Vánoce očima dítěte

Středa v 17:01 | Eliss |  Moje kecy
Konečně je tady ráno, venku už se pomalu začíná rozednívat. Jsem vzhůru už asi hodinu, máma s tátou ale ještě spí a já je nechci budit.
Vstanu z postele a podívám se z okna. Krásně sněží, přesně tak, jak to mám ráda. S pýchou pohlédnu na svůj miniaturní stromeček v květináči, který jsem si sama nazdobila papírovými ozdobami.
Dole slyším šramot. Rodiče jsou vzhůru! Obuju si papuče a rychle sbíhám ze schodů dolů do kuchyně.
Maminka už krájí vánočku a chystá na talířek cukroví.
Dojdu se do koupelny převléci do šatů, které mi den před tím nachystala máma. Oblečená a umytá jdu do obýváku, popřeji si dobré ráno s rodiči a dám se do snídaně. Vánočku s marmeládou mám moc ráda, a hlavně je maminka tak hodná, že do ní přestala dávat rozinky, které jsem vždycky vydloubávala ven.
V televizi už běží nějaká kreslená pohádka. Pohádky, ty mám moc ráda, a hlavně na Vánoce!
Dojím vánočku a ještě chvíli se dívám na televizi. Pak vyrážíme s maminkou ven na kopec sáňkovat.
Užijeme si při tom spoustu legrace. Kolem baráčku máme spoustu kopečků, odkud to úžasně sviští. Po nějaké době už je moc velká zima, proto jdeme s maminkou domů.
A doma čeká překvapení! Zatímco jsme byly pryč, tatínek krásně prostřel stůl a teď s maminkou ještě dokončují poslední přípravy.
Za pár hodin přeci vysvitne na nebi první hvězdička, a pak budeme konečně večeřet! Nemůžu se už dočkat toho, jak přijde Ježíšek a něco pěkného mi nechá pod stromečkem.
Ještě před tím ale musím držet půst. Jinak totiž neuvidím zlaté prasátko, které se objeví vždy při čekání na Ježíška.
Tak se koukám zase na televizi. Dávají mou oblíbenou černobílou Popelku, ale nejvíce se těším na Mrazíka, který bude až večer. To nevadí, na Vánoce jsem vždycky vzhůru dlouho.
Na stole už je talířek s cukrovím. Nejraději mám linecké hvězdičky. Když si dám jen jednu, zlaté prasátko to třeba neuvidí, ne?
Celým domem voní ovoce, vánočka a jehličí. Každý rok máme živý stromeček, a před Štědrým dnem jej s maminkou nazdobíme. Nejraději dávám bonbonky, protože si jich pár vždycky nenápadně schovám!
A už je to tady! Tatínek přišel zvenku a prý už vysvitla první hvězdička, takže můžeme jíst.
Rychle sním polévku a druhé jakbysmet. Každý rok máme kapra a kuřecí řízek s bramborovým salátem.
A už jsou všichni po jídle. S maminkou jdeme do mého pokojíčku, zatímco tatínek v obýváku čeká na Ježíška.
Po dlouhém čekání se konečně rozezvoní zvoneček, a zároveň mě maminka upozorňuje na zlaté prasátko, které je za záclonou.
Ale to už rychle utíkám do obýváku. Nadšeně koukám na stromeček, na kterém září prskavky, a pod ním je spousta balíčků!
Nadšeně se dám do rozdávání a posléze rozbalování dárečků.
Celý zbytek večera si hraji s novými hračkami a užívám si krásné Vánoce.

