Knižní recenze 51 Tma 2.0

Včera v 10:41 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Ondřej Neff
Žánr: Sci-fi, Román
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Pátek 17. dubna 1998 začal jako každý jiný normální den. Lidé byli natěšení na víkend, těšili se ze sluníčka a vše vypadalo úplně normálně.
Až do třetí hodiny odpolední, kdy najednou nastal chaos.
Vypadnul elektrický proud. Nejprve to vypadalo jako maličkost, ale když přestaly jít i hodinky a autům selhaly motory, ukázalo se, že je to vážnější.
Sledujeme osudy inženýra Honzy Kryla, jeho přítelkyně Markéty a rodinu Hřivnáčovu, která se skládá z Jindry, jeho ženy Růžy a jejich postižené dcery Kateřiny.
Co se stane ve světě, kde elektřina přestala fungovat? Kdo se ujme vlády nad světem, kde přestávají platit zákony?
Hodnocení: Od Ondřeje Neffa jsem četla zatím jen jednu sbírku jeho sci-fi povídek a toto tedy bylo mé druhé setkání s tímto autorem.
První verzi této knížky jsem nečetla - Tma 2.0 je prý propracovanější verze Tmy, ale určitě si ji seženu.
Předně mě překvapily dobové reálie - dobře vystižená politická situace, reálná jména politiků té doby a jejich dostávání se do nepěkných situací.
Kniha je opravdu velmi dobře napsaná, od první kapitoly vtáhne do děje a i přes 300 stran a malé písmo jsem ji přečetla docela rychle.
Jenom musím zkritizovat závěr, který se mi zdál podivný, jakoby useknutý a nedával mi moc smysl.
Jsem moc ráda, že i čestí autoři jsou schopni napsat takové moc dobré sci-fi. Rozhodně můžu doporučit všem, určitě si tuto knížku přečtetě!
A co Vy? Četli jste už tuto knihu? Nebo její první část? Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Tma 2.0
 

Me too?

Pátek v 12:50 | Eliss |  Moje kecy
Během posledních několika dní mi začaly na Facebooku vyskakovat příspěvky na téma Me too.
Nejprve jsem nepochopila, o co vůbec jde, proklikala jsem si ale pár odkazů a velmi brzy mi to došlo.
Vše to odstartovala herečka Alysse Milano, která na Twitteru přímo obvinila svého producenta ze sexuálního obtěžování.
K tomu příspěvku přidala výzvu, ať se ženy nebojí a neváhají označit muže, kteří je nějak obtěžovali.
Na tuto výzvu reagovalo velké množství žen, kterým se údajně "něco" podobného stalo. Dávám to do uvozovek z jednoho prostého důvodu.
Některé ženy totiž berou jako obtěžování už i jen pouhý pohled, který muž věnuje jejich pozadí, či oplzlé hulákání opilců. Nechci toto nijak zlehčovat, je to samozřejmě nepříjemná zkušenost, ale jde v pravém smyslu o sexuální obtěžování?
Mělo by hezkou ženu urážet, když se po ní otáčejí muži? Mě udělá naopak radost, když vidím, že se nějakému muži líbím.
Bývalý britský ministr rezignoval jen proto, že vyšlo najevo, že před patnácti lety sáhl jedné novinářce na koleno. K ničemu dalšímu mezi nimi nedošlo. Co si o tom myslíte?
Ti, kdo čtete můj blog pravidelně jistě víte, že jsem se před půl rokem stala obětí znásilnění. A nešlo o žádné sahání na koleno, nýbrž o vynucený a velmi ponižující sex, na který do konce života nezapomenu.
Podotýkám, že to byl můj nejlepší kamarád - ještě předtím než se to stalo jsme si dávali polibky na tvář a když jsme byli v kině mě objal kolem ramen - a já z toho nikdy neměla pocit nějakého sexuálního obtěžování. Měla jsem to tak brát a tušit, co se mi jednoho dne chystá udělat? Nejsem přeci žádný věštec...
Další věc co se tohoto týká je právě detailní popsání zážitku na již zmíněné sociální síti.
Pokud se přece něco takového stalo, ať už to mělo jakkýkoliv průběh, žena to měla řešit již dávno na policii a ne to řešit tak, že to bude psát na sociální síť.
Není lepší se vypovídat psychologovi? Proč by měl o tom co se mi stalo vědět celý národ?
Jistě, jsem oběť, která za to co se jí stalo nejspíše nemůže, ale i tak by mě nenapadlo to psát veřejně. Připadala bych si pak ještě hůř. Možná je špatně že to v sobě schovávám? Ale pořád si myslím, že je to jen moje věc a nikde to ventilovat nechci. Obdivuji ženy, které do toho jdou. Já bych se hanbou asi propadla. Blog mi v tomto dává sílu kvůli své anonymitě.
Nechci říci, že je celá tato kampaň špatná, vše by se ale mělo dělat zdravým selským rozumem.
A co si o tomto svěřování hrůzných zážitků myslíte Vy? Je to v pořádku, nebo ne?
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, doufám že se Vám člnek líbil a není moc zamotaný.
Přeji krásný den, hlavně se nenechte nikým obtěžovat, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Me too kampaň

