Knižní recenze 23 Děsivé přízraky

Neděle v 9:52 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Laurent Botti
Žánr: Horor, Mysteriózní
Mé hodnocení: 65%
Obsah: Jedenáctiletý Bastien se po tragické smrti svého bratra přestěhuje s rodiči zdrcenými žalem do tajemného městečka Laville-Saint-Jour, kde se celotočně vznáší opar mlhy a něco tajemného visí ve vzduchu.
A zrovna v té době je povolán komisař Bertegui k tělu mrtvé staré ženy, jenž vedla podivínský život v ústraní.
Ze začátku to vypadá na obyčejný infarkt, později to však začne připomínat velmi zvláštní vraždu...
Ve městě se objeví ženin syn - spisovatel Nicolas Le Garrec, který se s matkou nestýkal a tvrdí, že ve městě se vyskytuje tajemná moc, že jsou tu duchové zavražděných dětí.
Příběhy všech postav se protnou ve chvíli, kdy k smrti vyděšený Bastien dostává zprávu od svého mrtvého bratra...
Hodnocení: Ze začátku se knížka četla dost obtížně kvůli velkému množství postav. Na ty jsem si ale brzy zvykla a byla vtáhnuta do děje tajemnou atmosférou celého městečka.
Bohužel tu je několik do očí bijích chyb - postavy se najednou znají velice dobře, ačkoliv se před pár stránkami sotva seznámili...
Myslím, že je to velká škoda. Také bych knížku aspoň o padesát stran zkrátila, konec byl takové velké sci-fi...
Takže, plus je dobrá atmosféra, no a mínus jsou logické chyby a nepřehlédnutelnost.
Na další přečtení to už nebude a brzy na knížku nejspíš zapomenu.
A co Vy? Četli jste tuto knížku a líbila se Vám? Děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Děsivé přízraky
 

Bobotie

Sobota v 8:57 | Eliss |  Recepty
Potřebujeme:
900 g mletého jehněčího masa, 1 krajíc bílého chleba, 200 ml mléka, 2 lžíce olivového oleje, 2 cibule stroužek česneku, lžíce kari, lžíce kurkumy, kůra z 1 citrónu, lžička hnědého cukru, 50 g mandlí, 50 g sušených meruněk, 80 g rozinek, lžíce čatní, čerstvě mletý černý pepř, 2 vejce ,4 bobkové listya sůl
Jak na to:
Chléb dáme do misky a zalijeme mlékem. Na oleji osmahneme cibuli a česnek a přidáme kari a kurkumu. Odstavíme a přidáme citrónovou šťávu a kůru, cukr, sůl, jehněčí, mandle, meruňky, rozinky, čatní, nasáklý chléb a pepř. Krátce orestujeme a směs přendáme do lehce vymazané nádoby na pečení, dobře ji upěchujeme a uhladíme. Vejce rozšleháme s mlékem a směs přelijeme, navrch položíme bobkový list a pečeme 1 ½ hodiny. Po upečení vyjmeme bobkový list a podáváme nejlépe se zeleninovým salátem a chlebem.

Když se nikdo nedívá...

