Knižní recenze 41 Něžná Fata morgána

Včera v 15:10 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Dominik Dán
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 70%
Obsah: Další příběh Richarda Krauze se odehrává v listopadu 1989. Se svým parťákem Edou Burgerem je zaúkolován k otevření starých případů vražd mladých žen za podivných okolností. Všechny byly nalezeny uškrcené na stejné lavičce a podle všeho to vypadá na sériového vraha.
Ale protože je tu stále ještě vláda komunismu, nedostává Richard se svým kolegou tolik vyšetřovacích posil, kolik by potřebovali.
Takže případy se odkládají, a pokud nenajdou kriminalisté nové stopy, zanese je prach a zapomnění...
Hodnocení: Úvod je velmi napínavý - téměř infarktový! Ten musím pochválit.
Další děj je také velmi zajímavý, leč chvílemi se vyskytují nezajímavé politické pasáže, ale beru to, rok 1989 byl prostě už takový.
Na druhou stranu je tu realisticky popsána bezmocnost tehdejší VB vůči politické vrchnosti - opravdu doufám že se podobná doba nikdy nevrátí.
Závěr mi přijde takový nedotažený, a také bych knížku o pár desítek stran zkrátila, protože byl děj moc natahován.
Ale jinak jsem spokojená a těším se na další setkání s Dominikem Dánem.
A co Vy? Četli jste tuto detektivku nebo jinou od Dominika Dána? Napiště mi do komentářů!
Přeji krásný den, doufám že se Vám dnešní recenze líbila, Vaše Eliss ♥

Výsledek obrázku pro něžná fata morgána dominik dán
 

Noční procházky

Neděle v 14:31 | Eliss |  Moje kecy
Někdy krátce po mých desátých narozeninách jsem začala v nepravidelných intervalech pořádat noční výlety.
V létě roku 2005 jsme jeli s rodiči navštívit tetu do Prahy. A já hned první noc chodila po pokoji a volala, že chci na toaletu.
Máma něvěděla co se děje, tak mě odvedla do koupelny, ale já prý mězitím zase usnula.
Vůbec nic si z tohoto zážitku nepamatuji a když mi to máma ráno vyprávěla, nechtěla jsem jí věřit.
Celkově mám takový zajímavý spánek - přítel mě upozornil, že skřípu zuby. Opravdu nevím proč se mi to děje.
Pak tu mám zážitek z internátu. Byla jsem zrovna na pokoji se dvěmi staršími dívkami, a jednou ráno se mě ptali, co to mělo v noci znamenat. Já jsem odpověděla, že nevím o čem mluví, že jsem přece v poklidu spala.
"Seděla jsi na posteli a asi deset minut jsi volala: Adélo, Adélo! Měli jsme strach že nám něco uděláš! Bylo to fakt divný!"
Divné to bylo už proto, že jsem žádnou Adélu ve svém okolí neznala.
Často jsem nad svou náměsíčností přemýšlela, co když budu zrovna v noci sama, vydám se na procházku a třeba spadnu ze schodů? Naštěstí se to nikdy nestalo.
Tyto stavy mě už naštěstí přes pět let nepostihly a já doufám, že už se ani nevrátí.
Minulý rok řešila moje kamarádka nějaké závažné rodinné problémy a zrovna v té době ji několik nocí po sobě k smrti vyděsila spánková paralýza.
Cítila, že je vzhůru, ale nemohla se vůbec pohnout. Příšerně ji tlačilo na hrudi a měla pocit že každou chvíli snad umře, že se udusí a nastala její poslední hodinka.
Po nějaké době to přestalo, ihned se utíkala napít vody a měla strach znovu usnout.
Když se to opakovalo třetí noc po sobě, vyhýbala se spánku různými energetickými nápoji, ale to se samozřejmě zase odrazilo na jejím chování ve škole. Byla velmi protivná a nesoustředěná.
Odhodlala se poradit se svým známým, který se zajímal o různé paranormální jevy. Doporučil jí zdánlivě jednoduchou věc: Před spaním se pomodlit a uvěřit v pomoc, která přijde.
A prý to zafungovalo. Od té doby to tak dělá každý večer, a spí jako miminko.
Jsem ráda, se mi podobný zážitek nikdy nestal, asi bych se strachy zbláznila.
A co Vy? Máte zkušenosti s náměsíčností nebo spánkovou paralýzou? Napište mi do kometářů!
Doufám, že se Vám dnešní článek líbil, přeji hlavně klidnou noc, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro bed

