Zajímavosti o banánech

Čtvrtek v 17:32 | Eliss |  Moje kecy
Musím se přiznat, že ovoce nepatří mezi mé oblíbené potraviny a často se musím nutit, abych nějaké snědla.
Co však jím často, ráda a bez nucení, jsou banány.
Před pěti lety jsem měla menší zdravotní problémy, a v těle mi chyběl dostatek fosforu. Vyhledala jsem si potraviny, které jsou bohaté na fosfor, a patří mezi ně i banány.
Od té doby se staly mou milovanou potravinou. Nejraději je mám ve formě přesnídávek čí mléčných koktejlů. ale nepohrdnu ani klasickým banánem.
Dnes jsem si pro Vás připravila několik zajímavostí o tomto úžasném ovoci.
1.) Banány jsou druhým nejvíce konzumovaným ovocem na světě
2.) V banánech se vyskytuje až 20% sacharidů, naopak jen 1% proteinů a méně než 0.5% tuků
3.) Obsahují velké množství vitaminu B6. Dále obsahují vitamin C, E a kyselinu listovou
4.) Existuje více než 500 známých druhů bananů. Patří mezi ně banán červený, banán trpasličí či banán červený
5.) Jeden kus banánu váží kolem 140 gramů
6.) Banány jsou velcí pomocníci při průjmech. Jsou vhodní i pro lidi trpící celiakií
7.) Ročně se ve světě vypěstuje více než 9 milionů tun banánů
8.) Průměrný Čech sní devět kilogramů banánů ročně
9.) Dělá se z nich mouka, pudr, vločky, kečup nebo líh
10.) Pokud je skladovaný při teplotě pod 13,2 stupňů Celsia, ztrácí svou typickou chuť i barvu
To bude ze zajímavostí vše. A co Vy? Máte rádi banány, nebo máte raději jiné ovoce?
Děkuji za přečtení a komentáře, doufám, že jste se dozvěděli nějaké nové informace. Přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro banana milkshake
 

Reklamy

Úterý v 20:18 | Eliss |  Moje kecy
"V klidu se dívám na reklamy, a najednou - film!" Tento starý, krátký vtip určitě všichni znáte.
Poslední dobou mi ale při přepínání televizních kanálů přijde, že je to bohužel smutná realita.
S přítelem jsme neměli asi dva roky televizi, nakonec jsme si ji však pořídili. Zapínáme ji ale minimálně - jen pokud je nějaký hodně dobrý film, nebo například hokejová sezóna.
A když už ji tedy svátečně zapneme, jsem opravdu zděšená neuvěřitelným množstvím reklam. Nejde zase tak o reklamy. Ty k televizi prostě patří a patřit budou asi pořád.
Ale jde o to, jak jsou ty reklamy s odpuštěním de***ní. Lépe to opravdu říct neumím.
A co mě zarazilo nejvíce je fakt, že téměř každá reklama se týká půjček. Ty mě vážně štvou.
Jedna reklama se například týká tohoto: Pokud neplatíte zbytečné poplatky, můžete brát rodinu na zmrzlinu každý den! Budete se mít dobře každý den, a dokonce můžete mít zmrzliny plnou vanu! WTF?
Odporné. Odporná manipulace s lidmi, kteří dostanou pocit - tedy někteří - že taková půjčka je přeci báječná věc, budou se mít s rodinou prima a žádné problémy nastat nemohou! Protože to říkali v reklamě, kde jsou samí sympatičtí lidé, a ti nám přece nebudou lhát! Taková je bohužel reklama. Ne nadarmo má ve slově spojení klam...
Nebo reklama na půjčku Kamali, kterou doprovází písnička, kterou jsem nemohla dva dny dostat z hlavy, a její melodii si začal prozpěvovat i přítel.
Zprostředkovatelé půjček musí mít velmi úzkou spolupráci s psychology.
V roce 2014 vysílala jedna naše TV stanice reklamy, které celkem denně zabraly tři a půl hodiny. Když si to představíte takto, je to opravdu šílené.
Z dětství si vybavuji, že ráno, když jsem se dívala na pohádky, vždy byly reklamy na nějaké hračky. Fascinovaně jsem koukala na děti, jak si hrají s miminky na baterky nebo oblékají nové Barbie. Největší zázrak ale pro mě byl mluvící plyšák Furby. Jaké bylo štěstí, když jsem jej našla pod stromečkem! Bez reklam bych o podobné hračce nikdy nevěděla.
Podle mého názoru jsou právě děti nejvíce ovlivnitelné reklamou.
Kapitola sama pro sebe jsou reklamní letáky. Před rokem jsem dala na schránku cedulku, že nechci do schránky letáky.
Bohužel to většina roznašečů ignorovala, a tak se schránka plní dál.
Je mi smutno z toho, kolik lesů muselo být pokáceno jen kvůli hloupým reklamním sdělením.. Někdy ty letáky prolistuji, ale většinou je odkládám stranou a posléze nosím do kontejneru na tříděný odpad.
Neříkám, že reklamy musí být jen špatné. Mohou být užitečné, pokud jde o zdravotní preparáty, či pozvánky na zajímavé výstavy a exkurze.
Jde jen o to rozlišit, která reklama je dobrá a špatná. Což může být někdy velmi těžké.
Co si o reklamách myslíte Vy? Vadí Vám, nebo je již ani nevnímáte? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Antibiotika a jejich účinky

