Leden 2017

Hudba, která mě provází životem

31. ledna 2017 v 16:57 | Eliss |  Moje kecy
1.Beatles
Zatímco všichni mí spolužáci poslouchali Miley Cyrus a One Direction, já se už tak v deseti zamilovala do Beatles a Johna Lennona. Měla jsem doma na zdi jejich plakáty a pořád dokola poslouchala jejich CD. Dnes už to není tak horké, ale poslechnu si je pořád ráda.
2.Nirvana
Asi tak před rokem jsem tuto kapelu začala mít hrozně ráda, viděla jsem i o Kurtovi několik dokumentů. Snad nikdy se mi jejich písničky neomrzí, ať byl Kurt jakkoli závislý na drogách pro mě je prostě skvělý hudebník.

3. Lana Del Rey
Tuhle zpěvačku jsem začala poslouchat asi tak v sedmnácti, miluji její zvláštní hlas, působí na mě velmi ukliďňujícím dojmem. Líbí se i Vám?

4.Prong
Tuhle kapelu jsem začala poslouchat díky přítelovi, je jeho nejoblíbenější. Ze začátku jsem metal nemusela, ale nyní je to můj nejoblíbenější hudební žánr. Možná se to někomu bude zdát hodně "tvrdé."

Tak tohle bude pro dnešek z mého výběru vše. Líbí se Vám můj styl, nebo ne? Děkuji za komentáře, přeji hezký den, Vaše Eliss ♥

Kusovka 040

31. ledna 2017 v 10:47 | Eliss |  Kusovky

Kuře ala lotosový květ

30. ledna 2017 v 16:15 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
120 g kuřecího masa, 1 kávová lžička soli a sherry, 3 kávové lžičky hladké mouky rozmíchané v 1 polévkové lžíci vody, 5 bílků, 1 šálek kuřecí polévky, 3 lžíce vařených hrášků, 1 polévková lžíce nadrobno nakrájené šunky, olej
Jak na to:
Kuřecí prsíčka umeleme na jemnou kaši. Přidáme tři polévkové lžíce vývaru a vytvoříme jemnou hmotu. Do ušlehaných bílků přidáme sherry, sůl a dvě kávové lžičky hladké mouky a smícháme vše s kuřecím masem. Do velmi horkého oleje v menší pánvi nalijeme třetinu směsi. Po deseti vteřinách zamícháme olejem na pánvi tak, aby směs mohla nadále bobtnat. Směsi se však nedotýkáme, mohla by se rozpadnout. Opečeme směs po obou stranách, pak dáme placičku na síto okapat a smažíme další. Zbytek kuřecí přihřejeme, zamícháme do něj mouku rozmíchanou ve vodě, přidáme hrášek a necháme přejít varem.
Omáčku nalijeme na placičky na teplém talíři a posypeme sekanou šunkou.

Zdravý nemocný

28. ledna 2017 v 19:37 | Eliss |  Moje kecy
Ahoj, dnešní téma bude hypochondrie.
Wikipedie říká, že "je to psychická porucha charakterizována přehnaným a intenzivním zaměřením na vlastní zdravotní stav projevující se reálně ničím nepodloženým přesvědčením o vážném onemocnění." Konec citátu.
Sousedka, co bydlí u nás v ulici je taková.
Má asi pětačtyřicet let, má částečný invalidní důchod a všehovšudy pracovala dohromady tak možná pět let.
Pak ji práce omrzela a přišel koníček běhání po doktorech s doslova každým prdem.
Bolesti zad, údajná výměna dvou kloubů, byla asi v pěti blázincích s domělými psychickými poruchami.
Zajímavé je, že berle nosí jen když se to hodí, jakmile něco důležitého potřebuje běhá jako srnka.
Jednou jsme u ní byli na narozeninách, kde se trochu přiopila a začala všem vykládat, že má rakovinu.
Samozřejmě to nebyla pravda.
Bavit se normálně s ní téměř nelze, jen si pořád na něco stěžuje a tvrdí jak za pár dní zaručeně umře.
Bere i nějaká antidepresiva, na zmírnění těch svých stavů, ale moc to nepomáhá.
Má manžela, který je normální, chodí do práce, ale má z ní tak trochu strach.
Popisovala mi ty stavy, jak má jen nachlazení, a okamžitě utíká k doktorce s tím že má určitě rakovinu plic. Přitom nekouří.
Jsou lidé, kteří jsou opravdu nemocní, chodí do práce a stát jim nepomáhá. Nemyslím všechny.
Můj přítel má synovce autistu. Neumí číst, psát, ale je hrozně hodný, o prázdninách jsem ho párkrát hlídala.
Je to docela složité, protože nemůže být dlouho sám, do školy i ze školy se musí dopravovat s rodiči.
Přitom jeho rodiče na něj dostali příspěvěk 4 500,- a to až poté co asi měsíc běhali po úřadech.
Někdy mi vážně přijde že se ti hypochondři mají lépe.
Mějte se krásně, buďte zdraví. Vaše Eliss ♥