Tento článek je přiřazen k tématu týdne Vánoce očima dítěte. Jedná se o fikci částečně inspirovanou mými vzpomínkami.
Doufám, že se Vám článek líbil. Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Vánoční stůl
 

Káva a čaj

Pondělí v 19:23 | Eliss |  Moje kecy
Když jsem byla malá, máma nebo táta mi každé ráno vařili čaj. Většinou nějaký ovocný, nejraději jsem měla jahodový se smetanou.
Párkrát jsme byli s mámou na návštěvě u tety, která si dělala jen černý čaj. Ten mi moc zachutnal, dala jsem si do něj spoustu citronu a cukru. Když si na to dnes vzpomenu tak nechápu, jak jsem mohla tolik sladit.
Ve škole patřil čaj neodmyslitelně k obědu. Většinou se jednalo o tmavě červený nápoj mnohdy nevábné chuti a vůně.
Pokud jsem měla někdy v zimě chřipku, máma mi vařila čaj s medem. Jak já to nenáviděla! Tato kombinace mi nikdy nesedla. Musela jsem pít čaj se zacpaným nosem, a stejně to moc nepomohlo.
Dodnes si do čaje med nedávám. Med samotný mi však vůbec nevadí, ráda si jej namažu na chléb.
V pubertě jsem čaj tak nějak pít přestala. Znovu jsem si jej oblíbila asi před pěti lety. Mezi můj oblíbený patří černý s citronem, nepohrdnu ale ani bylinkovým, v poslední době si v kavárně často dávám pampeliškový.
Přestala jsem ale úplně sladit. Ani cukr, ani med. Bez cukru pro mě tak více vynikne jeho chuť.
Kamarádka mi nedávno donesla skleničku domácího pečeného čaje. Vynikající záležitost.
S kávou mám trochu složitější vztah. Když mi bylo patnáct, začala jsem si kupovat s oblibou ledovou kávu v plechovce.
Jenže po nějaké době jsem zjistila, že mi po ní není dobře.
Úplně jsem ji tedy ze svého nápojového lístku vyřadila a vrátila se k ní před dvěma lety. Samozřejmě ne k té z plechovky, ale k té trochu kvalitnější.
V létě jsem si parkrát dala frappé, které mi chutná ze všech káv nejvíce.
Problém je však ten, že pokaždé - nevím proč, snad proto že nejsem zvyklá na kofein - nemůžu spát. A to si dám kávu třeba v deset hodin dopoledne. Následuje často bezesná noc a chaos v hlavě.
Můj přítel miluje kávu, proto mu často kupuji tu čerstvě namletou. Je sice trochu dražší, ale moc si ji pochvaluje a nějaká Jihlavanka se prý může jít zahrabat. Před nějakou dobou jsem ochutnala kávu s příchutí belgických pralinek, a ta byla tedy vynikající.
Dám si kávu párkrát do roka a úplně mi stačí. Chápu ale, že někdo bez ní nemůže ani jít do práce.
Na závěr přináším pár zajímavostí o těchto dvou nápojích:
1.) Čajové sáčky vydrží maximálně půl roku, pak začnou ztrácet svou kvalitu.
2.) Čaj je hned po vodě druhým nejoblíbenějším nápojem na světě
3.) Zelený čaj se v některých zemích používá k mytí podlah
4.) V Brazílii se vyrobí celých 10% celosvětové produkce kávy
5.) Když do kávy přidáte smetanu, zůstane déle teplá
6.) Odborníci tvrdí, že káva obsahuje před dvě stovky látek, které mají prospěšný vliv na lidské zdraví
7.) Káva by se měla skladovat na temném a suchém místě. V žádném případě nepatří do lednice
8.) Šálek kávy zlepšuje průtok krve
To bude pro dnešní článek vše. Doufám, že se Vám líbil a dozvěděli jste se něco nového. A jak to máte s čajem a kávou Vy? Co pijete raději? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Pusheen hrnek