Neděle v 15:51 | Eliss |  Moje kecy
Před nějakou dobou proběhla médii zpráva, že spousta antibiotik přestává na určité druhy bakterií zabírat, a lékaři proto bijí na poplach.
Zpráva mě zaujala. Letos jsem už brala čtyři různé druhy antibiotik v průběhu čtyř měsíců. A to na ten jeden a ten samý problém. Zánět močového měchýře. Po sérii vyšetření v nemocnici mi lékaři oznámili, že se v mých močových cestách nachází atypická bakterie, která jde zabít jen velmi silnými léky.
Byla jsem upozorněna, že antibiotika, co jsem měla brát, jsou většinou špatně snášena a mezi nejčastější vedlejší účinky patří bolest břicha, průjem nebo střevní potíže. A nesmí se kombinovat s mléčnými výrobky.
Léky jsem si v lékarně vyzvedla, a při pročítání příbalového latáku mi vstávaly vlasy na hlavě hrůzou.
Mezi časté příznaky patří: pocit nevolnosti, zvracení, průjem, pálení žáhy, pocit svědění či vyrážky. Vyskytnout se může i zčernání jazyka, pálení kůže, neklid či úzkost.
A jako třešnička na dortu upozornění, že léky je potřeba brát ve vzpřímené poloze, jinak může hrozit vznik jícnových vředů.
No, asi chápete, že jsem trnula hrůzou, a asi patnáct minut jsem hypnotizovala krabičku, než jsem se odhodlala tabletku polknout.
První dny se nic nedělo, ale čtvrtý den jsem se rozhodla chvíli vyjít na sluníčko. V letáku je napsané, že se nedoporučuje opalování, proto jsem měla i ve vedrech na sobě navlečený svetr a kalhoty.
Nějak jsem netoužila se opálit, jen jsem asi na dvě hodiny šla k ohni u táboráku. A to stačilo. Večer mě hrozně svědily prsty na rukou, nos jsem měla úplně rudý a posléze se začal loupat - hrozně to svědilo - takže jsem si připadala jako Michael Jackson.
Po zbytek léčby jsem se slunci raději vyhýbala obloukem.
Tablet jsem měla brát deset, devátý den jsem ale chytla takové křeče do žaludku provázené nepěknými střevními potížemi, že jsem hned upalovala do nemocnice.
Tam mi oznámili, že léčba již stejně zabrala, bakterie jsou mrtvé, a není důvod v léčbě pokračovat.
Když jsem se ptala, jestli nevadí, že je nedoberu - měla jsem strach, že se problémy mohou vrátit - prý ne. Zajímavé.
Musím zaklepat, jsou to již dva měsíce a žádné problémy mě netrápí. Doufám, že mám od antibiotik na delší dobu pokoj, protože jsem se o nich dočetla docela děsivé informace.
V Americe došlo před několika lety v léčbě Samuela P. k smutnému rekordu. První antibiotika bral již ve věku devíti měsíců, a když oslavil chlapec své sedmé narozeniny, již třicetkrát bral v různé formě antibiotika. Možná i kvůli tomu se stal později astmatikem.
Zaujalo mě například i to, že v některých zemí doporučují lékaři k užívání antibiotik užívat živý jogurt či jiné bakteriální doplňky.
Před rokem, když jsem opět brala antibiotika kvůli zánětu močových cest, dostala jsem ke konci užívání tablet průjem. Ten ale trval skoro dva týdny. Tyto bakteriální doplňky jsem brala v průběhu léčby střevních potíží, ale trvalo velmi dlouho, než to zabralo. Dodnes si dávám pozor, a pokud beru antibiotika, pokaždé tyto doplňky beru také.
Podle některých léčitelů se mohou dát chemická antibiotika nahradit správnými poměry bylinných výluhů, proti bakteriím má pomáhat například třapatka nachová, myrhovník, šalvěj nebo měsíček.
Co si o tomto myslíte Vy? Věříte v účinnost antibiotik? Nebo je podle Vás lepší alternativní medicína?
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro pills antibiotics
 