Argentinský masakr

Pátek v 13:10 | Eliss |  Moje kecy
V Argentině začala roku 2002 obrovská vlna mrzačení zvířat, která s menší intenzitou pokračuje dodnes.
Provázela ji řada hlášení o výskytu létajících talířů a mimozemských bytostí, které vzbudily u obyvatelů velký strach a hrůzu.
Celé země je na nohou. V červenci 2002 poslala vláda do odlehlých dobytkářských oblastí tým vědců, aby posoudili zle zřízená zvířata.
Televizní stanice se předháněly v hlášeních a reportážích o této události.
Během několika týdnů bylo zabito kolem 80 kusů užitkových zvířat - a všechna skončila bez nejmenší kapky krve.
Jeden z vědců pořídil přímo na místě šokující videozáznam. Vědci na něm spěšně ohledávají mrtvou krávu. Barva masa byla čistě bílá, bez jakékoli stopy krve. Když otevřeli jednu ze srdečních komor, bylo tam jen trochu sražené krve. Jinak bylo zvíře celé vysáté, beze stop po nějakých řezných či bodných poraněních.
Pozdě večer 24. července téhož roku se vracelo několik lovců zpátky na farmu v provincii La Pampa.
Najednou si všimli ve vzdálenosti asi 40 metrů dvou velkých, červeně zářících cizích očí, které se na ně upřeně dívaly ze tmy.
Když se přiblížili na 30 metrů, oči se znovu objevily. Patřily tmavému tvorovi, který stál na nějakém zvířeti.
Jeden z lovců rozsvítil baterku a všichni spatřili šedého malého humanoida s velkýma očima, který se dal ihned na útěk.
Na místě zůstala mrtvá a zmrzačená jalovice. Druhého dne byly ze stejné oblasti hlášeny další případy mrtvých a vysátých krav.
O dva týdny později napadla v noci neznámá bytost padesatiletého farmáře Ignacia. Právě jezdil s traktorem na svém poli, když mu před vozidlo skočil šedá malá bytost se zářícíma červenýma očima a traktor neznámou silou zastavila.
Ve stejnou chvíli vyšel z bytosti světelný kruh a rychle se blížil k Ignaciovi, přičemž se mu zdálo že se bytost rychle zvětšuje.
Pak jen ucítil silný úder do hlavy, který ho odhodil na traktor. Když se zase vzpamatoval, byl neznámý útočník pryč.
S otřesem mozku byl odvezem do nemocnice, a když lékařům vyprávěl co se mu stalo, nikdo mu neuvěřil, prý to byl pouhý následek rány do hlavy. Jak však mohl sám od sebe spadnout na traktor nikdo vysvětlit nedokázal.
Také si nikdo nedokáže vysvětlit další mrtvá zvířata.
A co si o tomto myslíte Vy? Věříte na UFO, nebo to všechno má na svědomí nějaký šílený farmář?
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Výsledek obrázku pro ufo and cow
 


