Pro Tebe

19. června 2017 v 14:18 | Eliss |  Moje kecy
Tento článek je celý pro Tebe.
Je to pět a půl roku, co jsi mě opustil, ale já na Tebe nikdy nezapomenu. Navždy Tě budu mít v srdci.
Dal jsi mi úžasných sedmnáct let, co jsem s tebou strávila.
Měla jsem Tě vždycky raději než mámu, která ke mně byla chladná a já si to uvědomila už jako dítě.
To Ty sis se mnou hrával na pískovišti, kupoval jsi mi mé oblíbené časopisy a brával mě sebou vždycky do obchodu.
Podporoval jsi mě v mé oblíbené četbě a poprvé mě vzal do knihovny, která je pro mě od té doby kouzelné místo.
Ty jsi měl vzal k lékaři když mi bylo nejhůř, zatímco máma mi mé nemoci věčně nevěřila.
Když jsem přijela z internátu domů, vždy jsi pro mě měl mou oblíbenou čokoládu. Nikdy jsi nezklamal.
Dělal sis se mnou úkoly z matematiky, i když jsi ze mě měl hrozné nervy, protože mi to vůbec nešlo.
Když jsem byla na internátě, často jsi mi volával a ptal jsi se jak se mám.
Vařil jsi mi má oblíbená jídla a snášel jsi moji vybíravost.
Vždy jsi mě hezky pohladil a obejmul.
Jenže jak jsem byla starší, nevážila jsem si Tvých objetí a odstrkovala Tě s tím, že jsem na to už moc stará.
Mrzí mě to. Teď už vím, že jsem to neměla dělat. Co bych dala za jediné Tvé objetí...
Ráda vzpomínám na letní grilovačky s Tebou, s neopakovatelnou atmosférou.
Pomohl jsi mi našetřit na můj první počítač a koupil mi k posledním narozeninám, které jsem s Tebou oslavila, úžasný telefon.
Když mi zemřel můj první křeček, dlouho jsi mě objímal, dokud jsem se nevyplakala.
Je toho tolik, co bych Ti chtěla říct. Za Vše ti poděkovat a omluvit se.
Když jsi zemřel, byl to pro mě nejhorší den v životě. Takový šok jsem nezažila a doufám že už nikdy nezažiju.
Měla jsem obrovskou díru v srdci, která se nikdy úplně nezahojí.
Přestala jsem jíst a s nikým se nestýkala. Chtěla jsem být sama, přemýšlela jsem nad tím že se zabiju, ale jsem zbabělec a nic jsem si neudělala. Vím, že Ty by sis to nepřál.
Často na Tebe myslím. Co bys asi říkal mému současnému příteli? Líbil by se Ti můj nynější život?
Vím, že nechodím často na hřbitov, ale je mi tam vždycky neskutečně úzko. Doufám, že se nezlobíš.
Dívám se ráda na Tvé fotografie a vzpomínám. Byl jsi ten nejlepší táta na světě.
Miluji Tě, a nestydím se za to. I přes Tvé chyby a nedostatky. Ale kdo je dokonalý? Nikdo.
Děkuji, Tati. Tento článek je celý pro tebe. S láskou, Tvoje dcera ♥
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tinka77 tinka77 | Web | 19. června 2017 v 15:32 | Reagovat

cenu niektorých ľudí spoznáme až keď ich stratíme. Neboj sa on to vie...

2 Elis Elis | Web | 19. června 2017 v 17:42 | Reagovat

Normálně jsem se rozplakala...
Musíš být moc silná.
Napsala jsi to moc krásně, tvůj táta je na tebe určitě pyšný ♥

3 sugr sugr | E-mail | Web | 19. června 2017 v 18:18 | Reagovat

Úžasné vyznání Eli,
o tátu jsem přišla také docela brzy a dodnes tomu nevěřím, že odešel tam, odkud není návratu. vzpomínáš na něj, že jsi si nevážila jeho objetí, myslím, že se pro to na tebe nezlobil. Někteří tátové sice vyžadují či spíše jejich staré dcery je objímají a pusinkují do svých čtyřiceti, ale tátové jsou vždy radši když vidí, že se dcery pustí jejich nohavice a zkusí to obejmutí jinde a už samostatně. :-)

4 Joina Joina | Web | 19. června 2017 v 19:25 | Reagovat

Jejda, to je dojemný.
Tyo, nějak mi je z toho smutno, ale je pěkné jak jsi to všechno pěkného o taťkovi napsala :)

5 Sarkasmus Sarkasmus | Web | 19. června 2017 v 20:15 | Reagovat

Rozplakala jsi mě. Je to hrozně dojemné. Jsi silná osobnost. Napsala jsi to úžasně.