Knižní recenze 81 Nejlepší americké detektivní povídky

16. června 2018 v 17:01 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Kolektiv dvaceti autorů
Žánr: Krimi
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Soubor nejlepších amerických detektivních povídek z roku 2009 sestavil známý spisovatel Lee Child.
Setkáme se tu s krátkými příběhy s kriminální zápletkou od známých autorů, jako je např. Kurt Vonnegut, Lyndsay Fayeová či Ryan Zimmerman.
Hodnocení: Knížku jsem dostala vloni k Vánocům, ale dlouho jsem se k ní nedostala.
Jednak mě odrazoval počet stránek - téměř 400 - a za druhé nemám moc v oblibě povídky. Mám raději knihy, kde je jeden jediný příběh.
Žádného autora z této knihy jsem předtím neznala, byla jsem však příjemně překvapena vysokou kvalitou čtených povídek.
Povídka Smaragdové pobřeží pojednává o sezónním číšniku Waitronovi. Za barem je usměvavý, příjemný chlápek, ale jen co mu skončí směna, mění se ve vraždící monstrum.
Co se stane, když jej při činu nachytá párek výlupků právě propuštěných z vězení?
Tato povídka má jen dvanáct stran, přesto je velmi působivě odvyprávěna, nahlédneme do mysli vraždícího psychopata a jeho hrůzných myšlenek. Jedna z nejlepších povídek z této knihy.
Sherlock Holmes a jeho věrný přítel doktor Watson jsou hlavními hrdiny povídky Případ šílenství plukovníka Warburtona.
Doktor Watson vypráví Holmesovi za jednoho nudného, šedého letního odpoledne příběh, ve kterém hraje roli chtíč, velké peníze a nevěra.
Holmesovi se díky své geniální dedukci podaří přijít na kloub staré záhadě, a to ani nevstane ze svého pohodlného ušáku...
Povídky jsou vybrány opravdu velice pečlivě, každá je úplně jiná a rozhodně nenudí.
Jak už jsem zmínila, povídky moc nečtu, ale musím svůj názor přehodnotit, a rozhodně si z této povídkové série seženu další díl!
Mohu doporučit všem milovníkům detektivních povídek, protože v této knížce si určitě každý najde to své.
A co Vy? Máte rádi detektivní povídky? Nebo raději romány? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Americké detektivní povídky Lee Child