Knižní recenze 113 Dítě v mlze

Sobota v 12:59 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Martin Goffa
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 70%
Obsah: Když před jednou základní školou dojde k únosu sedmiletého chlapce, vše vypadá na klasický scénář. Telefonát, výhružky, peníze.
Jenže k žádnému podobnému vzorovému chování nedochází. Únosce s nikým nekomunikuje, ale podivné je, že mu vůbec nezáleží na tom, aby nebyl nikým poznán. Dokonce ukáže svůj obličej několikrát na kameru.
Rychle dojde k identifikaci pachatele. Je jím bývalý kriminalista Bertovský, který před několika lety z osobních důvodů od policie odešel.
A zároveň je to i bývalý kolega Mirka Syrového, se kterým jej pojilo dlouholeté přátelství.
Proč Bertovský unesl úplně neznámého chlapce? A co s ním má v úmyslu?
Postupně se začíná rozplétat spletitá pavučina křivdy a omylů, která však není a nemůže být zapomenuta...
Hodnocení: Autor knihy je bývalý policista, který se skrývá za pseudonynem. Na knize je to znát.
Hlavní hrdina Miko Syrový je čtyřicátník, který miluje svou práci u kriminálky. Není to takový ten typický policista se samými kladnými vlastnostmi. Má i své stinné stránky a působí jako normální člověk.
Akční scény jsou popsány věrohodně, žádný zbytečný kýč ani věci, kterým by se čtenář zdráhal uvěřit.
Děj se nevleče, je záživný a stále se něco děje. Konec a samotné rozuzlení celého případu patří k těm povedenějším, které se v tomto žánru vyskytují.
Taková pohodová knížka na nudné nedělní odpoledne, kdy si chcete přečíst něco odlehčeného.
Od Martina Goffy jsem již nějaké knihy četla a tato rozhodně nebude poslední. Pokud máte rádi detektivky, můžu vřele doporučit!
A co Vy? Máte rádi knihy z policejního prostředí? A znáte tohoto autora? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Dítě v mlze
 


Srdce dětem

6. prosince 2018 v 18:03 | Eliss |  Moje kecy
Každý rok v průběhu října a listopadu je pořádána sbírka Srdce dětem.
Asi před měsícem jsem byla na poště a paní za přepážkou se mě zeptala, jestli bych si nechtěla koupit samolepku za třicet korun. A když jsem se zeptala na co to vlastně vybírají peníze, tak právě na zmíněný projekt Srdce dětem. A konkrétně mi začala vykládat o postiženém chlapečkovi Štěpánovi, kterému se z vybraných peněz zaplatí invalidní vozíček a jiné pomůcky, které nezbytně potřebuje.
Samolepku jsem si koupila. Vždyť třicet korun není zase tak moc, a když to někomu pomůže...
O projektu jsem samozřejmě již slyšela. Kdysi myslím v televizi probíhaly i nějaké koncerty, jejichž cílem bylo vybrat peníze právě postiženým dětem.
A rozhodla jsem se zjistit si na internetu nějaké informace.
Patronem této společnosti je i obchodní řetězec Lidl, kde se taktéž dají koupit samolepky.
Na stránkách www.srdcedetem.cz je spousta videí, která představuje děti, které potřebují pomoc.
Tříletý Matýsek byl ze začátku jako každé jiné miminko. V roce a půl si však jeho maminka povšimla, že je něco jinak. Hrál si pořád dokola se stejnými hračkami a nevyhledával žádné jiné podměty. Dětská lékařka však maminku uklidnila, že je vše v pořádku, že se uvidí časem.
Matýsek začal mluvit, ale jednoduché souhlásky vyslovoval dohromady a pletla se mu slova.
Ve dvou letech bohužel spadl nešťastnou náhodou ze čtyřmetrové výšky. Od té doby přestal mluvit úplně.
Po důkladném vyšetření neurologa zněla diagnóza jasně - dětský autismus spojený s ADHD. Matýsek bohužel dosud nemluví, ale snaží se komunikovat jinak.
Maminka bohužel nemůže chodit do práce, protože Matýsek se nesnese s velkým kolektivem a na zaplacení speciální školky nemá finance.
Díky Srdce dětem může Matýsek docházet alespoň na muzikoterapii, která mu ohromně pomáhá.
Odborníci věří, že jednou se může Matýsek zařadit do normální společnosti a vést v rámci možností samostatný život. Nejdůležitější je podle nich pochopení a zbavení se předsudků.
Osobně si myslím, že stát by měl rodiny s takto postiženými dětmi více podporovat.
Když si čtu podobné příběhy, je mi smutno. Ono to musí být neskutečně složité, vychovávat nemocné dítě.
Před dvěma lety jsem měla chvíli brigádu u známých. Hlídala jsem jejich desetiletého syna Dana, který je autista. Bylo to zajímavé a rozhodně mi to dalo zase něco navíc do života.
Rodiče, kteří vychovávají postižené děti a neztrácejí elán, si zaslouží obrovský obdiv.
Rozhodně si příští rok zase samolepku koupím, a snad i v tom Lidlu by ji měli prodávat, ale zatím jsem si tedy nikde u pokladny nevšimla.
A co Vy? Přispíváte na Srdce dětem? Nebo na jiné projekty? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Srdce dětem