Středa v 22:10 | Eliss |  Moje kecy
VAROVÁNÍ: Pokud jste puritáni nebo přílíš mladí, raději ani neklikejte.
Téma týdne Když se nikdo nedívá jsem se rozhodla pojmout z úplně jiné stránky.
Jsem možná trochu zvrácená, ale napadlo mě dnes psát o masturbaci.
Wikipedie říká, že masturbace je druh sexu, kdy se pohlavní orgány stimulují rukou. A hraje v životě člověka důležitou roli.
No, s tím se naprosto ztotožňuji. Co dělat, když není po ruce partner nebo je příliš unaven z práce?
Je lepší partnera podvádět, nebo si pomoct úplně jednoduše a docela příjemně?
A kdo z vás to nikdy nezkusil? Už v dětství nás přece pohlavní orgány nesmírně zajímali.
Objevování svého těla a co dokáže je přece něco tak úžasného!
V některých náboženstvích, např. křesťanství je masturbace brána jako porucha lidských vztahů a vzniká u jedinců vystavených týrání nebo jiném traumatu.
Jsem tedy já i můj partner psychicky narušení? Bavíme se spolu o všem a tohle téma není vyjímkou.
Pokud je jeden z nás na sex příliš unavený, jednoduše se zavřeme v ložnici a u nějakého pěkného porna si uděláme dobře.
Jenže, masturbace bohužel nemusí být soukromá záležitost.
Jsou tací, co mají potřebu se zvláštně ukájet na veřejnosti, a to mi připadá dost úchylné.
Poprvé jsme se tohoto tématu dotkli na základní škole když jsem byla venku s kamarády.
Kluci pořád: "Já si ho doma pod peřinou honím!" Nechápala jsem význam tohoto slova. Došlo mi to až později, přesto jsem až do dvaceti nemasturbovala.
Přišlo mi to úchylné. Ve dvaceti jsem začala když byl přítel dlouho na cestách. To jsem neměla ani ponětí, jak to se sebou pořádně dělat. Trvalo mi půl roku, než jsem přišla na správnou techniku.
Výborně mi to také pomáhá když mi je smutno a potřebuji zvednout náladu.
Na Vánoce jsem dostala Venušiny kuličky - můžu je nosit ve škole, užívat si a nikdo nic nevidí. Může to být bráno také jako forma masturbace, ne?
Ze začátku jsem si připadala jako hříšník - můj kamarád křesťan mi psal, že za tohle mě budou olizovat plameny pekelné. No, co už.
Podle žebříčku začínají někteří jedinci masturbovat již v deseti letech. To mi přijde přílliš brzy.
Jsou pořádány soutěže, kde český zástupce vydržel onanovat osm hodin...
Myslím, že tohle téma je naprosto normální a nemělo by být tabu. Není na tom nic zdraví škodlivého, jak si někteří můžou myslet.
Špatné by to bylo jen, kdyby to ničilo sexuální život páru.
To bude vše, doufám že jsem Vás příliš nerozrušila nebo neurazila, to bych opravdu nerada.
Přeji pěkný den, Vaše Eliss ♥
 


Tajemné sídlo Winchesterů

16. května 2017 v 9:34 | Eliss |  Moje kecy
Panské sídlo Winchester s San José v Kalifornii má mezi strašidelnými domy vyjímečné postavení.
Údajně jej měli postavit samotní duchové!
V roce 1884 paní Winchsterová oplakávala ztrátu jediného syna a manžela, kteří se proslavili výrobou pušek winchester.
Paní Winchesterová byla přesvědčena, že ji budou pronásledovat neklidné duše, které byly zavražděny manželovými zbraněmi, pokud nerozšíří dům v souladu s jejich přáními.
Dost podivné, že?
Výsledek obrázku pro winchester mansion ghost
Každý večer seděla u strašidelné večeře - bylo prostřeno pro třináct lidí, z nichž u stolu seděla právě jen paní Winchsterová.
Služebnictvu její výstřednost nijak nevadila - bralo si zbytky od večeře pro sebe.
Po večeři pořádala vdova seanci, kde si vyslechla nejnovější plány duchů, a ty pak předávala stavebním dělníkům.
Nutno dodat, že byly místy poněkud šílené - v domě je mnoho schodišť končících u stropu nebo vedoucích k cihlovým zdím. Několik dveří nemají na druhé straně kliku - duchům to prý nemůže vadit!
Duchové byly posedlí číslem třináct. Každé schodiště má třináct stupňů, nové místnosti třináct oken.
Svícny mají třináct žárovek a a na zdech visí třináct věšáků.
Paní Winchesterová zemřela 5. září 1922.
V devadesátých letech zůstala přes noc v domě dvojice badatelů paranormálních jevů.
Kolem půlnoci je vzbudil zvuk hrajích varhan, které vůbec nebyly zapojené.
O chvíli později je vyděsilo otřásání domu v základech - na druhý den s údivem zjistili, že žádné zemětřesení nebylo v oblasti hlášeno...
Místo je lákavou turistickou atrakcí dodnes. Zjevuje se tu duch mladé služebné, tesaře, jenž zemřel při stavbě domu a nakonec i samotné paní Winchesterové.
Může být na děsivé pověsti tohoto místa zrnko pravdy?
Co si o tom myslíte Vy? Děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥

Výsledek obrázku pro winchester house

O čem poslední dny přemýšlím....