Jak mě praxe v pekárně začala bavit

13. září 2017 v 8:15 | Eliss |  Moje kecy
Před čtyřmi lety, v roce 2013, jsem nastoupila do prvního ročníku oboru Pekař. Říkala jsem si, že to bude brnkačka, že na uplácání rohlíku z těsta nemůže být přece nic složitého! Chyba.
Hned první den praxe nás nahnali do školní pekárny. Zrovna se dělali malé koláčky na dožinky. No a jelikož jsem byla tenkrát zvyklá doma nic nedělat, nevařila jsem, neuklízela jsem (dnes to už samozřejmě dávno neplatí), byl pro mě docela šok držet v ruce kus těsta s náplní a nevědět, co s ním. Měla jsem strach ho nějak natáhnout - co kdyby se to celé rozjelo?
Marně do mě mistrová klavírovala, že se nemám bát, že mě to těsto nepokouše. A jaký myslíte že byl výsledek?
Hrůza. Koláčky co jsem dělala já všechny popraskaly.
Mistrová byla docela naštvaná. Další den se moje výkony zopakovaly, opět se mi nedařilo.
Začala jsem praxi a mistrovou upřímně nesnášet. A jako ideální řešení mi přišlo, že tam prostě nebudu chodit.
Takže hned třetí den jsem zašla k doktorce s tím, že mě bolí v krku, že potřebuji omluvenku. Samozřejmě mi nic nebylo, ale razítko jsem dostala - když si na to vzpomenu, docela se za své chování stydím.
Jenže co teď? Domů jsem nemohla, protože tam byla máma, a těžko bych jí vysvětlovala jaktože jsem skončila na praxi už v devět ráno.
Tak jsem se potulovala po městě - bez peněz, takže jsem si neměla ani kam sednout. A celou dobu mě jímala hrůza, že mě uvidí někdo známý a napráská mámě, že se flákám, když mám být ve škole.
No, nestálo mi to za "volno", a přísahám že už nikdy za školu nepůjdu. No, i když... Ehm!
Týden uběhl, a já měla zase školu. Ta mi nevadila, nemusela jsem tak brzy vstávat. Když jsem však mistrové nesla omluvenku, dívala se na mě značně nevěřícně.
Roky plynuly, já se dostala nějakým zázrakem do třetího ročníku. S mistrovou jsem pořád neměla dobré vztahy, kašlala jsem na jakoukoli snahu na praxi a neuměla jsem ani zadělat těsto na chleba.
Když mi mistrová domlouvala, že se mám začít rychle snažit, nebo mě nepustí ke zkouškám, jen jsem se smála.
A dál jsem na to kašlala - raději jsem se místo válení těsta zašívala u myčky nadobí - byla jsem tam skoro pořád.
Přišel květen, za měsíc měly být zkoušky. A pak to přišlo. Mistrová si mě zavolala do kabinetu.
"Nepustím tě k závěrkám. Nic neumíš, celý rok tu umýváš jen nádobí, byla by to katastrofa."
Vylítla jsem z kabinetu, utíkala brečet na záchod a proklínala mistrovou.
Takže jsem nastoupila příští rok znovu do třetího ročníku. Slíbila jsem si, že se budu snažit, protože jsem došla k závěru, že nemůžu být takový debil abych se nezvládla vyučit.
Přestala jsem na praxi umývat nádobí a raději jsem se šla dívat, jak se vymíchávají těsta.
Nic složitého - do kotlíku se dá mouka a ostatní sypké suroviny, nalije se olej nebo voda a na první převodový stupeň se pomocí háku do hladka smíchá těsto.
Zkusila jsem to pak udělat i sama, a kupodivu jsem nic nepokazila. Hrozně mi to zvedlo náladu.
Zeptala jsem se ostatních spolužáků jak se zachází s pecí a naučila se zpaměti na kolik stupňů se jednotlivé druhy pečiva mají péct - to jsem mimochodem měla umět už v prvním ročníku.
Mistrová si mé snahy brzy všimla a začala se ke mě chovat jinak. Když jsem něco nevěděla, poradila mi, přišla a zkontrovala jestli to dělám správně.
Začalo mě to upřímně bavit. Domluvila jsem se ve škole a chodila na praxi i když jsem nemusela. V druhém týdnu bylo totiž málo žáků, tak mistrová mou pomoc velmi ocenila. Ráno se mi lépe vstávalo, těšila jsem se na koláčky a rohlíčky a typickou vůni pekárny.
K závěrečným zkouškám jsem napodruhé došla a zvládla jsem je. Zvládla jsem se vyučit, a jsem za to hrozně moc své mistrové vděčná. Kdybych nezměnila přístup a flákala bych se, nemám ten papír dodnes.
Chodím tam pomáhat i letos, když už jsem vyučená. I když tam už de facto nemusím. Ale já si na ty lidi tak zvykla, že jsem měla velmi hřejivý pocit, jako bych se vrátila domů.
Vše je jen o přístupu.
Omlouvám se, že je dnešní článek tak dlouhý, potřebovala jsem to ze sebe dostat. Přeji Vám krásný den, Vaše pekařinu milující Eliss ♥
Výsledek obrázku pro pečivo