Diskriminace, nebo oprávněný strach?

4. prosince 2018 v 17:28 | Eliss |  Moje kecy
Nedávno jsem se na jednom zpravodajském portálu dočetla, že jedna nejmenovaná realitka odmítla pronajmout byt romské rodině. Dělají to prý zcela běžně, a mluvčí doslova řekla, že Romům žádný byt nepronajmou.
A samozřejmě se z toho v médiích strhl poprask. Jak je prý možné, že nechtějí na základě barvy pleti pronajmout byt?
Důvod je prý jednoduchý. S Romy mají špatné zkušenosti, několik bytů zdemolovali tak, že se v nich nedalo bydlet. Vyjímkou nebyly ani vytrhané trubky ze zdi.
Dá se v tomto případě mluvit o rasismu? Na základě špatných zkušeností přeci nedám byt někomu, kdo je problémový a neumí se chovat.
Jenže jsme u toho. Není Rom jako Rom. Ano, nepopírám, že jsou mezi námi slušní a pracovití Romové, kteří řádně živí své rodiny. Jenže kolik procent je z té celkové romské menšiny?
Bydlím kousek od města, kde bydlí docela dost této menšiny. Často vídám mladé kluky, jak se flákají na nádraží, jsou sprostí a hulákají na ostatní bílé spoluobčany. Na druhou stranu mám ve třídě dva spolužáky, kteří jsou opravdu slušní.
Na základní škole jsem měla ve třídě romskou spolužačku. Ihned po dokončení devítileté školní docházky otěhotněla a nešla ani na žádnou střední. Dnes má už čtyři děti a v práci samozřejmě nebyla.
Když otěhotní dívka s bílou barvou pleti ihned po základní škole, dostane maximálně nějaký rodičovský příspěvěk, v lepším případě možná nějaké alimenty. Zato toto etnikum má proplacené vše ze sociálních dávek. Příspěvky na děti, na bydlení, na jízdné, na školní pomůcky...
Nedávno jsem se dozvěděla o systému romských dotací. Každý student, který se hrdě hlásí k tomu, že je Rom, dostane každý měsíc něco kolem pěti tisíc jen za to, že chodí do školy. Do které často ani nejde, jen ho tam stále vedou v evidenci kvůli tomu, aby byl plný počet žáků. Toto jsem opravdu ve škole zažila.
Jedna moje kamarádka byla nějaký čas nezaměstaná a proto vedená na úřadu práce. Někdy měli povinné besedy. Jednou tam prý byla nějaká Romka, která se smála tomu, že by měla jít někdy pracovat. To se to směje, když stát vynakládá tolik peněz na sociální dávky, zatímco důchodce, který poctivě dřel celý život často nemá na základní lidské potřeby?
Nedávno byl opět článek o romských paterčatech. Maminka nemá na to, aby prý dětem koupila na věci zimu. Pod článkem je i číslo účtu, kam můžou lidé poslat peníze. Děti potřebují kombinézy, boty, věci do školy...
Jako pardon. Kolik normálních rodin má třeba i trojčata, a žebrají někde o peníze? Ani bych neřekla. Zato tato romská rodina je stále zviditelňována. To mě neskutečně vytáčí.
Hlavně že rodiče na fotografiích mají zlaté řetízky, ale na oblečení pro děti nemají...
Možná si pomyslíte, že jsem zlá a nepřející. Tak to rozhodně není, nikomu nic nezávidím, jen se mi nelíbí, že pracující člověk platí ze svých daní ty, kteří pracovat prostě nechtějí a projde jim to.
Tento článek nemá být nijak rasistický, proti slušným Romům absolutně nic nemám. Shrnuje jen mé vlastní názory a poznatky.
Co si o tomto myslíte Vy? Máte na tuto věc jiný názor? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Související obrázek

Prosinec

2. prosince 2018 v 12:55 | Eliss |  Moje kecy
Po dlouhé době usínala v cizí posteli. Milovala svou postel, která trůnila v jejím pubertálním pokoji. Punkové povlečení, pokoj ozdobený plakáty a na zdi velký nápis PUNKS NOT DEAD.
Ve svých třinácti letech neznala lepší zážitek než koncert kapely Visací zámek, na který se chystala příští měsíc.
Zachvěla se. Od okna trochu profukoval nepříjemný lezavý vítr. Foukalo už od rána, a když se k tomu připočítalo ještě pádání sněhu, ideální zimní počasí.
Dnes ji rodiče přivezli k tetě Anežce na vesnici. Bude tu ještě dva dny, protože máma s tátou vyrazili na zájezd.
Zachumlala se ještě více do peřiny. Z vedlejší místnosti znělo veselé prskání dřeva v kamínkách. Teta teď určitě sedí v křesle a plete tlusté vlněné ponožky.
"Víš, Ivetko, teplo na nohy je základ. K stáru pak můžeš chytit revma, a to je teprve trápení!"
Samozřejmě tetě přikyvovala, ačkoliv tomu, co říkala, moc nerozuměla. Aktuálně pro ni bylo nejdůležitější to, co dostane na Vánoce od rodičů. Nejvíce si přála tablet a zimní kabátek, který se jí moc líbil, a dokonce jej už ukázala v obchodě mámě.
Nejhezčí svátky v roce tu budou už za týden!
V tom jí v hlavě vytanula věc, která se přihodila dnes odpoledne na procházce v lese kousek za tetinou chatou. Procházela se stejnou lesní pěšinou jako vždy, když se vydala na procházku.
Tentokrát se však zarazila v půli cesty. Najednou ji zaplavil tak obrovský strach, že skoro hystericky křičela. Něco bylo špatně, nějaká podivná energie... Asi dvacet metrů před ní stála vyhlášená samota u Hájků. Místo proslulé svými údajnými paranormálními úkazy. Několik lidí tu nezávisle na sobě spatřilo podivné zjevení.
Iveta byla sice strašpytel, přesto však pocítila touhu starou, polorozpadlou budovu prozkoumat.
Bíle omítnutá budova, bývalý statek se starodávnými vesnickými prvky s téměř shnilou doškovou střechou.
Vstoupila do objektu a vytáhla mobil. To budou fotky! Všude kolem prach, zbytky dřevěného nábytku a hromada suti.
Klep, klep, klep. Zvuky, které vytrhly Ivetu z klidu. Jako by někdo přímo ve vedlejší místnosti házel kamením...
Asi nějaké zvíře, pomyslela si. Že by kočka?
Pro jistotu popadla jedno delší prkno, vzala si jej jako zbraň a statečně se tiše vydala za zvuky.
Dveře byly vytržené z pantů, místo nich tam byl kus jakéhosi igelitu. Iveta odrhnula igelit, a...
Za nimi nikdo nebyl. Prázdná místnost, až na hromádku zmuchlaných dek v koutě. Zamračila se a zase vyšla do chodby. To už má halucinace či co...
Vyděšeně zírala na poloprůhlednou postavu muže, která se vznášela asi deset centimetrů nad zemí. Oblečen byl do otrhaných hadrů, a působil přepadle. Nehýbal se, jakoby chvílemi splýval s okolním prostředím.
Vykřikla a okamžitě se dala na útěk. K tetě doběhla rekordní rychlostí, ale byla si téměř jistá, že ji nic nepronásleduje. To se mi přeci jen zdálo! Mohla jsem mít vidiny ze zimy nebo to byla hra světel...
Přesto se jí však zmocňoval děs. Něco se stane, určitě...
S tetou si daly oběd a pokusila se na vše zapomenout. To se jí podařilo až do onoho okamžiku, kdy ležela v posteli a vše se jí najednou znovu vybavilo. Je už velká, na strašidla nevěří, a přeci...
S povzdechem se otočila na druhý bok. A v tom si uvědomila, že neslyší praskání ohně. Že by teta šla spát? Není přeci tolik hodin...
A v tom přestala skoro dýchat. Zpod postele se ozývalo škrábání, jako by někdo hřebíkem ryl do podlahy. Křečovitě se chytila peřiny a přitáhla si ji přes hlavu.
Třásla se strachy a pozorně poslouchala škrábání, které se postupně přibližovalo. Že by to bylo nějaké zvíře bylo vyloučeno. Teta v chatě nesnese jakéhokoliv živého tvora, který má čtyři nohy. Určitě sebou přinesla nějakou zlo energii...
Byla jako paralyzovaná. Vžuuuum. Něco lepkavého a studeného se jí omotalo kolem nohy, a to byla poslední kapka. Zalila ji vlna tepla, a upadla do mdloby.