Klíč 2005

14. června 2018 v 13:38 | Eliss |  Moje kecy
Před několika dny jsem si tak říkala, že jsem velmi dlouho neviděla žádný horor.
Začala jsem brouzdat na stránkách čsfd.cz a náhodně jsem si vybrala film, který měl alespoň 60%.
Má volba padla na film Klíč z roku 2005, a aktuálně má na čsfd.cz 69%, což není vůbec špatné.
Film jsem si sehnala, a včera večer jsem si jej před spaním pustila. O snímku jsem si předem vůbec nic nezjišťovala.
V úvodu se seznamujeme s mladou ošetřovatelkou Caroline, která pracuje na oddělení nevyléčitelně nemocných pacientů.
Když zemře jeden z pacientů, ke kterému měla velké citové pouto, rozhodne se odjet z města a začít od začátku.
Najde si práci v Lousianě, v jednom obrovském, starobylém domě na samotě.
Náplní její práce je péče o Bena Deverouxa. S ním v domě bydlí i jeho manželka Violet, která má spoustu práce s udržováním domu.
Ben prodělal před měsícem mozkovou mrtvici, nemluví, není schopný vstát z kolečkového křesla, a tudíž se nemůže sám o sebe jakkoliv postarat.
Caroline dostane univerzální klíč od všech pokojů. K jednomu jedinému zámku nepasuje - a to k záhadným, starým dveřím na půdě.
Výsledek obrázku pro Klíč 2005
Když se je Caroline jednoho dne rozhodne i přes Violetinu výstrahu dveře násilím otevřít, ještě netuší, jaká stará tajemství na půdě objeví, a že jisté věci nejdou vrátit zpátky...

Kate Hudson a John Hurt jsou dvě hvězdy hlavních rolí.
Začátek snímku se ani moc nevleče, úvod není zdlouhavý, po pár minutách se jde rovnou na věc - to jest do nového Carolinina zaměstnání.
Deverouxovi jsou oba poněkud podivínští, zvláště tedy Violet.
Na jednu stranu jsem zklamaná - duchů ani jiných přízraků jsem se moc nedočkala, ale na druhou stranu film velmi dobře funguje coby thriller s mysteriózními prvky.
S hereckými výkony jsem spokojená, Kate Hudson mám ve velké oblibě a ani zbytek obsazení nezůstává ve svých výkonech pozadu.
Finále a závěrečné rozuzlení celé záhady mi vyrazilo dech. Z filmu mám celkově dobrý pocit, hodnotila bych jej minimálně čtyřmi hvězdičkami z pěti.
A co Vy? Máte rádi herečku Kate Hudson? A viděli jste tento film? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Spolužák Milan