Knižní recenze 40 Sněhulák

10. září 2017 v 12:08 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Jo Nesbo
Žánr: Krimi, Drama
Mé hodnocení: 85%
Obsah: Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů a chválí manžela se synem, jakého postavili krásného sněhuláka.
Jenže oni žádného sněhuláka nepostavili. Celá rodina užasle zírá z okna. Syn si všimne, že sněhulák je obrácen tváří k domu a jeho černé oči velmi znepokojivě hledí dovnitř.
Ráno je Birte pryč - beze stopy zmizela. Jen sněhulák má kolem krku uvázanou její růžovou šálu.
Případu se ujímá vrchní komisař Harry Hole, který je svými alkoholovými excesy a neúctou k vedení proslulý na celém policejním oddělení.
Harrymu je přidělena nová kolegyně Katrine Brattová, která má svá temná tajemství, která by měla zůstat skryta.
Společně zjistí, že zmizení Birte není první případ, a začínají rozplétat děsivou síť pravdy. Protože vražd a zmizení začíná přibývat, a je možné že Sněhulák má políčeno i na Harryho samotného...
Hodnocení: Při čtení několika recenzí jsem získala dojem, že knížka nebude nic moc.
Ale nejsem vůbec zklamaná, naopak! Celých 500 stran bylo šíleně napínavých, rozhodně nejlepší ze série HH která se mi zatím dostala do rukou.
Trochu mi jen vadily spekulace o vrahovi, které se každou chvilku měnily. ke konci jsem v to měla pěkný "guláš."
Ale závěrečná akce a odhalení vraha, které mě naprosto šokovalo - perfektní. Nemám co vytknout a jen tak na ten závěr nezapomenu. Musím pochválit i moc pěknou zimní obálku.
Rozhodně můžu doporučit všem milovníkům kvalitní detektivky, knížka Vás rozhodně nezklame.
A co Vy? Četli jste tuto knížku nebo nějakou jinou od Jo Nesba? Napište mi do komentářů!
Přeji Všem krásnou záříjovou něděli, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro sněhulák jo nesbo

Nevšední obchod s hračkami

7. září 2017 v 15:39 | Eliss |  Moje kecy
Moderní supermarket v Sunnyvale v Kalifornii stojí na rozlehlém pozemku, kde v devatenáctém století stával ranč s jablkovým sadem.
Zdejší "strašení" podle všeho souvisí s dřívějším majitelem Johnem Murphym, který neměl rád děti a nelíbilo se mu využití jeho někdejšího majetku.
Zaměstnanci nacházeli každé ráno zboží poházené po zemi nebo přesunuté do jiného regálu.
Personál většinou dlouho nevydržel, protože citlivější jedinci slyšeli hlas volající jejich jméno a cítili doteky neviditelných rukou. Mnozí také popisovali že při těchto úkazech cítili vůni šeříku.
V roce 1978 zaútočil přízrak na jednu ze zákaznic při návštěvě toalety, a tato událost vzbudilla pozornost místního tisku a milovníků záhad.
Proto se tamní novinářka Antoinette spolu s médiem Sylvií rozhodly strávit v obchodě noc. Doprovázel je fotograf a několik lovců duchů.
Po odchodu zaměstnanců a ztlumení osvětlení začala Sylvia vnímat přítomnost nějakého muže, který se k nim přibližoval.
Vnitřním zrakem "viděla", jak uličkou přichází vysoký muž s rukama v kapsách. V hlavě ho slyšela mluvit se švédským přízvukem.
Představil se jí jako Johnny Johnson a varoval ji, že se namočí, když zůstane na místě kde stála. Později vyšlo najevo, že přesně na tom místě kdysi stávala studna.
Sylvia si s Johnnym telepaticky promluvila a vyslechla si celý jeho příběh. Přišel do Kalifornie v polovině devatenáctého století. V předchozím bydlišti pracoval jako kazatel, pak ale onemocněl zánětem mozkových blan, což ovlivnilo jeho chování. To zřejmě vysvětluje jeho řádění s hračkami a agresivitu na záchodcích.
Za svého života dostal kvůli svému jednání od sousedů přezdívku "Bláznivý Johnny."
V následujích letech pracoval jako pomocník na farmě a tesknil po ženě jménem Elizabeth, která mu zlomila srdce když se provdala za bohatšího muže.
Johnny zemřel v osmdesáti letech, když se při sekání dřeva zranil a vykrvácel.
Po tomto "rozhovoru" se zaměstnanci přestali bát a berou Johnnyho jako součást hračkářství. Ani zákazníky publicita a pověst neodradila, spíše naopak.
A co si o této záhadě myslíte Vy? Věříte tomu, nebo je to jen povedená reklama pro zákazníky?
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro lego

Diskriminace tetování?