To the Bone

Středa v 17:00 | Eliss |  Moje kecy
Varování: Článek může obsahovat - byť nechtěně - spoilery!
To the Bone je drama z letošního roku pojednávající o poruše příjmu potravy.
Hlavní hrdinkou je dvacetiletá Ellen. Je mladá umělkyně, žije se svou nevlastní matkou a sestrou a trpí již delší dobu anorexií.
Její vlastní matka si našla přítelkyni, se kterou žije na venkově.
K otci má Ellen velmi zvlášní vztah - ve filmu je pouze několikrát zmíněn, ale ani jednou jej neuvidíme.
Ellenin psychický i fyzický stav se neustále zhoršuje - objevuje se tu několikrát ve spodním prádle a je to tedy docela síla.
Anorexií jsem dlouho trpěla a ani dnes nemůžu říci, že jsem z ní úplně venku - ale hlavní hrdinka je tu doslova kostra potažená kůží a je to velice děsivý pohled.
Zajímavostí je, že herečka Lily Collins hrající Ellen si touto nemocí opravdu prošla a zhubla zdravým způsobem jen kvůli této roli.
Ellen si prošla již několika léčebnami, ze kterých ji pro její rebelské chování vyhodili a nyní se dostává do rukou doktora Beckhama - jeho roli hraje sympatický Keanu Reeves.
Ellen se díky němu dostává do léčebného centra Treshold, kde se seznamujeme s dalšími pacienty trpící touto nemocí.
Zvládne Ellen nový režim a vyhraje tento nelehký souboj?
Na film jsem byla velmi, velmi natěšená, už z důvodu že tato nemoc je mi velmi dobře známá.
Spousta lidí na internetu tento snímek sepsula jako málo zajímavý, mě však přijde zajímavý až moc a hlavně jeho poselství by si měla vzít k srdci každá dívka, která chce nebezpečně hubnout a zamyslet se nad následky, které to pro ni bude mít.
Musím přiznat, že jsem se v Ellenině chování také viděla - stejná panika kvůli kaloriím a zhoršující se psychika.
Z filmu jsem si odnesla mnoho - taková už NIKDY nechci být.
Protože můžu jíst co chci a kolik chci bez ohledu na procenta tuků a kalorií.
Mě osobně se film líbil a určitě bych mu dala 75% už i kvůli tomu, že o anorexii se moc filmů netočí a je to veliká škoda.
Rozhodně můžu doporučit všem, kteří se chtějí o této nemoci dozvědět více, hlavně o tom, jak velkou roli tu hraje podpora blízkých a rodiny.
Doufám, že se Vám dnešní článek líbil. Přeji Vám krásný den a pozor na nebezpečně hubnutí. Vaše Eliss ♥
Na závěr přikládám ještě animaci z filmu.
Výsledek obrázku pro to the bone
 