12. června 2018 v 16:10 | Eliss |  Moje kecy
Vloni jsem nastoupila do prvního ročníku tříletého učebního oboru kuchař - číšník.
S třídou jsem se moc nesžila, přece jen jsou všichni o pět let mladší než já a většinou se ještě chovají jako puberťáci - machrování před ostatními, sprostá slova, a neuvěřitelně drzé chování k učitelům, kteří nemají sílu s tím něco pořádně udělat.
A jeden spolužák, Milan, mi byl hned od prvního dne nesympatický. Nedokážu vysvětlit proč. Prostě špatný první dojem.
Seděla jsem dvě lavice za ním, ale neustále jsem slyšela jen jeho hlasité pokřikování a balící techniky, které používal na Kateřinu, která do něj byla očividně velmi zakoukaná.
Takže nikoho moc nepřekvapilo, když ti dva začali o velkých přestávkách mizet na internát, kde je Milan ubytovaný. Všem tvrdili, že si chodí pro sešity. Samozřejmě.
O to větší šok vzbudilo Milanovo přiznání, že má v Opavě, kde bydlí, už rok přítelkyni.
Řikala jsem si, že vztah s Kateřinou nemůže dopadnout dobře. A taky že ne. Asi po dvou měsících se s ní přestal úplně bavit, na každém rohu ji pomlouval. Mezi jeho nevkusné řeči patřilo třeba to, že Kateřině páchne z úst a údajně nosí tři dny jedny ponožky. Nestačila jsem valit oči.
Takhle se opravdu chová někdo, kdo již vlastní občanský průkaz?
Kateřina byla viditelně utrápená, začala hubnout a stranila se ostatních. Co může udělat nešťastná láska...
Martinovo chování se začalo zhoršovat i v hodinách. No, zhoršovat. Pro něj asi ne. Začal všemožně podlézat učitelům, vždycky měl všechny referáty na jedničku a nikdy se nezapomněl před ostatními pochválit, jaký je úžasný borec.
V únoru mě na praxi přeřadili na nové pracoviště, školní studenou kuchyňku, kde se dělají různé obložené mísy, saláty nebo bagety.
A Milan tam byl také. A začal být na mě dost protivný.
Když jsme spolu třeba umývali nádobí - on umýval, já utírala - vrátila jsem mu jednou špatně umytou lžičku, na které byl zbytek hořčiče. Slušně jsem mu řekla, že je tam flek, jestli to tedy umyje ještě jednou.
Osopil se na mě, že je to rozhodně lépe umyté než ode mě (WTF?) a že žádný flek nevidí.
Měla jsem chuť mu říct, že myju nádobí doma každý den, a že tedy o umývání fleků něco vím, ale mlčela jsem. Nechtěla jsem se hádat.
A jeho chování se zhoršovalo. Začal mít poznámky na to, že dělám pomalu svou práci, že mám "hnusné" výrobky a že nic neumím. Přitom ostatní, ani mistrová neměli na tempo mé práce ani na vzhled výrobků žádné poznámky.
Často jsem musela doslova utéct na toaletu, abych se tam vybrečela.
Stěžovat si u mistrové nemělo cenu, protože s ní byl velký kamarád, a tudíž by mi stejně nevěřila.
Po dvou měsících jsem požádala o přeložení na jiné pracoviště už kvůli tomu, že ve studené kuchyni jede celý den klimatizace, tudíž to byl opravdu úžasný balzám na mé potíže s močovým měchýřem.
Milana jsem se tedy zbavila, což byl úžasný pocit.
Jak jsem psala, minulý týden jsem byla se školou na výletě v Polsku. A Milan jel také, protože se na poslední chvíli uvolnilo jedno místo. Po zjištění, že jej budu muset vedle sebe trpět, jsem měla chuť výlet zrušit, nakonec jsem to ale zavrhla. Řekla jsem si, že se bude třeba mimo školu chovat normálně.
Omyl. Z naší třídy jsme jeli celkem tři, takže jsme se na výletech drželi pohromadě. A Milan se choval ještě více arogantně než kdykoli jindy, ani mi nedpověděl pomalu na pozdrav a ignoroval mě, jako bych byla vzduch.
V duchu jsem převracela oči při líčení toho, kterou holku chce zase sbalit, či frajeření penězi, které mu dala máma.
Jedna z jeho hlášek: "Jsem řekl matce, ať mi dá aspoň tři tisíce! Že si chci něco pořádného koupit!"
No, pochybuji, že měl u sebe tolik peněz.
Snažila jsem se jej celý výlet ignorovat, ale ono to opravdu nebylo jednoduché. Přesto mi výlet nepokazil, ačkoliv se o to usilovně snažil. Jak se říká, nejhorší je srážka s blbcem.
A co Vy? Máte ve svém okolí někoho podobně arogantního, jako je Milan? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Opole příroda

