Listopad 2016

Televize a její vliv

30. listopadu 2016 v 19:09 | Eliss |  Moje kecy
Dnes bych ráda napsala jaký vliv má televize na můj život.
V dětství jsme neměli počítače, tak jej nahrazovala televize. Byla jsem ráda, když mi vždycky rodiče pouštěli tenkrát ještě na kazetách Popelku, nebo Kačera Donalda, kterého jsem měla hrozně ráda. Nejraději jsem měla pohádky, Pokémony nebo romantické filmy. Ale vždycky mě zlobilo, že musím jít brzy spát, a zrovna tam začíná nějaký horor!
Také jsem každý den koukala na Televizní noviny, všemu co tam říkají věřila a nejvíce se těšila na Zvířátko na konci.
Doma jsme měli vždycky puštěnou televizi celý den jako kulisu. Pamatuju si, jak jsem byla naštvaná, když se mnou máma dělala úkoly, ztlumila zvuk, a zrovna dávali Esmeraldu! Kvůli televizi jsem se nesoustředila a stejně koukala, co se tam děje.
Když jsme byli třeba někde na oslavě, tak mě štvalo, když dávali nějaký pěkný film, že zrovna nemůžu koukat.
Když mi bylo tak jedenáct let, začala se na Nově vysílat Ulice a Ordinace v růžové zahradě. Začala jsem to pravidelně sledovat, a hrozně ty postavy prožívala. Koukala jsem až do patnácti, protože jsem pak jela na intr a nebylo tolik času.
Jak jsem začala dospívat, tak jsem dospěla k tomu, že tyhle seriály už nemůžu ani vidět.
Začala jsem si stahovat filmy na PC. Baví mě valéčné filmy nebo detektivky. Nemám ráda romantické a komedie typu Babovřesky, které mi přijdou trapné. Jen můj názor, nikomu jej nevnucuji.
Když jsem skončila na internátě, doma jsem na televizi moc nekoukala. Jen na nějaký hezký film.
Ale co jsem se přestěhovala k příteli, zase jsem začala koukat na seriály. Sice mi připadaly hloupé a bezdché, ale stala jsem se na nich závislá v tom smyslu, že jsem musela vědět, co se s kým stane v další epizodě.
Na zprávy jsme koukali pouze na ČT 1, protože u těch jediných přítel nenadával.
No a pak se jednoho krásného dne stalo, že se spálil setobox. Snažila jsem se přítele dlouho dokopat k tomu, aby koupil nový, ale pak jsem se na to vykašlala.
Koukáme někdy na Prima Play na Prostřeno, a to je tak všechno. Zjišťuji. že tu televizi k životu vlastně nepotřebuju.
Informace si hledám na internetu, i když pořádně nevím, čemu věřit. Ani mě nemrzí, že jsem neviděla Slavíky, protože co jsem četla, prostě děs...
A jak to máte s televizí Vy? Je důležitou součástí Vašeho života? Děkuji za komentáře, mějte se krásně, Vaše Eliss ♥


Návrat idiota - info

28. listopadu 2016 v 17:03 | Eliss |  Filmy
František nikdy nic nepoznal a nic pořádného nezažil. Svůj dospělý život strávil za zdmi léčebny a tak má teď ze všeho jen první dojmy. Vrací se ke svým jediným blízkým, kteří o jeho existenci neměli zdání. Mají svůj život a své vztahy. Vztahy tak propletené a zapeklité, že v nich František uvízne jako v síti. Zamotá se do milostných, sourozeneckých a rodičovských konfliktů. Octne se v trapných, komických i dusivých situacích. Je svědkem partnerských rošád, milostných kolizí i citových explozí svých blízkých. Se všemi cítí a všechno se ho dotýká. Chápe je lépe, než se chápou sami. Ale jen ten, kdo pochopí jeho, mu pomůže skutečně se vrátit.
poster

Kusovka 030

27. listopadu 2016 v 10:52 | Eliss |  Kusovky

Banánové tiramisu

27. listopadu 2016 v 8:50 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
400 g nízkotučného tvarohu, 350 g sýru Mascarpone (můžete jej nahradit Lučinou), 3 PL rumu, 80 g cukru, 8 PL silné kávy, 2 lžíce likéru Kahlua, 150 g piškoty, 4 oloupané banány, 2 PL kakaa
Jak na to:
V míse jemně smíchejte tvaroh, mascarpone, rum a polovinu cukru. Zbytek cukru přidejte do teplé kávy. Potom přidejte likér a dejte vychladit.
Do směsi kávy a likéru namáčejte piškoty a pokládáme rovnoměrně do mísy. Narovnané piškoty pokryjte vrstvou krému. Na Něj poklademe polovinu banánových plátků. Opakujte ve stejném pořadí tak, aby poslední horní vrstvu tvořil krém. Povrch bohatě posypte kakaem. Na několik hodin odložte do chladu, nejlépe přes noc.

Rodina je základ státu

25. listopadu 2016 v 18:05 | Eliss |  Moje kecy
Mám dnes nějaký vzpomínkový splín, tak jsem se tu tozhodla vypsat z toho, jaký vztah mám ke svým nejbližším. Začnu od toho, co se dělo, když mi v sedmnácti zemřel táta. Mámu v první řadě zajímalo, že bude míň peněz. Netruchlila, nelitovala, neviděla jsem ji plakat.
Měli jsme docela velký rodinný dům, tak máma nastoupila do práce, kde dělala dvanáctky, takže jsem byla doma skoro pořád sama. Dostala jsem z toho deprese, a rpávě odtud taky pramenila moje anorexie.
Táta zemřel a já si o tom nemohla s mámou pořádně promluvit.
Mám ještě bratra, ale ten je o deset let starší a nikdy jsme si nějak nerozumněli. A tak je to dodnes.
Bratr vždycky přijel domů tak dvakrát za měsíc, aby mámě pomohl něco poplatit.
V létě toho roku jsem se hrozně opila, máma byla zrovna u kamarádky. Seděli venku. Přišla jsem tam a začala jsem na ni křičet, že tátu nenávidí, protože byl alkoholik, a mě že nenávidí, protože jsem na něj podobná. Dostala jsem pár facek a odtáhla mě domů. kde mě osprchovala studenou vodou. Celou dobu jsem mumlala, že mě nenávidí.
Když jsem se ráno dalšího dne vzbudila, ani mi nebylo nijak zle.
Máma mi nenadávala, jen plakala, že je jí líto, že se ke mně chová chladně, ale že mi neumí dát najevo to, že mě má ráda.
Nějak jsme si to zdánlivě vysvětlili a život šel dál. Máma dostala novou práci, takže už byla více doma.
Já si ale našla přítele a připadalo mi, že mámě vadí, že už na sebe nemáme tolik času.
Bratr bydlel se svou těhotnou přítelkyní v Olomouci. Připadala mi milá, moc hezky si se mnou povídala.
Jenže přišel zlom. Najednou, že se jim v Olomouci nelíbí, mají to tam malé pro dítě a tak. Tak se přestěhovali k nám s mámou. Nesouhlasila jsem, ale máma měla radost, že jí pomůžou platit složenky.
A přišly problémy. Vyházeli mi můj nábytek a moje věci, které pro mě měli osobní hodnotu. Pro někoho hlouposti, ale pro mě ne. Nezeptali se mě, jrestli to můžou vyhodit, prostě to udělali.
Začalo nám být těsno. Švagrová se začala roztahovat, dělala naschvály. Takové maličkosti, jakože vytopila koupelnu a svedla to na mě. Všichni věřili jí. Dívala se na nás s mámou jako na nějaký obtížný hmyz.
Nakonec mi po půl roce společného soužití oznámil, že u něj dál bydlet nemůžeme, ať si jdeme kam chceme. Heh. Byl to šok. Máma na bratra napsala celý byt, a mě se to ani neobtěžovala oznámit. Tak jsem se sbalila, a bydlím u přítele. Máma si našla podnájem u jedné paní, ale teď má obecní byt.
Máma si taky našla přítele - žárlivce. Je s ním jen kvůli tomu, že má peníze. Sprostě ho využívá, sama to přiznala svým kamarádkám.
Když jsem se přestěhovala k příteli, najednou se jí nelíbilo, že by mi měla dávat celý můj sirotčí důchod. Nakonec na ni uhodil až přítel, že mě jenom škube o peníze a že si nemůžu pořádně nic koupit. Nakonec mi tedy ty peníze dala, ale s tím, že navíc mi nedá ani korunu, a dělej, jak umíš.
Chová se teď jinak, skoro se mi neozve, přijde, jen když něco potřebuje.
Bratra navštívím jednou měsíčně, a to tam jdu jen kvůli mému synovci. Cítím tu faleš od švagrové, jak je úlisná, přitom si mě smazala i z facebooku. Netuším, co jsem jí udělala.
Tolik k mojí nejbližší rodině. Nahrazuje mi ji přítel a jeho bratr, se kterým si moc rozumím. Často hlídám jeho malého synka. Vlastního synovce asi nikdy hlídat nebudu...
Tolik k mé rodině, děkuji že jste si přešetli tento nudný blábol, Vaše Eliss ♥


Sociální fobie

24. listopadu 2016 v 18:08 | Eliss |  Moje kecy
Tohle je příběh jednoho mého bývalého spolužíka.
Jeho dětství nebylo nijak růžové. Až do svých čtrnácti let bydlel s matkou alkoholičkou a otcem násilníkem. Otec ho bezdůvodně bil a někdy i na několik hodin zavíral do skříně. Matka nic z toho nevnímala, byla denně v lihu. Ve čtrnácti letech se proto utekl k babičce, kde měl konečně klid.
Dal se jakž takž do pořádku a začal studovat obor řezník - uzenář. Zlom nastal na konci třetího ročníku. Zdál se mu sen, že ho udupaly prasata. A z toho důvodu se vykašlal na školu. Zahodil celé tři roky studia, protože to podle něj bylo zlé znamení.
Začal se zabývat satanismem a čarodějnictvím. A po prázdninách nastoupil znovu do prvního ročníku, tentokrát na pekaře.
Vše bylo docela v pořádku, chodil spořádaně do školy - akorát vtloukal neustále spolužákům do hlavy svou víru.
A pak mu v lednu zemřela babička, se kterou bydlel. Byla to jediná rodina, kterou měl. Už mu nezbyl nikdo.
Začal flákat školu, protože dostal silné deprese. Dostal nějaký sociální příspěvek, ale aby přežil, musel si najít nějakého spolubydlícího.
A tím začal nekonečný příběh. Jeden jeho spolubydlící se oběsil, další skončil v blázinci. Třetí neplatil nájem, a tak to šlo pořád dokola. Nakonec zůstal sám. S nikým se téměř nestýkal, jenom ve škole se spolužáky, neměl žádného přítele, nikoho, kdo by ho po škole navštěvoval, dosud neměl ani přítelkyni.
A protože byl na praxi velice šikovný, mistrová jej poslala do pekárny kousek od školy. V rámci praxe. Líbilo se mu tam daleko více než ve škole. Bylo tam málo zaměstnanců, končil brzy. Ale užírala ho věčná samota. Byl s ostatními v kontaktu jen přes facebook. Nikdy si nevyšel do hospody nebo do kina. Jen ten prázdný byt.
Věnoval se cvičení a bavili ho knihy. To bylo vše.
A pak se po šesti měsících vrátil zpátky do školy. Byl z toho špatný, ve velkém kolektivu se cítil stísněný.
A protože si jej v pekárně chválili, začal být povýšený nad ostatní a rozhodl se jim znepříjemnit život. Neustále poučoval ostatní, co dělají špatně, dokonce si to dovolil i k mistrové. Důrazné domluvy nebyly nic platné.
Choval se čím dál tím hůř. Dostával výbuchy vzteku, na jednu spolužačku křičel, že ji pobodá. Když s někým pracoval, zpíval u toho básně o smrti. A stále si stěžoval, jak je sám. Jenže problém byl, že svým chováním každého odrážel.
Nevěděl, jak si k lidem najít cestu. Hodně jeho spolužáků mu řeklo, že se dívá agresivně na svět.
Už je mu 22 a žije pořád svůj asociální život. Je mi ho líto, ale pomoct mu už asi opravdu nikdo nedokáže. Jenom on sám. Doufám, že se Vám dnešní článek aspoň trochu líbil, Vaše Eliss ♥

Noční zvířata - info

23. listopadu 2016 v 13:50 | Eliss |  Filmy
Susan Morrow (Amy Adams) má všechno, po čem vždy toužila, a přesto se ocitla v životní pasti. Kurátorka galerie moderního umění se snaží svou vnitřní prázdnotu zaplňovat vystavováním šokujících exponátů a po nocích bdí v prázdné zlaté kleci v luxusním domě v L. A., ze kterého asi i před ní nápadně často utíká její partner. Rukopis románu Noční zvířata, který napsal její bývalý manžel Edward (Jake Gyllenhaal) by mohl být dokonalým lékem na nespavost. Kdyby nebyl jeho příběh tak zneklidňující... Jeho hlavním hrdinou je Tony (také Jake Gyllenhaal). Spokojený chlap ve středním věku vezme ženu a dospívající dceru na rodinnou dovolenou do Nového Mexika, kterou však přetne náhodné noční setkání s trojicí násilníků na opuštěné texaské dálnici. Tony nemá proti přesile sebemenší šanci a nedokáže tak zabránit únosu svých blízkých. Další den se s pomocí cynického detektiva (Michael Shannon) vydává po stopách zločinců, ale šance na záchranu ženy a dcery je, zdá se, mizivá. Daleko od tohoto dramatu, ve spícím L. A., si čím dál vyděšenější Susan při jeho čtení uvědomuje, že krutý text je paralelou k jejímu vztahu s bývalým mužem. Že je neobvyklou pomstou za to, jak strašně mu kdysi ublížila.
poster

Kusovka 029

22. listopadu 2016 v 18:15 | Eliss |  Kusovky

Slaný koláč se špenátem

21. listopadu 2016 v 16:14 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
300 g vykládacího těsta, 2 lžíce mléka na potření, 2 lžíce olivového oleje, 1 středně velká oloupaná cibule nakrájená na plátky, 2 oloupané a utřené stroužky česneku, 60 g vařených a okapaných malých mašliček (farfallini) nebo jiných drobných těstovin, 200 g tvarohu, 2 rozšlehaná vejce, 350 g rozmrazených, okapaných a nasekaných mražených listů špenátu, 100 g strouhaného čedaru, 1/2 lžičky soli, čerstvě mletý černý pepř, 2 rajčata nakrájená na plátky
Jak na to:
Troubu předehřejeme na 200 °C. Na pomoučené desce vyválíme z těsta tenkou kulatou placku dostatečně velkou, aby vykryla koláčovou formu o průměru 25 cm. Vyložíme formu těstem a okraje ořízneme.
Ze zbytků těsta vyválíme a vytvarujeme malé lístečky a ostrým nožem na nich naznačíme žilky. Spodek každého lístku potřeme studenou vodou a rozložíme je na okraj koláče tak, by se lehce překrývaly. Potřeme je mlékem a uložíme formu do chladničky.
V pánví rozpálíme olej a na mírném ohni na něm podusíme cibuli do měkka. Přidáme česnek a necháme minutu osmahnout, pak pánev odstavíme z ohně a do obsahu vmícháme vařené těstoviny.
Ve velké míse rozmícháme vejce s tvarohem a přidáme do nich špenát, čedar, těstovinovou směs, sůl a trochu pepře. Připravenou hmotu vlijeme do formy s těstem, uhladíme a pečeme v troubě 30 minut. Pak koláč vyndáme a kolečka rajčat složíme na povrchu do kruhu tak, aby se mírně překrývala.
Vrátíme do trouby a pečeme ještě 20 minut, až koláč ztuhne i uvnitř.

Téma týdne - Tabu

20. listopadu 2016 v 11:32 | Eliss |  Moje kecy
Rozhodla jsem se opožděně sepsat něco na Téma týdne. Inspiroval mě k tomu můj minulý článek o sexu, kde si jedna slečna stěžovala, že se podle ní tohle téma na blog nehodí. Chci se tedy zeptat Vás ostatních, jestli jsem někoho nějak urazila nebo pohoršila, nebo nedejbože znechutila?
Mě připadalo napsání článku o sexu naprosto přirozené. Mám se stydět, za to co je pro lidstvo velmi příjemné a přirozené?
Napsala jsem článek proto, abych dala průchod svým příjemným vzpomínkám a podělila se o ně s Vámi.
V dětství se se mnou nikdo o pohlavním styku nebavil. Bylo to tabu. Rodiče mě poslali do knihovny pro knížku, a to bylo všechno. A dost mě to mrzí.
Také se u nás nikdy nemluvilo o náboženství. Když jsme kupříkladu přišli k babičce, která byla věřící, a ta mi chtěla dát svatý obrázek, máma začala ječet, že nic takového mít prostě nebudu. Na můj názor se nikdo neptal, že.
Když jsem byla starší, babička mi ten obrázek stejně jednou dala. Mám ho dodnes schovaný ve vitrínce. Nevěřím sice v Boha, ale nemám důvod křesťanstvím opovrhovat. Mám ho tam pro štěstí.
Pro mě osobně jsou tabu cigarety. Nesnáším je ještě víc, co tam dávají ty "pěkné" obrázky. Zrovna včera tam byl muž schoulený do klubíčka a pod tím nápis: Kouření způsobuje neplodnost a impotenci.
Když jsem ten obrázek ukázala příteli, jen se mi vysmál s tím, že to jsou kecy. No, jsem zvědavá za pár let, jestli mi znovu řekne, že to jsou kecy...
Myslím, že by se nikdo neměl stydět za to, co si myslí, píše a dělá. Tedy vyjímka jsou zloději, vrazi a úchylové.
Doufám, že se Vám dnešní článek aspoň trochu líbil, řekla bych že je takový rozpačitý a krátký... Mějte se hezky, zase někdy příště, Vaše Eliss ♥



Nevěra

15. listopadu 2016 v 19:48 | Eliss |  Moje kecy
Jmenovala se Adéla, bylo jí devatenáct, chodila na učební obor a měla rok spokojený vztah s přítelem. Byla spíše introvert a ve třídě moc kamarádů neměla. Ale od prvního ročníku si našla nejlepšího kamaráda - Štěpána. Sedávali vedle sebe v lavici, chodili spolu na obědy a do kantýny. Měli stejné záliby - četbu, filmy... Ale Štěpán byl jiný než ona.
Takový třídní machýrek. Provokoval učitele, dělal vylomeniny a rámus. Adéla s jeho chováním nesouhlasila, ale měla ho moc ráda,tak se rozhodla, že ho bude brát takového jaký je. Bylo to ve třetím ročníku, když ji jednou z legrace zvedl ze židle a ona jasně cítila, jak jí přitom zmáčkl prsa.
Rozhodla se to neřešit, namlouvala si, že to bylo omylem.
Před Vánoci měli tělocvik. Adéla byla zrovna po nemoci, tak necvičila. Její kamarád taktéž, ale u toho to bylo z frajerství - přece je mu jedno, že nedostane na pololetí známku! Seděli vedle sebe na lavičce a sledovali volejbalový zápas.
Najednou se k ní Štěpán naklonil. "Adélko, musím ti něco říct. V soukromí." Pokrčila rameny a řekla učitelce, že se jde napít.
Odešla do šatny a opravdu se šla napít. Najednou se ve dveřích objevil Štěpán.
"Tss tss." Blýskl po ní svým krásným úsměvem. "Co potřebuješ, kámo?"
Tajemně se usmál. "Mám pro tebe překvapení. schoval jsem ho do sprch." Pomyslela si, že pro ni nejspíš má vánoční dárek, ačkoliv nic by se k němu nehodilo méně.
Šla tedy za ním. Jaké bylo její překvapení, když jí tam políbil a drsně zajel rukou pod tričko. Byla v šoku.
"Štěpáne, ty jsi se zbláznil!! Tohle nemůžu..." Zkoušela se chabě bránit.
"Ale no tak, Adél, vždyť sis musela všimnout, jak po tobě jedu, hm? Bude se to líbit nám oběma..."
Ruka mu sjela k zapínání podprsenky. Všechen její rozum se vypařil, cítila jen neovladatelné vzrušení. Je to její nejlepší kamarád, krásně voní, je hezký, ale ona má doma přítele, přece nemůže... Zašátrala rukou k zapínání kalhot.
"Ano," vydechla, a přestala uvažovat.
Tenhle příběh mi vyprávěla má nejlepší kamarádka. Změnila jsem jména a některé maličkosti, důležitý je ale příběh sám. Neskončilo to jen u toho jediného setkání. Scházejí se dál. Vyprávěla mi, že jejich vztahy od té doby ochladly, už spolu netráví tolik času co dřív.
Mrzí ji to. Má pocit, že sex jejich přátelství zničil.
Je dál se svým přítelem, který samozřejmě nic neví. Ve škole, když je příležitost, se Štěpánem spí, nebo si najde výmluvu, že jde za kamarádkou. A doma spí se svým přítelem a tváří se, jako že se nic neděje.
Připadá mi to opravdu nenormální.
Ptala jsem se, jak to teda všechno bere?
Vysvětlila mi, že s přítelem mají vždycky sex jen jednou do měsíce. Že nemá moc náladu. Že je mladá a potřebuje víc tělesné lásky, než je jí schopen dát. Má ráda, že Štěpán od ní na oplátku nic nechce, žádné falešné sliby nebo vyznání. Prostě jen sex.
Ale přitom svého přítele miluje. Nebo si to alespoň namlouvá.
Já osobně bych nemohla nikdy nic takového udělat. Snad jen v největší opilosti. Protože tím, že s někým jsem, mu dávám i svou důvěru a nechci jej zklamat.
Je mi ze své kamarádky dost smutno, ale je to jeejí život a rozmlouvat jí nic nehodlám.
A co si o nevěře myslíte vy? Máte s ní své zkušenosti, nebo někoho znáte? Napište mi do komentářu. Přeji Vám krásný pohodový zbytek dne, Vaše Eliss ♥

Než jsem tě poznala - info

15. listopadu 2016 v 15:01 | Eliss |  Filmy
Louise ví leccos. Ví, že se jí líbí práce v bistru, a ví, že možná nemiluje svého přítele Patricka. Zato neví nic o klasické hudbě, neví, že přijde o místo, a kdyby tušila, co ji čeká, asi by tomu stejně nevěřila. Will zase po dopravní nehodě ztratil chuť do života. Ví, čím byl kdysi a všechno se mu nyní zdá nepodstatné, a také přesně ví, jak s tím skoncovat. Zato neví, že Lou mu vtrhne do života jako náhlá bouře. A ani jeden z nich neví, že jeden druhého navzájem navždy změní ...
poster

Kusovka 028

14. listopadu 2016 v 15:05 | Eliss |  Kusovky

Stříkané mandlové věnečky

13. listopadu 2016 v 9:57 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
70 g rostlinného tuku na pečení, 100 g moučkového cukru, 5 vajec, 140 g oloupaných mletých mandlí, 1 / 2 lžičky citronové kůry, 140 g hrubé mouky, tuk a hrubou mouku na vysypání plechu, moučkový cukr na posypání
Jak na to:
Tuk utřeme s cukrem do pěny a za stálého míchání po jednom přidáváme vejce. Nakonec přimícháme mandle, nastrouhanou citrónovou kůru a mouku. Připravené těsto vložíme do plátěného cukrářského sáčku a na vymazaný a moukou vysypaný plech vytlačíme věnečky. Upečeme dozlatova v troubě vyhřáté na 160 ° C a vychladlé posypeme moučkovým cukrem.

Povídání milostné, 18+

11. listopadu 2016 v 18:39 | Eliss |  Moje kecy
Dnes to bude trochu intimno - erotické. Takže děti, večerníček a do hajan! :-D
Ani nevím, co mě vede k napsání tohoto článku. Nějak nevím, o čem už psát. Takže dnes to bude povídání o sexu.
Až do svých devátenácti let jsem byla nevinná, nezkažená, hltala jsem romantické slaďáky a snila o romantické lásce.
Muhahaha.
Bylo léto 2013, já byla zamilovaná až po uši, a pořád si představovala, jaký ten sex musí být věda, že je to určitě nechutné a ošklivé a bolavé a tak dále.
Zamiovanost pokračovala až do listopadu 2013, kdy jsem si drze vylezla svému idolovi na klín a zašeptala mu do ouška necudný návrh. Já, která nikdy neměla sex. Nevím, kde se to ve m vzalo. Odpovědí mi bylo vytřeštění očí a mačkání mých půlek. Ano, připadala jsem si jako děvka a nejraději bych si naliskala.
Vyměnili jsme si telefonní čísla. Šla jsem domů s pocitem, že ze mě má určitě srandu a už se mi neozve.
Mýlila jsem se. Ráno mě vzbudila sms s přáním pěkného dne. To bylo v pondělí. Zprávy začaly být čím dál tím intimější a mě zaplavovala hrůza. Nebudu vědět co dělat. Ztrapním se nebo uteču. Heh.
I jala jsem se prozkoumávat internetové stránky s různými radami. Když jsem si představila, jak HO budu muset vzít do pusy, dělalo se mi špatně. Vždyť tím se čůrá a já to mám nějak olizovat?! Proboha...
Ale rozhodla jsem se být statečná a nevycouvat. Pečlivě jsem se oholila, navoněla a pěkně oblékla a vyrazila na schůzku.
Jeli jsme na autem na nějakou chatu. Zavedl mě do pěkně zařízené útulné ložničky. Srdičkové povlečení. Shit...
Jako první jsem nesměle navrhla, jestli mi nechce sundat oblečení. Rád se toho ujal. Při tom svlékání jsem zaregistrovala, jak krásně voní.
Když jsem byla nahá, sledovala jsem, jestli se nezačne smát. Styděla jsem se příšerně za své nedokonalé tělo. Ale prohlížel si mě s uznáním a řekl, že se mu moc líbím. Lehla jsem si do postele, kde se ke mě Idol připojil.
Nervózně jsem mu zašátrala mezi nohy. Bylo to... tvrdé. Začal mi hníst prsa a líbat mě a já se k němu pomalu připojovala. Bylo to moc příjemné. Až... "Vem si ho do pusy, hm?" No, musel mě k tomu lehce postrčit. Ne, nelíbilo se mi to. Ani trochu. Tak jsem to dělala jen chvíli a vyloženě z donucení.
Ještě jsme si spolu lehce pohráli a odvezl mě domů. Byla jsem plná dojmů a vzrušení...
Scházeli jsme se dál. A líbilo se mi to čím dál tím víc. Má fantazie se rzoběhla na plno.
Chtěla jsem zkusit něco "drsnějšího." Tak mě začal pořádně mačkat a plácat.
Ale to mi nestačilo. Tak jsem jednou navrhla, ať si mě sváže a pořádně si se mnou pohraje. Nic lepšího jsem nepoznala. Úplně šílená vlna vzrušení. Dnes už to takhle neděláme.
Sex mám ráda. Ale ne tak, že bych podvedla. Když se dva milují, určitě je milování hned krásnější.
Doufám, že se Vám dnešní článek líbil, a že jste se třeba neurazili. Užívejte lásky a radosti, život je krátký. Mějte se krásně, Vaše Eliss ♥

Téma týdne - Ty víš kdo...

8. listopadu 2016 v 15:38 | Eliss |  Moje kecy
Nové Téma týdne je Ty víš kdo... Upřímně jsem trochu v rozpacích, co si pod tím představit.
Takže to pojmu jako takové vyznání citů k člověku, kterého mám nade vše ráda.
Ty víš kdo... je se mnou když je mi nejhůř.
Ty víš kdo... mě má rád i s mými chybami.
Ty víš kdo... ze mě udělal sebevědomějšího člověka.
Ty víš kdo... mě rozesměje svým sarkasmem.
Ty víš kdo... mi pomohl bojovat s anorexií.
Ty víš kdo... mi pomohl, když se na mě mí nejbližší vykašlali.
Ty víš kdo... ví jaká doopravdy jsem.
Ty víš kdo... neřeší, co si omě myslí ostatní lidé.
Miluji tě, a nikdy tě milovat nepřestanu. Jsi to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Jsem ráda, že jsem ti mohla pomoct dostat se z těch sraček, ve kterých jsi byl. Konečně mám s tebou normální život. Už vím, kdo doopravdy jsi. Jsi můj život. Miluji tě... ♥