6 Magicmax :) Magicmax :) | Web | 19. června 2017 v 20:49 | Reagovat

Zbožnuiu tyhle hádací momenty. :) Třeba ten v Lovci poklad 2 nebo u mně. :) Bohužel isem si omylem přečetl první konec! :D

7 Chikulín Chikulín | Web | 19. června 2017 v 21:43 | Reagovat

Opravdu moc nádherně napsané. On to určitě ví a byl by pyšný.

8 Ami Ami | E-mail | Web | 19. června 2017 v 21:52 | Reagovat

To je naozaj krása. :)

9 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 19. června 2017 v 21:59 | Reagovat

Všechny ty komentíky předemnnou už napsaly vše za mě :)

10 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 20. června 2017 v 9:46 | Reagovat

"...přemýšlela jsem nad tím že se zabiju, ale jsem zbabělec a nic jsem si neudělala." - nejsi zbabělec, právě naopak, jsi statečná!

"Vím, že nechodím často na hřbitov..." - důležité je si občas vzpomenout, jako třeba Ty tímto článkem, hřbitov je vedlejší.

11 ladypilgrim ladypilgrim | Web | 20. června 2017 v 10:37 | Reagovat

Měla jsi štěstí, že jsi měla tátu co tě měl rád...táta co ti rozumí je vzácnost...♥ prošla jsem podobnýma obdobími ...kdo žije a udělá další krok je podle mě hrdina...umřít jen tak je hloupost...život je tak krásnej a dokud dýcháš můžeš vychutnat poznat...♥přeji požehnání a i mě skanuly slzy...díky ♥

12 Natálie Natálie | Web | 20. června 2017 v 12:33 | Reagovat

moc krásný a dojemný článek.. :( a ke konci mi i slzy ukáply.. to já bych toho tolik napsat nemohla.. tohle se ti sice už nikdy nevrátí ale máš vzpomínky, které ti nikdo nevezme

13 Elvis (Anonymák) Elvis (Anonymák) | 20. června 2017 v 12:37 | Reagovat

Ahoj :( Mojí omluvu máš jako nezobrazen komentář. :(

14 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 20. června 2017 v 12:58 | Reagovat

Vím přesně, co cítíš.. Mě táta umřel ve třinácti a kladu si stejné otázky... Nikdy to úplně nepřebolí, ale žít dál se musí. :)

15 Anett Anett | E-mail | Web | 20. června 2017 v 13:08 | Reagovat

Krásné. Takové rodiče nemá každý, zbyly ti ale vzpomínky, které budou neustále živě promítat minulost i v přítomnosti. :)

16 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 20. června 2017 v 13:24 | Reagovat

Krásně napsané, dojemné.. taky jsem ztratila brtzy tátu, taky jsem ho měla radši, než mamku. To kvůli němu jsem otěhotněla. Když se přihlásila jeho nemoc, přál si vnouče, ale nestihla jsem přivést dceru na svět, přesně  o dva měsíce.

Zemřel na první jarní den....

17 Gabriel Decay Gabriel Decay | E-mail | Web | 20. června 2017 v 13:39 | Reagovat

Smekám klobouk...

18 Magicmax :) Magicmax :) | Web | 20. června 2017 v 15:03 | Reagovat

Elvis, ti něco napsal do smazaných komentářú.

19 Kitty Kitty | Web | 20. června 2017 v 15:16 | Reagovat

Buď ráda, že jsi měla takového TÁTU. Byl na světě pro tebe a ty pro něj. Je škoda, že matka nefungovala jako citová bytost, o to víc tuším, že ti táta chybí. Ale dal ti do života cit a odpovědnost a to se počítá. Vzpomínej a přenes ten cit na další generaci. Svět a lidi potřebují hodně citu, aby vydrželi tuto nervózní dobu. Výborný článek! :-))

20 niki-chan niki-chan | Web | 20. června 2017 v 16:37 | Reagovat

velmi procítěné a moc moc smutné

21 Magicmax :) Magicmax :) | Web | 20. června 2017 v 17:20 | Reagovat

No, Elvis! :D :D Podívei se do administrace a uvidíš. :D

22 Simona Simona | Web | 20. června 2017 v 17:57 | Reagovat

Slzy se mi vehnaly do očí......

23 Magicmax :) Magicmax :) | Web | 20. června 2017 v 18:00 | Reagovat

Promin. :) Mi jen chodíme do stejné třídy. :D Já mu to zkusím dám ve Čtvrtek přečíst z mýho blogu. :) ;)

24 Lucy Lucy | Web | 20. června 2017 v 18:26 | Reagovat

♥ To je překrásné, Eliss! Táta na Tebe musí být moc pyšný. Láska a dobro existují navždy ♥

25 dinosaurss dinosaurss | Web | 20. června 2017 v 19:57 | Reagovat

To je nádherně dojemné...❤️

26 Otavínka Otavínka | Web | 21. června 2017 v 7:01 | Reagovat

Nádherný článek, který mne taky rozplakal, protože i já milovala tatínka více než maminku. Nějak to tak bývá, že dcery jsou se svými tatínky nějak víc prolnuty a pak jejich odchod tam nahoru nemohou přijmout. Určitě na něj budeš vzpomínat celý život. Dal Ti největší cit, který bude v Tobě už navždy růst.