Knižní recenze 50 Kletba rodu Campbellů

13. listopadu 2017 v 17:40 | Eliss |  Moje kecy
Autor: John Dickson Carr
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 70%
Obsah: Příběh začíná ve vlaku, ve kterém cestuje profesor Alan Campbell na návštěvu k příbuzným, které nikdy neviděl, dostal však od svého bratrance dopis o smrti strýce Anguse a následném dědickém řízení, kterého by se měl zúčastnit.
A právě už ve vlaku dojde k zajímavému setkání, když se setká se svou sestřenicí. Dvě rozdílné povahy vyústí v noční hádku.
Po příjezdu na místo se seznamují se strýcem Colinem a tetou Elspat, kteří jsou oba velice zvláštní.
Mimo nich tu je ještě dvojice právníků, kteří váhají s vyplacením pojistky kvůli tomu, že Angus nejspíše spáchal sebevraždu.
Alanovi a jeho sestřenici Cathryn se to nezdá, proto se pouští do vyšetřování na vlastní pěst.
Celý tento pobyt u příbuzných může navždy změnit život celé rodiny.
Hodnocení: Po knížce jsem už delší dobu pokukovala v kavárně, kterou pravidelně navštěvuji.
Na první pohled mě zaujala její ilustrace - od Adolfa Borna. Po měsíci jsem si knížku se svolením majitelky půjčila.
Nejsem ani zklamaná, ani nadšená. Knížka se díky svým 180 stranám čte velmi lehce a děj je nabitý.
Je v něm spousta komických situací, ale samozřejmě i vážných. Ńazvala bych to humornou detektivkou, ačkoliv to zní asi dost nezvykle.
Je to takové pohodové odpočinkové čtení. Rozhodně můžu doporučit.
A co Vy? Četli jste tuto knížku? Přeji Vám krásný den, děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Kletba rodu Campbellů

Ty nejkrásnější slova

11. listopadu 2017 v 10:52 | Eliss |  Moje kecy
3. listopadu jsme s přítelem měli čtyřleté výročí našeho vztahu.
Ze začátku to bylo dost složité - scházeli jsme se jen kvůli sexu, ale asi po půl roce jsme spolu začali bydlet.
První rok a půl byl nejhorší, protože přítel byl alkoholik. Chodil po hospodách a barech, domů si kupoval lahve s alkoholem a dost vynalézavě je přede mnou schovával.
Nakonec to dopadlo tak, že v lednu 2015 dostal deliriový záchvat, musela jsem zavolat sanitku, která jej odvezla do protialkoholní léčebny.
Dva dny jsem nespala, protože jsem se tam sice dovolala, jenže mi nechtěli nic moc říct a já měla o přítele šílený strach.
K telefonu mi ho dali až třetí den. Mé pocity byly smíšené. Měla jsem radost, že ho slyším, a zároveň příšerný vztek.
Sliboval mi, že se už alkoholu ani nedotkne, ale já tomu skoro nevěřila.
Byla jsem ale rozhodnuta to zkusit, nevzdát se a bojovat za svou lásku. Byla jsem totiž neuvěřitelně zamilovaná, odpustila jsem příteli i jeho nevěry pod vlivem alkoholu, večírky plné pochybných lidí a kolik jsem mu tenkrát půjčila peněz ani nespočítám.
Když se tedy po měsíci vrátil, bylo vše jiné. Stál přede mnou jiný člověk - uzavřený, introvertní, věčně podrážděný.
Věděla jsem, že je to kvůli tomu, že nemá alkohol, ale řekl tenkrát spoustu věcí, co mi ublížili.
Denně jsme se hádali i kvůli maličkostem - například že jsem si zapomněla vzít do města mobil a neměl se mi jak dovolat.
Byla jsem z toho všeho psychicky rozhozená, neustále mi bylo do breku a ztrácela jsem sílu.
Za dva měsíce se situace uklidnila, přítel se dostal do "pohody" a pomalu jsme k sobě začali hledat cestu.
Nejvíce času trávil a tráví v práci - dělá pokrývače, takže pokud je pěkné počasí je denně v práci a vidíme se jenom večer.
Často jezdí pracovat i do ciziny - teď byl tři týdny v Německu a mě bylo neuvěřitelně smutno.
Náš vztah je teď o mnoho lepší, začali jsme doma pomalu něco opravovat, jezdíme často do kina a je nám spolu moc dobře. Nikdy bych nedokázala být nevěrná.
Mrzela mě jen jediná věc - přítel mi nikdy nedokázal říci že mě miluje. Prý to tak necítí, ale má mě hrozně rád.
Časem jsem přestala takovou maličkost řešit, důležité pro mě je, že mám vedle sebe člověka, který mi pomáhá při všech mých probleméch a můžu mu říct cokoliv.
Neopustil mě ani když mě můj nejlepší kamarád znásilnil - za tohle jsem neskutečně vděčná.
Včera se přítel vrátil z již zmíněného Německa. Měla jsem takovou velkou radost!
Hned jak přijel jsem mu popřála ke čtyřicátým narozeninám, které měl před třemi dny, a předala mu dárek.
Obejmul mě a řekl mi, že mě miluje, jen si to pořád nechtěl připustit. Nemohla jsem zadržet příval slz, a nikdy nepřestanu děkovat za svou lásku. Jsou to ty nejkrásnější slova, co mi kdy kdo řekl.
Děkuji Vám za přečtení článku, přeji krásný den, a doufám že i Vy vedle sebe máte někoho kdo Vás miluje, protože to dává do života hrozně moc. Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro heart flower