Knižní recenze 80 Konec hlídky

10. června 2018 v 12:03 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Stephen King
Žánr: Krimi, Drama, Sci-fi
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Poslední ze série knih Pan Mercedes pojednávající o šíleném vrahovi Bradymu Hartsfieldovi, který usmrtil stovky lidí čekající na pracovní nabídky před Burzou práce.
Brady nyní leží v komatu v nemocnici, ze kterého by se díky vážnému poranění mozku neměl nikdy probrat.
Ale Brady se nějakým zázrakem probere, a navzdory tomu, že sám nezvládne téměř nic, ani pořádně komunikovat, se v jeho hlavě zosnuje geniální vražedný plán. Bradyho mozek totiž není zdaleka tak poškozený, jak si ostatní myslí...
Bill Hodges a jeho partnerka Holly Gibneyová, kteří vlastní soukromou detektivní agenturu Právo nálezce, se na vlastní pěst pustí do pátrání, když začnou přibývat děsivé série sebevražd.
Je jen náhoda, že se všichni nějak octli v Bradyho blízkosti? Ale jak může člověk, který je neschopný vstát sám z postele, přinutit někoho k sebevraždě? Bill, Holly a jejich přítel Jerome se pokusí přijít této záhadě na kloub...
Hodnocení: Na volné pokračování románu Právo nálezce jsem se moc těšila, a očekávání jsou splněna.
Na cbdb.cz v diskuzním fóru o této knížce někteří zmiňovali, že Kingovi více jde psaní hororů, ale žánr drama mu moc nesedí. S tím úplně nesouhlasím, protože i v dramatických pasážích jde vyprávění pěkně svižně a nenudila jsem se.
Vadilo mi pouze to, že úvod knížky je zbytečně vleklý a trvá, než se něco začně trochu dít.
Závěr je správně akční, ale i trochu smutný. Mrzí mne, že série touto knihou končí, protože mě dvojice Billa a zakřiknuté podivínské Holly velmi bavila.
Rozhodně doporučuji, ale je lepší si přečíst první dvě knihy, abyste se dobře orientovali v ději.
A co Vy? Máte rádi knihy od Stephena Kinga? A četli jste tuto knižní sérii? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Konec hlídky