5. září 2017 v 16:57 | Eliss |  Moje kecy
Včera jsem nastoupila do prvního ročníku oboru kuchař - číšník. Je to tříleté studium zakončené výúčním listem.
Dnes jsme měli přednášku od mistra odborného výcviku na téma bezpečnost práce.
Jsou zakázané piercingy, naušnice, řetízky, prstýnky, a k mému překvapení také viditelné tetování.
Tak jsem se tedy přihlásila, ukázala jsem mistrovi své malé tetování na zápěstí a zeptala se, jestli a jak si ho mám tedy schovat.
Málem se při tom osypal a prskal vzteky, a jak jsem prý mohla vůbec jít na obor kde budu obsluhovat lidi?
Mám si přes to prý dát obvaz, ale hlavně ať to nikdo nevidí - nehledě na to, že obsluhovat budeme převážně ve školní jídelně, kde je každému nějaké tetování úplně fuk.
A ještě nám řekl, že se na každého potetovaného člověka dívá jako na kriminálníka, a rozhodně by se od nikoho - byť i s malým tetováním obsloužit nenechal. Hm, to mám ve svém okolí opravdu samé nekalé živly, včetně mého přítele.
V mé oblíbené kavárně pracuje servírka, která má potetovanou celou paži a mě nikdy nenapadlo to považovat za něco špatného nebo si snad myslet, že by si ho měla zakrýt. Je vždycky moc příjemná a rozhodně není špatný člověk.
Když jsem byla v pubertě, rodiče mi samozřejmě tvrdili to samé jako náš mistr.
Ale ono žádné tetování nebo dvacet piercingů neprozradí, jaký člověk doopravdy je. To prozradí jeho chování a činy.
A co si o tomto myslíte Vy? Vadí Vám potetovaní číšnici a servírky, nebo to neřešíte?
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
PS: Moc se těším na ten obvaz na tom zápěstí, bude to vážně pecka!

Knižní recenze 39 Zub za zub

3. září 2017 v 16:30 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Robert B. Parker
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 50%
Obsah: Spenserův nejlepší přítel Hawk je v úvodu příběhu těžce zraněn při brutálním útoku ukrajinského gangu na majitele sázkové kanceláře Luthera Gillespieho, jehož měl ochraňovat. Zachránit Luthera se mu však nepodařilo.
Zatímco se zotavuje v nemocnici, plánuje se Spenserem odvetný útok. Jejich terčem je Boots Podolak a jeho skupinka nelítostných hrdlořezů.
Podolakova mafie Ukrajinců však kontroluje většinu města, včetně policie a největších zastupitelů na úřadech.
Aby se dostali Podolakovi na kobylku, musí Spenser s Hawkem přitlačit na černošského mafiána Marcuse, který zjevně cosi tají, a pokusit se s ním navázat křehké spojenectví.
Podaří se mafii v nejvyšších kruzích zničit, získat vydíráním větší částku peněz a pomoci tak zaopatřit jediného Gillespieho syna?
Hodnocení: Od Roberta B. Parkera jsem četla zatím jen dvě knížky. A už ta první mi připadala dosti nudná, ale rozhodla jsem se mu dát ještě ještě jednu šanci.
Opět docela zklamání. Děj je velmi zmatený, některé situace jsou vyloženě fantaskní - hlavně ty rádoby akční - ty mnohdy působí jako trapná parodie.
Zachraňuje to pouze sympatický hlavní hrdina Spenser a pár vtipných hlášek. A ještě musím pochválit pěknou obálku.
Edice CLASS z nakladatelství BB Art jsou zatím velkým zklamáním. Tuto knížku tedy moc doporučit nemůžu.
A co Vy? Máte rádi autora Roberta B. Parkera? Nebo jste četli tuto knížku? Přeji Vám krásný den a pokud jdete zítra do školy, hodně štěstí. Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Zub za zub Robert B. Parker