Pocit

28. ledna 2017 v 8:26 | Eliss |  Videa

Kusovka 039

26. ledna 2017 v 19:38 | Eliss |  Kusovky

Francouzské palačinky

26. ledna 2017 v 16:32 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
½ kostky droždí, 500 g hladké mouky, 335 ml mléka, 100 g másla, 100 g kryst.cukru, 4 vajíčka, máslo na pečení, špetku soli, vanilkové aroma
Jak na to:
Do teplého mléka dáme máslo a po rozpuštění vsypeme cukr, droždí a necháme vykynout. Přilijeme vajíčka a aroma, prošleháme a vsypeme mouku, osolíme a znovu prošleháme na hladké těsto. Přikryjeme a necháme vykynout asi 20 min při pokojové teplotě.
Těsto vlijeme na horkou pánev vymazanou máslem a pečeme z obou stran.
Palačinky potřeme na talíři marmeládou, přeložíme je a ozdobíme ovocem, šlehačkou a čokoládou.
Tip: Můžeme je podávat s pudinkem, nebo slanými náplněmi.

Domácí násilí

24. ledna 2017 v 15:25 | Eliss |  Moje kecy
Ahoj, dnes bych Vám chtěla povyprávět příběh jedné své kamarádky.
Ze začátku to byla rodinná známá, když mi bylo tak osm let začala mě občas hlídat.
Bydlela ve stejné ulici jako naše rodina. S mámou byly nejlepší kamarádky, často jsme k ní chodili na návštěvu -já na čaj a máma na víno.
Měla jsem tuhle "tetu" moc ráda, jediné co bylo špatně byl její partner.
Nikdy nepřišel hned z práce domů, vždycky se zastavil v hospodě a nepřišel střízlivý.
To jsme pak šli většinou s mámou hned domů, protože měl ty svoje hloupé opilé kecy.
Kamarádka vedle něj tiše trpěla, měla strach se mu jakkoli postavit. Ale měla svoje kamarádky a alespoň to jí dělalo nějakou radost.
A pak jednoho dne nastalo to pravé peklo.
Byl zrovna víkend, měla u sebe neteř s ještě jednou kamarádkou.
Přítel se večer vrátil zase opilý, ale bylo to jiné.
Začal kopat do dveří, a hned jak viděl že je tam neteř, sprostě jí nadával, ať okamžitě vypadne z jeho baráku ( v tetině domě neměl ani napsané trvalé bydliště.)
Tak mu teda dost klidně odpověděla že dobře, že půjdou, a začala se i s kamarádkou oblékat.
Bez varování se na neteř vrhl a začal ji škrtit. Její společnice začala křičet a snažila se kamarádku bránit, tak skončila se zlomeným nosem.
Teta duchapřítomně zavolala policii.
Policie dala všem nadýchat. Nikdo z nich nebyl úplně střízlivý. Zapsali si co se stalo, a všichni se rozešli domů.
Přítel to udělal proto, že se pohádal s hospodskou a byl frustrovaný z toho, že mu zakázala tam chodit. Kvůli dluhům.
Od toho dne tetu od všech odstřihl. Zakazoval jí kamkoli chodit, pokud nebyli spolu, nesměla chodit na facebook, na jejím mobilu si kontroloval s kým si píše.
Pít ale nepřestal, i když alkoholismus u něj ještě nejspíš nevypukl.
Teta byla izolovaná skoro od všech a byla psychicky na dně. Dokonce snad podepsala nějaký papír, že se k ní kamarádky včetně mě nesmí přibližovat.
Vše se vystupňovalo a začal ji bít a vynucovat si sex.
To už tenkrát přemýšlela o sebevraždě. Tak si jeden týden vyžádala u doktorky neschopenku a když byla sama, spojila se se svým bratrancem policistou, který jí pomohl. Šla tajně na výslech, přítele udala za domácí násilí a omezování osobní svobody.
A domluvili se tak, že pro něj v týdnu odpoledne přijedou a vystěhují jej.
A tak se taky stalo. Nejprve byl jeden den ve vazbě, dostal zákaz styku s tetou a nesmí ji jakkoliv kontaktovat.
Jeho týrání snášela dlouhých patnáct let.
Teprve bez něj začala pořádně žít. Aktivně sportuje, o víkendu se jde pobavit a nemusí se nikomu zpovídat.
Jsem ráda, že tento těžký životní krok udělala, postavila se svému strachu a užívá si života.
Pro mě je člověk, který ublíží ženě ten největší ubožák a slaboch.
A co si o tomto myslíte Vy? Děkuji za komentáře, hezký den. Vaše Eliss ♥


Pilulky štěstí

21. ledna 2017 v 20:10 | Eliss |  Moje kecy
Ahoj, dnes bych se chtěla rozepsat o antidepresivech.
Od té doby co mi v sedmnácti zemřel táta jsem začala hubnout, protože jsem se hroně trápila a nemohla a nechtěla jsem pořádně jíst. Řešit jsem to začala až ve dvaceti po dost důrazném rozhovoru s přítelem.
Šla jsem ke své obvodní doktorce a ta mi napsala doporučení k psychiatrovi.
Tam si se mnou povídala asi třicetiletá psychiatrička, která se rozhodla řešit mé problémy léky.
Bude vám líp a budete mít chuť k jídlu - s tím a s receptem jsem odcházela.
Dostala jsem z těch léků strach, ale vyzvedla jsem si je v lékarně. Ještě že jsem nedoplácela, asi bych se na to rovnou vykašlala.
Doma jsem se dala do zkoumání krabiček a pečlivě pročítala příbalový leták.
Napsala mi dvoje léky. Jedny byly na spaní - půl prášku kolem sedmé hodiny večer. Prý bych po nich měla mít chuť k jídlu.
Upřímně jsem se těšila, až si ten prášek dám.
Sedm hodin, vzala jsem si prášek, zapila ho vodou a sedla si k televizi.
Jenže asi po deseti minutách mě přepadla šílená únava, tak jsem se jen svlékla a buchla sebou do postele.
Vzbudila jsem se asi v deset hodin ráno. Mé pocity byly hlad, únava, chuť na zvracení a motání hlavy. Šílená kombinace!
Asi půl hodiny jsem tupě seděla u jídelního stolu a přemýšlela co udělám první. Nemohla jsem se vzpamatovat.
Nakonec jsem se dala do jídla. Čtyři krajíce chleba, čokoládu, jogurt a sušenky.
A při té příležitosti jsem si dala ranní prášek. Který na mě v té chvíli zase tak nepůsobil.
Po zbytek dne jsem se cítila unavená, ale příšerně přejezená.
Po zralé úvaze jsem se nakonec rozhodla, že ty léky na spaní brát nebudu, nemůžu se přece půl dne z něho vzpamatovávat! Výhoda byla jen ta, že jsem měla obrovskou chuť k jídlu.
Tak mi zůstal jen ranní prášek. Říkala jsem si dobrý, zkusím to, v příbalovém letáku se píše že pilulky nejsou návykové.
Pravdou je že jsem se cítila dobře, neřešila jsem zbytečnosti jako předtím a byla jsem jistější i v rozhovorech s lidmi, což pro mě předtím byla naprostá katastrofa.
Jenže přišla i negativa. Začala jsem hrozně zapomínat, což se mi nikdy předtím nestalo.
Mám to dosud. Není to zase tak hrozné, ale trápí mě to. Zapomenu někdy i to co mi nkdo říkal před pěti minutami.
Doktorka mi tvrdila, že je to ze stresu. Já si to ale nemyslím.
Celkově mi přijde, že se se mnou nechce moc vybavovat. Jen mi dá recept, něco si naťuká do PC a neshledanou za tři měsíce.
Snažila jsem se léky vysadit, ale měla jsem záchvaty vzteku a cítila jsem se jako bych vystupovala z nějaké ochranné bubliny.
Doktorka mi po dvou měsích chtěla zvýšit dávky. Řekla mi, ať si ten na spaní beru po obědě!! Co na to říct.
Beru půl léku denně a to mi úplně stačí.
Proto bych Vám chtěla poradit, ať ti prášky radši neberete, odvykání je hrozné...
Mějte se krásně a buďte šťastní i bez chemie. Vaše antistresová Eliss ♥

Kusovka 038

21. ledna 2017 v 12:42 | Eliss |  Kusovky

Zapečené noky s lososem a smetanou

20. ledna 2017 v 13:46 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
dvě balení noků, 100 g uzeného lososa, balíček oliv, 1 cibulka, 1 mandarinka, smetana sladká 250 ml,pepř, sůl, koření
Jak na to:
V zapékací míse si připravíme nakrájenou cibulku na čtvrt kroužky, pokrájíme olivy, lososa a mandarinku. V osolené vodě uvaříme noky - vaří se cca jen 3 minuty. Jakmile vyplavou navrch, vyndaváme z hrnce rovnou do zapékací mísy. Vše pořádně promícháme, zalijeme smetanou, přidáme např. provensálské koření a necháme zapéct v troubě na 250 - 270 °C, po dobu nejdéle 15 minut. Tak, aby se smetana úplně nevypekla, ale zůstala hezky hustá.


Mé fobie

17. ledna 2017 v 15:59 | Eliss |  Moje kecy
Dnes bych chtěla sepsat seznam svých fóbií. Doufám že se nebudete nudit.
1. Pavouci
Už od dětství z nich mám panickou hrůzu, pamatuju si že když jsem přišla do pokojíčku a měla jsem na stěně pavouka, spustila jsem šílený křik. A když jsem měla jednou venku na rameni pavouka, musela mi ho přiběhnout sundat kamarádčina maminka, jelikož jsem byla vskutku hysterická! Vadí mi dokonce i ti malí zachodoví, dostávám při pohledu na ně příšernou husí kůži.
2. Bílé pláště
Když mám jít k nějakému doktorovi, mám pocit, že mě tam rozkuchají zaživa. Když jsem byla včera na tom ušním a proplachovali mi uši, opravdu jsem trpěla. Jako dítě jsem odmítala s lékaři spolupracovat - u zubaře jsem nechtěla otvřít ústa, když mi ve třinácti letech nasazovali rovnátka tak jsem tam celou dobu brečela. S věkem jsem senaučila být odvážnější a už nemám záchvaty vzpurnosti, ale strach mám pořád.
3. Seznamování
Mám šílený problém v komunikaci. Nevím, jak se mám ze začátku s lidmi mluvit, tak většinou jen mlčím a poslouchám. A myslím že to zanechá špatný dojem, který se pak drží i nadále. Když jsem začínala vztah s přítelem, měla jsem dokonce strach s ním mluvit po telefonu.
4. Sprchování hlavy
A nedělám si legraci! Na intru i doma jsem měla vanu, tak jsem se tam čvachtala a klidu si vanu opláchla pod vodou. U přítele je ale sprcha. A to je problém. Mám takový hloupý pocit, že mi sprcha na tu hlavu nějak ublíží. Přinejhorším si to rychle opláchnu sama když není zbytí, ale jinak to dělá přítel. A já u toho řvu, prskám a nejraději bych se propadla do země. U kadeřníka se samozřejmě ovládám...
5. Stísněné prostory
Nikdy jsem nejela samotná ve výtahu a nikdy to ani neudělám. Chodím ke kamarádovi který bydlí v pátem patře a já to šlapu pěšky. Když s někým jedu tak to přetrpím, ale necítím se dobře. Pak taky když jsem sama doma musím mít vždy v pokoji otevřené dveře. Mám prostě divný pocit, že by za nimi mohl někdo být, a kdybych šla v noci na záchod...
To bude z mých strachů pro dnešek vše. A z čeho máte fóbii Vy? Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den. Vaše Eliss ♥

Portishead - Only You

16. ledna 2017 v 13:36 | Eliss |  Videa
Tuhle písničku miluju. Připomíná mi začátky vztahu s přítelem, kdy jsme jen tak vedle sebe leželi, mazlili se a poslouchali tohle. Hned bych se vrátila v čase, abych si to mohla prožít znovu...
PS: Jestli někdo četl minulý článek tak Vám můžu slavnostně oznámit že už slyším!

Slyším, slyšíš, slyšíme...

13. ledna 2017 v 20:03 | Eliss |  Moje kecy
Asi tak v úterý jsem se vzbudila a měla jsem zalehlé levé ucho. Jako první mě samozřejmě neinteligentně napadlo si tam hrabat takovou tou vatovou tyčinkou.
A výsledek? Zhoršení, bolest, pískání v uchu ( jako když televize nemá signál a dělá takovou tu zrnitou obrazovku.)
Ve středu se to nelepšilo a bolelo to jako čert, tak jsem se vydala na ORL. Až do pátku se neordinuje a jiné v našem městě není.
Tak jsem se vydala k obvodní doktorce. Bylo devět hodin ráno, čekárna plná lidí nemocných chřipkou.
Celou dobu jsem přemýšlela, jestli mě nepošle do háje, ale už jsem opravdu nevěděla co dělat.
Když jsem konečně přišla na řadu, vysvětlila jsem doktorce své potíže. Jako první se mě zeptala, proč nejdu na ORL, ona přece není odborník na všechno. Odpověděla jsem jí, že neordinují a co mám teda dělat, když mě to bolí.
Tak mě tedy dost neochotně vyšetřila (když se mi dívala do toho bolavého ucha myslela jsem že umřu), a posléze stanovila diagnózu.
Jak jsem si čistila uši těmi tyčinkami tak jsem si tam dovnitř nacpala tu špínu která udělala špunt. Ani mi přes to neviděla bubínek. A ještě k tomu jsem si to kolem té špíny rozdrásala a mám tam strupky.
Tak mi napsala dvoje kapky s tím, že těmi tyčinkami si to v žádném případě nemám čistit. Raději nějaký sprej.
Kapky dodaly do lékárny až dnes, protože se musely namíchat.
Mám si to kapat čtyřikrát denně a pak si ten špunt sama nějak vytáhnout. To bude tedy legrace.
Takže 24 hodin slyyším intenzivní šumění, občas mě tam bolestivě píchne, a když někdo například práskne dveřmi málem vyletím z kůže.
Nejhorší však je že slyším jen na to jedno ucho. Když s někým mluvím tak musí být po mojí pravé straně jinak absolutně nemá šanci. Ve škole se to docela dá, až na ten rachot o přestávkách, který mě doslova bolí.
Tak se chci zeptat Vás, jestli pro mě máte nějakou dobrou radu. Děkuji za přečtení, a užívejte sluchu! Vaše Eliss ♥

Kusovka 037

13. ledna 2017 v 16:00 | Eliss |  Kusovky

Třešňové kuličky

12. ledna 2017 v 17:18 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
pro 6 osob
500 ml mléka, 100 g dětské krupice, 20 g másla, 1 vejce, 300 g polohrubé mouky, sůl, 700 g třešní, rozpuštěné máslo na polití, tvaroh a moučkový cukr na posypání
Jak na to:
Z mléka a krupice uvaříme hustou kaši. Když je téměř vychladlá vmícháme do ní máslo, vejce, mouku, osolíme a vypracujeme těsto, které se nesmí lepit na ruce. Z těsta odebíráme menší kousky, do kterých zabalíme umyté okapané třešně.
Připravené kuličky vložíme do osolené vařící vody a když vyplavou na povrch, ještě jejich minutu povaříme a pak pomocí děrované naběračky vybíráme. Každou porci polijeme rozpuštěným máslem, posypeme rozdrobeným tvarohem a moučkovým cukrem.


Hlídání dětí

9. ledna 2017 v 18:44 | Eliss |  Moje kecy
Můj bratr je o deset let starší, a tak už má založenou rodinu. Sice spolu moc dobře nevycházíme, ale já mám své dva synovce moc ráda. Přece nemůžou za naše neshody, že.
A tak jsem ochotně souhlasila, když mě poprosil, abych mu jeden den mezi svátky pomohla hlídat děti. Ještě jsem v duchu machrovala, že to přece zvládnu!
Vyzbrojila jsem se knihou, sluchátky a vyrazila. Ten starší dva a půl roku a mladší pět měsíců.
Ze začátku to byla pohodička, hrála jsem si s tím starším s kostkama a skládali jsme puzzle.
Pohoda skončila, když se najednou počůral. Jako ve zpomaleném záběru jsem sledovala, jak mu ty kalhoty zvolna zaplňuje mokrý flek.
Zpanikařila jsem. "On se počůral! Co mám dělat?" křikla jsem na bráchu.
"Honem ho vysleč a dej na nočník, mokré věci dej do vany a utři to!" Zrovna vedle krmil toho menšího.
Jenže sundejte věci bečícímu hysterickému dvouletému ditěti...
Nakonec se to povedlo, tak rychle malého osprchovat a obléct do suchých čistých věcí.
Bratr mi s tím samozřejmě pomohl, ale pořád plakal a vztekal se. Tak dostal na zadek, řval ještě víc a utíkal se schovat do pokojíčku. Samozřejmě při tom spadl, takže řev nepřestával.
Lehl si do postele, a ani televize ho nezajímala. Od rána má puštěnou televizi, a fascinovaně na ni kouká. V pokoji vedle jede zase nějaký seriál. Dost mi vadí, že tak malé dítě má puštěnou televizi, a kazí si tím zrak.
Asi na pět minut si bratr odběhl ven. Zrovna jako na potvoru začal ten malý v chodítku plakat. Tak jsem mu dávala dudlík, hračky do ruk, nic. Nevěděla jsem, co s ním. Mám totiž strach ho vzít do náruče, že ho nějak zmáčknu nebo něco...
Konečně přišel bratr a dal to do pořádku.
Takže jsem musela jít rychle připravit kojeneckou výživu. Bylo třeba otevřít další balení, ale jak, když nikde nejsou nůžky?! Křik hladového prcka byl stále větší. Tak jsem to nakonec rozřezala nožem, rozmíchala a rychle dala do mikrovlnky.
Krize zažehnána, prcek byl nakrmen. Věnovala jsem se tomu staršímu, dostala jsem velkou praxi ve skládání řetízků a koleček. A to asi padesátkrát za sebou. Do toho pořád hučící televize, pláč... Začala mě příšerně bolet hlava.
Domů jsem odcházela kolem osmé večer s tím, že návštěvy u bráchy jsou dobrá antikoncepce.
Cítila jsem se víc unavená než ze směny v pekárně. Ale slíbila jsem, že přijdu zase, protože se naučím něco užitečného do života, a byla jsem ráda za tu zkušenost.
A jak budou větší, bude to možná snazší, nebo taky ne. Jsem přeci jen teta a měla bych na to být pyšná.
Děkuji za přečtení, doufám že jste se moc nenudili. A jaké máte zkušenosti s dětmi Vy? Budu ráda za každý komentář. Mějte se krásně, Vaše Eliss ♥