14. května 2017 v 11:12 | Eliss |  Moje kecy
Bydlím na malé vesnici, kde tak nějak každý zná každého a vyskytuje se tu obrovské množství drben - povětšinou paní v důchodu nemající nic lepšího na práci.
Na druhé straně ulice bydlí rodina - říkejmě jim třeba Urbanovi.
Paní Urbanová s panem Urbanem mají něco kolem čtyřiceti a mají dvě děti, jedenáctiletou Anetu a osmnáctiletého Pavla.
Navenek působí jako šťastná rodina - ale několikrát u nich zasahovala policie. Tak nějak se ví, že hlava rodiny má záchvaty agrese a svou manželku dost pravidelně bije.
Aneta navštěvuje místní základní školu a snaží se hodně času trávit mimo dům - chodí do různých kroužků.
Pavel má to štěstí, že studuje na střední škole dost vzdálené na to, aby mohl bydlet na internátě.
No - štěstí. Dá se tam dohromady s pochybnou partou a začne brát heroin, který mu pomáhá na vše zapomenout a uvolnit se.
Brzy se stává závislým, a pokud nemá svoji pravidelnou dávku, upadá do depresí, které ventiluje zejména na facebooku prostřednictvím statusů a obrázcích o smrti. (Tohle vím, mám ho v přátelích.)
Doma s ním začínají být problémy - navenek je tichý a nemluvný, ale doma začíná krást peníze a sousedům věci ze zahrad, které může rychle zpeněžit a koupit si tak drogy.
Začal mít problémy ve škole, přestával se učit a dost často do školy vůbec nepřišel.
Ve čtvrtek přijel dřív ze školy - nikdo o tom nevěděl, byl sám doma - a spolykal celou krabičku prášků na spaní, které brala paní Urbanová.
Ještě předtím napsal status na facebooku, že nic nemá cenu a že končí své trápení.
Za čtyři hodiny jej našla jeho matka ležet v posteli. Jako první si myslela že spí, ale pak zjistila že nedýchá a okamžitě volala sanitku a policii.
Bohužel, bylo už pozdě...
Dozvěděla jsem se o tom hned ten den - přece jen dvě policejní auta, sanitka a pohřebák nestojí u sousedů obvykle...
Pavla jsem znala od školky - tenkrát jsme si tam spolu občas hrávali.
Ale děti ho moc v oblibě neměli - byl trochu asociál a nerozuměl si s nimi.
Neměli jsme spolu poslední roky nějak extra vřelý vztah - pozdravili jsme se a občas spolu prohodili pár slov.
Ale přesto mě sebevražda člověka, který bydlel kousek ode mě, byl mladší než já a měl celý život před sebou, velmi zasáhla.
Přemýšlím nad tím, jestli to nešlo vyřešit nějak jinak. Vedl dost smutný život, ale i tak...
Mě osobně se drogy hnusí - nikdy jsem nezkusila ani marihuanu, protože mi hrozně smrdí.
Je mi Pavla hrozně líto, a každou noc před tím než usnu na něj a na to co se mu stalo myslím...
To bude pro dnešní článek vše, budu ráda za přečtení a komentáře, Vaše zamyšlená Eliss ♥

Superschopnosti moči

12. května 2017 v 10:07 | Eliss |  Moje kecy
Zrovna včera jsem se dívala s přítelem na fantasticky zajímavý dokument s názvem Superschopnosti moči.
Moč je sterilní tekutina, která má v sobě 95% vody a pouhých 5% odpadních látek!
Doslova mě šokovalo zjištění, že už v matčině lůně jsem vlastně plavali ve vlastní moči. Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlela...
V dokumentu je krásně vysvětleno, jak je téma močení pro spoustu lidí tabu.
Dokonce je tu zmíněna i nemoc "stydlivého močení", kdy se člověk, když má močit před ostatními například na veřejných toaletách, prostě zasekne a nejde mu to.
K mému šoku se mi přítel přiznal, že tímhle trpí taky. Přede mnou mu to problém nedělá - nemyslím to, že bych e na něj přímo dívala - ale když jsme třeba někde na procházce venku a já samozřejmě stojím kousek dál.
Když je na veřejných toaletách a vedle něj v kabince někdo zrovna je, raději počká až odejde nebo odejde rovnou s plným měchýřem on. Prostě se zasekne a nejde mu to.
Výsledek obrázku pro moč
Je tu zmíněn i problém u žen - když jsme nervózní, močíme málo a častěji. Přesně to se mi stává, když mě čeká něco důležitého, chodím třeba i každých pět minut na záchod...
V asijských zemích odebírají moč mladých chlapců a vaří v nich vajíčka pro jejich údajné léčivé schopnosti.
No, já osobně bych měla velký problém je ochutnat...
O fenoménu pití vlastní moči jsem už před nějakou dobou četla. V asijských zemích to dělají zcela běžně - ráno a večer - a nemůžou si to vynachválit! Prý se pak dožívají o mnoho vyššího věku.
V moči je obsaženo přes 3000 chemických látek! Neuvěřitelné...
Vědci z NASA mají velký potenciál - použít moč jako palivo do raketoplánů. Potřebovali by k tomu ale obrovské množství již zmíněné tekutiny a proto je to teprve hudba budoucnosti...
V Číně v jedné škole mají pro děti speciální záchodky pro moč a stolici, přičemž moč se odvádí do speciální kádě, a několikrát do roka si je místní zemědělec jede vybrat a hnojí jí své jabloně. Moč má velký obsah fosforu, který podporuje kvetení.
Výsledek obrázku pro superschopnosti moči
Podle proudu moči také muži poznají, jestli nemají nemocnou prostatu. Pokud močí méně než 7 sekund, měli by navštívit lékaře.
Některé ženy si každé ráno namočí hadřík ve vlastní moči a přikládají si jej na obličej - vyčistí prý skvěle všechny póry!!
Mužům se doporučuje močit si ve sprše na nohy - zvláštní...
Doporučuje se hodně pít - čístí se tím Vaše ledviny a játra.
No, já svou moč i po tomto dokumentu rozhodně pít nezačnu. Jsem ale překvapena spoustou zajímavých faktů, která stojí za zamyšlení.
Rozhodně dokumet Všem doporučuji a napiště mi prosím do komentářů, jaký názor máte Vy. Děkuji za přečtení, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Knižní recenze 22 Pojistka smrti