Výlet v Polsku

8. června 2018 v 16:10 | Eliss |  Moje kecy
Všechny moc zdravím a hlásím se zpátky, dnes jsem přijela z výletu v Polsku.
Šlo o přátelské setkání v městě Opole se školou, kterou navštěvuji a německou sřední školou z Mannheimu.
Odjezd byl v neděli večer, cesta utekla příjemně rychle - jeli jsme asi hodinku a tři čtvrtě.
Dojeli jsme na ubytovnu, která je hned vedle psího útulku. Což je zvlášť v noci velmi nepříjemné - štěkot psů se střídal s hučením vlaku, jelikož nádraží je kousek od útulku.
Budova na mě působila zanedbaným dojmem, ale uvnitř to nebylo špatné. Sprchy moderně vybavené, toalety také docela ušly.
Trochu mě zarazilo, že toalety i sprchy jsou společné. Bylo docela zvláštní potkávat se v těchto prostorech s opačným pohlavím.
Po příchodu na pokoj jsem se docela zděsila. My Češky jsme byly na na čtyřlůžkovém pokoji, kde byla oloupaná omítka a na zdi byly asi pěkně staré šlápoty od bot. Ano. Opravdu na zdi.
Postele příšerné - každé ráno jsem se budila rozlámaná a skoro celý zbytek dne mě bolela záda.
Přikládám fotografii budovy, kde jsme bydleli.
Výsledek obrázku pro Niezapominajka opole
První den jsme se jen ubytovali, připravili si studenou večeři - sýry, zeleninu, pečivo - a vybalili jsme si věci.
První noc jsem se vůbec nevyspala - hluk na chodbách, studenti vesele popíjející alkohol a neohleduplné bouchání dvěřmi.
V pondělí jsme vstávali v sedm hodin, nachystali jsme snídaně - totéž co bylo k večeři - a vyrazili jsme na výlet.
Do Muzea Wsi Opolskiej - což byl středně malý skanzen. Moc se mi líbila prohlídka starých chalup, nádherného mlýnu a kolem se pasoucích zvířat.
Chaloupky v sobě nesly punc starobylosti a zvláštní vůni starého dřeva.
Po prohlídce jsme vyrazili na místní střední školu, kde bylo slavnostní zahájení s ředitelkou školy. Náš učitel překládal z polštiny, ale místy se dalo docela dobře porozumět.
Poté následoval slavnostní oběd. Kapustový závitek plněný houbami a rýží. Chutnalo to tedy odporně, ale když je hlad, dá se sníst vše.
Po jídle nám oznámili, že půjdeme do školních učeben něco uvařit.
A nakonec jsme dělali zákusky. Rohlíčky plněné marmeládou. Jako vyučená pekařka jsem zvyklá na ledacos, ale s těstem, které jsme měli ke zpracování, se nedělalo vůbec dobře. Drolilo se, a zabalit kus těsta do požadovaného tvaru vyžadovalo opravdu hodně umění.
Ze své školy jsem zvyklá na jinou pekárnu, bylo pro mě tedy dost zvláštní vidět, jak to mají zařízené jinde.
Malé stolky se židlemi, každý žák si donesl pracovní prkno, váleček, a pracuje se v sedě. Učebna je malinká, vedle každé lavice je trouba, kde se následné výrobky pečou. Přijde mi, že se tam dělají jen buchty, protože jsem nikde neviděla kynárnu. Opravdu zajímavé.
Co jsme si vytvořili, to jsme si posléze i snědli a vyrazili do města. Překvapilo mě, jak je Opole velká.
Snad na každém rohu se nechází lékarna a právní poradci. Při jízdě vlakem, autobusem nebo tramvají se dá připojit na Wi-Fi připojení. Moc jsem to neřešila, na internetu jsem byla hlavně na ubytovně, ale překvapilo mě, kolik studentů kouká místo z okna na krajinu do mobilu. Až mi z toho bylo smutno.
Nakonec jsme si sedli do kavárny, kde jsme strávili asi hodinu, a vyrazili jsme zpátky na ubytovnu.
V úterý jsme navštívili zoologickou zahradu, která byla moc krásná. Dlouho jsem v ZOO nebyla, tak to pro mě byl docela zážitek. Ale na druhou stranu jsem měla pocit, že ta zvířata musí neskutečně za těmi vyhrazenými kousky zeleně trpět.
Koupila jsem si na památku alespoň pohlednici.
Ve středu jsme navštíli město Wroclaw. Zajímavé město, plné turistů, a spousty nádherných památek.
Nejvíce se mi líbily kostely s propracovanou vnitřní výzdobou. A ta barevná vitrážová okna!
Navštívili jsme také trhy, kde se dalo koupit snad úplně vše. A za docela přiznivé ceny. Opravdu pastva pro oči.
Udělala jsem si radost a koupila jsem si novou peněženku, jelikož ta stará se mi již rozpadala.
Ve čtvrtek byla na programu celodenní návštěva farmy. A ta byla úžasná.
Sposta zvířat - kozy, ovce, mohli jsme je nakrmit. Také byla možnost projížďky na koni, ale já se nakonec s jednou skupinkou svezla v koňském spřežení. Úžasný zážitek, a vůbec mi nevadilo, že spřežení trochu při jízdě nadskakovalo.
Byla to legrace. Oběd byl úžasný, vařila jej manželka pana majitele, a musím říci, že jsem se již dlouho tak dobře nenajedla.
Večer jsme šli ještě na noční procházku Opolí, kde jsme se šli podívat na nádherné barevné fontány. Vzpomněla jsem si, že jsem něco podobného kdysi viděla v Bratislavě.
A už tu byl pátek - dnes jsme ráno po snídani vyrazili domů.
V Opoli se mi líbilo, až na postele a nepříliš kvalitní jídlo. Ale člověk má být vděčný za vše dobré, co si může na výletě užít.
Doufám, že se Vám dnešní článek líbil, o tomto výletu se ještě okrajově zmíním v jednom článku.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Velká omluva