Stále to mám v hlavě

9. listopadu 2017 v 16:39 | Eliss |  Moje kecy
Tři roky jsem se léčila z anorexie, která přišla v mých sedmnácti letech. Řešit jsem to začala až ve dvaceti, protože jsem si velmi dlouho nechtěla přiznat, že bych mohla trpět touto nemocí.
Já přece nikdy nechtěla být štíhlá! Jídlo jsem ale odmítala z důvodů ryze psychických, ovšem časem jsem chtěla být opravdu hubená.
Bylo to z důvodu mé nedokonalosti. Hnala jsem to dál a dál, až jsem při výšce 160 centimetrů vážila pouhých 38,5 kilogramů.
Celý den jsem třeba snědla jen půlku rohlíku k obědu a považovala to za naprosto normální věc. Jídlo pro mě byla absolutní zbytečnost, nač se jím zabývat!
Byla jsem neustále unavená, nemohla jsem spát, jak mi kručelo v břiše, často jsem se i budila v noci hlady - křeče v břiše byly někdy opravdu k nesnesení.
Ve škole se spolužáci často divili, že vracím jídlo, že skoro nic nesním.
Když byl doma přítel, dával na mě pozor a nutil mě do jídla, a já ho často poslechla - jenom z prosté lásky.
Nejhorší pro mě byl stres. Stačila malá hádka s přítelem nebo špatná známka ve škole, automaticky jsem přestávala jíst.
Mučila jsem se hlady, ale ono bylo pak vše jen horší.
Byla jsem nesoustředěná, točila se mi hlava a měla jsem zvýšenou potřebu spánku.
Spala jsem i více než dvanáct hodin denně, protože tělo nemělo z čeho čerpat živiny. Divím se, že se mi neudělaly vředy.
Jednu dobu jsem byla i smířená s tím, že umřu na podvýživu, okolí a přátelé ode mne budou mít klid a vše bude takto lepší.
Z úplného dna jsem se odrazila sama, ale bylo to velice těžké. Moje nynější váha je 43 kilogramů, ale je to pořád hrozně málo a zdaleka nemám vyhráno.
Bojuji každý den, musím se přemlouvat, abych se najedla, ale většinou se to podaří.
Nejhorší je pro mě právě nějaký stres nebo hádka - ale přesvědčuji se, že hladověním se to nevyřeší a není potřeba, abych se takto trestala.
Doufám, že už nezačnu znovu hubnout, protože rozhodně nejsem tlustá. Musím se ještě naučit mít se pořádně ráda, a věřím, že to dokážu a budu konečně šťastná.
Vám Všem děkuji za podporu - hlavně za ty moc pěkné komentáře. Když si je pročítám, dává mi to neuvěřitelnou sílu.
Doufám, že se Vám dnešní článek líbil, děkuji za přečtení a komentáře - a hlavně nehladovte!
Přeji Vám krásný den plný toho nejlepšího jídla, Vaše nevzdávající se Eliss ♥
Výsledek obrázku pro eat

Knižní recenze 49 Neočekávaný host

6. listopadu 2017 v 18:05 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Agatha Christie, Charles Osborne
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 50%
Obsah: Neočekávaný host byl vydám poprvé v roce 1958 jako divadelní scénář.
V roce 1999 ji do divadelní podoby přepsal znalec autorčina díla Charles Osborne.
Je skoro půlnoc a kvůli mlze na pobřeží jižního Walesu není vidět na krok. Právě v takový čas hledá pomoc v domě Warwickových zbloudilý řidič, který nedaleko havaroval.
Jenže místo pomoci najde v domě mrtvolu pána domu a nad ním jeho manželku s revolverem v ruce.
Vše vypadá na první pohled jasně, ale to by nesměla být autorkou knihy královna detektivek!
Hodnocení: Po dlouhé době jsem si koupila knížku, a jsem dost rozčarovaná.
Mylně jsem se domnívala, že knížku psala autorka - bohužel je jen autorkou předlohy a Charles Osborne ji přepsal do podoby, která se mi dostala do rukou.
A to je zásadní problém. Knížka se totiž nemůže vymanit z divadelních kulis. Příběh je vyprávěn stále jakoby v jedné místnosti, mám ráda když se postavy posouvají z místa na místo a něco akčního se odehrává, tady to bohužel nehrozí.
Vyřešení vraždy a odhalení vraha není úplně špatné - bohužel se nemůžu zbavit podivného pocitu z knihy.
Raději příště sáhnu po klasice, kterou psala opravdu Agatha sama.
A co Vy? Četli jste tuto knížku? A nebyli jste zklamaní? Děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Neočekávaný host