Jsem ráda, že nemám doma televizi

1. září 2017 v 18:49 | Eliss |  Moje kecy
V jednom minulém článku jsem zmiňovala, že nemáme doma s přítelem televizi a nijak nám nechybí.
Filmy si pouštíme z YouTube, popřípadě si je někdy stáhneme do počítače. Výhoda je, že je to bez reklam.
Občas si večer pustíme zprávy přes internet na Prima Play. Ale to asi tak dvakrát do měsíce.
Televize mi v životě nijak nechybí. Čas se dá strávit lepším způsobem než koukáním na nekonečné seriály proložené spoustou reklam.
Moje máma je naopak člověk, který má televizi zapnutou celý den - ať už jako pouhou kulisu u uklízení.
Byla jsem u ní na návštěvě tuto středu večer. Dala jsem si čaj a povídali jsme si - samozřejmě měla puštěnou televizi na kanále TV Nova. Nejprve tedy Televizní noviny - jedna negativní zpráva vedle druhé, okoukaní rádoby vtipní moderátoři.
Poslouchala jsem je tak na půl ucha.
Po skončení zpráv bylo ještě počasí. Pak mě však máma nahnala na pohovku, že začíná "super napínavá epizoda reality show Výměna manželek." Jako dítě jsem tuto "show" několikrát viděla a tenkrát se mi docela líbila.
Ovšem to jsem ještě nebyla tak rozumná jako dnes. LOL
Tak jsem si tedy říkala proč bych se nemohla jednou za rok podívat, co TV Nova zase produkuje.
Princip je pořád stejný - dvě manželky na deset dní putují do cizí domácnosti za novým manželem a případně dětmi.
První byla mladá maminka Sabina s o šest let starším přítelem Tomášem a dvěma dětmi.
Úplný protiklad byla Jana s Romanem žijící na okraji Německa s dvěma dcerkami.
No a byla to tedy pěkná síla. Sabina si v novém prostředí nemohla zvyknout - podle ní všude špína, hadi v teráriích, údajné zamykání dětí do pokoje. Musím říct že slečna byla pěkně nesympatická - při zjištění že bude žít v bytě s hady přehrávala až běda.
Zato Jana byla docela spokojená - neřídila se podle ní hloupými radami mladé maminky a dovolovala dětem cukr, rozumněla si s náhradním manželem a dokonce si sebou vzala jednoho hada - samozřejmě byl zajištěný.
Nejde ani tak o ty šílenosti co se tam děly - podle mě museli mít domluvené nějaké to přehrávání atd.
Já se musím ptát, proč ti lidé jdou dobrovolně do tohoto pořadu a ztrapňují se před celým národem?
Opravdu stojí za to - tedy za ty peníze - udělat ze sebe blázna? A stále se najdou lidé nespokojení se svými životy, kteří se budou radovat u toho že někdo se má ještě hůř? A o dělání si z toho všeho legraci na sociální síti ani nemluvím.
Televizi Nova si zase dlouho nepustím, protože mě naprosto šokuje co je schopna udělat pro sledovanost.
Opět jsem jen utvrdila v názoru, že televizi nechci a nebudu si ji pořizovat. Budu si raději číst nějakou pěknou detektivku.
A co Vy? Sledujete televizi a potažmo TV Nova? Co si myslíte o reality show? Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro TV

Knižní recenze 38 Hadí doupě

30. srpna 2017 v 9:52 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Agatha Christie
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Karel Hayword neměl dosud čest setkat se s rodinou své snoubenky Sofie Leonedisové.
Když je však zavražděn Sofiin dědeček Aristid, prosí jej zoufalá snoubenka o pomoc. A protože je Karlův otec policejní důstojník, rozhodne se mu při práci pomáhat.
Ze setkání se Sofiinou rodinou je ve velkých rozpacích, protože ho nevítají zrovna přívětivě, navíc se zdá, že si tu každý úzkostlivě střeží své tajemství.
Pro koho bylo tak nesmírně důležité sprovodit ze světa starého pána těsně nad hrobem? Byla to snad jeho o dvě generace mladší manželka Brenda, nebo některý z jeho dvou synů?
Když dojde k další vraždě, musí Karel co nejdříve vypátrat pachatele, než se ocitne v ohrožení i jeho láska...
Hodnocení: Opět velká spokojenost s královnou detektivek. I přes pouhých 150 stran je knížka velmi napínavá.
Je tu velké množství postav a zorientovat se v rodinných vztazích mezi nimi je poměrně složité.
Ale i tak jsem docela spokojená - tentokrát jsem si proti svým zvykům zalistovala až na konec a mé matné tušení vraha bylo spravné.
Tuto knížku můžu doporučit všem milovníkům klasických detektivek.
A co Vy? Máte rádi knížky od Agathy? Nebo jste četli Hadí doupě? Pokud ano, budu ráda za Vaše názory.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Hadí doupě

Kam dál