2. června 2018 v 9:40 | Eliss |  Moje kecy
Všem se moc omlouvám, ode dneška do 9.6. tu nečekejte žádné články.
Jedu totiž na takovou malou poznávací dovolenou do Polska. Bude se mi moc stýskat, a doufám že i nadále zůstanete věrni mému blogu.
Děkuji, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Tráva avatar

Knižní recenze 79 Právo nálezce

31. května 2018 v 15:54 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Stephen King
Žánr: Krimi, Drama
Mé hodnocení: 90%
Obsah: John Rothstein je známý a oblíbený spisovatel, zejména díky svým třem románům s Jimmy Goldem, Běžec, Běžec v akci a Běžec zpomaluje. Třetí z románů skončil pro některé čtenáře velmi nešťastně.
Tak nešťastně, že jsou schopni i zločinu.
Morris Bellamy miluje Jimmyho Golda, a konec třetího dílu jej rozčílil tak, že nebohého spisovatele vypátrá a zabije.
Při tom mu odcizí i velkou částku peněz a zápisníky plné povídek, které ukryje do kufříku a pro jistotu na nějakou dobu zakope na opuštěném místě.
Jenže ke své obrovské smůle je hned ten večer zatčen policií. Paradoxně ale ne za vraždu, ale za jiný zločin, kterého se dopustil v opilosti.
Na velmi dlouhou dobu skončí ve vězení.
Pete Saubers bydlí v malém domku se svou sestrou a rodiči. Nemá to zrovna jednoduché, jeho tatínek je nemocný, před několika týdny jej nějaký šílenec málem zabil u Burzy práce.
Jednoho dne, při toulkách lesem, zakopne o starý kufr, který je zahrabaný pod kořeny. To, co je v něm, může pomoci jeho rodině dostat se z nejhoršího. Pete si tedy začne počínat jako neznámý dárce a přijde na způsob, jak peníze poslat rodičům.
Ale co když se přijde na to, kdo peníze posílá?
Morris Bellamy se nakonec dočká vytoužené svobody, a jako první zamíří ke svému pokladu. Ale ten zmizel!
Morris je šílený vzteky, a rozhodne se vypátrat toho, kdo mu jeho nejcennější poklad ukradl...
Znovu se setkáme s detektivem Billem Hodgesem, jeho spolupracovnicí - neurotickou Holly Gibneyovou a Jeromem Robinsonem.
Kniha je pokračováním románu Pan Mercedes.
Hodnocení: Stephena Kinga mám ráda, zvláště jeho hororové romány a povídky.
První díl, Pan Mercedes, se mi velice líbil, a jedna z mých prvních knižních recenzí se týkala právě tohoto díla.
Druhý díl je volným pokračováním, ale přesto na události z prvního dílu navazuje.
Kniha se čte velmi příjemně, jako všechna díla od Kinga, nejsou tu hluchá místa a děj je nabitý zvraty a mnohdy velmi napínavými situacemi.
Na knižní databázi bylo v některých komentářích uvedeno, že čtenáři jsou zklamaní z toho, že se jim nedostalo další porce hororu, ale dramatu s prvky krimi.
Já osobně jsem však spokojená, a už mám rozečtený další díl série, Konec hlídky, na jehož recenzi se také můžete brzy těšit.
A co Vy? Máte rádi spisovatele Stephena Kinga? Nebo ne? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Právo nálezce

Kam dál