10. května 2017 v 14:18 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Robin Cook
Žánr: Thriller
Mé hodnocení: 75%
Obsah: Pia Grazdaniová má za sebou nelehké dětství v pěstounské rodině, a proto je vděčná za šanci studovat na Columbijské univerzitě medicínu.
Spolupracuje s podivínským doktorem Rothmanem, který je blízko objevu převratné novinky v transplantaci orgánů, která dává šanci na přežití zejména nevyléčitelně nemocným.
To se ale nelíbí poskytovatelům životních pojistek, kteří vidí velké ohrožení svého živobytí.
Edmund Mathews a jeho partner Russell Levefre se rozhodnou Rothmana a jeho pomocníka Yamamota zavraždit a vše zamaskovat jako nešťastnou náhodu.
Pia však příčině jejich smrti nevěří, a se svým přítelem Georgem patrá v nejvyšších lékřských kruzích.
To však ještě netuší, že jí brzy půjde v patách parta nelítostných zabijáků...
Hodnocení: Knížky od Robina Cooka mám ve velké oblibě, ale bohužel jsem od něj asi dva roky už nic nečetla.
Mám ráda jeho styl vyprávění, jen mi vadí lékařské výrazy, které jsou pro laika dost nesrozumitelné.
V půlce knížky přišel zvrat, který jsem opravdu nečekala a udělal pro mě četbu ještě zajímavější.
Perfektní práce s charaktery postav, konec mě taktéž potěšil, rozhodně si od Cooka brzy něco znovu přečtu!
Můžu doporučit milovníkům napínavé četby z lekařského prostředí.
Doufám, že se Vám dnešní recenze líbila, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro Pojistka smrti

Fara v Borley - nejstrašidelnější místo v Británii?

8. května 2017 v 10:56 | Eliss |  Moje kecy
Během třicátých a čtyřicátých let v minulém století získala fara v Borley zlověstnou reputaci "nejstrašidelnějšího domu v Anglii." Tuto nenápadnou farní budovu postavili v roce 1863 na místě bývalého kláštera, jež měl za sebou temnou historii.
Povídalo se, že jeden mnich svedl místní jeptišku a plánovali spolu útěk.
Dvojice však byla dopadena - mnicha popravili a jeptišku zaživa zazdili ve sklepě.
Výsledek obrázku pro fara v borley
Prvním obyvatelem nové fary byl duchovní Bull, jenž u ní postavil altán s výhledem na stezku známou jako "Pěšina jeptišky."
Odtud občas vídal zhmotnění plačící ženy, která bloudila zahradou. Bull často zval své přátele, aby pozorovali ducha s ním, ale většina to nevydržela. A pokud už u něj nějací přátelé přespali, poté, co spatřili mlhavou tvář, která je pozorovala z okna ložnice, rychle svou návštěvu zkrátili.
Bullovy dcery a syn pravidelně vídali ducha i za bílého dne, jak se procházel po trávníku, ale kdy se k nim posléze přidal průzračný kočár, rozhodli se odstěhovat.
Ne tak sám duchovní, který v domě v roce 1892 zemřel.
Na konci dvacátých let minulého století se do domu nastěhoval Eric Smith s manželkou, kteří se nad strašidelnými jevy před koupí domu jen usmívali.
Po dvou letech však pozvali slavného lovce duchů Priceho.
Ten byl svědkem temných kroků na místech, kde nikdo nebyl, vzduchem začaly létat předměty a paní Smithová byla dokonce duchem stažena z postele.
Dům byl očištěn dokonce i vymítačem - bohužel to nemělo žádný účinek.
Po domě se hlasitě ozývala hudba a zvonily zvony... Smithovi nakonec dům opustili.
Fara nakonec shořela v roce 1939 - požár měl údajně předpovědět duch na spiritistické seanci o jedenách měsíců předtím.
Mezi plameny měly jít vidět přízraky a pohybující se tvář jeptišky.
Temná kapitola fary v Borley tak byla tímto nadobro uzavřena...
Výsledek obrázku pro fara v borley