27 klaravsem klaravsem | Web | 21. června 2017 v 7:33 | Reagovat

K tomu není co dodat. Dojemné, krásné, nádherné, je z toho znát hluboká láska, ale také smutek. Tvůj táta musel být úžasný člověk. I když už tu není, je úžasné, že jsi s ním mohla zažít tolik nádherných věcí...

28 Sakay Sakay | Web | 21. června 2017 v 11:13 | Reagovat

Je to krasny... :)

29 Magicmax :) Magicmax :) | Web | 22. června 2017 v 13:12 | Reagovat

Souhlasím s Dinosaurss. Doiemné. :) :) :) :) Tatka to má určitě dobrý. :)

30 slunecnyden slunecnyden | Web | 22. června 2017 v 16:21 | Reagovat

Některé články by měly doputovat až do nebe .-) Určitě věděl, že jsi ho měla moc ráda.

31 Iris Iris | E-mail | Web | 23. června 2017 v 21:31 | Reagovat

Smutný a je mi to líto.

32 vladus-blog vladus-blog | Web | 25. června 2017 v 18:49 | Reagovat

přečetla jsem to jenom kousek a hned pochopila že jsi přišla o tátu. Promiň že jsem to nedočetla nemohla jsem :( přeji ti více síly a hodně podpory =)

33 bonneris bonneris | Web | 25. června 2017 v 19:29 | Reagovat

Taky mi umřel táta. Už je to sedmu a půl roku, co mezi námi není a taky mě to strašně zasáhlo. V té době to byl totiž jediný člověk na světě, který při mě vždycky stál. A není den, abych na něj nepomyslela. Na hřbitov taky moc často nechodím, i když je jen půl hoďky odsud. Není to proto, že bych si ho nevážila, ale jak říkáš, je mi tam vždycky hrozně úzko a akorát tam brečím. A on vždycky říkal, že na lidi se má vzpomínat jen v dobrým a nesmutnit, a tak teda nesmutním :) Co mě mrzí je, že mě nikdy nepřivede na svatbu, ani si nikdy nepochová vnouče.
Mrzí mě vlastně všechno, co bych s ním chtěla sdílet, ale nejde to. Ale jelikož říkal nesmutni, tak se vždycky jenom usměju a řeknu si, že to bude všechno dobrý. A to, že ho nevidím neznamená, že tady není. Možná jsem blázen, ale vážně věřím tomu, že ty lidi, o který jsme přišli, jsou tady s náma pořád a dávají na nás pozor :)

34 pythonissa3 pythonissa3 | E-mail | Web | 26. června 2017 v 16:20 | Reagovat

Vyjadrovat city je vzdycky nadherna zalezitost. :] Nadherne jsi to popsala. Vzpominky zustavaji naporad a muzou hrat. :]

35 anit-blog anit-blog | E-mail | 27. června 2017 v 20:28 | Reagovat

Už to tady bylo zmíněné tolikrát, ale já to musím napsat znovu, rozplakala si mě tím krásným článkem. Je vidět, že ti hodně dal jako každý otec a byl pro tebe oporou. O to se těžce přichází. Byla si tak upřímná, sálala z tebe opravdová láska, člověku to až bere dech. Já miluji upřímné, citlivé pocity co člověk má. V tobě toho musí být hodně a žiješ, obdivuji tě i když tě neznám. A teď vím, že láska je přeci jenom dar z nebes, děkuji si pro mě jako anděl, který mi donáší poznatky. Díky

36 beallara beallara | Web | 30. června 2017 v 20:05 | Reagovat

Eli, nádherně, procítěně napsané.

37 NaTyy NaTyy | E-mail | Web | 1. července 2017 v 16:18 | Reagovat

Krásně jsi to napsala, až se mi chtělo brečet.. :/

38 Hannah Hannah | E-mail | Web | 2. července 2017 v 16:57 | Reagovat

to je moc krásně napsané Elí, až se mi chtělo brečet. Určitě by na tebe byl pyšný! :-)

39 Xuxumber Xuxumber | Web | 2. července 2017 v 20:12 | Reagovat

Nádherné...můj táta od nás odešel a bydlí 9 let v Anglii. Díky Tobě si ho budu vážit ještě více, moc ti za to děkuju. Táta je na tebe určitě hrdý! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama