Říjen 2016

Kusovka 026

31. října 2016 v 16:13 | Eliss |  Kusovky

Farářovy sny

30. října 2016 v 17:39 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
20 dkg hl. mouky, 1 pr. do pečiva, 20 dkg moučk. cukru, 4 vejce, 1 dcl oleje, 1 dcl vody, 0.5 l mléka, čokol. pudink, 1-2 zakysané smetany, skořice, nebo kakao
Jak na to:
Z mouky,prášku do pečiva, cukru, vajíček, oleje a vody uděláme těsto, které nalijeme na vymazaný a vysypaný plech. Uvaříme pudink, kterým křížem krážem polijeme těsto, plech vložíme do trouby. Pečeme tak na 160°C, zhruba 30 min. Vychladlou buchtu pak potřeme zakysanou smetanou,pocukrujeme a posypeme skořicí,nebo kakaem. Dáme do lednice ztuhnout.

Téma týdne - Svět je jen naší představou

25. října 2016 v 9:28 | Eliss |  Moje kecy
Dnes tu máme téma Svět je jen naší představou. Jako dítě jsem měla takový zvláštní pocit, že já jsem hlavním aktérem světa, a ře ostatní jsou jen figurky, které příjdou, a beze mě neexistují. Nevím jestli jste to správně pochopili. :-D Několikrát jsem si zkoušela představit, jak obrovský musí být vesmír, a jak my jsme úplně malincí a nicotní. Jednou bych chtěla vidět všechnu tu krásu, planety a hvězdy naživo. Pak mě napadá taková zajímavá teorie - co když existuje více nekonečných vesmírů? Co když jsme součástí úpně neskutečně nekonečné mašinérie?
Když se řekne svět je jen naší představou, napadne mě představa lidí, kteří trpí schizofrenií a mnohdy si udělají svůj vlastní svět. Měla jsem ve třídě spolužačku s touto nemocí, a tvrdila nám, že má bohatého přítele, naši třídní učitelku v rodině a tak. Samozřejmě jsme jí nevěřili.
Nejhorší je, když lidé s touto nemocí ohrožují jiné, protože to prostě mají jinak zařízené. Musí být opravdu peklo slýchat v hlavě hlasy. V šestnácti letech jsem brala léky na upravení menstruace a zrovna jsem v té době byla na internátě. Bylo asi deset v noci a mě najednou přepadla šílená úzkost, že intr někdo zapálí. Vyletěla jsem z postele, šíleně mi bušilo srdce a koukala jsem z okna, jestli opravdu někde nehoří. Bylo to opravdu strašné. Asi po hodině jsem se vzpamatovala a šla si znovu lehnout.
Je tu třeba i virtuální realita, což je také vlastně svět, který si jen představujeme. Hry, které hrajeme, vlastně reálně neexistují. Nemůžeme se lidí a budov, které tam jsou, opravdu dotknout. Můžeme se jen tak na dálku s někým pohádat, být na něj sprostí, připadat si jako králové, ale v realitě a na živo by to vypadalo trochu jinak.
Doufám, že se Vám dnešní článek aspoň trochu líbil, mějte se krásně, Vaše Eliss ♥

Alkohol a já

23. října 2016 v 16:07 | Eliss |  Moje kecy
Zdravím, tak jsem se rozhodla že vyplodím zase nějaký článek. Takže. Můj vztah k alkoholu byl v dětství takový, že jsem se hrozně těšila, až budu moct něco takového zkusit. Když jsem viděla rodiče, jak mají dobrou náladu, jsou veselí a chovají se prostě jinak. Pak jsem se jednou asi tak v osmi letech u babičky napila omylem vína a rozbrečela jsem se, jelikož mi to vůbec nechutnalo. Mám pár takových nepěkných zážitků, kdy moje máma bývala agresivní, začala na mě křičet, a já vůbec nechápala proč.
Dlouhou dobu jsem vnímala alkohol jen u mámy. Ale bylo to horší.
Můj táta byl alkoholik. Ale já byla ve věku, kdy to člověk ještě moc nevnímá. Teď už tomu rozumím. Proč chodil často pro různé zapomenuté věci do auta nebo do sklepa. Proč mu večer svítily oči a byl extrémně veselý.
Máma jednou našla za skříní plnou tašku flašek. Hádali se. Táta nepřestal. Když jsem s ním jela na nákup, kupoval si vodku.
Mámě jsem nikdy nic neřekla a teď lituji, že jsem to neudělala. Ale asi by to stejně k ničemu nebylo.
Pak táta skončil poprvé v nemocnici s varováním, že už se nikdy nesmí napít. Rodina ho prosila, ať jde na léčení. Nic nezabralo.
Přijel z nemocnice a za chvíli tam skončil znovu. Už se nikdy nevrátil.
Alkohol mi nikdy nechutnal, piju ho vyloženě z donucení.
Bylo mi sedmnáct, když táta zemřel. V devatenáci jsem se zamilovala do kluka, kterému bylo 36. Byl to alkoholik. Celé léto jsem chodila do hospody, pila tam džusíky a házela po něm zamilované pohledy. Samozřejmě si mě nevšiml.
A tak jednoho krásného listopadového dne jsem byla v hospodě i s mámou a bratrem a oproti svým zásadám jsem se zliskala jak to prase. Můj idol tam byl také, po chvíli zůstal sedět sám u stolu a já, posilněna alkoholem, jsem se šla seznámit. Bavila jsem se s ním, vyměnili jsme si telefonní čísla. Odcházela jsem domů s mámou, která mě pěkně zfackovala s tím, ať si s tím hňupem nic nezačínám.
No, a co myslíte že se dělo dál?
Za dva dny jsme měli schůzku. Nebudu lhát, nebyl střízlivý.
Doma jsem to samozřejmě zatajila. Když jsem byla sama doma, pozvala jsem ho k sobě nebo jsem se vymluvila, že jdu za kamarádkou. Máma mi nevěřila. A pak to jednou prasklo. Ale bylo to kupodivu v pohodě. Jen jsem si musela nechat napsat antikoncepci.
Ten vztah nestál skoro za nic.
Ten pocit, když jsem s ním seděla absolutně střízlivá mezi bandou ožralců.
Ten pocit, když si kupuje flašku a žádné prosby nezabírají.
Ten pocit, když jsem nacházela flašky na místech, kde bych je v životě nehledala (za pračkou, nacpané v křesle...)
Ještě jsem se zapomněla zmínit, že jsem s ním začala bydlet. Ani nevím, v co jsem doufala.
Bylo to v lednu, když můj milý dostal deliriový záchvat. Vyzvracel celý kýbl, třásl se a nemohl chodit. Proti jeho vůli jsem mu musela volat sanitku.
Byl měsíc v léčebně. Prošla jsem si peklem, když jsem s ním mohla mluvit jen jednou denně. Sliboval mi, že přestane, že se změní. Nevěřila jsem mu, ale nakonec to dokázal. Už rok a půl nepije. Doufám, že se Vám článek aspoň trochu líbil. Mějte se hezky, Vaše Eliss ♥

Megadeth- Peace Sells

23. října 2016 v 7:34 | Eliss |  Videa

Muž, který poznal nekonečno - info

22. října 2016 v 7:09 | Eliss |  Filmy
Pravdivý příběh o přátelství, které navždy změnilo matematiku. V roce 1913 přicestuje indický matematik-samouk Srinivasa Ramanujan (Dev Patel) do Cambridge na pozvání svého mentora, excentrického profesora G.H. Hardyho (Jeremy Irons). Tady se však setkává nejen s přísným akademickým světem, nepřejícím jeho intuitivním matematickým teoriím, ale i se společenskými předsudky. Spolu s Hardym budou muset bojovat, aby ukázali Ramanujanův geniální matematický talent celému světu.
poster

Kusovka 025

21. října 2016 v 16:24 | Eliss |  Kusovky

Pomerančový pamlsek

20. října 2016 v 19:04 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
200 g piškotů, 100 g kandované pomerančové šťávy, 50 g rozinek, šlehačku na ozdobu, 1 pomeranč, 1 vanilkový pudinkový prášek, 1 dcl rumu, 4 dcl mléka
Jak na to:
Pomerančovou kůru důkladně omyjeme, nadrobno pokrájíme a spolu s rozinkami na několik hodin namočíme do rumu. Před přípravou jejich vaříme na mírném ohni 30 minut. Z mléka, cukru a pudinku uvaříme podle návodu pudink. Do zbytku pudinku vmícháme uvařenou kůru s rozinkami a směs naliji na piškoty. Dáme do chladu a před podáváním ozdobíme šlehačkou a měsíčky pomeranče.

Téma týdne - Barvy kolem nás

18. října 2016 v 14:47 | Eliss |  Moje kecy
Poslední dobou mi přijde, že ty témata týdne jsou horší a horší. Ach jo. Takže Barvy kolem nás. Jako první se mi vybaví příroda a její proměna barev během roku. Na jaře začíná tát sníh, všechno je nejprve takové smutné a holé, ale postupně se příroda začíná vybarvovat do zelena. Zelená je mimochodem moje oblíbená barva. Ráda sleduji, jak se příroda postupně probouzí a všechno kvete. Jako dítě jsem hodně vnímala právě barvy přírody, procházela jsem se po poli a sbírala si kytičky do herbáře. Připadá mi že vše bylo tenkrát tak nějak barevnější než dnes. Připadá mi, že barvy kolem sebe vnímá jen málo lidí. V bytě máme takové veselé, světlé barvy. Určitě bych necjtěla nic tmavého. Lituji lidí, kteří trpí barvoslepostí a nikdy nepoznají barevný svět kolem sebe. Neuvidí modré nebe, zeleň přírody, ani třeba barvu svého auta. Všem přeji, ať si užívají barev kolem sebe co nejlépe. Mějte hezký barevný den. Vaše Eliss ♥

Podzim

16. října 2016 v 14:54 | Eliss |  Moje kecy
Od mnoha lidí slýchám, jak nemají rádi podzim, jak je všude šedivo a zamračeno, ale já mám podzim ráda. Nejradši se procházím mezi spadaným listím a vdechuji vzduch věštící zimu. Kousek za bytem máme docela dost rozlehlé pole. V létě brouzdám mezi kukuřičnými klasy, na podzim zase holým smutným polem. Jsem ráda, že bydlím na vesnici, kde je spousta míst, která se dají objevovat a je mi tam dobře. Halloween neslavím, ale na dušičky nikdy nezapomenu. A jak podzim působí na vás? Máte podzimní chmury, nebo se cítíte fajn? Díky za Vaše názory, Vaše Eliss ♥
Zde je právě místo mých častých procházek.

Victoria - info

15. října 2016 v 13:01 | Eliss |  Filmy
Victoria (Laia Costa) je mladá číšnice z Madridu, která do Berlína přijíždí pracovat a užívat si noční život. Na konci jedné party potká mile vypadajícího Sonneho (Frederick Lau) a jeho trojlístek kamarádů z mokré čtvrti. Namísto mátožného opileckého rána ale mladou Španělku čeká adrenalinová jízda metropolí, namísto kocoviny boj o holý život. Sonne a jeho parta jsou totiž okolnostmi donuceni provést narychlo bankovní loupež. A Victoria se ocitne za volantem auta, kterým prchají.
poster

Kusovka 024

14. října 2016 v 18:43 | Eliss |  Kusovky

Kváskový cibulový chléb s česnekem

14. října 2016 v 10:57 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
300 ml piva, 200-250 ml kvásku, 1 lžíce octa (vinný, jablečný...), 1 lžíce oleje, 1/2 lžičky cukru (nemusí být-je určen pro kvásek), 2 lžičky soli, 2 lžičky drceného kmínu, 330g hladké mouky (T650), 250g žitné chlebové mouky, 70-100g cibule nakrájené na kostičky, 3 stroužky česneku nakrájeného nadrobno
Jak na to:
Cibuli a česnek dát až po signálu, já dávám jen asi 5 minut před koncem míchání, aby nebyli pekárnou rozdrcení do ztracena. Je to kváskový chleba, takže podle potřeby při míchání dosypat mouku. Chleba díky cibuli chutná mírně nasládle.

Odvaha

12. října 2016 v 8:40 | Eliss |  Videa
Narazila jsem na videa, které toči klučina, který má vadu řeči. Sice mu není moc rozumět, ale rozhodně si myslím, že by se neměl vzdávat, je mi sympatické že se toho prostě nebojí. A co si o videu myslíte vy?

Téma týdne - Neboj se být svůj

10. října 2016 v 11:44 | Eliss |  Moje kecy
Neboj se být svůj. Já jsem s tímhle měla kdysi docela problém. Když jsem nastoupila na učiliště v šestnácti, snažila jsem se získávat si kamarády tím, že jsem jim půjčovala telefon na zavolání, cigarety ( připadalo mi hrozně cool, že mi smrdí ruce a z pusy od cigaret ), a stejně to byli takoví chvilkoví kamarádi na baterky. Vzpamatovala jsem se tak za tři měsíce. Začala jsem se chovat přirozeně a ne tak, jak jsem chtěla vypadat. Přestala jsem mluvit sprostě, začala jsem se s lidmi bavit normálně a přestala jsem kouřit. ( Stejně mi to pořádně nešlo a ani mi to nechutnalo.) Jsem jaká jsem a přetvařovat se už nebudu. Jsem nesmělá, samotářská, nerada mám kolem sebe velkou společnost. Myslím, že nikdo by se neměl bát být takový jaký je, říkat své názory a jít za svými sny. Mám spoustu chyb. Mívám výbuchy vzteku kvůli maličkostem, jsem dost nepořádná, taky většinou dost líná ( mám vedle v pokoji plný koš ponožek který musím přebrat :-D ) a taky jsem hypochondr - bolí mě v krku a připadá mo že umírám - ale vím že v některých věcech se už nezměním. Proto by se nikdo neměl stydět za to jaký je. Mějte se hezky, Vaše Eliss ♥

Sociální sítě

8. října 2016 v 14:52 | Eliss |  Moje kecy
Ahoj, dnes bych se chtěla trochu rozepsat na téma sociální sítě. Není to tak dávno, kdy jsem byla ještě na základní škole a všichni začali bláznit s facebookem. Ale já jsem si ho dlouho založit nechtěla, už prostě jen z principu a nechápala jsem co na něm ostatní vidí. Ale pak jsem si ho nakonec založila, samozřejmě jsem tam začala hrát rlzné hry, přidávala jsem si dost hloupě lidi které jsem ani neznala a stala jsem se na něm prostě a jednoduše závislá. Musela jsem pořád sledovat, kolik mám přátel, kdo si mě smazal a znala jsem ho, tak s tím jsem se ani pomalu nechtěla bavit. Jak jsem nastoupila na třední, najednou jsem se rozhodla, že si facebook zruším, že to příliš řídí můj život. Tak jsem také učinila. A bylo mi dobře. Nakonec jsem si ho opět obnovila a to z toho důvodu, že jsem si našla přítele a chtěla si s ním psát. Takže na facebook teď chodím každý den, a jen tam vyloženě kolikrát zabíjím svůj čas. Jinak nemám na žádné jiné sociální síti svůj účet. A co si myslíte o sociálních sítích vy? Děkuji za názory, Vaše Eliss ♥

Centrální inteligence - info

7. října 2016 v 12:37 | Eliss |  Filmy
Bob Stone (Johnson) byl na střední oplácané "cosi" a sloužil jen jako terč brutální šikany. Calvin (Kevin Hart) stál na úplně opačném konci středoškolského potravního řetězce, ale to jsou teď v jeho případě už jen loňské sněhy, protože se užírá špatně placenou prací v účetní firmě a zoufale sleduje, jak mu život utíká mezi prsty. Léta o sobě neslyšeli, ale nyní se "potkali" na internetu a následně také fyzicky, v hospodě, kde chtějí zavzpomínat na staré dobré časy. Bob Calvina ohromí nejen svou vypracovanou muskulaturou, ale také informací, že jako elitní agent CIA pracuje na těch největších světových případech. Stále ohromený Calvin u sebe nechá Boba přespat, z čehož se vyklube kardinální chyba, protože hned ráno Calvina doma překvapí trestná výprava Bobových kolegů. Ti jdou svému parťákovi po krku, podle nich je až po uši namočený v přípravách na teroristický útok. Zdá se, že Bob Calvinovi tak trochu kecal. Naštěstí si to budou moci vyříkat, protože Bob vezme na úprku před spravedlností Calvina s sebou a s jeho pomocí bude chtít očistit své jméno a jako návdavkem zachránit svět. To by neměl být pro bývalého třídního šprta žádný problém.
poster

Kusovka 023

6. října 2016 v 14:24 | Eliss |  Kusovky

Lososové nudle v limetkové omáčce

5. října 2016 v 16:05 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
200 g syrové lososové filety, 400 g zelených širokých nudlí, sůl, 125 g rukoly, 2 limetky, 400 ml vývaru, 2 lžíce světlé omáčkové jíšky, 150 g čerstvého sýra smíchaného s bylinkami, pepř
Jak na to:
Uvaříme nudle v dostatečném množství slané vody. Umyjeme a nakrájíme rukolu. Šťávu z limetky vymačkáme. Vývar přivedeme k varu a zahustíme světlou jíškou. Vmícháme čerstvý sýr s bylinkami a limetkovou šťávu, osolíme a opepříme dle chuti. Lososa nakrájíme na tenké plátky. Vmícháme s rukolou do omáčky a necháme 2 minuty vařit. Nudle slijeme, necháme okapat, naaranžujeme s limetkovou omáčkou a lososem a ozdobíme koprem.

Téma týdne - Život ve tmě

3. října 2016 v 14:36 | Eliss |  Moje kecy
Po dlouhé době je tu zase nějaké pořádné Téma týdne. Jako první mě napadne - slepota. Jela jsem jednou autobusem ze Zábřeha a sedl si ke mně pán, který byl slepý. Měl černé brýle a takovou hnědou hůl. A začal si se mnou povídat. Vyptával se mě co dělám, jak se mi líbí na škole. Popisoval mi také jak přišel o zrak - vinou pracovního úrazu. Musím říct, že se mi s ním moc pěkně povídalo, o tom, jak slepota změnila jeho povahu, jak si nevážil věcí kolem sebe. Sice jsem s ním nemluviila dlouho, ale byl mi sympatický. Já osobně si slepotu nedokážu vůbec představit, protože miluju knihy a nemoct číst by bylo něco strašného. Pak mě v souvislosti s tmou napadají kočky, to jsou přece takoví noční tvorové. Já osobně tmu nemusím, ale když jsme měli třeba nějakou oslavu tak bylo fajn hrát ve tmě na schovávanou. Nebo jsme hráli jako stezku odvahy projít se po hřbitově, což bylo pro mě jako obrovského strašpytla velmi děsivé. Taky jsem musela mít v chodbě rozsvícenou lamppičku, protože jsem jako dítě nesnesla tmu - příliš jsem se bála. Zůstal ten nepříjemný pocit, když mám někam v noci jít. Jednou jsem šla amarádku doprovodit domů - v noci, asi v jedenáct - a šli jsme po polní cestě. Najednou se za námi vynořili asi tři chlápci. Šli za námi a něco sprostého za námi začli křičet. Zazvonili jsme na nějakou starou paní, jestli k ní můžeme na chvíli jít, že jdou za námi nějací chlapi. Ochotně nám vyhověla. Sice se nic hrozného nestalo, ale je velmi nepříjemné když vás někdo pronásleduje. A já jinak nejsem noční pták - chodím spát kolem osmé večer. Ale jako dítě jsem vydržela i do desíti. Tak to bude asi vše, přeji pěkný den, Vaše Eliss ♥