Sanatorium Šumperk

6. května 2017 v 14:42 | Eliss |  Moje kecy
V roce 1899 postavili dva šumperští architekti podle svých plánů budovu s anglickým parkem.
Nachází se podlíž Šibeničního vrchu - místo spojené s čarodějnickými procesy.
Slouží jako vodoléčebný ústav, který velmi brzy přilákal bohatou smetánku z nejbližšího okolí.
Budova projde rekonstrukcí - služební byty pro zaměstnance, chatička pro zahradníka, vrátnice...
Pacientům je tu k dispozici kuřácký a čtenářský salonek, tělocvična, kuželkárna a sluneční lázně.
Léčily se tu srdeční nemoci, trávící potíže a poruchy metabolismu.
Jenže zájem klientů si sanatorium neudrželo dlouho - už v roce 1922 jej převezme nový majitel a stává se z něj plicní léčebna zaměřená na léčbu tuberkulózy.
Výsledek obrázku pro tuberkulóza plic
Léčebné metody byly velmi zastaralé a kapacita ani zdaleka nestačila, zaměstnanci navíc nebyli zrovna šťastní ze své práce, proto se zejména u dětských pacientů objevovalo bití, nádavky a týrání.
Až 5000 dětí v sanatoriu zemřelo...
Během druhé světové války se z budovy stala ubytovna pro vojáky a posléze dětský domov.
Po válce zde až do roku 1981 byla opět plicní léčebna, poté se majitelé rozhodli objekt prodat, ovšem nikdo jej nekoupil.
Budova tak stále chátrá, a po jejím uzavření se navíc začaly dít podivné věci.
Nedokázala v ní přespat ani skupinka bezdomovců - slyšeli podivné vrzavé zvuky na chodbách, ale nejvíce je vyděsil přízrak malé holčičky.
Spousta teenagerů, co se sem vydala v noci tvrdí, že za oknem se jim pravidelně zjevovala nějaká mlhavá postava.
V celém objektu jsou všechny hodiny shodně zastaveny přesně ve 12:00.
Kousek od sanatoria - v místech kde stával bývalý Šibeniční vrch - je postaven Domov důchodců, kde pravidelně jednou do roka přijde období, kdy zemře nejvíce pacientů.
Je všechno tohle jen báchorka, nebo skrývá zrníčko pravdy? Co si o tom myslíte Vy? Navštívili jste Šumperské sanatorium?
Napište mi do komentářů, Vaše záhady milující Eliss ♥
Související obrázek

Knižní recenze 21 Poslední aristokratka

4. května 2017 v 17:12 | Eliss |  Moje kecy
Autor: Evžen Boček
Žánr: Humorný
Mé hodnocení: 90%
Obsah: František Antonín, hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo.
Kromě zámku rodina "zdědí" i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene.
Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurence schopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helena Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor upředl sérii komických situací.
Ve vyprávění posledního potomka Marie III. nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky, má jedinou ambici - pobavit čtenáře!
Hodnocení: Tuhle knížku mi doporučila moje známá, která je na brigádě v knihovně.
Byla jsem k obsahu skeptická - přece jen obsah mě zrovna dvakrát nezaujal, tak jsem si ji vzala vyloženě ze zdvořilosti.
Už po prvních stránkách mnou otřásaly výbuchy smíchu, a to se mi snad u knížky ještě nestalo!
Velmi osvěžující styl vyprávění - humor doslova číší z každé věty!
U čtení jsem se ani chvlku nenudila - děj jde stále kupředu, jedna absurdně komická situace střídá druhou.
Nejlepší kniha, kterou jsem letos četla a rozhodně můžu doporučit úplně všem, a nenechte se prosím odradit názvem.
Rozhodně si seženu i druhý díl.
Děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro poslední aristokratka

Kam dál