Jak jsem si chtěla udělat kurz kávy

4. listopadu 2017 v 7:24 | Eliss |  Moje kecy
Včera jsme dostali ve škole lístečky s nabídkou na kávový nebo barmanský kurz.
Barmanský stojí 2 500 - to jsem ihned zavrhla jako moc drahé. Ale ten druhý vypadal zajímavě.
Kurz kávy "Barista." Délka dva dny, cca 16 hodin. Má tam být teorie a praxe a po skončení dostane každý student certifikát.
V teorii je obsažena historie kávy, kávový zeměpis, druhy kávy, pěstování kávy a teorie přípravy espressa.
Praxe se zabývá nastavením mlýnků, přípravou špičkového espressa, degustací káv, nácvikem šlehání mléčné pěny, nalévání této vzniklé pěny do cappuccina a ukázka techniky latte art.
Cena 1 000 korun. Ve škole nás učitel přemlouval, že když nám to rodiče odmítnou zaplatit, přece si to můžeme přát na Vánoce.
Ještě musím podotknout, že kurz se bude konat v polovině dubna. Ae peníze a přihlášky máme donést co nejdříve, samozřejmě.
Jsem velký milovník kávy - každý den chodím do své oblíbené kavárny na latté nebo kakao.
Ještě před dvěma lety jsem kávu neměla ráda, bylo mi z ní zle a raději jsem si dala šálek dobrého čaje.
Ale můj organismus si to nějak sám upravil a nyní mi již konzumace kávy nedělá problémy - naopak velké potěšení.
Včera jsem šla opět na latté a mezi řečí s majitelkou jsem zmínila i tento kurz. Zaujalo ji to, a tak mě poprosila ať jí dám k přečtení ten lísteček.
Začala se tomu smát. Tak za prvé hned cena se jí zdála extrémně vysoká. Za dva dny tisícovku? Prý i kdyby chtěli polovinu je to moc.
Za druhé teorii si přece může každý nastudovat sám na internetu.
A nejdůležitější věc - sice nám to všechno ukáží, zkusíme si našlehat pěnu - ale hrozně dlouho trvá se naučit vařit opravdu dobrou kávu.
Ještě zmínila, že takto by si chtěla vydělávat taky - jezdit po školách a brát tolik peněz v podstatě za nic. Pěkný byznys!
Takže na kurz samozřejmě nakonec nejdu. Budu si raději kávu stále vychutnávat v kavárně a snad se jednou třeba naučím dělat dobrou kávu i bez kurzu - kdybych tedy pracovala v podobném podniku.
A co si o podobných kurzech myslíte Vy? Má to cenu? Děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro latte art
Související obrázek

