktorů a nemocnic " jako doma " už od útlého věku  . Ale když mám někam jít preventivně bejvám nervozní, i když třeba vím ,že mi nic dělat nebude .

15 Iris Iris | E-mail | Web | 2. června 2017 v 19:43 | Reagovat

Napíšu to stručně, když nemusím, tak tam fakt nelezu.

16 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 4. června 2017 v 11:28 | Reagovat

doktorů v ordinacích se nebojím....bojím se nemocnic..

17 tanicka04 tanicka04 | Web | 4. června 2017 v 17:41 | Reagovat

pěkný web zvu t na svůj

18 Joina Joina | Web | 6. června 2017 v 5:52 | Reagovat

Asi lépe jsi to nemohla vystihnout :)
Tak to ti nebudu radši ani vyprávět jak jsem se u zubaře předvedla nedávno...

19 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 7. června 2017 v 21:54 | Reagovat

Já jsem také donedávna trpěla až fobií ze zubařů. Aby taky ne, moje zuby nejsou žádné ukázkové perličky, jsou křehké a rozpadají se. A tak jakmile jsem jednou strčila hlavu do ordinace zubaře, tak jsem tam pak musela chodit co dva měsíce na nějaké kazy a opravy. Pak jsem se na to vybodla a několik let k žádnému nezašla. Pak jsem chvíli chodila k jedné nepříjemné ženské a potom zase pauza. A teď mám nejskvělejší zubařku pod sluncem a díky jejímu přístupu a šikovným rukám se bojím už jen toho, kolik mě který zákrok bude stát :-D ale jinak je všechen strach pryč. A injekce si nechávám dát jen tehdy, pokud to opravdu bolí, jinak v 9 případech z 10 zvládám bez injekce.

Co se týče ostatních doktorů, tak z těch strach nemám :-) spíš naopak, jsem po tátovi hypochondr a nejradši bych s každým píchnutím letěla k lékaři, ale jednak trpím pocitem, že ostatní nejsou na mé problémy zvědaví a akorát je otravuju nedůležitými věcmi, a jednak se na mě někteří vážně dívají jako na hypochondra a to člověka odradí :-) ale snažím se chodit aspoň na prevenci. Pak taky daruju krev, což je další záruka, že kdyby se něco dělo, tak mi to zavolají :-)

20 deborahw deborahw | 8. června 2017 v 19:01 | Reagovat

Nemám ráda odběry krve a injekce vůbec. Při očkování se mi vždycky dělalo špatně a při odběrech krve natáhnu k zdravotní sestře ruku a radši se dívám  jinam a vždycky cítím takovou divnou slabost.

21 mylifeisamazing mylifeisamazing | 13. června 2017 v 20:38 | Reagovat

Doktorů se uplně nebojím, ale nemám dobrý pocit z nemocničního prostředí. A to přemýšlím, že budu jednou pracovat jako zdravotní sestřička:-D Odběr krve mi tedy nedělá problém, většinou se na to přímo nedivám a jen to štípne, ale brát ji sama... no nevim nevim...
zubaře se nebojím, protože mi zatím nic nevrtal, až to přijde, už to bude jiná:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama