Prosinec 2016


Kusovka 035

30. prosince 2016 v 20:25 | Eliss |  Kusovky

Bramborové omelety s uzeným masem

30. prosince 2016 v 12:12 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
400 gramů brambor, 200 gramů uzeného masa, 100 gramů cibule, 4 vejce, 40 gramů oleje, mletý pepř, sůl
Jak na to:
Brambory uvaříme ve slupce, oloupeme zchladlé nakrájíme na plátky. Uzené maso uvaříme doměkka a nakrájíme na kostičky. Cibuli nakrájíme na tenké plátky a rozebereme na kroužky, vložíme do pánve se zahřátým olejem a jenom zpěníme, aby zůstala světlá. Přidáme plátky brambor, uzené maso, osolíme, opepříme, dobře promícháme a rozdělíme na čtyři díly. Každý díl brambor s masem v pánvi opečeme, zalijeme rozšlehaným, osoleným vejcem a necháme ztuhnout. Na talířích omelety obkládáme čerstvou nebo sterilovanou zeleninou.


Wham! - Last Christmas

28. prosince 2016 v 8:16 | Eliss |  Videa

Klinická smrt

26. prosince 2016 v 12:22 | Eliss |  Moje kecy
Hrozně se mi ve výběru na Téma týdne líbila položka Klinická smrt, a i když nakonec nevyhrála, rozhodla jsem se k ní vyjádřit.
Už od dětství mě cokoliv spojeného se záhadami nesmírně fascinovalo. Sledovala jsem pořád Veřte - nevěřte, měla ráda horory a když se jelo na výlet četly jsme si s holkama srašidelné příběhy.
Klinická smrt. Viděla jsem na tohle téma nějaké dokumenty, kde lidé popisuji, jak viděli svoje tělo ze stropu místnosti, jak se vznášeli na tělesnou schránkou svého já, dokázali pak třeba popsat přesný oděv lékařů a vybavení místnosti.
Je to v podstatě stav, kdy je člověk na pár chvil mrtvý, ale pak se ho podaří vrátit zpátky k životu.
Rozhodně tomu věřím, ale je tu třeba i možnost, že jde o halucinace. Ale jak tyto halucinace vznikají, když je člověk mrtvý?
Když se řekne klinická smrt, vybaví se mi vyprávění o tunelu. Jeden z deseti amerických pacientů má zážitky se světlem na konci tunelu.
Někteří vidí krásné barvy, přírodu, ale co jsem četla, všichni jsou smutní, že byli z toho místa krásy a míru vrženi zpět do života. Dokonce i slepý člověk prý viděl svěží zelené barvy.
Hodně lidí odmítá, že by po smrti ještě něco mohlo být. Já tomu však věřím. Buď se naše duše přesune do jiného těla, nebo dojde na místo, kde se setkáme se svými nejblížšími.
A čemu věříte Vy? Doufám, že se Vám článek líbil, mějte se krásně, Vaše Eliss ♥

Kusovka 034

25. prosince 2016 v 19:57 | Eliss |  Kusovky

Hrníčkové koblihy

25. prosince 2016 v 8:23 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
3 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek vlažného mléka,kostka kvasnic,2 lžíce cukru,troška rumu, 2 lžíce oleje, 2 žloutky, zavařenina na náplň,olej na smažení
Jak na to:
V hrnku vlažného mléka s cukrem necháme vzejít kvásek.Smícháme s ostatními surovinami a těsto necháme vykynout.Tvoříme malé bochánky do kterých zabalíme zavařeninu a smažíme v rozehřátém oleji. Pak pocukrujeme. Tato dávka stačí asi na 30 koblih.

Krásné Vánoce

24. prosince 2016 v 10:22 | Eliss |  Moje kecy
Chtěla bych Vám popřát krásné svátky, pohodu a splněná přání :)

Téma týdne - A co když je to pravda?

22. prosince 2016 v 12:08 | Eliss |  Moje kecy
Jako první mě napadne existence různých paranormálních jevů.
A co když je to pravda, a dějí se mezi námi nevysvětlitelné věci? Já osobně na existenci duchů, UFO a jiných záhad odmala věřím. Sice se mi nic děsivého zatím nestalo, ale můžu Vám říct příběh mojí kamarádky.
Několik nocí po sobě nemohla spát, někdo jí chodil po pokoji a stále měla pocit, že ji tam někdo sleduje.
Pomohla jí motlitba k Bohu. Od té doby má klid.
S tím je spojená i existence UFO. Rádi a s přítelem sledujeme videa různých objektů na obloze a hádáme se, jestli je to létající talíř nebo nějaký obyčejný letoun.
Další věc je ta, že nemám ráda lež jako takovou. Jako dítě jsem samozřejmě někdy lhala o známkách, ale to jsem mohla být tak ve třetí třídě. Pak jsem dostala takový výprask, že jsem to nikdy nezopakovala.
Jsem upřímná, co si o druhém myslím, to mu řeknu, i když si občas vyčítám, že jsem měla být zticha.
V patnácti jsem hrozně ráda pomlouvala všechny kolem sebe. Jenže pak jsem se vzpamatovala a takové chování odsuzuju. Bydlím na vesnici, kde se hodně roznášejí drby, ale já se upřímně v tomto směru o nikoho nestarám a žádné věci o jiných nevyhledávám. Na internátě jsem měla kamarádku, která pro mě každý den měla hodinový monolog o tom, kdo přišel a v kolik, kdo se s kým rozešel, a kupu informací, které ještě musela zjistit. Vždycky jsem to přetrpěla a bylo mi jí líto, že jsou jediným jejího života informace o druhých a prostoduché televizní seriály. Ale to jsem zase odbočila...
Takže doufám, že se Vám dnešní článek líbil, a ještě přikládám nějaká zajímavá videa. Mějte se krásně, Vaše Eliss ♥

Pošli to dál

21. prosince 2016 v 15:17 | Eliss |  Videa

Můj boj s PPP

18. prosince 2016 v 20:24 | Eliss |  Moje kecy
Ahoj, dnes bych Vám chtěla něco napsat o mém boji s poruchou příjmu potravy.
Narodila jsem se v pátém měsíci a vážila jsem pouhý jeden kilogram. Tak jsem byla "dopečená" v inkubátoru.
Jak jsem rostla, byla jsem pořád hrozně hubená, ale přitom jsem jedla. A to docela dost.
Máma mi se smíchem vyprávěla, že když jsme šli ze školky do obchodu, rychle jsem si utíkala pro koláčky. Až se máma divila, že jdu ze školky a mám takový velký hlad.
Ve školce jsme měli přísnou učitelku, dohlížela na to, abychom na obědech všechno snědli. Jenže když bylo nějaké tlusté maso, tak jsem ho prostě hodila do kapsy a často si ho druhý den odnesla do školky zpátky.
První problém nastal na základní škole, kdy mi máma jednou omylem zabalila tátovu tlačenku do školy. To bylo asi tak ve druhé třídě. Nevěděla jsem pořádně co to je, a samozřejmě jsem to snědla. A doma jsem se pozvracela.
Od té doby jsem dostala blok. Svačiny od maminky jsem schovávala do botníku v družině, protože jsem měla strach, že to bude zase nějaká odpornost. Samozřejmě se na ty plesnivé svačiny časem přišlo, takže jsem je házela do koše.
Jo, bylo to hloupé, dnes je mi to líto. Máma si s tím dala práci a já to prostě vyhodila.
Ale jinak obědy jsem jedla, táta výborně vařil a ve škole mi taky moc chutnalo. Akorát jsem nepřibrala ani kilo a to jsem mohla jíst cokoliv...
Další zlom nastal, když mi v sedmnácti zemřel táta. Uzavřela jsem se do sebe a přestala jsem jíst. Dala jsem si třeba jen rohlík za celý den... Byla jsem na internátě, kde mě nikdo pořádně nehlídal. Peníze co jsem měla na jídlo jsem si ušetřila nebo si koupila čokoládu. Je to divné, ale na sladké jsem pořád, ale najíst se normálně se mi hnusí.
Začaly mi být velké kalhoty, trička na mě visela, spoustu věcí obleču z doby, kdy mi bylo třináct.
Ve dvaceti jsem poprvé navštívila psychiatra. Napsal mi jedny léky a chodím k němu jednou za tři měsíce. To sezení je vcelku o ničem. Vyjede mi recept, zeptá se co je nového a za deset minut odcházím.
Dvakrát jsem zkolabovala a odvážela mě sanitka. Bylo mi slabo, klepaly se mi nohy, ale nebyla jsem v bezvědomí.
Uvažuju vážně o tom, že půjdu po Novém roce na léčení. Na měsíc a půl. Protože mi nic nepomáhá.
Přítel se mi snaží pomoct, kupuje a vaří mi věci co mám ráda. Někdy na mě i křičí, když vidí, ženic nejím, naloží mi na talíř a dohlédne, abych to snědla. Někdy se mu to povede. Ale málokdy.
Mám o sebe strach a chci s touto nemocí bojovat. Ale nevím jak. Bojím se, že budu mít vředy, že jednou třeba nebudu moct otěhotnět.
Je to začarovaný kruh a já nevím jak z něj ven.
Děkuji za přečtení, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥

Kusovka 033

18. prosince 2016 v 11:40 | Eliss |  Kusovky

Vynikající rohlíčky ze šlehačky

17. prosince 2016 v 16:20 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
Těsto: 45 dkg hladké mouky, 1 Hera, 250ml smetany ke šlehání, špetka soli
Nádivky: maková, tvarohová, povidlová, jablková povidla, puding, Nutella, Borůvková či jiná marmeláda, žloutek na potření, směs moučkového a vanilkového cukru na obalení
Jak na to:
Ze všech surovin vypracujeme vláčné těsto, které si rozdělíme na 5 dílů. Z každého dílu vyválíme kolo, které nožem rozdělíme na osminky. Na každý kousek dáváme nádivku. Zabalíme do rohlíčků - začínáme od široké strany, cíp necháme pod rohlíčkem, aby se nám při pečení nerozbalil. Pozor také na strany rohlíčku - řádně zabalit, aby nevytekla nádivka.
Nádivky: Tvarohová - tvaroh, moučkový cukr, vejce, rum, citrónová kůra, rozinky. Maková - povaříme mletý mák, mléko, cukr, skořici, trošku rumu a citrónové kůry. Povidlová - švestková povidla (lepší jsou, když obsahují jablka), moučkový cukr, rum, strouhaný perník, citrónová kůra. Rohlíček potřeme žloutkem a upečeme dorůžova. Mírně zchladlé rohlíčky obalíme ve vanilkovém cukru.

Nespravedlnost

16. prosince 2016 v 17:00 | Eliss |  Moje kecy
Poslední dobou mi přijde, že vidím ve městě čím dál tím více Romů. Když jezdím ze školy, věčně se flákají na nádraží, jsou sprostí nebo si pouštějí nahlas muziku. Lidé mají strach jim něco říct, a já se ani nedivím.
S mojí kamarádkou, která si dělala učební obor pekař, nastoupila do prváku romská dívka. Chodila dva týdny, když zjistila, že musí chodit na půl šestou na praxi, dostala prý nějakou hroznou vyrážku a už nepřišla. Byla si pak jen ukončit studium a za měsíc otěhotněla.
Co mě ale šokovalo bylo její tvrzení, škola bere nějaké romské dotace. Na lidi, kteří nechodí do školy a jsou shnilí jak veš a nikdy z nich nic pořádného nebude? Kde to jsme? Jaktože tohle stát dovoluje?
Nechá se v sedmnácti či šestnácti naprcat, dostane peníze, sedí doma s děckama a celý život nemusí pracovat.
A já se ptám, jaktože když otěhotněla moje sedmnáctiletá kamarádka a neměla odpracovaný rok, dostala pouze nějaký nuzný rodičovský příspěvěk, z něhož se absolutně nedá vyžít?
Jak může stát donekonečna živit lidi, kteří nic nedělají, a slušný pracující člověk všechno odnese?
Neříkám, najdou se mezi nimi i ti, kteří pracují, jenže těch moc není.
Kdyby ty děti byli aspoň vychované. Ale třeba nedávno jsem seděla u doktora, a byla tam Romka s asi tříletým dítětem.
To tam ječelo na celé kolo, lozilo pod židle, a matka se tomu vesele smála a ani jeednou ho neokřikla. Úplně ve mě vařila krev vzteky.
Tento stát se vysmívá slušným pracujícím lidem a podporuje nepřizpůsobivé.
Nedávno jsme byli u tety v Lounech. Mají tam část obce, která je Romy úplně zničená. Pokradli a rozprodali zařízení bytu a drze řekli, že chtějí nové byty. No samozřejmě je dostali. Je tohle vůbec možné? Někdo už musí tomuhle rozkrádání státu udělat konec. Protože ty jejich dávky jdou i z Vašich daní. Všichni by se měli mít stejně, pracovat, a ne se válet doma za nic.
Doufám, že se Vám dnešní článek líbil. Jaký názor máte Vy?
Děkuji za přečtení, krásný víkend. Vaše Eliss ♥

TOP 5 - Zvuků z vesmíru

15. prosince 2016 v 14:44 | Eliss |  Videa

Téma týdne - Zvíře v srdci člověka

13. prosince 2016 v 14:50 | Eliss |  Moje kecy
Dnes tu máme Téma týdne Zvíře v srdci člověka.
Už od dětství jsem měla ráda zvířata, v akváriu jsme měli želvy a venku na dvorku psa a kočky.
Pejsek byl bernský salašnický a jmenoval se Ben. Bylo mi asi tak šest, když si ho rodiče přivezli. Ještě mám doma fotku, jak se s ním houpu na houpačce. Měl skvělou povahu, byl přítulný a hrozně hodný. Kamarádil se s kocoury, a dokonce je nechal jíst z jeho misky.
V roce 2010 mu úplně ochrnuly zadní končetiny. Bohužel se s tím již nedalo nic dělat, tak jsme ho po deseti letech museli utratit. Bylo mi to hrozně líto a dva měsíce jsem se kvůli tomu trápila.
Pak jsme měli ty dva kocoury. Milovala jsem je, doma měli na spaní svoje křesla, moc ráda jsem je měla na klíně a poslochala jejich ukliďňující vrnění. Bohužel, když se přistěhovala bratrova přítelkyně, kočky musely z bytu. Bylo mi jich líto. A když jsme se s mámou odstěhovaly, kočky se rozutekly k sousedům. Stále za nimi chodím, kupuju jim jídlo a vždy si najdu chvilku, abych je pohladila.
No a nakonec teď s přítelem máme pětiletého krysaříka, naši Žofinku. Když jsem začala chodit za přítelem domů, měla dva roky. Vždy mě vítal zuřivý štěkot, který se nedal zastavit. Přítel mi vysvětloval, že jí dlouho trvá, než si k nějakému člověku najde důvěru. Přišla za mnou jen když jsem jedla něco dobrého. Zvykla si na mě až po půl roce. To si najednou začala sedat ke mně na klín a nechala se pohladit.
Když jdeme třeba do obchodu, štěká na všechno co se hýbe, včetně aut. Ale nikdy nikoho nepokousala. Dělá to ze strachu. Protože když jdu třeba z obchodu, vidím, jak je celá přikrčená a třese se. Ale jen mě vidí - to je křiku!
Jsem ráda, že v ní mám úžasného přítele. Leží se mnou, a je smutná, když jsem nemocná. Hrozně pěkně mě vítá, když přicházím, a když odcházím, vyprovází mě její smutný a vyčítavý pohled.
Ne nadarmo se říká, že přítel je nejlepší přítel člověka. A jak to máte se zvířátky Vy? Mějte se krásně, děkuji za přečtení. Přikládám jednu fotografii Žofinky. Vaše Eliss ♥

The Doors - Light My Fire

11. prosince 2016 v 15:22 | Eliss |  Videa

Kusovka 032

10. prosince 2016 v 15:33 | Eliss |  Kusovky

Obrácený koláč s hruškami

10. prosince 2016 v 9:31 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
Těsto: 4 čerstvé hrušky, 300 g krystalového cukru, 150 g másla, tymián, 100 g pistáciových oříšků, 300 g listového těsta
Jak na to:
Cukr v pánvi nechte na mírném plameni zkaramelizovat, přidejte máslo a tymián a nalijte ho do dortové formy vymazané máslem. Karamel hustě posypte sekanými oříšky a na ně poklademe plátky očištěných hrušek. Listové těsto rozválejte na tenký plát a zakryjte jím připravené ovoce. Koláč pečte v zahřáté troubě na 190 ° C asi 20 min. Po upečení ještě teplý otočte a dejte vychladnout.