Karma je zdarma

1. listopadu 2017 v 13:21 | Eliss |  Moje kecy
Před nějakou dobou jsem tu psala o tom, jak mě znásilnil můj nejlepší kamarád.
Nepopírám, že si za to z části můžu i sama kvůli své hlouposti a naivitě.
To však nedává žádnému muži právo na to, co se mi stalo. Kvůli laxnosti policie případ upadl v zapomnění - jen jsem domohla soudního zákazu styku, takže mě Jirka nemůže jakkoliv kontaktovat.
Pro ty kdo nečetli minulý článek je zde malé připomenutí.
V únoru jsem měla sraz se svým bývalým nejlepším kamarádem Jirkou - mělo jít o pokec na autobusové zastávce a cigáro.
Nějakou dobu to mezi námi dost skřípalo - Jirka mi začal psát oplzlé SMS a naše setkání proto začínala být dost zvláštní, už i kvůli tomu jak se na mě díval.
Na sraz jsem tedy přišla, Jirka mě pozval do auta s tím že přece nebudeme mrznout venku.
Přeskočilo mu, odvezl mě do lesa, kde mě pod pohrůžkou násilí však Vy víte co. Nehodlám to tady rozepisovat, jelikož to bylo velmi ponižující, do konce života na to nezapomenu. Když jsem se v této situaci zmohla na odpor, dostala jsem takovou facku, že jsem ho raději nechala ať si dělá co chce. Telefon jsem měla rozpadlý, takže mi byl houby platný.
Na konci toho všeho mě Jirka nechal polonahou a špinavou v lese, posbírala jsem svůj mobil a jela to hned ohlásit na policii.
Tam mě obvinili, že jsem si to vymyslela, protože Jirka měl zajištěné alibi od rodičů.
Ještě jsem jim tam musela zaplatit pokutu za "křivé svědectví."
Doteď jsem z toho dost špatná - mám strach jít sama ven, když vidím auto podobné tomu jaké má Jirka rozbuší se mi hrozně srdce a sex jsem si velmi dlouho neužila - sice to s přítelem pořád zkoušíme, ale já se jaksi vždycky stáhnu a bolí mě to.
Jirku teď naštěstí nepotkávám, ale stejně mám pořád pocit křivdy, jak se k tomu policie postavila.
Dnes jsem šla ještě před školou - měla jsem až na deset - na svou pravidelnou kávu do své oblíbené kavárničky.
Jelikož tam byla včera Halloweenská oslava, bylo tam skoro prázdno a klid.
U baru seděl jeden starší pán a povídal si s majitelkou. Zbystřila jsem, když začal mluvit o podniku, kde Jirka pracuje - dělá tam kuchaře.
Nejprve rozebírali údajné strašení v restauraci - prý se už několikrát stalo, že ráno byl nábytek na jiném místě než v jakém ho nechala obsluha předcházející den.
A pak přišlo to zajímavé: "Včera jsem v noci propustil Jiřího. Šel na záchod, nechal zapnutý sporák s pánvemi, na kterých bylo maso, a než se vrátil, začalo to hořet! Přiznal se mi, že si šel na ten záchod zahulit trávu. Shořela celá skříň nad tím, hned jsem mu dal výpověď. Už měl jeden průšvih a tohle byla poslední kapka."
Jelikož zmínil i příjmení, hned jsem věděla že jde o "mého kamaráda."
Nikomu nic špatného nepřeji, ale Jirkovi se vrátilo to co mi provedl. Karma je zdarma a dostihne každého.
Co si o tomto myslíte Vy? Děkuji za přečtení článku a komentáře, mějte krásný den a konejte jen dobré skutky, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro karma

Knižní recenze 48 Zepelín na měsíci

30. října 2017 v 16:15 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Ondřej Neff
Žánr: Povídkový, Sci-fi
Mé hodnocení: 60%
Obsah: Knížka obsahuje celkem devět sci-fi povídek z daleké budoucnosti.
Povídka Lov na krysu se odehrává v roce 2122 na místě jménem Arkádie. Několik let předtím tu v poklidu žili lidé spolu s androidy.
Pak se však lidé rozhodli umělou inteligenci zlikvidovat - což šlo velmi snadno, neboť tito roboti musí poslechnout na slovo každého člověka, i když se jej rozhodně zabít.
Nyní už jsou všichni androidi zdánlivě mrtví, ale jeden žije tajně s Martou, která jej kdysi pojala za manžela a nedokáže si život bez něj představit. Jednoho dne však u jejich bytu zazvoní skupinka lovců, a jejich budoucnost je značně nejistá...
Mystérium tmy se zbytku knížky docela vymyká, protože je laděno do hororového žánru.
Má sice pouhých šest stran, ale zato je velmi působivě napsána a mrazí z ní až do morku kostí.
Prozradím jen to, že ne každé probuzení se musí odehrát na ideálním místě a v těch nejlepších podmínkách.
Hodnocení: Povídkové knížky nepatří mezi mé favority - mám raději jeden příběh vcelku.
Tuhle jsem si vybrala v knihovně po dotazu na nějakou dobrou sci-fi knížku.
Problém je, že každá povídka je jiná. Některá mě bavila a zejména u těch delších jsem se zase nudila.
Už mnou zmíněné Mystérium tmy se mi velmi líbilo pro svou atmosféru.
Pokud máte rádi tento žánr, určitě si knížku zkuste přečíst, třeba jí přijdete na chuť více než já.
A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nemáte rádi povídky z budoucnosti?
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Výsledek obrázku pro Zepelín na měsíci

Kam dál