Výsledek obrázku pro Punk room
Doufám, že se Vám můj námět na povídku alespoň trochu líbil. Snažila jsem se vytvořit hororový příběh, a jak se mi to povedlo posuďte sami.
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásnou první adventní neděli, Vaše Eliss ♥

Knižní recenze 112 Maryša

30. listopadu 2018 v 18:27 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Alois a Vilém Mrštíkové
Žánr: Drama
Mé hodnocení: 60%
Obsah: Realistické vesnické drama o pěti jednáních.
Maryša, mladá, krásná dívka, dcera sedláka Lízala miluje mladého, ale chudého mládence Francka. Jenže to se pranic nelíbí Lízalovi. S dcerou má jiné plány - brzy jí bude dvacet, a má tedy nejvyšší čas na vdávání.
A ideálním ženichem se mu jeví bohatý mlynář Vávra. Co na tom, že je vdovec a má tři děti? Hlavně že má peníze!
Maryša k sňatku bez lásky nakonec svolí, už i kvůli svému naboženskému a morálnímu přesvědčení.
Jenže Vávra je zlý, pro Maryšu nemá vlídné slovo, a dokonce ji bije. Celá situace vygraduje, když se z vojny na vesnici vrací Francek, který na Maryšu nezapomněl...
Hodnocení: Další knížka do mého seznamu povinné četby. A opět divadelní hra.
Je smutné, že v minulém století lásku převyšovaly peníze a moc. V knize je to pěkně popsáno. Co zmůže mladá dívka s vůli rodičů?
Postava Maryši je ze začátku bezstarostná, veselá, postupem času se z ní ale stává utrápená mladá žena.
Kniha se četla rychle, úplně mě nezaujala, ale neměla jsem problém ji dočíst. Líbilo se mi i užití hanáckého nářečí, dodává na autentičnosti prostředí.
Konec je takový možná trochu drsný, ale ukazuje, kam může dojít soužití s někým, ke komu cítím až nenávist.
Kniha se mi líbila, i když tato četba není zrovna můj šálek čaje.
Na divadelních prknech musí být Maryša moc pěkná. A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo jste viděli divadelní zpracování? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Maryša kniha

Mezinárodní den nekupování ničeho

28. listopadu 2018 v 14:54 | Eliss |  Moje kecy
To si tak brouzdám po internetu a vyhledávám z nudy nějaké zajímavosti.
A velmi mě zaujalo, že dnes je Mezinárodní den nekupování ničeho. A to už jsem porušila. Ve škole jsem si koupila svačinu, a po škole jsem byla na čaji v kavárně.
Dá se to vlastně vydržet, nic si celý den nekoupit? Naše společnost je konzumní - máme všeho dostatek, často kupujeme věci, které nepotřebujeme, ale z malicherných důvodů si je pořídíme.
Celý den si nic nekoupit. Myslím, že většina lidí každý den něco kupuje, ať je to jídlo, cigarety, nebo obyčejná jízdenka na vlak či autobus. Samozřejmě pokud jsem doma či nemocná, nic nekupuji.
Před několika měsíci jsme jeli s přítelem ve státní svátek autem do města na hřbitov. A ten den byly zavřené všechny velké obchody. No a samozřejmě před velkoobchodem stáli dva důchodci a rozčileně rozhazovali rukama. Co na tom, že to bylo ve všech zprávách den předtím? Stejně ti lidé chtěli jít nakoupit.
Jsou někdy ty nákupy tak důležité?
Někdy jdu do obchodu vyloženě z nudy. Po škole mám třeba hodinu čas, než mi jede autobus domů. No a obchoďák je to nejlepší řešení. Je tam teplo, můžu se v klidu porozhlédnout po zboží - a často si něco koupím. Vlastně téměř vždy. Protože je mi trapné chodit kolem pokladny s prázdnou.
Nejhorší ovšem je, když si lidé kupují něco, na co nemají. Je tu přece spousta půjček! To, že budeme muset platit obrovské úroky, často nikoho zase tak moc nezajímá, nebo si řeknou, že na to přece mám, ale...
Moje kamarádka si vzala se svým manželem tolik půjček, že skončili v insolvenci. Protože si museli koupit GPS - kterou ve finále nepotřebovali, protože jezdili jen do práce a domů - nejdražší kuchyňskou linku a nový nábytek.
Jenže už nestíhali splácet. Toto jsem nikdy nechápala. Přece si pořídím to, na co mám, nebo si pořídím něco na splátky, které budu moci splácet.
Jenže spousta lidí danou věc potřebuje nebo má pocit, že ji potřebuje.
Dítě na základní škole má také pocit, že potřebuje tablet, protože jej mají ostatní. Nikdo, a zvlášť v dětském věku, nechce být pozadu.
Neříkám, že nakupování je špatné, jen bychom se možná měli trochu mírnit.
Ono je hrozné, že ve vyspělých zemích se vyhazují kilogramy plesnivých potravin, zatímco v rozvojových zemích nemají pomalu ani pitnou vodu...
Co si o tomto myslíte Vy? Nekupujeme někdy zbytečnosti? Nebo je potřeba mít otevřené obchody denně? Napište mi do komentářů, co si o tom myslíte!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro No shopping

Searching 2018

26. listopadu 2018 v 19:53 | Eliss |  Moje kecy
Varování: Článek může obsahovat, byť nechtěně, spoilery!
Searching - americký thriller, který měl premiéru na konci srpna.
Na čsfd.cz je v popisku napsáno, že se jedná o drama. S tím nemůžu tak úplně souhlasit, protože film má v sobě prvky thrilleru a krimi.
Film režíroval Aneesh Chaganty, a Searching je jeho prvním režijním kouskem.
David (John Cho) je zasažen obrovskou ranou osudu. Nedávno mu zemřela milovaná manželka, a on zůstal na výchovu jejich jediné dospívající dcery Margot sám.
Jednoho zdánlivě obyčejného dne Margot není ráno doma. To není u dospívající dívky nic neobvyklého, podivné však je, že si nepřečetla ani zprávy na Facebooku, které jí David posílal. A to je u dívky závislé na moderních technologiích znepokojující.
Začne tedy obvolávat dceřiny kamarády, nikdo však nic neví.
Zkontaktuje policii, ta se dává do pátrání, které moc stop nepřinese.
David se ponoří do virtuálního světa své dcery a zjišťuje, že ji vlastně vůbec neznal. Co znamenají zprávy od kamarádů, zmiňující se o nečem zakázaném, o čem se nesmí hlavně David dozvědět?
Zoufalý otec se pouští do pátrání na vlastní pěst, brzy se spřátelí i s detektivkou Vickovou, která byla případem pověřena.
Co přinese nález z lesa, kde se měla Margot zdržovat? A podaří se dívku najít dříve, než dojde k něčemu tragickému?
Výsledek obrázku pro Searching 2018
Trailer, který jsem viděla před několika týdny, mě na film velice dobře navnadil.
Snímek začíná idylicky. Promítání rodinných videí, šťastný rodinný život. Postupně však přichází i ty smutné věci, což k životu patří.
Rozhodně originální představení jedné obyčejné americké rodiny.
Film hodně poukazuje na závislost na sociálních sítích a mobilních telefonech. Velmi působivé jsou i záběry z počítačů a mobilů a jejich perfektní animace.
Dějová linka pádí kupředu, není čas na nějaké nudné momenty a i pouštění starých videí ničemu nevadí.
Film není předvídatelný, několikrát jsem měla pocit že vím, jak to celé skončí, ale ejhle! Odbočka, a vše bylo zase jinak.
Konec mě dostal úplně, dlouho jsem neviděla tak zašmodrchaný děj, a přitom konec byl na dosah...
Vyzdvihnout musím i perfektní herecké výkony, zvláště Johna Cho, kterému jsem věřila každou grimasu a pohled.
Hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti a tohoto režiséra budu pečlivě sledovat. Doufám, že natočí zase nějaký dobrý thriller!
Rozhodně můžu jen doporučit. Stopáž filmu činí hodinu a čtyřicet minut, což je tak akorát.
A co Vy? Viděli jste tento film? Nebo nějaký jiný na podobné téma? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Knižní recenze 111 Zločin a trest

24. listopadu 2018 v 16:01 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Žánr: Psychologický román
Mé hodnocení: 90%
Obsah: Rodion Romanovič Raskolnikov, chudý mladík, který byl donucen kvůli finanční tísni přerušit studium, se rozhodne pod tlakem okolností k vraždě staré lichvářky Aleny Petrovny.
O lichvářce nesmyšlí v dobrém - podle něj je to obyčejná veš a její vraždou vlastně prokáže dobrodiní.
Svůj zločin pečlivě naplánuje až do nejmenšího detailu. Jenže nic nejde provést docela beze stop...
Raskolnikov má pár dobrých přátel - svého spolužáka Razumichina, který se vždy snaží kamarádovi dobře poradit, a v průběhu knihy se seznamuje s mladou dívkou Soňou, která se dostala na scestí, ale přesto jej k ní začne poutat vřelý cit.
Jak se cítí člověk po spáchání zločinu? Raskolnikov začíná brzy propadat podivným hysterickým stavům, které nemají daleko k šílenství.
Pomůže příjezd Raskolnikovy matky a sestry, které již dlouho neviděl a ke kterým cítí velké závazky?
Hodnocení: Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už před několika lety a neúspěšně jsem ji sháněla v několika knihkupectvích.
A protože je na seznamu povinné četby k maturitě, vypůjčila jsem si ji z knihovny. Tam ji naštěstí měli, jen mi ji knihovnice musela objednat z městské knihovny.
Knížka mě od začátku chytla, stránky jsem přímo hltala.
Skvěle vykreslená postava Raskolnikova, jeho dobrosrdečná povaha, ale zároveň i jakási vnitřní rozpolcenost.
Zločin tu stojí tak trochu v pozadí, důležitější je psychologické vykreslení děje.
Zatím je to jedna z nejlepších knih, které jsem přečetla k maturitě.
I konec se mi líbil, a ani mi nevadilo to, že kniha byla trochu tlustší.
Rozhodně můžu doporučit, protože i dnes má kniha určitě co říci. Protože zločinů bohužel neubývá...
A co Vy? Četli jste tuto knihu, nebo jste o ní slyšeli? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Zločin a trest kniha

Kam dál

Výsledek obrázku pro kniha ti sluší